Ostrov, který kontroluje střed Baltu

Gotland leží zhruba v geometrickém středu Baltského moře, necelých tři sta kilometrů od Kaliningradu a přibližně stejně daleko od pobaltských hlavních měst. Kdo drží Gotland, vidí prakticky celý jižní a střední Balt. A hlavně kontroluje trasy, po kterých by Rusko v krizi muselo zásobovat svou jedinou evropskou exklávu.

Švédské ozbrojené síly to říkají otevřeně: smyslem vojenské přítomnosti na ostrově je „udržet volné zásobovací linie a chránit civilní námořní dopravu“. V praxi to znamená, že jakýkoli ruský konvoj směřující ke Kaliningradu by se pohyboval v dosahu švédských senzorů a protilodních raket. Společná operace Gotland Sentry Švédska a Polska v roce 2025 ukázala, jak rychle lze pobřežní raketové baterie nasadit a propojit s polskými jednotkami na druhém břehu.

Kaliningrad tím není automaticky odříznutý. Ale v krizovém scénáři by se ruský pohyb dramaticky zdražil, zpomalil a hlavně zviditelnil.

Co z Gotlandu dělá pevnost

Trvalá vojenská přítomnost na ostrově je ve skutečnosti menší, než by titulkové číslo naznačovalo. Gotlandský pluk P 18 má podle oficiálních údajů švédských ozbrojených sil zhruba čtyři sta tabulkových míst. Vedle něj na ostrově působí letecká flotila F 17 Gotland, námořní informační centrum ve Visby, technické dílny a spojovací prvky. Číslo 4 500 odpovídá spíše plánované mobilizované bojové skupině (Stridsgrupp Gotland), tedy síle, kterou je ostrov schopen pojmout a nasadit pro svou obranu.

Právě v tom spočívá klíčový rozdíl oproti klasickému pojetí posádky. Gotland funguje jako přijímač posil:

• Na jaře 2025 tam cvičily polské jednotky v rámci operace Gotland Sentry.
• Při cvičení Aurora 26 ostrov posílilo přes tisíc vojáků: Američané, Dánové, Britové a Ukrajinci.
• Následně proběhla německá posilová operace, která ověřila logistické řetězce přes moře.

Infrastruktura roste odpovídajícím tempem. V letech 2023 až 2026 švédská armáda rozšiřuje kasárna, buduje logistické centrum, prostory pro vojenské zdravotnictví a zázemí na základně Tofta. Nejde o symbolické stavby. Jde o kapacitu, která umožní přijmout a zásobovat tisíce vojáků v řádu hodin.

K tomu přidejte zbraňové systémy. Protilodní střela Saab RBS-15 Mk4 Gungnir má dosah přes 300 km, letí v extrémně nízké výšce těsně nad hladinou rychlostí kolem 0,9 Machu (přibližně 1 100 km/h), disponuje aktivním radarovým vyhledávačem a dokáže zasáhnout námořní i pozemní cíle. Pro srovnání: ruský protilodní systém P-800 Oniks nasazený v Kaliningradu má sice vyšší rychlost (přes 2 Machy, tedy kolem 2 450 km/h), ale švédská raketa kompenzuje nižší detekovatelností a flexibilitou cílení.

Radarová síť je další vrstvou. Švédská agentura FMV zavádí zvlášť dlouhodosahový radar SLRR na bázi systému SMART-L s dodávkami od roku 2026, zatímco program Sensorsystem ny nahrazuje senzory z osmdesátých let moderní architekturou schopnou sdílet data v reálném čase s ostatními členy NATO. Radar Thales Ground Master 400α, který Švédsko provozuje, nabízí instrumentovaný dosah až 515 km. Gotland tak není jen ostrovní pevnost, je článkem aliančního řetězce včasného varování.

Kaliningrad: bašta, nebo past?

Ruská propaganda dlouhodobě prezentuje Kaliningrad jako nedotknutelnou bublinu protivzdušné obrany, kde systémy S-400 Triumf s dosahem až 400 km a protiletadlové komplexy Pancir-S1 vytvářejí takzvanou zónu A2/AD, tedy oblast, kam se protivník nedostane. Realita je složitější.

Švédský výzkumný institut FOI ve své analýze ruské Baltské flotily konstatuje, že flotila „stojí jednou nohou na zemi“, velká část jejích schopností a pozornosti je pohlcena právě obranou exklávy. Modernizace Kaliningradu se soustředila na pozemní a protivzdušné systémy, vznikl nový armádní sbor. Jenže to samo o sobě prozrazuje, že Moskva vnímá exklávu jako zranitelnou, nikoli jako nedobytnou.

Britský institut RUSI ve studii z února 2025 jde ještě dál: ruské úderné platformy kolem Kaliningradu jsou početně omezené a v delším konfliktu zranitelné, zvláště pokud by byla potlačena tamní integrovaná protivzdušná obrana. Vstupem Švédska a Finska do NATO se Kaliningrad ocitl v obklíčení, proti sobě už nemá jen Polsko a Pobaltí, ale celé severské křídlo Aliance.

Podle nás je přesnější mluvit o strategickém sevření než o absolutní pasti. Gotland k tomuto sevření přidává západní závěs přes střed Baltu. Ruské lodě mohou stále vyplout, ale každý jejich pohyb bude sledovaný, analyzovaný a v dosahu.

Proč Rusko mlčí, a proč to dává smysl

Přímé ruské oficiální přiznání, že Gotland představuje problém, se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. To není překvapení. Otevřené uznání slabiny by narušilo pečlivě budovaný obraz Kaliningradu jako ofenzivní hrozby pro NATO. Moskva potřebuje, aby se západní plánovači báli Kaliningradu, ne aby viděli exklávu, která sama potřebuje ochranu.

Faktická reakce je ale čitelná. Rusko v Kaliningradu posiluje protivzdušnou obranu, buduje pozemní síly a investuje do obrany, nikoli do projekce síly. Zároveň NATO od ledna 2025 provozuje v Baltu aktivitu Baltic Sentry zaměřenou na ochranu podmořské infrastruktury (kabelů a plynovodů) po sérii incidentů. V září 2025 NATO zaznamenalo narušení vzdušného prostoru několika spojenců ruskými drony a letadly. Bezpečnostní soutěž v Baltu běží v permanentním režimu.

Co to znamená pro Česko

Česká republika na Gotlandu nepůsobí. Ale na baltském křídle NATO je aktivní: v roce 2022 držela v Litvě čtyři ozbrojené gripeny v rámci vzdušného dohledu a paralelně měla personál v lotyšské mnohonárodní bojové skupině. Dlouhodobý výhled obrany ČR do roku 2035 výslovně počítá s poskytnutím sil pro posílenou přední přítomnost i vzdušný dohled.

Případný incident v Baltském moři by nebyl izolovaným severským problémem. Článek 5 Severoatlantické smlouvy je jasný: útok na jednoho spojence je posuzován jako útok na všechny. Gotland je vzdálený od českých hranic přes tisíc kilometrů, ale v aliančním rámci je součástí téhož obranného systému.

Za studené války bránil Gotland až 25 000 mobilizovaných vojáků. Dnešní model je personálně skromnější, ale technologicky nesrovnatelně hustší: místo masové obrany stojí na přesných střelách, síťových senzorech a schopnosti přijmout spojenecké posily během hodin. Právě tato kombinace polohy, technologie a aliančního zázemí dělá z ostrova problém, který Kaliningrad nemůže ignorovat, i když o něm raději nemluví.

Článek Gotland je pro Kaliningrad problém větší, než přiznává. Švédsko ho proměnilo v pevnost s 4 500 vojáky NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě Admiral Kasatonov

Nejde o ledajakou loď. Admiral Kasatonov patří k projektu 22350, třídě víceúčelových fregat, které Severní konstrukční byro navrhlo jako páteř moderního ruského námořnictva. Do služby vstoupila v roce 2020 a disponuje šestnácti univerzálními odpalovacími šachtami, z nichž může pálit střely Kalibr, Oniks i hypersonické Zirkony. K tomu třicet dva protiletadlových střel, moderní senzory a systémy elektronického boje.

Právě výzbroj dělá z její přítomnosti v Baltu bezpečnostní problém jiné kategorie, než když tudy propluje starší torpédoborec. Kalibr je střela s plochou dráhou letu určená k úderům na pozemní cíle. Podle databáze CSIS Missile Threat se její dosah pohybuje mezi 1 500 a 2 500 kilometry, z Baltského moře tedy pokrývá prakticky celou střední a západní Evropu, Česko nevyjímaje. Zirkon je ještě nepříjemnější: hypersonická střela s deklarovaným dosahem kolem tisíce kilometrů, jejíž rychlost drasticky zkracuje reakční čas protivzdušné obrany. Důležitá poznámka: bezpečně doložit lze schopnost fregaty tyto střely nést. Zda je v daný moment skutečně vezla na palubě, otevřené zdroje nepotvrzují. Ale už samotná možnost mění bezpečnostní kalkulaci v regionu.

Načasování, které mluví samo

Příjezd Kasatonova do Baltu nebyl náhodný. Spadl do období, kdy se tlak Evropy na ruské námořní operace výrazně zpřísnil, a Moskva na to reagovala.

20. května 2025 schválila Rada EU sedmnáctý sankční balík, který přidal 189 lodí ruské stínové flotily na černou listinu. Celkový počet sankcionovaných plavidel tím vzrostl na 342. Stínová flotila, síť stárnoucích tankerů s neprůhledným vlastnictvím a pochybným pojištěním, je pro Kreml klíčový nástroj, jak obcházet cenový strop na ropu a financovat válku na Ukrajině.

Jen pět dní před schválením sankcí se odehrál incident, který ukázal, kam až je Moskva ochotná zajít. Estonsko se pokusilo zastavit tanker Jaguar podezřelý z porušování sankcí. Rusko odpovědělo vysláním stíhačky. A oficiálně varovalo, že pokusy o zastavování jeho lodí považuje za nebezpečné a je připraveno reagovat. Estonské úřady situaci označily za „opravdu vážnou“.

Od 1. července 2025 pak Německo a Švédsko začaly v průlivu Fehmarn Belt aktivně kontrolovat tankerům pojištění, další krok v sevření stínové flotily. A do toho všeho vplula do Baltu fregata s hypersonickými střelami.

