Proč letadlové lodě nestačí

Letadlové lodě jsou tradičním symbolem americké projekce síly. Když USA chtějí ukázat odhodlání, pošlou do oblasti údernou skupinu s letadlovou lodí třídy Nimitz nebo Ford. Přesně tak tomu bylo i při operaci Epic Fury proti Íránu, zahájené 28. února 2026, kde figurovaly vedle systémů THAAD a Patriot jako klíčové nasazené prostředky.

Jenže role letadlové lodě je úderná a odstrašující. Není to létající protiraketový deštník nad Soulem. Její letouny dokážou ničit cíle stovky kilometrů daleko, ale nezachytí balistickou střelu v terminální fázi letu mířící na jihokorejskou metropoli s deseti miliony obyvatel. Navíc v prostředí, kde protivník buduje zónu odepření přístupu (A2/AD) kombinací pobřežních raket, rušení GPS a satelitní komunikace, musí letadlová loď operovat dál od břehu, a tím se prodlužuje reakční čas jejích letounů.

Severní Korea navíc testuje protilodní střelu Padasuri-6, kterou podle severokorejské agentury KCNA osobně sledoval Kim Čong-un. Zde je ovšem nutné být přesný: jak upozorňuje analytický server 38 North, veřejný důkaz o plně operační severokorejské protilodní balistické raketě schopné spolehlivě zasáhnout manévrující letadlovou loď na otevřeném moři zatím chybí. Hlavní slabinou zůstává navádění na pohyblivý cíl v posledních sekundách letu; terminální seeker musí v reálném čase rozlišit loď od klamných cílů a přizpůsobit trajektorii. Pro srovnání: ani čínská DF-21D, označovaná jako „zabiják letadlových lodí“ s doletem kolem 1 500 km, nebyla nikdy veřejně testována proti pohybující se lodi. Hrozba je reálná jako směr vývoje, ne jako hotová ověřená schopnost.

Rakety, které mění pravidla

Páteří severokorejské hrozby není jedna superraketa, ale diverzifikovaný arzenál. Klíčovou zbraní je KN-23, taktická balistická střela na pevné palivo s doletem až 690 km, která používá kvazibalistickou trajektorii. Na rozdíl od klasické balistické střely, jež letí po předvídatelném oblouku, KN-23 manévruje a v terminální fázi provádí takzvaný „pull-up“ manévr, prudké stoupnutí následované strmým sestupem na cíl. Tím zkracuje reakční čas obránce a komplikuje predikci místa dopadu.

Pro představu: americký ekvivalent v kategorii taktických balistických střel, ATACMS, má dolet kolem 300 km a nemanévruje v terminální fázi. Ruský Iskander-M, jehož je KN-23 zjevně inspirován, nabízí podobnou kvazibalistickou trajektorii s doletem kolem 500 km. Severokorejská verze jde v doletu ještě dál.

K tomu přidejte Hwasong-16 s hypersonickým kluzným tělesem, který podle velitele USSPACECOM představuje další stupeň hrozby. A nad tím vším visí jaderný arzenál; americké zpravodajské hodnocení pro rok 2026 výslovně uvádí, že KLDR pokračuje v rozšiřování počtu jaderných hlavic a nosičů s cílem držet v ohrožení Jižní Koreu, americké síly i vzdálenější spojence.

Analýza 38 North ze srpna 2026 navíc naznačuje, že KN-23 mohl získat vyšší odolnost proti elektronickému rušení díky zkušenostem z nasazení na Ukrajině, kde Rusko severokorejské střely údajně použilo v boji. Jde zatím o kvalifikovanou dedukci, nikoli potvrzený fakt, ale směr je znepokojivý.

Obrana, která má limity

Jihokorejská protiraketová obrana KAMD se buduje jako vícevrstvý systém. Spodní vrstvu tvoří americký Patriot PAC-3 a jihokorejský M-SAM II (Cheolmae-II Mod 2), který od srpna 2026 plní ostrou misi v operačních bateriích protivzdušné obrany. Vyšší terminální vrstvu zajišťuje americký THAAD, systém určený k ničení balistických střel metodou přímého zásahu (hit-to-kill) s radarem AN/TPY-2 schopným detekce na vzdálenost přes tisíc kilometrů. Nad tím má přibýt domácí L-SAM s výškou záchytu kolem 50–60 km, jehož výroba byla schválena v lednu 2025 s cílem prvního nasazení v roce 2027.

Architektonicky to připomíná izraelský vícevrstvý systém kombinující Iron Dome, David’s Sling a Arrow. Zralostí ale jihokorejská obrana zatím zaostává. A právě izraelská zkušenost je varovná: v roce 2025 Írán odpálil proti Izraeli v masových salvách přes 500 balistických střel, jak uvádí velitel USSPACECOM. I přes sofistikovanou vícevrstvou obranu zahynulo devět Izraelců, připomíná analýza CSIS z března 2026.

Problém není jen výkon systémů, ale zásoby. Po operaci Epic Fury agentura AP v srpnu 2026 popsala „kritický“ nedostatek střel Patriot v Evropě. Každý interceptor PAC-3 MSE stojí zhruba 100 milionů korun. Průmyslové tempo výroby nestíhá doplňovat spotřebu z reálných operací. Pro Korejský poloostrov to znamená, že i kdyby obrana fungovala na 95 %, zbylých pět procent z masivní salvy může znamenat tisíce mrtvých civilistů v Soulu.

Rušení, mobilita a ruská pomoc

KLDR netlačí jen počtem raket. Americký kosmický velitel výslovně zmiňuje severokorejské schopnosti rušení GPS a satelitní komunikace, tedy přesně těch systémů, na kterých závisí spojenecké velení, řízení, komunikace a zpravodajství (C4ISR). Pokud obránce neví přesně, odkud střela letí, protože mu někdo zaslepil senzory, ani sebelepší interceptor nepomůže.

Mobilní odpalovače na kolových podvozcích komplikují preventivní úder. Na rozdíl od pevných sil, které lze zmapovat satelitem a zničit v první vlně, mobilní systémy typu KN-23 se přesouvají po silniční síti, schovávají v tunelech a odpalují z nepředvídatelných pozic. Americké plánování, historicky opřené o představu rychlého získání vzdušné nadvlády a likvidace známých cílů, naráží na realitu, kde cíle nejsou známé.

NATO v oficiálním prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 konstatuje, že prohlubující se vojenská spolupráce Ruska a KLDR dopadá současně na euroatlantickou i indo-pacifickou bezpečnost. Rusko od KLDR přijímá munici, balistické střely i vojáky. Na oplátku podle amerických zdrojů sdílí kosmické a raketové technologie. Generální tajemník NATO to řekl přímo: spolupráce Ruska a KLDR je hrozbou pro obě hemisféry zároveň.

Co to znamená pro Česko

Korejský poloostrov se může zdát vzdálený, ale česká ekonomika je s ním provázaná víc, než si většina lidí uvědomuje. Jižní Korea patří mezi deset nejdůležitějších obchodních partnerů České republiky mimo Evropu, korejské investice v Česku dosahují téměř 75 miliard korun. Závod Hyundai v Nošovicích je jediným výrobním závodem této značky v celé Evropské unii.

