Ukrajinští dělostřelci striktně odmítají automatické řízení palby u tažené houfnice Bohdana-B. Ruské rušičky jim dávají za pravdu

Když vojáci 40. samostatné dělostřelecké brigády dostali otázku, zda by na svou Bohdanu-B chtěli automatizovaný systém řízení palby, odpověď byla jednoznačná: ne. Důvod nezněl jako technofobní vzdor, ale jako střízlivý výčet toho, co v bojové zóně funguje a co ne. Bez GPS signálu, který ruské rušičky spolehlivě potlačují, se digitální navedení „nepřiváže“ k poloze zbraně. A bez polohy je celý systém jen drahá krabice navíc. Tahle zkušenost, zachycená v reportáži serveru Dumka z května 2026, vypovídá o něčem širším než o jedné houfnici. Vypovídá o tom, jak ruský elektronický boj přepisuje pravidla moderní dělostřelby.

Co je Bohdana-B a proč vůbec vznikla

Bohdana-B (označovaná také jako Bohdana-BG nebo Bohdana-BH, vojenský index 2P22) je tažená houfnice ráže 155 mm s hlavní délky 52 ráží, tedy stejnou hlavní, jakou nese samohybná Bohdana na kolových podvozcích. Rozdíl je v tom, co je pod ní. Místo nákladního automobilu stojí hlaveň na upraveném lafetě sovětského 2A36 Giacint-B. Výsledek je těžší než americká M777 (ve veřejných zdrojích se uvádí 9,5 až 10 tun oproti zhruba 4,2 tuny u M777), ale zato nabízí delší hlaveň, vyšší dostřel a robustnější konstrukci.

Klíčové parametry podle dostupných zdrojů:

• Ráže: 155 mm, hlaveň L/52
• Hmotnost: 9,5–10 tun
• Obsluha: 4–8 osob (liší se podle brigády a role)
• Bojový dostřel: 28–30 km se standardní tříštivotrhavou municí
• Maximální dostřel: až 41 km (speciální munice)
• Minimální dostřel: 4,7 km

Důvod vzniku je pragmatický. Ukrajina vyrábí více 155mm hlavní, než kolik dokáže rychle usadit na samohybná šasi. Podvozky jsou drahé, často importované a výrobní kapacita nestačí tempu války. Tažená verze tento problém obchází, je levnější, jednodušší a rychleji vyrobitelná. Podle odhadu Defense Express mohlo být na jaře 2026 vyrobeno kolem 190 až 200 kusů Bohdany-BG. Volodymyr Zelenskyj v říjnu 2025 hovořil o produkci 40 „Bohdan“ měsíčně, ale toto číslo se primárně vztahuje k samohybné linii.

Proč dělostřelci nechtějí automatiku

Námitka 40. brigády není filozofická. Je technická a velmi konkrétní. Automatizovaný systém řízení palby potřebuje znát přesnou polohu zbraně, a tu získává z GNSS, tedy z GPS nebo jeho ekvivalentů. V bojové zóně na východní Ukrajině ale ruské prostředky elektronického boje satelitní navigaci systematicky degradují nebo zcela potlačují. Princip je jednoduchý: signál z družice dorazí na zem extrémně slabý a pozemní rušička ho prostě „překřičí“ silnějším šumem. U systému R-330Ž se uvádí dosah rušení kolem 30 kilometrů.

Bez spolehlivé polohy nemůže automatické navedení korektně spočítat orientaci hlavně ani prvky střelby. Obsluha by stejně musela přejít na manuální výpočet, jenže mezitím by měla na zbrani navíc složitou elektroniku, která je zranitelná střepinami, náchylná k poruchám a drahá na opravu.

Vojáci 40. brigády to pro Dumku shrnuli jasně: Bohdana-B je ceněná právě za mechanickou jednoduchost. Po zásahu FPV dronem se dá často opravit přímo na pozici. Elektronika by tuto odolnost snížila, aniž by v rušeném prostředí přinesla reálný přínos.

Rušení není problém jedné houfnice

Zkušenost dělostřelců Bohdany-B není izolovaná. Analytici britského think-tanku RUSI popisují, že elektronický boj se na Ukrajině stal standardní schopností na úrovni roty; už to není specializovaná disciplína vyšších velitelství, ale každodenní podmínka přežití. Ruské rušení prokazatelně zasáhlo i západní GPS-naváděnou munici. Přesně naváděné pumy JDAM, které americká armáda považovala za páteř své palebné síly, ztratily na Ukrajině část účinnosti právě kvůli degradaci navigačního signálu. Obdobné problémy hlásily i dělostřelecké granáty Excalibur.

Nejde tedy o to, že by Bohdana-B měla unikátní slabinu. Jde o to, že celá architektura zbraňových systémů závislých na GNSS naráží na prostředí, které západní armády v takovém rozsahu dosud nezažily. Ukrajinští dělostřelci u tažené houfnice z toho vyvodili logický závěr: když elektronika nefunguje spolehlivě, nemá smysl na ní stavět.

Dvě Bohdany, dvě logiky

Odmítnutí automatiky u tažené verze neznamená, že Ukrajina rezignuje na digitalizaci dělostřelectva. Naopak, u samohybné Bohdany jde vývoj opačným směrem. Firma Antabos na prezentaci v dubnu 2026 představila systém KRIP-A, automatizovaný systém řízení palby, který je už integrován do samohybné Bohdany i raketometu RM-70. Vývojář deklaruje odolnost vůči elektronickému boji a zabezpečenou komunikaci.

Rozdíl v přístupu dává smysl, pokud pochopíme rozdílnou logiku nasazení obou verzí:

Reportáž Ukrajinské pravdy ze 147. brigády popisuje, jak tažené Bohdany-BH fungují v praxi: zakopané, vícevrstvě maskované, chráněné protidronovými sítěmi a skupinami s brokovnicemi a vrhači sítí. Přesun probíhá většinou v noci, v blátě je bolestně pomalý. Ale zbraň přežívá, a to je v dronové válce roku 2026 měřítko úspěchu.

Český kontext: munice ano, Bohdana ne

Česká republika patří podle ukrajinského ministerstva obrany mezi členské státy dělostřelecké koalice a Ukrajině dodala mimo jiné systém DITA. České ministerstvo obrany dříve odtajnilo dodání 13 samohybných houfnic a v souhrnu za období 2022–2025 uvádí přes 3,7 milionu kusů velkorážové munice. Dodávku samotné Bohdany-B ale veřejné zdroje nepotvrzují; jde o čistě ukrajinský produkt, vyráběný domácím průmyslem právě proto, aby země nebyla závislá na zahraničních dodávkách celých systémů.

Bohdana-B není krok zpět od moderní války. Je to odpověď na ni, odpověď formulovaná lidmi, kteří každý den pracují v prostředí, kde GPS neexistuje, drony létají nepřetržitě a opravit elektroniku v zákopu je luxus, který si nikdo nemůže dovolit. Někdy má jednoduchost vyšší bojovou hodnotu než další vrstva softwaru.