Balt jako nejcitlivější prostor NATO

Baltské moře je pro alianci strategický nerv. Vedou tudy podmořské kabely a energetické trasy, na nichž závisí komunikace i zásobování několika členských zemí. Po sérii podezřelých poškození kabelů v předchozích měsících spustilo NATO 14. ledna 2025 operaci Baltic Sentry, nasadilo fregaty, námořní hlídková letadla i bezpilotní prostředky k ochraně kritické infrastruktury.

Generální tajemník Mark Rutte na tiskové konferenci 4. června, den před vstupem Kasatonova do Baltu, mluvil o „konstantní hrozbě“ pro podmořskou infrastrukturu a zopakoval, že NATO bude bránit každý centimetr svého území. Polsko po podezřelém manévrování plavidla u kabelu spojujícího ho se Švédskem nasadilo armádu a deklarovalo trvalou pohotovost. Polský premiér varoval před „trvalou konfrontací“ v Baltu.

Do tohoto napjatého prostoru Moskva vyslala údernou platformu. Podle analýzy portálu MarineForum šlo o kombinaci demonstrace přítomnosti, podpory slabší Baltské flotily a sběru zpravodajských informací v době, kdy v regionu probíhalo spojenecké cvičení BALTOPS. Kasatonov v Baltu zůstala zhruba dva a půl týdne a odplula 21. června. Krátký, ale výmluvný pobyt.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Baltské moře může z Prahy vypadat daleko. Není. Všechny pobaltské státy, Polsko, Finsko, Švédsko i Německo jsou čeští spojenci v NATO. Jakékoli narušení stability v regionu aktivuje závazky kolektivní obrany, do nichž je Česko zapojeno. A pak je tu prostá geometrie: střela Kalibr s dosahem 1 500 až 2 500 kilometrů vypálená z Baltského moře dosáhne na české území.

Podle nás je hlavní funkcí tohoto kroku zastrašování a signalizace. Moskva ukazuje, že eskalaci kolem stínové flotily a sankcí je ochotná převést z diplomatické a ekonomické roviny do vojenské. Nejde o přípravu bezprostředního útoku, ale v uzavřeném baltském prostoru, kde se námořní síly NATO a Ruska pohybují na dohled, má i demonstrativní gesto reálný vojenský rozměr. Stačí chyba, nedorozumění, incident jako ten s tankerem Jaguar, a situace se může změnit rychleji, než by kdokoli chtěl.

Tichá eskalace s hlasitým poselstvím

Kreml nemusel vyslat celou flotilu. Stačila jedna moderní fregata ve správný čas na správném místě. Čím méně Moskva vysvětluje důvody přesunu, tím víc zvyšuje nejistotu protivníka, a přesně o to jí jde. Balt se v létě 2025 stal místem, kde se sankční válka, hybridní operace a konvenční vojenská přítomnost prolínají do jednoho nepřehledného celku. A Admiral Kasatonov byla jeho nejviditelnějším symbolem.

Článek Putin začal jednat proti Evropě, posílá do Baltského moře válečné lodě se střelami Kalibr a Zirkon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafaly nad Litvou: proč tam Francouzi vůbec byli

Francie převzala 31. března 2026 v litevské základně Šiauliai velení mise NATO Baltic Air Policing. Úkol je jasný a opakuje se od roku 2004: nepřetržitě chránit vzdušný prostor tří pobaltských států, které nedisponují vlastními stíhacími letouny. Kdykoli se v mezinárodním prostoru nad Baltem objeví letadlo vyžadující identifikaci nebo doprovod, alianční stíhačky vzlétnou.

Přesně to se stalo 5. června. Podle týdenního hlášení litevského ministerstva obrany byly alianční stíhačky vyslány k jednomu Tu-214PU, který mířil z pevninského Ruska do Kaliningradu. Stroj měl zapnutý odpovídač, předem podaný letový plán a udržoval rádiové spojení. Žádný dramatický přepad, žádné narušení aliančního vzdušného prostoru. Standardní procedura „identifikuj a doprovoď“: přiblížit se, potvrdit typ, doprovázet. Jenže právě to vizuální přiblížení odhalilo víc, než kolik běžná eskorta obvykle přinese.

Stroj pro ty, kdo se nesmějí ztratit

Tu-214PU je speciální varianta civilního dvoumotorového Tupolev Tu-214. Písmena „PU“ v ruském vojensko-leteckém značení zpravidla znamenají „punkt upravlenija“, tedy velitelský bod. Nejde o obyčejný dopravní letoun, ale o vzdušnou komunikační a řídící platformu určenou pro přepravu a práci nejvyšších státních a bezpečnostních činitelů. Výrobce, Sjednocená letecká korporace (OAK), na svém webu potvrzuje, že speciální modifikace Tu-214 slouží u letky Rossija, u FSB i u ministerstva obrany.

Kdo přesně seděl 5. června na palubě RA-64534, veřejné zdroje neříkají. Manifest cestujících neexistuje, jména nejsou dohledatelná. Co ale existuje, je rozpor v otevřených databázích. Spotterská evidence AVIAPIX vede tento konkrétní stroj pod speciální letkou Rossija. Databáze JetPhotos ho naopak přiřazuje přímo FSB. Obě varianty ukazují stejným směrem: RA-64534 je platforma pro citlivé státní a bezpečnostní mise, ne pro běžný linkový provoz.

A právě proto je zajímavé, co na sobě nese.

LSZ-100: obranný systém, který téměř neexistuje (na papíře)

Když se po zachycení začaly v open-source komunitě analyzovat dostupné snímky, pozornost upoutaly prvky na trupu, které odpovídají aktivnímu obrannému systému LSZ-100. A tady příběh nabírá na intenzitě, protože o tomto systému je veřejně známo překvapivě málo.

Co víme:

• Na leteckém salonu MAKS 2015 byly představeny komponenty označené jako LSZ-100-1 a senzor L-370-2, spojované s ochranou proti přenosným protiletadlovým střelám (MANPADS).
• Sekundární přepis materiálu agentury TASS, publikovaný serverem Army Recognition, popisuje systém v kontextu dodávek pro vládní Il-96 speciální letky Rossija.
• Italský obranně-analytický web Analisi Difesa uvádí, že Tupolev měl v červnu 2015 objednat dva systémy LSZ-100 právě pro platformu Tu-214.

Co nevíme: výkonové parametry, dosah, sektor pokrytí, logiku činnosti, počet nasazených kusů ani potvrzení reálného operačního použití. Žádný oficiální prospekt, žádná detailní fotodokumentace montáže na více strojích. Systém existuje ve fragmentech: název, pár komponent, stopa k objednávce. Nic víc.

Podle nás je právě tohle nejsilnější pointa celého incidentu. Běžná civilní dopravní letadla aktivní laserovou ochranu proti střelám nenesou. I u vojenských speciálů se častěji mluví o varovných senzorech a klamných cílech, tedy flarech. LSZ-100 má být něco jiného: aktivní laserové rušení, které oslní infračervenou hlavici přilétající střely. Pokročilejší, dražší a určené pro stroje, jejichž ztráta by byla nepřijatelná.

Přítomnost takového systému na RA-64534 vysílá jednoznačný signál. Rusko tuto platformu chrání jako vysoce hodnotný cíl, a to i proti asymetrické hrozbě typu přenosných raket s infračerveným navedením, nikoli jen proti klasickým protivzdušným systémům.

Kaliningradský koridor: opakující se scénář

Let z 5. června nebyl ojedinělý. Litevské ministerstvo obrany ve svém hlášení ze 16. června 2026 zachycuje další Tu-214 na obdobné trase. Stejné období přináší i záznamy o dalších transportních a průzkumných typech mířících do kaliningradské exklávy nebo z ní. Koridor mezi pevninským Ruskem a Kaliningradem je pro alianční hlídkování jedním z nejfrekventovanějších míst kontaktu s ruskými vojenskými a speciálními stroji.

Ruská strana s aliančním monitoringem evidentně počítá. Zapnutý odpovídač, letový plán, rádiové spojení: to nejsou znaky stroje, který se snaží proletět nepozorovaně. Spíš naopak, transit do exklávy probíhá v režimu, který eskortu NATO fakticky akceptuje jako součást prostředí. Skutečné „překvapení“ proto neleží v tom, že NATO letoun zachytilo. Leží v tom, co vizuální kontakt odhalil o jeho ochraně.

Český rozměr: Gripeny dělají totéž

Stejný systém ochrany vzdušného prostoru funguje i u nás. Česká republika střeží své nebe dvojicí Gripenů v režimu QRA (pohotovost 24 hodin denně, 365 dní v roce) ze základny v Čáslavi. Záložní roli plní lehké bojové L-159 v rámci Národního posilového systému.

A české Gripeny létají i do Pobaltí. Armáda ČR se Baltic Air Policing účastnila v letech 2009, 2012, 2019 a 2022. Setkání českých pilotů s ruským speciálem na trase do Kaliningradu je proto zcela realistický scénář, ne hypotetická úvaha, ale otázka rotačního nasazení. Slovenské ministerstvo obrany navíc v lednu 2026 výslovně poděkovalo České republice za dostupnost českých stíhaček k ochraně slovenského vzdušného prostoru. Alianční hlídkování vzdušného prostoru není abstraktní koncept. Je to každodenní realita středoevropského nebe.

Z běžné eskortní mise nad Baltem tak vypadl střípek, který pomáhá skládat obraz ruské obranné doktríny pro nejcitlivější letouny. LSZ-100 zůstává systémem téměř bez veřejné dokumentace, ale jeho přítomnost na stroji, který pravidelně prolétává kolem aliančního prostoru, říká víc než jakýkoli oficiální prospekt.

Článek Francouzi nad Baltem překvapili letoun plný šéfů FSB. Měl i laserový obranný systém, o kterém nikdo nic neví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři úrovně problému, které se nesmí zaměňovat

Veřejná debata o Kaliningradu trpí jednou zásadní vadou: směšuje tři odlišné situace do jedné. První je dnešní realita. Evropská komise v červenci 2022 nastavila jasný režim: silniční tranzit sankcionovaného zboží přes Litvu je zakázán, železniční tranzit mezi Ruskem a Kaliningradem ale funguje dál, pod kontrolou, v kvótách a za podmínky, že neslouží k obcházení sankcí. To není blokáda. Je to omezení, které Kaliningrad citelně svazuje, ale neodřezává.