Ještě zásadnější je polovodičový rozměr. Samsung a SK hynix drží podle americké obchodní správy 73 % globálního trhu s paměťmi DRAM a 51 % trhu NAND. Konflikt na poloostrově by okamžitě zasáhl dodavatelské řetězce čipů, a tím i český automobilový průmysl, elektroniku a průmysl obecně. Česká indo-pacifická strategie z roku 2022 výslovně říká, že vnitřní dynamika regionu je přímo relevantní pro zájmy ČR. Ministr obrany na Shangri-La Dialogue v roce 2026 připomněl, že i vzdálené krize mohou mít přímý dopad na českou ekonomiku a bezpečnost.

Americká síla se neztrácí. Mění se ale v drahou a časově méně okamžitou sílu, která už nedokáže garantovat, že první hodiny války na Korejském poloostrově proběhnou bez katastrofálních ztrát, a právě v tom spočívá kout, do kterého KLDR Pentagon zahnala.

Článek Ani americké letadlové lodě už katastrofě nezabrání. KLDR zahnala Pentagon do kouta, ze kterého není úniku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je CVN-79 a proč jí říkají superletadlovka

USS John F. Kennedy nese trupové označení CVN-79 a je druhým kusem třídy Gerald R. Ford, první nové generace amerických letadlových lodí po více než čtyřiceti letech. Předchůdkyně, třída Nimitz, slouží od poloviny sedmdesátých let a postupně dosluhuje.

Parametry Kennedy mluví samy za sebe:

• Výtlak: přibližně 100 000 tun
• Délka: 333 metrů (1 092 stop)
• Pohon: dva jaderné reaktory, životnost lodi odhadována na 50 let
• Katapultový systém: elektromagnetický EMALS (Electromagnetic Aircraft Launch System) místo starších parních katapultů
• Přistávací systém: Advanced Arresting Gear (AAG), nástupce mechanického systému Mk-7
• Palubní letectvo: architektura přizpůsobená provozu stíhaček F-35C Lightning II páté generace
• Posádka: o několik set lidí menší než u třídy Nimitz díky vyšší automatizaci

Podle U.S. Navy má třída Ford generovat o 33 % více letových operací denně než třída Nimitz a ušetřit přibližně 100 miliard korun na provozních nákladech za celou životnost jedné lodi. Označení „superletadlovka“ sice není oficiální klasifikace, ale pro jaderný nosič s plnohodnotným palubním letectvem a globálním dosahem je přiléhavé.

Poučení z chyb prvního kusu

První loď třídy, CVN-78 Gerald R. Ford, vstoupila do služby v roce 2017, ale provázely ji notoricky známé problémy, především s pokročilými zbraňovými výtahy a zpožděním prvního operačního nasazení. Americké námořnictvo si z toho vzalo tvrdou lekci.

Kennedy proto prošla zásadní změnou přístupu. Namísto dodání v základní konfiguraci s pozdějšími úpravami zvolilo námořnictvo takzvanou jednofázovou dodávku: loď opouští loděnici už s plně instalovaným bojovým systémem a schopností operovat F-35C. Další podstatný rozdíl je radar: zatímco Ford nesla starší Dual Band Radar, Kennedy dostala modernější Enterprise Air Surveillance Radar z rodiny AN/SPY-6. Jde o aktivní fázovou anténní soustavu s technologií na bázi nitridu galia, modulární architekturou a digitálním formováním paprsků, tedy systém, který nabízí vyšší citlivost při detekci cílů na velké vzdálenosti.

Stavba Kennedy běží od června 2015. Loď dokončila stavební námořní zkoušky (Builder’s Sea Trials) 4. února 2026 a přejímací zkoušky (Acceptance Trials) 15. srpna 2026. Předání námořnictvu je podle zprávy Congressional Research Service plánováno na jaro 2027. Zbývá dokončit poslední čtyři pokročilé zbraňové výtahy, právě ty, které způsobily tolik potíží na prvním kusu.

Proč Rusko a Írán nemají čím odpovědět

Ruské námořnictvo provozuje jedinou letadlovou loď, Admiral Kuzněcov. Jde o plavidlo z osmdesátých let s konvenčním pohonem, rampovým startem bez katapultů a výtlakem kolem 55 000 tun. Podle analýzy U.S. Naval Institute z roku 2025 je Kuzněcov spíše kandidátem na zakonzervování nebo sešrotování než na operační nasazení. Rusko tak dnes fakticky nemá žádný aktivní nosič palubního letectva srovnatelný s čímkoli v americké flotile, natož s lodí třídy Ford.

Írán v únoru 2025 zařadil do služby loď Šahíd Bágherí. Zní to impozantně, ale realita je jiná: jde o přestavěnou komerční loď s přibližně 180metrovou letovou palubou určenou pro drony a vrtulníky. Nemá jaderný pohon, nemá katapulty, nemá schopnost operovat letouny s pevným křídlem. V kontextu oceánské projekce síly a přímého námořního střetu je to zcela jiná kategorie.

Formulace „regulérně nemají šanci“ proto drží pevně: v rovnocenném střetu nosičů na otevřeném oceánu ani jedna z těchto zemí nedisponuje plavidlem, které by se Kennedy dokázalo postavit. Asymetrické hrozby u vlastního pobřeží, protilodní střely, miniponorky, rojové útoky, jsou samozřejmě jiný příběh. Ale to není souboj letadlových lodí.

Skutečný konkurent sedí v Šanghaji

Pokud dnes někdo staví něco, co se americkým superletadlovkám alespoň vzdáleně blíží, je to Čína. Třetí čínská letadlová loď Fu-ťien je první čínský nosič s elektromagnetickým katapultem a schopností vypouštět specializované letouny s pevným křídlem pro včasnou výstrahu a radioelektronický boj. Pentagon ve své výroční zprávě o čínské vojenské moci z prosince 2024 uváděl, že Fu-ťien prošla námořními zkouškami a směřuje k operační službě.

Přesto mezi Fu-ťien a Kennedy zůstává propast. Čínská loď nemá jaderný pohon, její výtlak je nižší a čínské námořnictvo zatím nemá desítky let zkušeností s operacemi nosičových úderných skupin, které americká Navy budovala od druhé světové války. Kennedy navíc není osamocená, je součástí flotily, která má zákonem stanovenou sílu jedenácti letadlových lodí.

Cena za tuto dominanci ovšem není malá. Pořizovací náklady samotné Kennedy dosahují přibližně 310 miliard korun. Součet veřejně známých nákladů na první čtyři lodě třídy Ford, od CVN-78 po CVN-81, překračuje 1,3 bilionu korun.

Co to znamená pro svět a pro Česko

Každá další plně operační americká letadlová loď zvyšuje schopnost Spojených států držet předsunutou přítomnost ve více regionech současně. Prakticky řečeno: když jedna nosičová skupina operuje v Jihočínském moři, druhá ve Středomoří a třetí prochází údržbou, Kennedy přidává kapacitu, která může pokrýt další krizové ohnisko, aniž by jinde vznikla mezera.

Pro Českou republiku je dopad nepřímý, ale reálný. Silnější americké námořnictvo posiluje celkovou odstrašující schopnost NATO, včetně přítomnosti v Atlantiku a Středomoří. Zajímavá je i průmyslová stopa: česká firma Ray Service dodává kabelové svazky do programu F-35, tedy letounů, které budou na palubách lodí třídy Ford operovat, byť přímé napojení konkrétně na palubní F-35C pro Kennedy veřejně doloženo není.

Kennedy ještě není ve službě. Ale její přejímací zkoušky jsou za ní, jaro 2027 se blíží a s ním i okamžik, kdy americké námořnictvo získá druhou loď generace, proti které dnes žádný z jmenovaných soupeřů nemá odpověď.

Článek Amerika spustila druhou superletadlovku třídy Ford. Proti kolosu John F. Kennedy regulérně nemají Rusko ani Írán šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři velitelé na jedné palubě

Letadlová loď USS Abraham Lincoln není jen loď, je jádrem celé úderné skupiny Carrier Strike Group 3. Na její palubě operují tři klíčové postavy. Velitel lodi, v americkém námořnictvu hodnost Captain s platovou třídou O-6, řídí samotné plavidlo a jeho posádku čítající přes pět tisíc lidí. Vedle něj působí velitel palubního leteckého křídla CVW-9, takzvaný CAG (Carrier Air Wing Commander), rovněž v třídě O-6. A nad oběma stojí velitel celé bojové skupiny CSG-3, kontradmirál v třídě O-7.

Právě tady vzniká terminologický zmatek, který stojí za vysvětlení. Anglické slovo „commander“ v názvu funkce velitele bojové skupiny nemá nic společného s hodností Commander, což je v americkém námořnictvu pouze O-5, tedy ekvivalent podplukovníka. Velitel CSG-3 je admirál. Dne 11. 4. 2025 převzal velení skupiny nový kontradmirál, jak potvrdila oficiální zpráva U.S. Navy.

Kolik stojí admirál a kolik kapitán

Veřejné tabulky DFAS pro rok 2026 ukazují základní měsíční plat bez příplatků:

Jenže základní plat je jen začátek. Každý důstojník pobírá příspěvek na stravu (BAS) ve výši 328 USD měsíčně a příspěvek na bydlení (BAH), který se liší podle lokality a rodinného stavu. Abraham Lincoln má domovský přístav v San Diegu, jednom z nejdražších měst USA. Tamní BAH pro O-6 s vyživovanými osobami činí 5 541 USD měsíčně, pro O-7 pak 5 586 USD. Obě složky, BAS i BAH, nepodléhají federální dani z příjmu, takže jejich reálná hodnota je vyšší, než napovídá holé číslo.

Když se vše sečte, roční balík seniorního O-6 s rodinou v San Diegu vychází na přibližně 227 800 USD, tedy zhruba 5,4 milionu korun. Kontradmirál ve stejné lokalitě se dostává na asi 272 800 USD, tedy kolem 6,5 milionu korun. Rozdíl? Bezmála 45 000 USD ročně, přes milion korun, a to jen z veřejně dostupných tabulek, bez případných dalších bonusů za bojové nasazení.

Proč může „kapitán letky“ překonat velitele lodi

Označení „kapitán letky“ je zjednodušení. Ve skutečnosti jde o velitele celého palubního leteckého křídla, které u Abraham Lincoln nese označení CVW-9. Podle oficiálního popisu toto křídlo plní roli velitele úderných operací a integruje stíhací, prostředky elektronického boje, včasného varování, tankování i záchranné kapacity. CAG nevelí jedné letce, velí celé „letecké armádě“ nesené lodí.

Pokud jsou velitel lodi i CAG oba v třídě O-6, jejich základní plat je na papíře stejný. Rozdíl pak dělají dvě věci: seniorita a letecké příplatky. Veřejné sazby DFAS pro takzvané milestone billets v námořním letectvu uvádějí až 1 000 USD měsíčně. Běžná letecká pobídka pro důstojníky s více než čtrnácti lety letové služby dosahuje 840 USD měsíčně. CAG, který typicky prošel stovkami hodin v kokpitu palubních stíhaček, má na tyto příplatky nárok prakticky automaticky. Velitel lodi, pokud sám není aktivní letec, je nemá.

Přidejme k tomu senioritu. Rozdíl mezi O-6 s osmnácti a O-6 s dvaceti odslouženými lety činí 636 USD měsíčně, tedy přes 7 600 USD ročně. Pokud má CAG navíc o stupeň vyšší letecký příplatek, celkový náskok může dosáhnout zhruba 9 500 USD ročně, asi 225 000 Kč. Není to automatika daná názvem funkce, ale ve většině reálných scénářů CAG velitele lodi skutečně překonává.

Válečné příplatky a skryté složky

Při bojovém nasazení vstupují do hry další položky. V rámci operace Epic Fury, která pokrývá oblast Perského zálivu, Arabského moře a Ománského zálivu, mají důstojníci nárok na příplatek za bezprostřední nebezpečí (IDP) ve výši 225 USD měsíčně a na daňové zvýhodnění v bojové zóně. Pokud je loď mimo domovský přístav déle než třicet dní a důstojník je odloučen od rodiny, přibývá ještě příspěvek za odloučení 300 USD měsíčně.

Tyto částky vypadají vedle šesticiferného ročního platu skromně. Jejich skutečná síla ale spočívá v daňovém režimu: v bojové zóně je od federální daně osvobozen i základní plat až do výše stanoveného stropu. Pro seniorního důstojníka to může znamenat úsporu v řádu desítek tisíc korun měsíčně.

Jak si stojí Češi a civilní piloti

Pro srovnání: český plukovník pobírá od ledna 2026 služební tarif 102 000 Kč měsíčně, brigádní generál 112 290 Kč. Americký O-6 má jen v základním platu třikrát tolik a nad to ještě nezdaněné příspěvky, které v českém systému nemají přímou obdobu.

A civilní letectví? Hodinová sazba kapitána na dálkových linkách u velkých amerických dopravců dosahuje v roce 2026 téměř 484 USD. Na horním konci kariéry se roční příjem špičkového civilního pilota může vyšplhat přes 13 milionů korun, tedy výrazně nad vojenský strop. Námořnictvo proto drží zkušené piloty spíš kombinací prestiže, velitelské kariéry, důchodového zabezpečení a stabilních benefitů než snahou přeplatit trh.

Na palubě Abraham Lincoln tak platí paradox, který je vlastně logický: ten, kdo nese odpovědnost za loď, nemusí být ten, kdo si odnese nejvyšší výplatu. Rozhoduje platová třída, počet odsloužených let a to, zda důstojník stále létá, nebo už jen velí těm, kteří létají za něj.

Článek Kolik berou důstojníci na amerických letadlových lodích: Velitel není ten nejlépe placený, překonává ho i kapitán letky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co vlastně znamená „může jen do dvou přístavů“

Virální tvrzení o dvou přístavech na celém světě zní dramaticky. Jenže žádný primární zdroj amerického námořnictva ho nepotvrzuje. Problém je v tom, že se běžně zaměňují tři zcela odlišné věci:

• Port visit — krátkodobá zastávka, při které loď přirazí k molu nebo zakotví na rejdě. Lincoln má oficiálně doložené port visity v Port Klangu, Yokosuce, Palmě de Mallorca, Pearl Harboru, Guamu i v bahrajnské Manamě.
• Přirazení k molu (pierside berth) — vyžaduje dostatečnou hloubku, délku mola, fendering a energetické přípojky. Zvládne to více přístavů, než by člověk čekal, ale ne každý.
• Homeporting — dlouhodobé domovské přiřazení, kde loď tráví měsíce, prochází údržbou, výměnou posádky a plným servisem jaderného pohonu. Tady je seznam skutečně krátký.

Právě homeporting je to, co se v zjednodušené verzi příběhu smíchalo s „kotvením“. Americké námořnictvo řeší kapacitu homeportů speciálními studiemi a miliardovými investicemi. Námořní základna NAS North Island v San Diegu je v oficiálních dokumentech Navy popsána jako homeport pro tři letadlové lodě současně. Jen tato jediná základna tedy vyvrací tezi o „dvou přístavech na světě“.