Druhá úroveň je hypotetická plná izolace, tedy přerušení veškerého pozemního tranzitu a tlak na námořní zásobování. Kaliningradské úřady už v květnu 2026 upozorňovaly, že trajektová linka Ust-Luga–Baltijsk je pod enormním tlakem poptávky a železniční kapacita se blíží limitům. Region tedy řeší logistické problémy ještě v „mírovém“ režimu sankcí.

Třetí úroveň je ta nejnebezpečnější: vojenský pokus o prolomení izolace. A právě tady vstupuje do hry článek 5 Washingtonské smlouvy.

Proč „osvobození“ znamená válku s NATO

Mapa je nemilosrdná. Kaliningrad leží mezi dvěma členskými státy Aliance a od zbytku Ruska ho dělí stovky kilometrů cizího území. Jediný teoretický pozemní koridor vede přes takzvaný suwalský prostor, asi šedesátikilometrový pás na polsko-litevské hranici. CSIS ho označuje za hlavní zranitelnost NATO v regionu a moderní obdobu slavného Fulda Gap ze studené války.

Pokud by Rusko chtělo Kaliningrad „osvobodit“ silou, muselo by:

• Provést pozemní průlom přes Litvu nebo Polsko směrem k suwalskému prostoru.
• Vyřadit protivzdušnou obranu a logistickou infrastrukturu na území členských států NATO.
• Koordinovat operaci z Kaliningradu a pravděpodobně i z Běloruska.

Každý z těchto kroků je ze své podstaty ozbrojeným útokem na aliančního spojence. NATO ve svém oficiálním výkladu článku 5 uvádí, že ozbrojený útok na jednoho spojence je považován za útok na všechny. Formálně by situaci vyhodnocovaly vlády členských států v konzultaci v rámci Aliance, ale invaze jednoho státu na území jiného je učebnicový příklad toho, co smlouva pokrývá.

Analytici z RAND ve svých modelech konstatují, že pro otevření manévrovacího prostoru v Pobaltí by bylo nutné nejprve vyřadit kaliningradskou protivzdušnou obranu. Logika funguje i obráceně: ruský pokus o průlom by vyžadoval neutralizaci aliančních kapacit na litevském a polském území. To není regionální operace. To je začátek velkého konfliktu.

Strelkov varuje, ale sám nevěří v bezprostřední krizi

Strelkovovy vězeňské dopisy, šířené přes jeho podporovatelský telegramový kanál, slouží primárně jako tlak na ruské vedení. V dubnovém textu ostře kritizuje Kreml za údajnou slabost a pomalost, kaliningradské téma používá jako důkaz, že Moskva nechává své území napospas. Nejde o oficiální linii státu, jde o hlas radikálního nacionalistického tábora, který chce víc konfrontace, ne méně.

Podstatné je, co Strelkov sám přiznává: plnohodnotnou blokádu v dohledné době nepovažuje za pravděpodobnou. Jeho scénář je strategické varování, nikoli zpráva o chystané operaci.

Květnová eskalace rétoriky přišla odjinud. Ministr Budrys svým výrokem o schopnosti NATO neutralizovat kaliningradskou protivzdušnou obranu vyvolal ostrou ruskou reakci. O čtyři dny později ale sám vysvětlil, že šlo o cílený protinarativ, snahu rozbít ruský obraz „nedotknutelného“ Kaliningradu, nikoli oznámení konkrétní vojenské akce.

Co to znamená pro Česko

Pobaltí není pro Prahu vzdálený region. Čeští vojáci slouží v Litvě i Lotyšsku a český ministr obrany v dubnu 2026 výslovně spojil jejich přítomnost s bezpečností České republiky. Při ozbrojeném střetu v oblasti by ČR nebyla jen pozorovatelem, alianční závazky by ji vtáhly do centra rozhodování o kolektivní odpovědi.

NATO v regionu mezitím reálně posiluje. V únoru 2026 spojenci odsouhlasili urychlení integrace nových technologií pro bezpečnost Baltského moře v rámci operace Baltic Sentry. Nejde o přípravu blokády, ale o odstrašení, signál, že jakýkoli silový pokus o změnu statu quo narazí na připravenou odpověď.

Exkláva v pasti geografie

Kaliningrad není rukojmím jednoho rozhodnutí ani jedné akce. Je rukojmím mapy, kterou nelze překreslit. Jeho zásobování závisí na přetížených trajektech a železničních kvótách, jeho obrana na zbraňových systémech obklopených aliančním územím. Rusko nemá jak tuto rovnici vyřešit bez spolupráce s protivníkem, nebo bez války s ním.

Strelkov to ví. Budrys to ví. A právě proto je Kaliningrad tak nebezpečné téma: ne proto, že by se tam zítra něco stalo, ale proto, že prostor pro chybu se neustále zužuje.

Článek „Blokáda bude označena za útok.“ Kaliningrad je rukojmí NATO, jakýkoliv pokus ho osvobodit bude brán jako útok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se ve Fehmarnbeltu skutečně stalo

Incident zachytili přímo na místě reportéři NDR i pozorovací tým Greenpeace, který oblast monitoroval právě kvůli průjezdům sankcionovaných tankerů. Kira K vyplula 28. června z ruského přístavu Primorsk. O dva dny později, při průjezdu Fehmarnbeltem, se k ní přiřadila korveta Soobrazitelnyj a začala ji eskortovat.

Rádiová výzva ruské válečné lodi nebyla adresována jen Greenpeace. Směřovala ke všem plavidlům v okolí, včetně Bayreuthu. Po příjezdu korvety nedošlo k žádnému německému zásahu proti tankeru. Veřejně přitom není doloženo, že by se Bayreuth pokusil Kira K zadržet nebo že by se „okamžitě stáhl“ v dramatickém smyslu slova. Doložené je něco jiného: kombinace rádiové výzvy, rychlého přiblížení korvety a absence jakéhokoli dalšího zásahu znamenala, že tanker proplul bez potíží. Ruská korveta fakticky odradila kohokoli od těsnějšího přiblížení k eskortované lodi.

Proč Německo nezasáhlo, a proč to není jednoduché

Fehmarnbelt je mezinárodně využívaný průliv. Podle Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) mají cizí lodě právo pokojného průjezdu teritoriálním mořem a pobřežní stát nemůže tento průjezd svévolně blokovat. Fyzické zadržení lodi vyžaduje silný právní důvod: falešnou vlajku, bezvlajkový status, bezprostřední ekologickou hrozbu nebo podezření ze sabotáže.

Kira K pluje pod panamskou vlajkou. Je sice na sankčních seznamech EU, Kanady, Austrálie i Švýcarska, ale samotná sankcionovanost lodi v průjezdu průlivem není dostatečný právní základ pro vstup na palubu. Německo navíc dosud vykládá námořní právo v otázce stínové flotily opatrně, výrazně opatrněji než státy, které už fyzicky zasáhly.

Srovnání s jinými případy ukazuje rozdíl jasně:

• Belgie a Francie v březnu 2026 zadržely tanker v belgické výlučné ekonomické zóně, protože plul pod falešnou vlajkou; opřely se o článek 110 UNCLOS.
• Velká Británie 14. června 2026 poprvé sama zadržela tanker Smyrtos v kanálu La Manche.
• Finsko donutilo ke kontrole tanker Eagle S po podezření z poškození podmořských kabelů.

Ve všech třech případech existoval konkrétní, právně uchopitelný důvod nad rámec pouhé sankcionovanosti. U Kira K takový důvod veřejně doložen není. A přítomnost ruské korvety celou kalkulaci ještě komplikuje; eskalovat přímý incident s válečnou lodí cizího státu je rozhodnutí jiné váhové kategorie než zastavit civilní tanker.

Stínová flotila už není neviditelná

Případ Kira K není izolovaná epizoda. Greenpeace spočítal, že mezi 6. březnem a 16. červnem 2026 proplulo podél německého pobřeží 42 tankerů stínové flotily. Ve stejném období roku 2025 to bylo nula. Rusko zjevně přesměrovalo ropné exporty tak, aby procházely blíže evropským břehům, a zároveň začalo testovat, jak daleko může zajít v jejich ochraně.

Kira K, postavená v roce 2007, je typickým exemplářem stínové flotily: starší plavidlo, cizí vlajka pohodlí, slabé nebo žádné pojištění, přeprava ruské ropy v obcházení sankčního režimu. Podle rozhodnutí EU 2025/1495 je vedena jako loď převážející ruskou ropu za použití „nepravidelných a vysoce rizikových praktik“. Na sankčních seznamech figuruje i v Kanadě, Austrálii a Švýcarsku.

Nové je právě to vojenské krytí. Dosud stínová flotila spoléhala na civilní maskování: přepínání vlajek, vypínání transpondérů, překlad nákladu z lodi na loď na volném moři. Otevřená eskorta válečnou korvetou je kvalitativní posun. A není jediným signálem: estonská pohraniční služba nedávno vyfotografovala na ruské LNG lodi Maršal Vasilevskij dva těžké kulomety ráže 12,7 mm. Zatím to vypadá jako ojedinělý případ, ne plošná změna, ale směr je čitelný.

Co to znamená pro Evropu, a nepřímo i pro Česko

Rusko tímto incidentem zvyšuje politickou a bezpečnostní cenu každé budoucí evropské kontroly. Pokud se k sankcionovanému tankeru přidá válečná loď, improvizovaný zásah na moři přestává být realistickou možností. Evropské státy budou muset sáhnout po předem právně připravených operacích, a ideálně koordinovaných mezi více zeměmi NATO.

Pro Česko je dopad nepřímý, ale reálný. Baltské námořní trasy jsou součástí energetické infrastruktury, na níž závisí severoevropští spojenci. Vyšší riziko incidentů, dražší pojištění, ekologická hrozba stárnoucích tankerů bez adekvátního krytí; to vše se promítá do evropského energetického prostředí, v němž česká ekonomika operuje.

Rusko si vojenskou eskortou v Baltském moři neprosadilo námořní nadvládu. Ale ukázalo něco podstatného: je ochotné přitáhnout k civilní obchodní lodi válečnou korvetu, aby zvýšilo náklady a rizika pro kohokoli, kdo by chtěl sankce skutečně vymáhat na vodě. A to je zpráva, kterou v evropských námořních štábech čtou velmi pozorně.