Přístavy se přizpůsobují lodi, ne naopak

Filozofie amerického námořnictva je jednoznačná: supercarrier se nenavrhuje tak, aby se vešel do existujících přístavů. Přístavy se upravují tak, aby pojaly supercarrier. V Naval Station Mayport na Floridě probíhaly rozsáhlé bagrovací práce a infrastrukturní úpravy právě proto, aby základna mohla přijmout jadernou letadlovou loď. V Bremertonu ve státě Washington Navy v září 2025 zadala projekt za 183 milionů dolarů na elektrické úpravy, které umožní současné stání lodí třídy Nimitz i novější třídy Gerald R. Ford.

Co přesně takový přístav potřebuje? Hloubku minimálně 12 až 13 metrů, molo schopné pojmout loď delší než tři fotbalová hřiště, masivní fenderingový systém, energetickou infrastrukturu pro napájení lodi na břehu, bezpečnostní perimetr a servisní zázemí pro jaderný pohon. Není divu, že takových míst není na světě mnoho. Ale „nemnoho“ neznamená „dvě“.

Jak přežít měsíce bez přístavu

Lincoln nepotřebuje přístav tak často, jak by se zdálo. Jaderný pohon jí dává prakticky neomezenou vzdálenost plavby — palivo pro reaktory vydrží desítky let. Zásoby, munici, jídlo a pitnou vodu doplňuje za plavby metodou zásobování za plavby: zásobovací loď se přiblíží na desítky metrů a materiál putuje po lanech (CONREP) nebo vrtulníky (VERTREP).

Pro přepravu lidí, pošty a prioritního nákladu z pevniny přímo na palubu slouží konvertoplány CMV-22B Osprey. Ty dokážou přistát na letové palubě uprostřed oceánu a doručit vše od náhradních dílů po čerstvou posádku. Lincoln tak může operovat týdny i měsíce bez jediného přirazení k molu, a přesně to dělá. Ještě v únoru 2026 prováděla letové operace v Arabském moři a v březnu 2026 pokračovala v úderných misích v rámci operace Epic Fury.

Obři se nezmenšují

Kdo by čekal, že příští generace amerických letadlových lodí bude kompaktnější, bude zklamán. Třída Gerald R. Ford, která třídu Nimitz postupně nahrazuje, má stejnou délku 332 metrů (1 092 stop) a výtlak přes 100 tisíc tun. V lednu 2025 Navy oznámila pojmenování dalších dvou budoucích lodí třídy Ford, CVN-82 a CVN-83. Trend je jasný: Amerika sází na velikost.

Pro srovnání: britská třída Queen Elizabeth měří 284 metrů a váží 65 tisíc tun. Čínská Fujian je podle analýzy CSIS přibližně 316 metrů dlouhá a 80 až 85 tisíc tun těžká. Ani jedna se americkému supercarrieru nevyrovná. A ani jedna nemá stejné infrastrukturní nároky.

Lincoln ve Středomoří, a proč na tom záleží

V dubnu 2019 Lincoln zakotvila v Palmě de Mallorca během nasazení, které ji provedlo přes 5., 6. i 7. flotilu, tedy od Perského zálivu přes Středomoří až po západní Pacifik. Je to relevantní detail: americký supercarrier operuje i ve vodách, které jsou od českých hranic vzdáleny kratší let než Praha–Londýn.

Skutečné omezení USS Abraham Lincoln není v tom, že by se vešla jen do dvou přístavů. Je v tom, že plnohodnotný domov, s doky, jeřáby, jadernými specialisty a bezpečnostním perimetrem, jí dokáže nabídnout jen hrstka míst na planetě. Všude jinde si poradí sama.

Článek Je obří, je silná, ale může jenom do dvou přístavů na světě. Americká „letadlovka“ USS Abraham Lincoln musí kotvit stovky metrů od pobřeží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se stane, když letadlová loď ztratí proud

Představa, že obří letadlová loď najednou zhasne a posádka tápavě sahá po vlajkách, je efektní, ale nepřesná. Výpadek hlavních turbogenerátorů neznamená okamžitou tmu. Nouzové dieselgenerátory automaticky přebírají napájení kritických systémů, navigace, řízení letu, základní komunikace. Teprve pokud selžou i ty, loď přechází do stavu, který námořnictvo interně označuje jako „cold and dark“: úplná ztráta elektrického napájení.

Naval Safety Command takové případy eviduje. Nejde o každodenní provoz, ale o reálně trénovanou havarijní situaci, na kterou má posádka nacvičené postupy. A právě v tomto okamžiku vstupuje do hry nejstarší patro záložní komunikace.

Interně to znamená beznapájecí telefony (tzv. sound-powered phones), zařízení, která převádějí energii lidského hlasu přímo na elektrický signál v měděném vedení, bez jakéhokoli externího napájení. Námořník na můstku mluví do sluchátka, námořník v podpalubí slyší. Žádná baterie, žádný zdroj, žádný software. Externě pak posádka přechází na optické prostředky: signální lampu blikající morseovkou a v některých situacích na semaforové vlajky.

Proč námořnictvo s bilionovým rozpočtem drží technologii z dob Midway

Odpověď není nostalgie. Je to fyzika a taktika.

Beznapájecí telefony fungují, dokud existuje měděný kabel a dva lidé na jeho koncích. Naval Safety Command je ve svých poučeních z incidentů výslovně hájí jako spolehlivé a dodává, že „právě proto je stále máme“. Na USS Ronald Reagan je v roce 2024 zdokumentovaný hlídkový námořník s beznapájecím telefonem na vulture’s row, vyhlídkové plošině vysoko nad letovou palubou. Na USS George Washington hlásili pozorovatelé navigační rizika při průjezdu Sundským průlivem přes totéž zařízení. Není to muzejní exponát. Je to denní provoz.

Signální lampa má zase jinou výhodu: nevysílá žádný rádiový signál. V době, kdy elektronický průzkum dokáže zachytit a lokalizovat i krátký rádiový impuls, je optická komunikace paradoxně bezpečnější než moderní šifrovaná rádiová síť. Naval Postgraduate School ve výzkumném projektu z roku 2018 přímo uvádí, že optické datové kanály snižují zranitelnost vůči zachycení rádiových přenosů. Office of Naval Research mluví o řešení pro scénáře s odepřenou komunikací, tedy situace, kdy je rádiové prostředí zaplněné rušením nebo kdy loď záměrně udržuje nízkou elektronickou stopu.

Royal Navy to potvrzuje z praxe: při tichém doplňování paliva na moři britské lodě komunikují výhradně lampou a vlajkami, bez jediného rádiového přenosu. Ticho v éteru je v boji výhoda, ne handicap.

Kdo to umí a jak se to učí

Na amerických válečných lodích mají vizuální komunikaci na starosti Quartermasters, specializovaný rating, jehož kariérní dokument pro fiskální rok 2026 výslovně zahrnuje odpovědnost za nástroje vizuální signalizace. Výcvik probíhá na SWESC Great Lakes, kde nová generace námořníků prochází školením včetně práce se signální lampou a Morseovou abecedou. Naval Education and Training Command provozuje minimálně od roku 2022 i mobilní aplikaci pro trénink morseovky blikající lampou, určenou přímo pro flotilové Quartermasters.

Beznapájecí telefonní systémy zase spadají pod Interior Communications Electricians, kteří je udržují a testují jako součást základní palubní infrastruktury. Obě odbornosti mají vlastní institucionální školní zázemí, nejde o dovednost předávanou ústně mezi veterány, ale o formálně certifikovanou způsobilost.

A nejde jen o americký zvyk. Při cvičení SWATT 2022 US Navy veřejně ukázala práci se semaforem. Kanadská fregata HMCS Calgary absolvovala cvičení světelné komunikace s indonéským námořnictvem. Britská carrier strike group v roce 2025 komunikovala lampou, semaforem, vlajkami i rádiem. Americký torpédoborec USS Forrest Sherman trénoval světelnou a vlajkovou signalizaci s námořníky z Dánska, Francie, Německa, Itálie, Nizozemska, Polska i Švédska. Je to standardní alianční interoperabilita NATO.

Stará optika, nový tablet

US Navy starou vrstvu nekonzervuje, modernizuje ji. Projekt Flashing Light to Text Converter, vyvíjený pod Office of Naval Research, zachovává osvědčenou optickou cestu přes signální lampu, ale přidává k ní kameru, tablet a software pro automatické kódování a dekódování morseovky. Operátor nemusí znát Morse nazpaměť; systém přijatý signál přeloží na text a odchozí zprávu sám přemění na sekvenci bliknutí.

Princip zůstává stejný jako v roce 1943. Rozhraní je z roku 2025. A právě v tom je logika celé architektury: nejde o to nahradit digitální sítě lampou, ale zajistit, aby pod všemi vrstvami moderní komunikace existovala jedna, kterou nelze vyřadit výpadkem proudu, kyberútokem ani elektromagnetickým rušením.

Zajímavé je, že podobnou cestu jdou i protivníci. Ruská Baltská flotila v roce 2020 cvičila noční světelnou signalizaci mezi loděmi. Čínské a vietnamské námořnictvo v roce 2024 předvedlo cvičení se signálními lampami při společném manévru. Veřejně dostupné zdroje jsou u obou zemí skoupější než americké výcvikové materiály, ale princip je totožný: nikdo na světě nenašel způsob, jak spolehlivě nahradit lampu a lidský hlas v okamžiku, kdy všechno ostatní selže.

Co letadlová loď dokáže, když jí zbyde jen lampa a hlas

Realisticky: hodně málo ve srovnání s plným bojovým režimem, ale pořád dost na to, aby přežila. Loď si udrží interní koordinaci, hlášení hlídek, základní navigaci a jednoduché externí zprávy na vizuální vzdálenost. Ztratí tempo, šířku pásma a schopnost řídit komplexní síťové operace. Letadlová loď odkázaná jen na optiku a beznapájecí telefony není plnohodnotná projekce síly, je to obří loď, která se snaží bezpečně dostat do stavu, kdy může obnovit vyšší vrstvy komunikace.

V říjnu 2020 íránská dhow v nouzi signalizovala americkému torpédoborci USS Winston S. Churchill právě blikající lampou. Posádka signál zachytila, identifikovala a vyslala pomoc. Žádná satelitní síť, žádný šifrovaný kanál. Jen světlo přes vlny.

Nejdražší válečná loď světa si drží nejlevnější komunikační vrstvu ne proto, že by neuměla nic lepšího, ale proto, že nic lepšího nefunguje, když nefunguje nic.

Článek Když vypadne proud, nastupuje na americké letadlové lodi primitivní komunikační technologie ze 40. let 20. století se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co ve skutečnosti znamená „EMCON“

Označení „EMCON Dark“ se v otevřených amerických vojenských zdrojích jako oficiální stupeň neobjevuje. Námořnictvo veřejně používá termíny „EMCON operations“ a „electronic-emissions control“. Prakticky jde o přísné omezení vlastních elektromagnetických emisí, radary, komunikační systémy, navigační vysílače, a dalších signatur, které by protivníkovi usnadnily detekci.

Proč je to tak zásadní? V moderní námořní válce je každý aktivní vysílač svítilnou ve tmě. Protivníkovy pasivní senzory, satelity a průzkumné letouny nemusí loď najít radarovým odrazem, stačí jim zachytit její vlastní elektromagnetické vyzařování. Články v odborném časopise Proceedings amerického námořního institutu už roky varují, že nadměrné emise jsou zranitelností, nikoli silou. Koncept „Dark Battle“ počítá s tím, že flotila dokáže bojovat v prostředí, kde si sama záměrně omezí přístup k informacím, výměnou za to, že protivníkovi rozbije řetězec najít–zaměřit–navést.

Lincoln tedy „nezmizí“. Stane se ale výrazně hůř sledovatelnou. A to může stačit.

Proč na tom záleží právě teď

Lincoln není na cvičné plavbě. V březnu 2026 CENTCOM potvrdil, že úderná skupina kolem CVN-72 pokračuje v úderných misích v rámci operace Epic Fury, rozsáhlého úderného tažení proti íránským vojenským cílům. Přehled operace uvádí údery na drony, protiletadlové systémy, místa rozmístění protilodních střel i komunikační uzly.

Aktuální protivník je tedy Írán, nikoli Rusko nebo Čína. Jenže právě Moskva a Peking představují referenční rámec, proti kterému se schopnosti nosiče měří. Čína podle zprávy amerického ministerstva obrany disponuje několika vrstvami protilodních systémů s dlouhým dosahem, od hypersonických DF-17 přes „carrier killer“ DF-21D a DF-26 až po palubní YJ-21. Ruské moderní fregaty projektu 22350 samy kombinují sníženou radarovou signaturu s pokročilou optoelektronikou a elektronickým bojem. Proti takovým protivníkům by EMCON nebyl luxusem, ale podmínkou přežití.

Co Lincoln přináší do boje

Jaderný pohon znamená, že loď nemusí tankovat a může operovat měsíce bez návratu do přístavu. Na palubě se střídají:

• F/A-18E/F Super Hornet — páteř úderného letectva
• F-35C Lightning II — stealth úderný a průzkumný prostředek
• EA-18G Growler — elektronický boj a potlačení protivzdušné obrany
• E-2D Advanced Hawkeye — včasná výstraha a řízení boje
• MH-60 Sea Hawk — protiponorková ochrana a záchranné operace
• CMV-22B Osprey — logistické zásobování za letu

Čtyři parní katapulty umožňují vypouštět letouny v rychlém sledu, a to i v noci. Noční přistání na palubě, jeden z nejnáročnějších manévrů v letectví, zajišťuje kombinace systému IFLOLS pro poslední přibližně 5,6 km (tři námořní míle), dálkového naváděcího světla LRLS až do 18,5 km (deseti námořních mil) a softwaru Magic Carpet, který pilotovi automatizuje část práce při finálním přiblížení. Paluba v režimu EMCON není černá díra. Je to přesně kalibrované prostředí, kde každý foton světla a každý watt vyzářené energie podléhá schválení.

Řízený kompromis, ne kouzlo

Bylo by naivní tvrdit, že EMCON nemá cenu. Když loď omezí vlastní senzory, ztrácí část přehledu o okolí. Námořní doktrína s tím počítá, jde o řízený kompromis. Texty o „Dark Battle“ explicitně popisují sekvenci: ticho, krátký senzorový výpad, úder, návrat do ticha. Nejde o baterkový režim na pevně stanovený počet hodin, ale o taktické cyklování podle aktuální hrozby.