Článek Ruská korveta zahnala německou pobřežní stráž v Baltském moři. Okamžitě se stáhla a tanker bez potíží proplul se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Pirania umí, a co ne

Důležité je říct rovnou, co Pirania není. Není to autonomní ponorka, která by stínovala ruské fregaty na otevřeném moři. Je to kabelově řízený inspekční ROV (dálkově řízený podvodní prostředek) připojený kabelem o délce až tisíc metrů. Operátor ho spouští z lodi nebo z mola, dron se ponoří do pracovní hloubky dvou set metrů a pomocí sonaru a kamery optimalizované pro špatné světelné podmínky prohledává dno.

Jeho parametry mluví jasně:

• Hmotnost: 50 kg
• Délka: 140 cm
• Maximální rychlost: 6 uzlů (cca 11 km/h)
• Pracovní hloubka: 200 m
• Délka kabelu: až 1 000 m

Při testu v Sobieszewu zvládl kompletní cyklus: vodování, ponor, vyhledání cíle, identifikaci a bezpečný návrat. Podle Gdaňské polytechniky jde o prototyp, který může být nabídnut polským ozbrojeným silám včetně námořnictva, sériová výroba ale zatím potvrzená není.

Slídění po ruské stopě na dně

Když se řekne „slídí po ruském námořnictvu“, neznamená to, že padesátikilový dron pronásleduje torpédoborce Baltské flotily. Znamená to něco daleko praktičtějšího, a v současném bezpečnostním kontextu možná důležitějšího. Pirania je navržená tak, aby po podezřelém průjezdu nebo zakotvení cizího plavidla zkontrolovala dno v okolí přístavů, kotvišť a kabelových tras. Hledá anomálie: předměty, které tam nebyly, stopy zásahu do kabelu, neobvyklé otisky na sedimentu.

Právě tady se „slídění“ stává reálnou vojenskou a bezpečnostní funkcí. Ruská hybridní aktivita v Baltu se neprojevuje jen pohybem válečných lodí na hladině. Projevuje se tím, co po sobě zanechá, nebo co poškodí, pod ní. A Pirania je přesně ten typ levného, rychle nasaditelného senzoru, který dokáže takovou stopu najít dřív, než ji překryje bahno.

RADMOR při oznámení projektu v lednu 2025 výslovně hovořil o hybridních útocích a neustálém tlaku na hranice a důležité objekty. Univerzita zase zdůrazňovala ochranu „kritické infrastruktury Baltu“. Obojí je diplomatický jazyk pro totéž: někdo nám sahá na kabely a potrubí a my potřebujeme vědět kdo, kde a jak.

Proč právě teď: vlna incidentů, která změnila pravidla

Časování vzniku Piranie není náhoda. Konsorcium Gdaňské polytechniky a RADMORu bylo podepsáno 23. ledna 2025, tedy pouhé dva měsíce poté, co se v Baltu odehrála série incidentů, která probudila celou Alianci.

V listopadu 2024 došlo k poškození podmořského telekomunikačního kabelu C-Lion1 spojujícího Finsko se střední Evropou a kabelu BCS East-West Interlink. V prosinci 2024 následovalo přerušení EstLink 2, 460megawattového elektrického propojení mezi Finskem a Estonskem, a dalších telekomunikačních kabelů. Finští vyšetřovatelé později dospěli k podezření vůči důstojníkům tankeru Eagle S. Jen tři dny po podpisu konsorcia, 26. ledna 2025, přišel další případ, poškození kabelu mezi lotyšským Ventspilsem a švédským Gotlandem. Švédská prokuratura sice v tomto konkrétním případě vyloučila hrubou sabotáž, ale celkový obraz byl jasný: dno Baltského moře se stalo frontovou linií hybridní války.

Reakce přišla na všech úrovních. NATO spustilo operaci Baltic Sentry zaměřenou na ochranu podmořské infrastruktury. Evropská komise představila bezpečnostní akční plán pro podmořské kabely postavený na cyklu prevence, detekce, reakce a obnovy. A Polsko, stát s nejdelším jižním pobřežím Baltu a klíčovými přístavy v Gdaňsku a Gdyni, začalo stavět vlastního strážce dna.

Pirania v kontextu: od Głuptaku po BlueWhale

Pirania nevznikla z ničeho. Gdaňská polytechnika vyvíjí podvodní prostředky od osmdesátých let a její nejznámější produkt, systém Głuptak, už slouží na palubě nového polského ničitele min ORP Mewa. Głuptak je ale jiný stroj s jinou misí: malý dálkově řízený prostředek podobný torpédu, který nese efektor ke zničení miny a sám přitom může být spotřebován. Pirania přenáší stejné know-how do opakované, nedestruktivní inspekce kabelů, potrubí a podezřelých změn na dně.

Ve srovnání s tím, co nasazují jiné baltské státy, je Pirania záměrně malá a levná. Německé námořnictvo v únoru 2026 převzalo BlueWhale od konsorcia TKMS a IAI, autonomní podvodní systém dlouhý 10,9 metru, vážící 5,5 tuny, schopný týdnů skrytých zpravodajských a protiponorkových operací. Švédsko objednalo AUV62-MR pro minové operace a paralelně vyvíjí velký bezosádkový podvodní prostředek u Saabu. V Lotyšsku roste startup SUBmerge Baltic s vlastními podvodními drony.

Pirania s těmito stroji nesoutěží. Je o dvě třídy menší. Ale právě v tom je její smysl: tam, kde BlueWhale operuje týdny daleko od základny, Pirania vyráží z přístavu na rychlou kontrolu kabelové trasy nebo kotviště po podezřelém průjezdu neznámé lodi. Je to oko, ne pěst.

Co to znamená pro bezpečnost Baltu, a pro Česko

Samotná Pirania rovnováhu sil na Baltském moři nemění. Ale zapadá do trendu, který ji mění zásadně: ochrana mořského dna se přesouvá od spoléhání na velké hladinové lodě k husté síti menších bezosádkových senzorů a inspekčních platforem. NATO v únoru 2026 v rámci Task Force X-Baltic testovalo sedmdesát různých dronů ve finských vodách. Pirania je přesně typ národního prostředku, který tuto síť doplňuje jako levný lokální inspektor dna pro přístavy a kabelové trasy.

Pro Česko je to téma vzdálenější, ale ne irelevantní. Kabel C-Lion1 propojuje středoevropské telekomunikační sítě se severskými státy. Přerušení EstLink 2 ukázalo zranitelnost evropské energetické sítě, na níž závisí i vnitrozemské státy. Česká republika se na bezpečnosti baltského prostoru už podílí, byť ve vzduchu, prostřednictvím misí Baltic Air Policing. S Polskem má od roku 2022 rámcovou obrannou dohodu. Společný podvodní projekt veřejně doložen není, ale směr je jasný: co se děje na dně Baltu, se týká celé Evropy.

Pět měsíců od podpisu smlouvy k funkčnímu prototypu, financováno půl napůl z vlastních zdrojů univerzity a firmy, bez čekání na státní akviziční kolečko. Pirania zatím není ve výzbroji. Ale je důkazem, že polský obranný průmysl dokáže reagovat rychlostí, kterou si hybridní hrozby vynucují.

Článek Slídí po ruském námořnictvu a podmořské infrastruktuře. Polsko v Baltském moři testuje podvodní dron Pirania se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jachta za 2,5 miliardy a její vazba na Kreml

Graceful je 82 metrů dlouhá superjachta postavená v roce 2014 německou loděnicí Blohm+Voss. Mediální odhady její hodnoty se pohybují kolem 100 milionů eur, tedy zhruba 2,5 miliardy korun. Kreml nikdy veřejně nepotvrdil, že loď patří Putinovi. Jenže americký OFAC ji 2. června 2022 zařadil mezi blokovaný majetek s formulací, že jde o plavidlo, „v němž má prezident Vladimir Putin zájem“. To je nejsilnější oficiální vazba, jaká existuje, silnější než novinářské „údajně patří“.

Od 30. srpna 2022 měla Graceful vypnutý automatický identifikační systém. Prakticky zmizela z veřejného sledování. Občas ji někdo vyfotil u Petrohradu, ale jinak se držela v ruských baltských vodách, daleko od pozornosti. Teď se poprvé výrazněji přesunula ven z Baltu a udělala to způsobem, který sám o sobě vypráví příběh o tom, jak Moskva vnímá bezpečnostní situaci.

Proč zrovna teď: drony nad Petrohradem

3. června 2026 zasáhly ukrajinské drony ropný terminál v Petrohradu a cílily i na vojenskou infrastrukturu v Kronštadtu. Podle Reuters ukrajinský generální štáb potvrdil zásahy lodí a zařízení v kronštadtské námořní základně. O den později Volodymyr Zelenskyj v otevřeném dopise Putinovi zdůraznil, že ukrajinské dálkové drony „navštívily“ petrohradské fórum na vzdálenost přes tisíc kilometrů.

Petrohrad a Kronštadt, to je přesně ten prostor, kde Graceful roky kotvila. Ukrajina prokázala, že její bezpilotní prostředky doletí i tam, kam Rusko dlouho považovalo za hluboké, nedotknutelné zázemí. Kombinace úderů na ropnou infrastrukturu a námořní základnu v bezprostřední blízkosti kotvícího místa jachty je dostatečným vysvětlením, proč se ruský bezpečnostní aparát rozhodl plavidlo přesunout. A proč mu k tomu přidělil vojenský doprovod.

Torpédoborec jako bodyguard

Severomorsk s trupovým číslem 619 je loď projektu 1155, v ruské klasifikaci „velká protiponorková loď“, na Západě běžně řazená mezi torpédoborce třídy Udaloj. Patří Severní flotile a její standardní úkoly zahrnují boj proti ponorkám, obranu lodních skupin při delších operačních plavbách v Atlantiku, Středomoří i Arktidě. Výzbroj zahrnuje protiponorkové raketové systémy, raketomety, torpédomety a dva vrtulníky Ka-27.