A nejde jen o nepřítele. Americké válečné lodě nespadají pod civilní povinnost vysílat AIS, ale mezinárodní pravidla COLREGs ukládají nepřetržitou hlídku a použití všech dostupných prostředků k zamezení kolize. Lincoln v režimu EMCON nezmizí z oceánu, zmizí z jedné konkrétní vrstvy protivníkova vnímání.

Čas jako zbraň

Satelity, ponorky, průzkumné drony, nic z toho EMCON nesmaže. Čínský DF-26 má dosah přes 4 000 km a nepotřebuje k odpálení zachytit radarový paprsek nosiče. Ruská fregata třídy Gorškov nese vlastní pasivní senzory. EMCON není štít. Je to zpoždění. Ale v námořní válce, kde kill chain měří minuty, může i krátké zpoždění znamenat, že první salva dorazí na prázdné místo.

Lincoln v Arabském moři dál létá, dál útočí, dál drží přísnou emisní disciplínu. Kdo ji chce zasáhnout, musí ji nejdřív najít. A právě ten čas, který protivník stráví hledáním, je čas, ve kterém letouny z její paluby už mohou být ve vzduchu.

Článek „EMCON Dark“: skrývá se ve tmě a číhá na nepřátele jako rychlá smrt. CVN-72 nechtějí potkat Rusové ani Číňané, smetla by je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč boty váží tolik, kolik váží

Přesnou hmotnost konkrétního páru, který si námořník na Lincolnu nazuje před směnou, Navy veřejně nespecifikuje. Přibližně dva kilogramy ale odpovídají tomu, co do boty musí vejít: ocelová špička splňující standard ASTM pro náraz a stlačení, silná kožená konstrukce, podrážka odolná proti oleji a leteckému palivu a u certifikovaných modelů i voděodolná Gore-Tex membrána.

Jeden z oficiálně schválených modelů pro letovou palubu, Belleville 800 ST, má navíc tlumicí mezipodešev a podrážku navrženou tak, aby nezachytávala drobné předměty z paluby. Právě ty jsou na letové palubě noční můrou: šroubek nebo kousek drátu, který se dostane do sání motoru, dokáže zničit turbínu za desítky milionů dolarů. Navy tomu říká FOD (Foreign Object Debris) a boj proti němu začíná doslova od podrážek.

Důležité upřesnění: žádný veřejný zdroj Navy netvrdí, že bota ochrání nohu před přejetím letadlem. Oficiálně jde o ochranu proti padajícím a kutálejícím se předmětům. Bota je první linie, ne zázračný štít.

Paluba, kde se děje všechno najednou

Představte si plochu o velikosti tří fotbalových hřišť, na které současně probíhá přes sto různých činností. Pojíždění letadel, startování motorů, tankování, manipulace s ostrými zbraněmi, údržba, přesun strojů do parkovacích pozic. A to všechno na povrchu, který se kýve s vlnami a je pokrytý filmem paliva, oleje a hydraulické kapaliny.

Oficiální příručka Flight Deck Awareness U.S. Navy vyjmenovává konkrétní rizika:

• Sání motorů — proudový motor dokáže vtáhnout člověka z několika metrů.
• Výfukové plyny — odhodí člověka do překážky nebo přes okraj paluby do moře.
• Vrtule a rotory — rotující listy jsou prakticky neviditelné a mohou zmrzačit nebo zabít.
• Záchytná lana — ocelová lana záchytného systému se při přistání napnou silou, která utrhne končetinu.
• Hluk — hladina dosahuje kolem 150 decibelů, tedy více než při startu raketoplánu.
• Pád přes palubu — okraj je blízko a zábradlí během letových operací není.

Office of Naval Research k tomu přidává katapulty, které „mohou utrhnout končetiny“, a popisuje prostředí jako jedno z nejnebezpečnějších v celé Navy. Nejde o rétoriku. Statistiky Naval Safety Command ukazují, že pozemní letecké nehody tvořily v roce 2024 plných 63 % celkové nehodovosti námořního letectva. A i v probíhajícím fiskálním roce 2026 jsou už evidovány čtyři nejzávažnější incidenty kategorie Class A.

Barevná choreografie, která drží lidi naživu

Na palubě Lincolnu se pohybuje téměř tisíc lidí a každý z nich je okamžitě identifikovatelný podle barvy trička. Žluté tričko nosí návodčí letadel, kteří navádějí stroje po palubě. Fialové „grapes“ obsluhují palivové body. Zelení se starají o katapulty a záchytná lana. Červení manipulují s municí a tvoří hasičské a záchranné týmy. Modří jsou ti nejčerstvější, kteří teprve sbírají zkušenosti.

Cesta od modrého trička ke žlutému trvá zhruba dva roky a vede přes sérii kvalifikací, zkoušek a hodnotících komisí. Žlutý tričkář musí projít školou záchytných signalistů, každých pět let absolvovat opakovací kurz a každé čtyři roky školu hašení letadel. Navy navíc zavedla virtuální 3D simulaci palubního provozu, kde si posádky nacvičují běžné i nouzové situace ještě před nástupem na loď.

Směny jsou dlouhé. Začínají s prvním startem a končí, až poslední stroj dosedne. Jeden z návodčích na Lincolnu to popsal prostě: potivé, drsné a nekonečné dny. Disciplína a přesně naučené postupy nejsou fráze z manuálu, jsou to jediné, co stojí mezi rutinním provozem a katastrofou.

Bota jako symptom, ne jako řešení

Navy si je dobře vědoma, že hmotnost výstroje je problém. Když v roce 2023 představila novější model I-Boot 5, výslovně zdůraznila, že je lehčí než předchozí verze a snáze se obouvá i vyzouvá. Výrobci certifikovaných palubních bot zase sází na tlumicí mezipodešve a konstrukci inspirovanou běžeckou obuví. Dva kilogramy na nohou po dvanáctihodinové směně v tropickém vedru a na rozkývané palubě jsou zátěž, kterou nelze ignorovat.

Boty se přitom mění nikoli podle kalendáře, ale podle stavu: jakmile podrážka ztrácí protiskluzové vlastnosti nebo kůže praská a odhaluje ocelovou špičku, jdou pryč. Na palubě, kde rozlitý olej znamená pád a pád může znamenat smrt, opotřebená podrážka není kosmetický problém.

Co dvoukilová bota skutečně říká

Těžká bota na noze námořníka není kuriozita pro sociální sítě. Je to viditelný artefakt prostředí, kde se potkává proudové sání s municí, kluzký povrch s nulovým zábradlím a stopadesátidecibelový řev s potřebou okamžité komunikace. Sama o sobě nestačí, bez výcviku, barevné choreografie a přísné disciplíny by dva kilogramy kůže a oceli nikoho nezachránily.

Na palubě Lincolnu u Blízkého východu si to každé ráno připomíná téměř tisíc lidí. Nazují si těžké boty, obléknou barevná trička a jdou pracovat na místo, které jim nedá jedinou vteřinu nepozornosti zadarmo.

Článek Američtí námořníci na „letadlovkách“ nosí 2kilové boty. Mají jedno z nejnebezpečnějších pracovišť světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Paluba, kde zabíjí i vzduch

Letová paluba letadlové lodi patří k nejnebezpečnějším pracovištím na světě. Oficiální bezpečnostní instrukce amerického námořnictva OPNAVINST 5100.19E jmenují rizika, která zní jako katalog způsobů smrti: nasátí do sání proudového motoru, odmrštění výfukovým proudem, zasažení rotující vrtulí, exploze paliva a výzbroje, střet s pojíždějícím letounem. A to všechno na ploše, která se navíc naklání a kymácí.