Tohle není plavidlo, které se přiděluje k doprovodu civilní jachty za běžných okolností. Už v lednu 2026 byl Severomorsk spatřen u pobřeží Portugalska, kde eskortoval dvě nákladní lodě; i tehdy analytici spojovali doprovod s hodnotou nákladu a zvýšeným rizikem. Tentokrát k torpédoborci přibylo ještě záchranné plavidlo Vojevoda provozované ruskou námořní záchrannou službou. Tři lodě v konvoji kvůli jedné jachtě.

Na palubách Graceful i doprovodných plavidel byly podle záběrů ukrajinského serveru NV jasně viditelné protidronové sítě, improvizovaná, ale stále častěji pozorovaná ochrana, která se na ruských plavidlech objevuje jako reakce na hrozbu malých bezpilotních prostředků. Válka na Ukrajině se tak promítla i do vizuální podoby luxusní jachty: místo elegantních linií drátěné klece.

Co to říká o Baltu a o Putinově bezpečnostním aparátu

Balt ještě před dvěma lety fungoval pro Moskvu jako relativně bezpečný vnitřní prostor. Graceful tam mohla kotvit v tichosti, s vypnutým AIS, mimo dosah západních sankcí i ukrajinských zbraní. To se změnilo. Ukrajinské drony prokázaly schopnost zasáhnout cíle v petrohradské aglomeraci na vzdálenost přes tisíc kilometrů. Ani hluboké ruské zázemí na Baltu už není vnímáno jako bezrizikové, přinejmenším ne pro takto symbolicky i finančně cenné aktivum.

Kam Graceful míří, oficiálně nikdo neřekl. V AIS poli se jako indicie objevil Istanbul, ale jde o nepotvrzenou stopu. Jisté je, že jachta opouští Balt poprvé od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. A dělá to pod ochranou, která by za normálních okolností patřila vojenské eskadře, ne rekreačnímu plavidlu.

Pro Ukrajinu je celý výjev propagandisticky silný argument: její dálkové údery donutily Rusko odvelet torpédoborec od bojových úkolů, aby hlídal symbol kremelského luxusu. Pro pobaltské a skandinávské státy NATO je to další důkaz, že Balt je prosycen válkou, průzkumem a odstrašováním i stovky kilometrů od frontové linie.

Legitimní cíl, nebo chráněný civilní objekt?

Otázka, zda by jachta mohla být legitimním vojenským cílem, se nabízí. Podle obecných pravidel mezinárodního humanitárního práva, jak je shrnuje Mezinárodní výbor Červeného kříže, je civilní objekt chráněn, dokud svou povahou, polohou, účelem nebo použitím účinně nepřispívá k vojenské akci. Samotná luxusní jachta tuto podmínku nesplňuje jen proto, že je spojovaná s hlavou nepřátelského státu. Pokud by ale sloužila k vojenskému velení nebo komunikaci, právní posouzení by se změnilo. Nic takového zatím nikdo nedoložil.

Ruský bezpečnostní aparát nicméně jedná, jako by hrozbu bral smrtelně vážně. A právě to je nejsilnější výpověď celého příběhu: Moskva musela kvůli válce chránit i symbol luxusu a prestiže stejnou logikou, jakou dřív vyhrazovala výhradně vojenským a státním aktivům. Válka, kterou Putin rozpoutal, se mu vrací až k palubě jeho vlastní jachty.

Článek Putin se hodně bál Ukrajinců, aby mu na Baltu nezničili jachtu za 2,5 miliardy Kč. Nechal ji eskortovat torpédoborcem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je „íránský scénář“ a proč o něm mluví zrovna teď

Od 28. února 2026 svět sleduje, jak Írán fakticky uzavřel Ormuzský průliv. Podle Mezinárodní námořní organizace (IMO) uvízly v oblasti tisíce námořníků a téměř dva tisíce plavidel bylo omezeno konfliktem. Spojené státy reagovaly eskortami v rámci operace Project Freedom, nikoli jadernými zbraněmi. EU rozšířila sankční rámec na ohrožování svobody plavby. A právě to je pro Stěšina „důkaz“, že ekonomické škrcení přes moře funguje i bez přímého světového střetu.

Logika je jednoduchá: uzavřít klíčové námořní hrdlo, vyhrožovat lodím vybraných států, propouštět jen „spřátelené“ a z dopravy udělat páku na politické ústupky. Stěšin to spojuje s konkrétními požadavky: ukončení podpory Ukrajiny, vrácení zmrazených ruských aktiv a zrušení sankcí. Kaliningrad by měl podle něj sehrát roli, jakou v Perském zálivu hraje íránské pobřeží.

Co Rusko z Kaliningradu skutečně umí, a co už ne

Kaliningrad není bezbranný. Podle studie švédského obranného výzkumného institutu FOI tam Rusko po roce 2014 výrazně posílilo pobřežní raketovou brigádu s komplety Bastion-P a Bal, rozšířilo senzorovou síť a vybudovalo silnou protivzdušnou obranu. Schopnost ohrozit lodní provoz v části Baltu a vytvořit zónu omezeného přístupu existuje.

Jenže právě tady analogie s Ormuzem končí. Baltské moře není Perský záliv:

• Kaliningrad je exkláva obklopená státy NATO, Polskem a Litvou. V případě konfliktu by se z útočné platformy stal první velký cíl odvetných operací.
• FOI zdůrazňuje, že 11. armádní sbor v Kaliningradu je závislý na logistické podpoře Baltské flotily a v konfliktu s protivníkem, který má vzdušnou převahu, je zranitelný.
• Balt je hustě monitorovaný prostor. NATO od ledna 2025 provozuje operaci Baltic Sentry s fregatami, hlídkovými letouny a námořními drony.

Jednorázový zastrašovací incident? Představitelný. Plnohodnotná blokáda tří průlivových systémů proti celé alianci? To by nebyl levný nátlakový trik, ale vstupenka do přímé války s NATO.

Co by to znamenalo pro Česko

Česko vlastní námořní přístavy nemá, ale baltská blokáda by se ho dotkla nepřímo a citelně. Gdaňsk, jehož hlubokovodní terminály obsluhují největší lodě proplouvající právě dánskými průlivy, je jedním z logistických uzlů pro středoevropský obchod. Jakékoli omezení průjezdu by znamenalo zpoždění dodávek, růst pojistného a přetížení alternativních tras.

Hamburg, podle vlastního marketingu hlavní námořní brána České republiky do světového obchodu, neleží přímo v Baltu, takže čistě baltská blokáda by jeho trasu neuzavřela stejně bezprostředně. Ale sekundární dopady by přišly: přesměrování lodí, dražší pojištění, tlak na celou evropskou logistiku. Prvními signály by nebyla torpéda, ale rostoucí válečné doložky v pojistných smlouvách a přísnější trasování.

Česká reakce na baltské napětí přitom není jen slovní. Čeští vojáci slouží v Litvě a Lotyšsku v rámci ochrany východního křídla NATO a od února 2026 česká vrtulníková jednotka posiluje ochranu polského vzdušného prostoru. EU paralelně investuje 347 milionů eur do ochrany podmořských kabelů, z toho 20 milionů cílí specificky na opravárenské moduly pro Baltské moře.

Proč Kreml nechává jestřáby mluvit, ale sám mlčí

Žádný dohledatelný oficiální dokument ani vystoupení ruského ministerstva obrany či zahraničí Stěšinův „Ormuz-2″ nepřevzalo. A to je podstatné. Kreml si může dovolit nechat radikální návrhy kolovat v mediálním prostoru jako tlakový nástroj: testují reakce, zvyšují nervozitu, posouvají hranice debaty, aniž by se k nim musel přihlásit.

Pro ruské vedení je přímý útok na lodě v Baltu riskantní rovnice. Na jedné straně stojí potenciální ekonomický nátlak, na druhé okamžitá alianční odpověď proti exponovanému Kaliningradu a konflikt s koalicí, která má v regionu drtivou převahu. Mezinárodní právo je jednoznačné: IMO před Radou bezpečnosti OSN v dubnu 2026 prohlásila, že mezinárodní průlivy nesmí pobřežní státy uzavírat a nemají právní základ pro vybírání poplatků ani diskriminační podmínky průjezdu.

Stěšin není plánovač státní strategie. Je to hlasitý komentátor s desítkami tisíc sledujících, který artikuluje to, co si část ruského jestřábího publika přeje slyšet. Jeho návrh ale ukazuje směr, kterým se eskalační rétorika posouvá, od jaderných hrozeb k představě, že moře lze použít jako ekonomickou zbraň. Že to v Ormuzu „fungovalo“ bez jaderné odpovědi, je pro tento narativ palivo. Že Balt není Ormuz a Kaliningrad není íránské pobřeží, už Stěšin svým čtenářům neříká.

Článek „Utopíme je všechny v Baltu.“ Vlivný ruský válečný odborník žádá íránský scénář pro blokádu evropského námořnictva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron, který změnil mapu dosahu

Útok je v otevřených zdrojích připisován dronu FP-1 od ukrajinské firmy Fire Point. Podle AP, která navštívila výrobní závod, má FP-1 deklarovaný dolet kolem 1 600 kilometrů. Jde o stroj konstruovaný výhradně pro hluboké údery, levný, jednosměrný, s navigací odolnější vůči elektronickému rušení.

Přesný startovní bod dronu není veřejný. Podstatné je něco jiného: Kronštadt leží hluboko mimo cokoli, co si většina analytiků ještě před rokem představovala jako frontové pásmo. Nejde o Krym, nejde o Černé moře, nejde o jižní přístavy. Jde o severozápadní Rusko, o region druhého největšího města v zemi.

A načasování nebylo náhodné. Útok přišel v den zahájení Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra, akce, kde Kreml každoročně předvádí stabilitu a sebevědomí. Místo toho nad městem stoupal dým z hořící válečné lodi.

Loď v doku: proč je to nejhorší možný okamžik

Korveta Bojkij nebyla v okamžiku zásahu na moři. Stála v suchém doku, kde procházela plánovanou údržbou. A právě to z ní udělalo mimořádně zranitelný cíl.

Odborná literatura k požárům lodí během oprav vysvětluje mechanismus jasně: plavidlo v režimu generální opravy ztrácí většinu svých běžných ochranných vrstev. Pevné hasicí systémy bývají odpojené nebo demontované. Požární přepážky mohou být otevřené kvůli probíhajícím pracím. Na palubě je méně posádky a naopak více dočasných instalací, kabeláže, hořlavých materiálů. Loď v doku je navíc statický, přesně lokalizovaný cíl, nemůže manévrovat, nemůže se bránit vlastními prostředky.

Výsledek odpovídá: satelitní snímky z následujících dnů ukazují rozsáhlé stopy požáru a hašení. Janes hodnotí poškození Bojkého jako „těžké“. Kdy a zda se loď vrátí do služby, zatím nikdo neřekl. Bez detailní technické expertizy trupu, nástavby a zbraňových systémů to ani říct nejde.

Co je potvrzené, a co zatím ne

Tady je potřeba být přesný. Fire Point po útoku tvrdil, že drony zasáhly čtyři válečné lodě. Jenže Janes k 5. červnu 2026 výslovně uvedl, že důkaz o zásahu jiné lodi než Bojkého neviděl. Nezávisle doložený je tedy jeden zásah, jeden požár, jedno těžce poškozené plavidlo.

To neznamená, že širší tvrzení jsou nutně nepravdivá, jen že je nelze ověřit z dostupných otevřených zdrojů. Podle The Insider je Bojkij třetí poškozenou lodí Baltské flotily za celé období plné války, po Serpuchovu a Gradu. Nejde tedy o první ránu, ale o ránu nejhlubší, geograficky i symbolicky.

Za zmínku stojí i to, kdo Bojkij vlastně byl. The Insider připomíná jeho předchozí nasazení při eskortování plavidel ruské „stínové flotily“ přes Lamanšský průliv, tedy lodí, které pomáhaly obcházet západní sankce na ruskou ropu. Zásah tak má i sankčně-námořní rozměr.

Ruská strana konkrétní škody na lodi veřejně nepotvrdila. V nám dostupných zdrojích chybí jakékoli oficiální ruské vyjádření k zásahu Bojkého.

Skutečný průlom: zázemí, které přestalo být bezpečné

Nejsilnější důsledek kronštadtského útoku není v počtu potopených nebo poškozených lodí. Je v tom, co musí Rusko nově chránit.

Pokud FP-1 dokáže zasáhnout cíl u Petrohradu, pak žádná ruská námořní základna, opravárenský dok ani arsenál v evropské části země není automaticky mimo dosah. Přesun lodí dál od fronty problém neřeší, dron s doletem 1 600 kilometrů si cestu najde. Pravděpodobnější reakcí bude kombinace:

• rozptýlení plavidel mezi více přístavů,
• posílení protivzdušné a protidronové obrany kolem opravárenských uzlů,
• maskování a klamné cíle v docích,
• intenzivnější elektronický boj podél předpokládaných tras dronů.

Pro region NATO včetně Pobaltí, kde v roce 2026 působí i čeští vojáci (zhruba padesátičlenné uskupení v Lotyšsku a další v Litvě), to posouvá bezpečnostní důraz. Nejde už jen o pozemní předsunutou přítomnost. České ministerstvo obrany při návštěvách jednotek v Pobaltí výslovně mluví o nutnosti posilovat protivzdušnou a protidronovou obranu. Na lotyšské základně Ādaži se drony staly běžnou součástí výcviku a obyvatelé okolních obcí dostávají pokyny hlásit neobvyklá pozorování.

Kalkulace, kterou Kreml nečekal

Kronštadt měl být bezpečný. Stovky kilometrů od fronty, pod ochranou petrohradské protivzdušné obrany, v srdci ruského námořního dědictví. Jenže ukrajinská strana ukázala, že umí zasáhnout konkrétní loď v konkrétním doku v konkrétní den, a vybrat si k tomu okamžik, kdy to bude bolet nejvíc.

Bojkij hoří na záběrech z 3. června 2026 jako důkaz jednoduché rovnice: pokud je dron dost levný, dost přesný a dost vytrvalý, vzdálenost přestává být ochranou. A Rusko teď musí přepočítat obranu celého svého námořního zázemí; ne kvůli flotile, která se zhroutila, ale kvůli flotile, která zjistila, že se schovat nemá kam.

Článek Rusové si mysleli, že válka tak daleko nedojde. Potom je ukrajinský dron zaskočil v Baltském moři a flotila silně krvácela se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Polsko ukázalo

USV-MXV-1 je projekt s otevřenou architekturou, který má existovat ve dvou verzích: kratší přibližně čtyřmetrové a delší kolem 8,5 metru. Veřejně prezentované parametry mluví o rychlosti až 40 uzlů, operačním dosahu přibližně 333 km (180 námořních mil) a vytrvalosti až pět dní. Nosnost do jedné tuny otevírá prostor pro různé konfigurace:

• Protivzdušná — střely Piorun proti letadlům, vrtulníkům, dronům i střelám s plochou dráhou letu
• Palebná — kulometná věž ráže 12,7 mm
• Přepravní — kapacita pro 6–8 vojáků
• Úderná — náklad určený k přímému zásahu cíle

Celý systém má zvládnout jeden operátor. Objevují se formulace o poloautonomním režimu a možnosti salvového nasazení více kusů najednou. Důležité upozornění: jde o představený demonstrátor, nikoli o sériově vyráběnou a zavedenou zbraň. Finální námořní odpalovací modul pro Piorun, přesný počet střel na palubě ani kompletní senzorový řetězec zatím veřejně doloženy nejsou.

Piorun na vlnách, proč je to zásadní

Klíčová novinka neleží v samotném trupu. Bezpilotních člunů existují desítky. Zásadní je plánovaná integrace střely Piorun, kterou vyrábí polská MESKO. Podle produktové stránky výrobce má Piorun dosah 400 metrů až 6 500 metrů a výškový rozsah 10 až 4 000 metrů. Je určen proti letadlům, vrtulníkům, bezpilotním prostředkům i střelám s plochou dráhou letu. Disponuje přibližovacím zapalovačem a denním i termovizním zaměřováním.

Představte si desítku takových člunů rozptýlených v přístupové zóně k přístavu nebo kolem podmořského kabelu. Každý z nich je malý, nízký nad hladinou, obtížně detekovatelný. A každý z nich dokáže ohrozit vrtulník Ka-27 nebo průzkumný dron, který se přiblíží pod čtyři kilometry. Pro protivníka to znamená jediné: žádný přelet pobřežní zónou už není zadarmo.

Srovnání s ukrajinským programem je nevyhnutelné. Magura V7, kterou ukrajinská vojenská rozvědka veřejně prezentovala jako první námořní dron v historii schopný zničit nepřátelský letoun, je už bojově ověřená platforma. USV-MXV-1 je zatím v projektové fázi. Ale tam, kde Magura V7 vznikla z nutnosti uprostřed války, polský člun se rodí v rámci systematické přípravy, s ambicí být od začátku modulární a interoperabilní v aliančním prostředí.

Balt jako laboratoř námořní autonomie

Polský projekt nevzniká ve vakuu. NATO po sérii incidentů s podmořskou infrastrukturou spustilo v lednu 2025 operaci Baltic Sentry, která výslovně využívá námořní drony k ochraně kabelů a potrubí. Task Force X Baltic v roce 2025 testovala přes 60 bezosádkových systémů v reálných baltských podmínkách. Z Baltu se stává největší alianční testovací polygon pro námořní autonomii.

Polsko do tohoto trendu vstupuje s vlastní průmyslovou základnou a politickou vůlí. V červenci 2024 přistoupilo ke koalici dronů na summitu NATO ve Washingtonu. V únoru 2026 podepsalo v rámci skupiny E5 deklaraci LEAP o spolupráci na nízkonákladových efektorech a autonomních platformách. A polské vládní dokumenty z roku 2025 výslovně zmiňují široké využití umělé inteligence a bezosádkových prostředků na moderním bojišti.

Existuje i český rozměr. Čeští vrtulníkáři už operují v Polsku kvůli zhoršené bezpečnostní situaci po průnicích ruských dronů do polského vzdušného prostoru. Bezpečnost Baltu není abstraktní alianční téma, je to operační realita, do které přispívají i české posádky.

Co musí Rusko počítat

Rusko samozřejmě protiopatření má. Baltická flotila disponuje námořními vrtulníky Ka-27 a Ka-29, lodními kanóny, pobřežními raketovými systémy i leteckými prostředky. Jeden bezpilotní člun by neutralizovala bez problémů.

Jenže v tom je právě háček. Problém pro Rusko není jeden člun. Problém je padesát, sto, dvě stě levných, rozptýlených a obtížně detekovatelných platforem rozmístěných v pobřežní zóně. Proti každé z nich musíte držet hlídku, vyslat průzkum, alokovat palebný prostředek. Vzniká nákladová asymetrie, kterou Ukrajina na Černém moři demonstrovala tak přesvědčivě, že ruská Černomořská flotila fakticky opustila Krym.

Na Baltu je situace jiná: užší moře, víc aliančních hráčů, hustší senzorové pokrytí. Ale princip zůstává: každé ruské přiblížení k přístavu, infrastruktuře nebo pobřežní zóně se stává dražším a riskantnějším. A to je přesně definice sea denial, odepření moře protivníkovi, aniž ho musíte ovládnout sami.

Kdy se z demonstrátoru stane zbraň

Skutečný přelom nenastane odhalením prototypu. Nastane ve chvíli, kdy Polsko podepíše sériový kontrakt, stanoví počty kusů a napojí USV-MXV-1 do širší sítě velení, průzkumu a senzorů. Bez toho zůstane platforma technologickým signálem, důležitým, ale nezměnícím rovnováhu sil.

K květnu 2026 není veřejně znám kontrakt ani harmonogram zavedení do služby. Vše, co víme, pochází z prezentace na Defence24 Days a z veřejně dostupných specifikací Piorunu. Ale směr je jasný a zapadá do trajektorie, kterou Polsko razí minimálně dva roky: levné, rozptýlené, autonomní prostředky, které protivníkovi zvedají cenu každé operace.

Balt se mění. Ne kvůli jednomu člunu, ale kvůli tomu, co ten člun reprezentuje: svět, ve kterém pobřežní obranu nemusí zajišťovat fregata za miliardu, ale roj dronů za zlomek ceny.

Článek Polsko ovládne Baltské moře a Rusové s tím nic neudělají. Nový bezpilotní člun umí sestřelit i vrtulníky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se nad Baltem stalo

Podle oficiální zprávy portugalského letectva šlo o zachycení a identifikaci ruských vojenských letounů nad mezinárodními vodami v blízkosti vzdušného prostoru NATO. Sekundární zdroje citující NATO Allied Air Command upřesňují, že sestava zahrnovala transportní An-12 a stíhací doprovod Su-35, primární portugalský komunikát ale konkrétní typy neuvádí.