Když se na takové palubě vznítí palivo, a letecký petrolej JP-5 hoří s intenzivním sálavým žárem, teploty v bezprostřední blízkosti plamene stoupají do stovek stupňů Celsia během okamžiku. Podle dat amerického Národního institutu pro standardy a technologie (NIST) způsobuje tepelný tok kolem 83 kW/m² vážné popáleninové zranění za méně než deset sekund. Druhostupňové popálení nastává, jakmile teplota kůže dosáhne přibližně 55 °C. Bez jakékoli ochrany stačí krátký záblesk plamenného požáru, takzvaný flash fire, a nechráněná kůže obličeje a krku je okamžitě v kritickém stavu.

Co je anti-flash hood doopravdy

Správný název je anti-flash hood a její aktuální vojenská specifikace nese označení MIL-DTL-24936A. Dokument z května 2024 nahrazuje původní standard z roku 1987 a jako materiál uvádí pleteninu ze směsi 80 % PFR rayon a 20 % PBI, dvou vláken vyvinutých speciálně pro odolnost vůči plameni a sálavému teplu. Správcem specifikace je Navy Clothing and Textile Research Facility.

Samotná kapuce ale není celá ochrana. Je jedním prvkem systému, který americké námořnictvo označuje jako Proximity Fire Fighting Protective Ensemble (PFFPE). Komplet zahrnuje:

• Proximity helmet s reflexním krytem (shroud + cover)
• Anti-flash hood pod helmou
• Jacket a trouser s reflexní vrstvou
• Rukavice a boty odolné žáru

Manuál NAVAIR 00-80R-14, tedy oficiální příručka pro hašení a záchranu u letadel, výslovně říká, že helma, shroud, cover a hood musí být nošeny společně a správně sesazeny. Mezera mezi vrstvami znamená odkryté místo. Odkryté místo znamená průnik tepla. A průnik tepla na palubě, kde hoří letecké palivo, znamená popáleniny.

Zajímavý je i údaj o životnosti: reflexní materiály v kompletu se mají vyměňovat nejpozději po pěti letech od výroby, celý komplet pak po deseti letech. I žáruvzdorná tkanina stárne.

Stovky stupňů, co přesně víme

Hodnota 370 °C se v otevřených vojenských specifikacích přímo neobjevuje. Oficiální mil-spec popisuje materiálové složení, nikoli konkrétní teplotní strop. Odkud se tedy čísla berou? Komerčně dostupné kapuce pro vojenský a federální segment, například heavy-weight Nomex hood od výrobce HWI Gear ze 198g tkaniny DuPont Nomex (7 oz), deklarují ochranu do přibližně 427 °C (800 °F). Hodnota 370 °C spadá do tohoto pásma a odpovídá logice krátkodobé ochrany proti extrémnímu sálavému žáru a flash efektu.

Důležité je slovo krátkodobé. Nikdo v tomto kompletu nestojí minuty v plameni. Hood a celý PFFPE chrání proti záblesku, těm několika sekundám, kdy se crash-and-salvage tým probíjí k havarovanému letounu skrz stěnu žáru. Podle dat NIST jde právě o ty sekundy, ve kterých by nechráněný člověk utrpěl devastující popáleniny. Formulace „bez nich by zemřeli“ není daleko od pravdy: při plném flash fire bez jakékoli ochrany jde skutečně o sekundy do kritického zranění.

Ne každý na palubě nosí totéž

Na letové palubě pracují desítky lidí v barevně odlišených vestách, mechanici, naváděči, muniční specialisté, záchranáři. Všichni mají povinné osobní ochranné prostředky definované NATOPS manuálem pro carrier flight deck: cranial helmet, ochranné brýle, tlumiče hluku, plovací vestu, barvicí marker, píšťalku a stroboskop. Ale proximity komplet s anti-flash hoodem? Ten je vyhrazený pro personál určený k hašení a záchraně při leteckých nehodách.

Ochrana posádky navíc nesahá jen k palubě. V roce 2017 americké námořnictvo schválilo zavedení vylepšeného ohnivzdorného kombinézového obleku IFRV (Improved Flame Resistant Variant) pro běžný lodní provoz, kvůli riziku požáru a elektrického oblouku i pod palubou. Celá loď je systém vrstev ochrany, od spodního prádla po reflexní helmu.

Stejný princip, jiná paluba

Americké námořnictvo není jediné, kdo takto chrání své lidi. Royal Navy letos v srpnu otevřela nový výcvikový trenažér v Culdrose, kde aircraft handlers, britský ekvivalent palubních hasičů, trénují v podmínkách až 1 000 °C. Francouzské námořnictvo na letadlové lodi Charles de Gaulle pravidelně simuluje havárii letadla na letové palubě a velké požáry. V civilním světě je nejbližší paralela u letištních hasičů: Hasičský záchranný sbor Letiště Václava Havla cvičí flashover, rollover, požáry motorů, podvozků i kokpitů.

A pak je tu motorsport. FIA vyžaduje, aby závodní balaklava vydržela minimálně pět sekund přímého plamene, celý závodní oblek dvanáct sekund. Jiný scénář, stejná logika: žáruvzdorná vlákna, vrstvení, krytí exponovaných míst. Sekundy navíc, které rozhodují.

Na letové palubě americké letadlové lodi je ta logika dotažená do extrému. Anti-flash hood pod proximity helmou není zázračný štít, je to jeden dílek v mozaice, která zahrnuje materiálovou vědu, přesné vrstvení, disciplínu nošení a desetiletí vývoje. Ale právě ten dílek kryje obličej a krk, tedy místa, kde je kůže nejtenčí a popáleniny nejničivější. Bez něj by člověk běžící vstříc hořícímu letadlu neměl šanci.

Článek Američtí námořníci na letadlových lodích nosí masky, které vydrží teplotu 370 °C. Bez nich by ve vteřině zemřeli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardéry letěly těsně nad USS Nimitz

Zaznamenaný incident se týká ruských strategických bombardérů Tupolev Tu-95 Bear, z nichž se v únoru 2008 dva přiblížily k americké letadlové lodi USS Nimitz, která operovala jižně od Japonska. Přelétaly nad ní ve výšce nižší než 1 kilometr a poté kroužily kolem, což lze považovat za obrovskou drzost. Je pochopitelné, že proti nim Američané poslali bojové letouny – z oblasti je konkrétně vyprovodily palubní McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.

Kterak dva britské Eurofightery přelstily ruské Suchoje Su-27 a dostaly je do pozice, v níž je mohly až příliš snadno zničit

Pro letadlovou loď je přitom Tu-95 velikou hrozbou. Jde o turbovrtulový bombardér se 4 motory, který byl vyvinutý v 50. letech 20. století v SSSR, uvádí WarHistoryOnline. Slouží jako nosič řízených střel, a to včetně protilodních Ch-22, což je veliká střela vyvinutá v Sovětském svazu v 60. letech 20. století, uvádí Wikipedia. Může mít přitom konvenční nebo jadernou hlavici, a sestrojena byla právě pro útoky na svazy amerických letadlových lodí.