Důležité je, co zpráva neříká: nikde se neobjevuje potvrzení, že by ruské stroje byly donuceny k obratu nebo že narušily alianční vzdušný prostor. Doložený je scramble, vizuální identifikace, nahlášení polohy a výšky civilnímu řízení letového provozu a monitoring. Standardní procedura, kterou NATO Air Policing popisuje jako sekvenci detect–decide–launch–intercept–identify–escort.

„Násobně větší síla“ — co za tím stojí

Titulková zkratka svádí k představě, že NATO vyslalo něco fyzicky mohutnějšího. Čísla říkají opak. Su-35 měří 21,9 metru, váží při maximálním vzletu 34 500 kilogramů. F-16 má délku 14,8 metru a maximální vzletovou hmotnost 16 875 kg. I dvě F-16 dohromady, necelých 33 750 kg, nedosáhnou hmotnosti jednoho Su-35.

Skutečná převaha ale neleží v rozměrech trupu. Leží v systému:

• Trvalá pohotovost QRA s garantovaným startem během minut.
• Rotační nasazení aliančních letectev, aktuálně Portugalsko, předtím jiní spojenci, bez jediného dne výpadku.
• Radarové pokrytí a sdílená situační znalost celého baltského prostoru.

Dvojice stíhaček je viditelný hrot. Za ní stojí integrovaná alianční infrastruktura, kterou jeden Su-35 s transportním An-12 nemá šanci obejít. V tomto smyslu je „násobně větší síla“ přesná, jen se neměří v kilogramech.

Proč zrovna Portugalci a proč zrovna teď

Portugalsko převzalo misi enhanced Air Policing v Pobaltí 1. dubna 2026. Na základně Ämari operuje detachment čtyř F-16M s až 95 vojáky, rotace potrvá do konce července. Podle sekundárních přepisů šlo o nejméně šestý záchyt od začátku portugalského nasazení, tedy zhruba jeden scramble za pět dní.

To ale není anomálie. Oficiální litevské týdenní přehledy za březen a duben 2026 ukazují čtyři až šest záchytů týdně. Konkrétně: šest v týdnu 9.–15. března, pět v týdnu 6.–12. dubna, čtyři v týdnu 13.–19. dubna. Baltské nebe je jedním z nejfrekventovanějších koridorů ruského vojenského letectva, hlavně kvůli spojení mezi pevninským Ruskem a Kaliningradem. Stroje létají bez transpondéru, bez letového plánu, bez komunikace s řízením. NATO musí reagovat pokaždé.

Český kontext a co by znamenala eskalace

Česká armáda má s baltskou misí vlastní historii, čeští stíhači tam působili třikrát, třikrát také na Islandu. V aktuální rotaci 2026 ale české gripeny nad Baltem nelétají. Česko se na východním křídle podílí jinak: vrtulníková jednotka v Polsku chrání prostor proti nízkoletícím cílům a dronům, pokračuje také střežení slovenského nebe.

A co kdyby ruský stroj alianční prostor skutečně narušil? Automatický článek 5 to neznamená. NATO váže kolektivní obranu na ozbrojený útok, nikoli na jakékoli překročení hranice. Nejprve by šlo o eskortu, diplomatickou reakci, konzultace. Mechanismus existuje, ale jeho spuštění vyžaduje víc než jeden vypnutý transpondér.

6. května nad Baltem se nic takového nestalo. Stalo se přesně to, co se stává několikrát týdně: ruský vojenský let bez koordinace narazil na alianční systém, který funguje. Během minut měl doprovod, během sekund identifikaci. A to je ta skutečná převaha, ne větší letadlo, ale rychlejší a spolehlivější odpověď.

Článek Ruský Su-35 se blížil k hranicím NATO, ale hodně rychle mu sklaplo. Vyprovodila ho násobně větší síla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Devadesát dní v pěti fázích

Osa scénáře má přesnou dramaturgii:

• Den 1, dekapitace. Hypersonické a balistické střely zasáhnou litevské politické vedení a protivzdušnou obranu. Cílem je během minut eliminovat prezidenta, předsedu parlamentu a klíčové velitelské uzly.
• Dny 2–18, dronový blitz. Sedmnáct dní po sobě útočí podle modelu 10 000 dronů denně na energetickou infrastrukturu, komunikace a zbývající vojenské objekty.
• Dny 19–58, systematické bombardování. Dalších čtyřicet dní pokračují údery nižší intenzity, které mají udržet humanitární kolaps a zabránit obnově státních funkcí.
• Dny 59–85, diplomatické vakuum. NATO debatuje, ale podle modelu nedosáhne politické shody na vojenské odpovědi. Zásoby interceptorů jsou vyčerpané.
• Den 90, ultimátum. Moskva vyzve všechny tři pobaltské státy k přijetí ruské správy pod hrozbou úderů na Rigu a Tallinn.

BDI výslovně připouští, že takto vynucená „kapitulace“ by byla právně neplatná podle Vídeňské úmluvy. Model ale tvrdí, že Kreml by usiloval o faktickou kontrolu, ne o mezinárodní legitimitu.

Ústavní černá díra

Nejoriginálnější část scénáře se netýká raket, ale litevské ústavy. Článek 89 říká, že při smrti nebo nezpůsobilosti prezidenta přecházejí jeho pravomoci výhradně na předsedu Seimasu, a na nikoho jiného. Pokud dekapitační úder zabije oba současně, vznikne podle BDI „constitutional black hole“: vláda sice podle článku 94 spravuje stát a zajišťuje bezpečnost, ale nemá jasný mandát vrchního velitele. A svolat usnášeníschopný parlament v troskách Vilniusu je v modelu nemožné.

Think tank na konci dubna 2026 publikoval k tomuto tématu samostatnou analýzu a doporučil ústavní reformu kontinuity moci, decentralizaci velení a předem stanovený řetězec nástupnictví. Litevské úřady zatím nepřevzaly balík BDI jako celek, ale směrem k některým doporučením už postupují, rozpočet 2026 obsahuje 145 milionů eur na integrovanou protidronovou obranu.

Co scénář předpokládá, a kde přestřeluje

Model stojí na několika premisách, které si zaslouží kritický pohled:

Zásoby dronů. BDI odhaduje, že Rusko může do prosince 2027 nashromáždit 170 000 dronů typu Šahed/Geran. Číslo vychází z pozorovaných výrobních kapacit, ale v otevřených zdrojích ho nelze nezávisle ověřit. Je to modelový odhad, ne zpravodajsky potvrzený fakt.

Vyčerpání USA. Scénář zasazuje útok do období, kdy jsou Spojené státy vyčerpané válkou s Íránem a sklady interceptorů téměř prázdné. BDI uvádí konkrétní čísla, 943 odpálených Patriotů za čtyři dny, ale ani ta se nepodařilo potvrdit z nezávislých primárních zdrojů.

Stažení francouzského jaderného deštníku. Zde jde BDI přímo proti současné oficiální linii. Macron ještě v březnu 2026 na základně Île Longue mluvil o „forward deterrence“ a nabídl partnerům zapojení do cvičení strategických sil. Premisa BDI je volební projekce, ne popis aktuálního stavu.

Estonská rozvědka vidí jinak. Veřejná zpráva estonské Foreign Intelligence Service z února 2026 říká, že Rusko nemá v úmyslu vojensky napadnout člena NATO v příštím roce, a pravděpodobně ani v roce následujícím. Varuje před dlouhodobým růstem kapacit, ale ne před bezprostředním útokem.

Litva není měkký cíl, a Česko není daleko

Scénář modeluje zhroucení ve stejném horizontu, v němž má v Litvě dosáhnout plné operační schopnosti německá brigáda. Litevský obranný rozpočet na rok 2026 činí 4,79 miliardy eur, rekordních 5,38 % HDP, a zahrnuje nákupy systémů NASAMS, MSHORAD i protidronových technologií. NATO v lednu 2026 poprvé nasadilo Allied Reaction Force ve cvičení Steadfast Dart s účastí jedenácti zemí včetně Česka.

Český kontext není abstraktní. V dubnu 2026 sloužili čeští vojáci v lotyšské Ādaži i v litevském mnohonárodním uskupení pod německým velením; poprvé tam byli příslušníci 102. průzkumného praporu. Mandát schválený Sněmovnou umožňuje až 2 000 českých vojáků na východní hranici Aliance. V Polsku operuje česká vrtulníková jednotka zaměřená mimo jiné na nízkoletící cíle. Pád Litvy by nebyl vzdálená geopolitická abstrakce, byl by krizí odstrašení, které chrání i české vojáky na místě.

Co si z modelu odnést

Nejsilnější poselství scénáře BDI není počet dronů ani konkrétní den ultimáta. Je to představa, že moderní útok může začít na ústavní a infrastrukturní uzly státu dřív, než se spor stihne změnit v klasickou obranu hranice. Správný rámec pro čtení tohoto materiálu je podle nás: vysoký varovný scénář, který ukazuje, kde by obrana mohla selhat, ne předpověď, že zítra selže.

Litva, Německo i NATO mezitím investují miliardy do toho, aby se prostor mezi „dnem 1″ a „dnem 90″ nikdy neotevřel.

Článek Studie popisuje, jak by Rusko mohlo obsadit pobaltské oblasti za 90 dní, aniž by poslalo jediného vojáka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Kreml tvrdí a na čem to stojí

Sebevědomí vychází z kombinace geografie a katalogových čísel. Kaliningrad leží jako předsunutá základna uprostřed území NATO a ruský výrobce United Aircraft Corporation uvádí u Su-35 radarový záchyt vzdušných cílů do 350 km s možností současného vedení palby na osm cílů. K tomu přidejte střelu R-37M, kterou prokremelský server Topwar prezentuje jako nejdelší vzdušný nástroj ruských vzdušných sil, a dostanete jednoduchý příběh: kdo se přiblíží k Baltu, bude zachycen dřív, než se dostane do vlastní palebné zóny.