Bombardéry Tu-95 mohla loď sestřelit

Nimitz je základem současně nejpočetnější třídy amerických letadlových lodí, která nese i jeho označení. Wikipedia uvádí, že jde o plavidlo o délce 332,8 metrů a výtlaku 100 000 tun s jaderným pohonem, na jehož palubě může být až 90 letounů a vrtulníků. Proti bombardérům jako je Tu-95 přitom není bezbranné – může použít nejenom své bojové stroje, ale také protiletadlové střely RIM-7 Sea Sparrow, a navíc jsou kolem i doprovodná plavidla.

iZdroj fotografie: Ústřední velitelství námořních sil USA (Pátá flotila USA) / Creative Commons / CC BY

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že vyslání F/A-18, aby bombardéry vyprovodily, je adekvátní odpovědí. Zvláště za situace, kdy se k plavidlu přiblížily na tak krátkou vzdálenost. Pokud by se však Rusové o něco pokusili, byla by to pro ně zajisté sebevražda. Hornet je bojový letoun nesoucí protiletadlové střely jako AIM-120 AMRAAM nebo AIM-9 Sidewinder, uvádí Wikipedia, proti nimž by pomalé a neohrabané bombardéry neměly šanci.

Článek Kterak se ruští piloti bombardérů Tu-95 nezalekli a přeletěli přímo nad americkou letadlovou lodí, pro níž byli největším nebezpečím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V Arabském moři vznikne obří síla

Americká letadlová loď USS Nimitz spolu se svými devíti letkami a doprovodnými silami, tedy včetně pěti torpédoborců opouští Jihočínské moře, aby se připojila k úderné skupině v Arabském moři vedené první „letadlovkou“ v oblasti, a sice USS Carl Vinson. Americký ministr obrany, Pete Hegseth, to sice neupřesnil, ale Reuters má údajně informace od vysokých úředníků s tím, že na Blízký východ míří také tankovací letouny.

Nejtěžší kalibr ukazuje video: skutečný zabiják íránských bunkrů je americká GBU-57A/B, kterou nosí jediný bombardér světa

Vedle nich se mají přesouvat k Íránu další americké ozbrojené síly, ale jaké nebo kolik, známo není. USS Nimitz, označovaný též jako CVN-68, je každopádně poměrně stará letadlová loď, která působí ve službách amerického námořnictva od roku 1975, a je dnes nejstarší svého druhu ve výzbroji. Díky jadernému pohonu má však skoro neomezený dosah.

Nést přitom může až 90 letadel a vrtulníků, konkrétně víceúčelové stíhací F/A-18E/F Super Hornet určené k vybojování vzdušné nadvlády, útokům na pozemní cíle, potlačení PVO a průzkumu, ale také E-2D Advanced Hawkeye pro včasné varování a řízení vzdušných operací. Z vrtulníků je to MH-60R Seahawk na protiponorkový a protilodní boj, a víceúčelový MH-60S Seahawk. Hlavními letouny jsou však Super Hornety, potvrzuje Wikipedia.

Írán vyhrožuje Americe, že jí zničí 19 vojenských základen, když podpoří Izrael. Neuvědomuje si, co by na sebe přivolal

USS Carl Vinson, k níž se má USS Nimitz v Arabském moři jižně od Íránu připojit, je pak rovněž třídy Nimitz, ale do služby vstoupila o sedm let později v roce 1982. Její kapacita je shodná, ale kromě letounů F/A-18E/F Super Hornet nese také mnohem modernější F-35C páté generace, potvrzuje F-35. Vedle toho potom EA-18G Growler pro zjištění elektronického boje a letoun včasné výstrahy a řízení E-2D Hawkeye, stejně jako vrtulníky MH-60R/S.

Američané skutečně mohou na Írán udeřit

Zda k útoku na íránský režim, jehož země se po několikadenním bombardování izraelským letectvem zmítá v chaosu, dojde, není jasné, ale redakce Armádního Zpravodaje to v žádném případě nevylučuje. Ostatně i Donald Trump dle theEconomist nedávno připustil, že je úder na Írán „blízko“. Izrael nedávno žádal, aby se Američané připojili s „matkou všech bomb“, která dokáže coby jediná nejaderná bomba světa zničit íránský jaderný bunkr.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Redakce Armádního Zpravodaje také zhodnotila sílu íránské armády a americké námořní pěchoty, která by nesla hlavní tíhu bojů v případě, že by došlo k vylodění jednotek na pobřeží. Zatím se ale oficiálně zdá, že dojde „pouze“ k eliminaci vzdušných hrozeb. Z těch největších jde o balistické rakety, z nichž Armádní Zpravodaj vybral tři, které jsou schopné proniknout izraelskou PVO. Írán mimochodem také vyvinul raketu s 2tunovou hlavicí.

Článek Americký útok na Írán je blízko, připouští Trump: vyslal k němu obří letadlovou loď USS Nimitz – údajně zatím na obranu Izraele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ztracený Super Hornet je drahá záležitost

Co přesně za zřícením letounu do moře stojí, není jasné. Americké námořnictvo uvedlo pouze to, že vojáci ztratili kontrolu nad letadlem, když ho zrovna vytahovali z hangáru na palubu, v důsledku čehož přepadl jak on, tak vlečná technika. Námořníci ihned zahájili potřebné kroky, aby se zachránili, což se jim také povedlo – jeden ale utrpěl lehká zranění.

Ukrajina znovu přepočítala ztráty ruské armády od počátku války. Jsou enormní, už dosáhly téměř 1 milionu

Incident aktuálně podléhá vyšetřování, ale redakce Armádního Zpravodaje mezi tím dohledala vyjádření některých vysokých amerických představitelů. Například Politico s odkazem na své zdroje uvedlo, že letadlová loď Harry S. Truman zrovna prováděla úhybný manévr, jelikož čelila palbě Hútíů – ale čemu přesně se měla vyhýbat, bohužel upřesněno nebylo.

Následkem mohli námořníci skutečně ztratit nad letounem kontrolu, jelikož pokud není zajištěný (což během přesunu úplně nelze), může se v případě prudkého náklonu paluby „odporoučet“ po vlastní ose. I přesto ale zůstává celá skupina lodí spadající pod Strike Fighter Squadron 136 v Rudém moři plně bojeschopná a její mise ohroženy nebudou.

Čína ukazuje, kdo je pánem. Zabrala malý ostrov 5 km od filipínské vojenské základny a vyslala vzkaz Americe i jejím spojencům

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že je Harry S. Truman součástí programu „Prosperity Guardian“ v Rudém moři, jejímž cílem je zajistit bezpečnost civilní lodní dopravy proti teroristům z hnutí Hutíů podporovaných Íránem. Doprovod letadlové lodi tvoří nejméně tři torpédoborce s řízenými střelami a křižník USS Gettysburg (CG 64) třídy Ticonderoga.

Americká armáda je v rozkladu, má silný nedostatek vojáků a noví se nehlásí. Řešením má být i cizinecká legie

Ze zjištění SlashGear vyplývá, že se může aktuálně pohybovat cena za jeden F/A-18E Super Hornet pro americké námořnictvo kolem 72 milionů dolarů, což je v přepočtu 1,582 miliardy Kč. Je tedy evidentní, že jde o těžkou ztrátu – teoreticky je ale asi možné něco z letounu zachránit, pokud se ho podaří vyzvednout – vzhledem k probíhajícím bojům to však není jisté, a navíc ani není známo, jak hluboko se ponořil a zda by to vůbec bylo možné.

Článek Americká letadlová loď Harry S. Truman přišla o F/A-18E Super Hornet. Zřítil se z paluby do moře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.