Problém je, že tento příběh funguje jen v prezentaci. Ignoruje elektronický boj protivníka, síťově propojené senzory a datovou fúzi, které jsou základem moderního vzdušného boje. Kremelská propaganda systematicky podhodnocuje právě to, co západní letouny dělá nebezpečnými, ne samotný dosah střel, ale schopnost oslepit nepřátelský radar dřív, než vůbec stihne odpálit.

Egyptský test: co víme a co ne

Veřejný primární protokol egyptského hodnocení Su-35 proti Rafale dohledatelný není. Žádný oficiální egyptský, francouzský ani ruský dokument nebyl zveřejněn. Přesto se v specializovaných obranných médiích opakovaně objevuje stejná linka: exportní Su-35 s radarem N035 Irbis-E měl při evaluacích proti egyptskému Rafale F3-R vybavenému systémem SPECTRA opakovaně selhávat v udržení kvalitního radarového obrazu. Breaking Defense to později shrnul jako efektivní rušení exportního řešení PESA.

Co to znamená v praxi? Systém SPECTRA od Thales oficiálně nabízí 360° multispektrální varování, dlouhodosahovou detekci hrozeb a okamžitou reakci včetně elektromagnetického rušení. Pokud protivník degraduje radarový obraz Irbisu, padá hlavní prodejní argument Su-35 v boji za vizuální horizont: kdo dřív detekuje, dřív odpálí. A přesně tuto logiku ruská propaganda používá jako základ svého narativu o baltské dominanci.

Egypt byl přitom ideální hodnotitel, současně provozoval Rafale a byl zamýšleným zákazníkem Su-35. Výsledek? 4. května 2021 Káhira oficiálně podepsala kontrakt na dalších 30 Rafale. V březnu 2022 americký Senát otevřel cestu k dodávce F-15 pro Egypt. A analýza Air & Cosmos z ledna 2022 upozorňovala, že egyptské Su-35 nejsou veřejně viditelné jako zavedené do služby. Indonésie od Su-35 oficiálně ustoupila v prosinci 2021. Exportní reputace stroje utrpěla dvojitě, technicky i politicky.

Balt v roce 2026: daleko od ruské kontroly

Test z roku 2021 sám o sobě neurčuje bezpečnostní realitu roku 2026. Tu formuje něco jiného, soustavná alianční přítomnost, kterou ruská propaganda pohodlně přehlíží.

Litevské ministerstvo obrany za jediný týden 13.–19. dubna 2026 evidovalo čtyři vzlety NATO stíhaček kvůli ruským strojům u pobaltských hranic. V Litvě od dubna slouží šest rumunských F-16, v Estonsku na základně Ämari rotují portugalské F-16. A nejde jen o starší stroje čtvrté generace, estonské přehledy ukazují, že Ämari v předchozích rotacích hostilo i nizozemské F-35 a italské F-35 společně s Eurofightery.

Baltský vzdušný prostor tedy v roce 2026 pokrývá mix platforem, z nichž každá přináší jiný kus skládačky:

• F-35 kombinuje AESA radar AN/APG-81, pokročilý systém elektronického boje AN/ASQ-239, distribuovaný aperturní systém a senzorovou fúzi napříč RF a IR spektrem, jde o stealth platformu postavenou na síťovém boji.
• Rafale se systémem SPECTRA nabízí integrovanou ochranu a aktivní rušení, které se v egyptských evaluacích ukázalo jako účinné právě proti architektuře Irbisu.
• Gripen podle Saabu staví na filozofii elektronického boje, kde pilot zná potřebnou reakci ještě před detekcí protivníkem, a je odolný vůči interferencím.

Přímý veřejný srovnávací test těchto tří typů proti Su-35 nad Baltem dohledatelný není. Ale podstatné je něco jiného: žádný z nich nepřiletí sám. Celý model Baltic Air Policing stojí na kolektivní ochraně, ne na souboji jeden na jednoho.

Proč papírový dosah nestačí

Ruská komunikace opakovaně dělá tutéž chybu: bere katalogový parametr a přenáší ho do reálného boje bez ztráty. Radar do 350 km? Jen pokud ho nikdo neruší. Střela R-37M s dlouhým dosahem? Jen pokud máte kvalitní radarový obraz cíle po celou dobu letu střely. Osm současně napadaných cílů? Jen pokud víte, kde přesně jsou.

Egyptský test neprokazuje, že Su-35 „nefunguje vždy a všude“. Zpochybňuje ale tezi o automatické dominanci, a to je zásadní rozdíl. Proti Su-35 jsou klíčové elektronický boj, datová fúze a síťované velení. Přesně proto NATO nad Baltem nedrží jeden typ letounu, ale celý ekosystém platforem, senzorů a komunikačních linek.

A mimochodem, i samotný Su-57, oficiálně nabízený jako ruský letoun páté generace, měl podle Breaking Defense v raných výrobních sériích radarovou linii odvozenou právě od Irbisu. Problémy s výrobou technologie AESA nejsou jen exportní záležitost.

Čtyři alianční vzlety za jediný dubnový týden roku 2026 u pobaltských hranic ukazují, že Balt není prostor, kde se Kreml může smát. Je to prostor, kde se každý den potkává ruský narativ s aliančními radary, a ten narativ pokaždé prohrává.

Článek Kreml se směje, že jeho Su-35 ovládá Baltské moře. Egyptské testování potvrdilo, že je úplně mimo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od jedné sovětské k třem švédským

ORP Orzeł je projekt 877E, postavený v sovětském Nižním Novgorodu a zařazený do služby v dubnu 1986. Podle Naval News na něm nikdy neproběhla zásadní modernizace, konfigurace odpovídá v podstatě původnímu stavu. Po vyřazení čtyř ex-norských ponorek třídy Kobben zůstal Orzeł jedinou polskou ponorkou. Už tehdy média upozorňovala, že jakákoli odstávka znamená nulovou podmořskou schopnost celé země.

Program Orka tento stav mění radikálně. Nejde o výměnu kus za kus. Polsko přechází z jednokusové, zastaralé podmořské složky na tříkusovou flotilu nové generace, s úplně jinou architekturou, jinými schopnostmi a jiným operačním konceptem.

Proč vyhrál Saab a co znamená „5. generace“

Do soutěže se přihlásilo šest nabídek: Francie, Španělsko, Jižní Korea, německo-norské konsorcium, Itálie a Švédsko. Podle vládního doporučení splnila pouze švédská nabídka všechny požadavky polského námořnictva. Bodovala v dodací lhůtě, ceně, nákladech životního cyklu, transferu technologií a průmyslovém zapojení Polska. Kosiniak-Kamysz to shrnul jednou větou: nejlepší poměr dodací doby, ceny a operačních schopností pro Baltské moře.

Označení „5. generace“ je třeba číst správně. Nejde o oficiální alianční kategorii, je to firemní klasifikace Saabu. Výrobce jí myslí kombinaci vlastností:

• Extrémně nízké vícedoménové signatury (akustická, magnetická, infračervená)
• Vzduchově nezávislý pohon Stirling-AIP pro dlouhé ponory bez nutnosti vyplouvat
• Multi-Mission Portal pro nasazení speciálních sil a bezpilotních podvodních prostředků
• Architektura pro operace na mořském dně a průběžné upgrady během životního cyklu

V mělkém, akusticky složitém Baltu je právě AIP zásadní. Konvenční diesel-elektrická ponorka musí pravidelně vyplouvat blízko hladiny, aby nasála vzduch pro motory, a v tu chvíli je zranitelná. Stirlingův motor pracuje v uzavřeném cyklu s tekutým kyslíkem. Ponorka zůstává pod hladinou déle, tišeji a hlouběji.

Co to změní na Baltu

Tři ponorky samy o sobě nezmění celkové poměry sil v regionu. Ale o to nejde. Skutečná hodnota je v návratu schopnosti, která Polsku roky chyběla: být pod hladinou a nebýt vidět.

Kaliningrad, ruská exkláva mezi Polskem a Litvou, je sídlem hlavní základny Baltského loďstva a jediným ruským celoročně nezamrzajícím přístavem v oblasti. Podle analýzy U.S. Naval Institute je Kaliningrad nástrojem ruského působení v oblasti A2/AD a tlaku na spojenecké komunikační linie. Právě v tomto prostoru může tichá konvenční ponorka výrazně zvednout cenu jakékoli ruské operace, skrytým průzkumem, hlídkováním, ochranou podmořské infrastruktury i samotnou nejistotou, kterou její přítomnost vnáší do nepřátelského plánování.

Saab navíc staví argument společné baltické flotily: po dokončení švédských i polských dodávek by na Baltu operovalo pět ponorek A26. Pět interoperabilních platforem se společným servisem, výcvikem a logistikou, to už je regionální architektura, ne izolovaný nákup.

Harmonogram a jeho rizika

Memorandum podepsané 17. prosince 2025 počítá s ambiciózním plánem: výcvik polských posádek má začít v roce 2026, pomostní ponorka třídy A17 pro přechodné období má být předána v roce 2027 a první A26 by měla dorazit do roku 2030. V březnu 2026 Saab podepsal nové průmyslové dohody s polskými firmami PGZ a WB Group zaměřené na údržbu, opravy a spolupráci v autonomních námořních systémech.

Jenže je tu háček. Švédská obranná agentura FMV v říjnu 2025 oznámila odsunutí dodávek domácích A26 na roky 2031 a 2033, s navýšením kontraktní hodnoty na přibližně 25 miliard švédských korun. Pokud má Švédsko problém dodat ponorky vlastnímu námořnictvu včas, polský cíl roku 2030 je třeba brát jako deklarovanou ambici, ne jako jistotu.

Mezitím zůstává Polsko závislé na Orzeł. Každá jeho další odstávka znamená totéž co v roce 2021, žádná ponorka pod polskou vlajkou.

Polsko jako lídr východního křídla

Program Orka není izolovaný nákup. Je součástí systematické strategie, v níž Polsko buduje pozici nejsilnějšího konvenčního vojenského hráče na východním křídle NATO. Podle aliančního reportu o obranných výdajích Varšava v roce 2025 vydávala na obranu odhadem 4,48 % HDP, nejvíce v celé Alianci. Pro srovnání: Česko ve stejném roce plnilo alianční minimum s 2,00 % HDP.

Nejde jen o peníze. Polsko požaduje, aby ponorky nebyly čistým dovozem hotového produktu. Transfer technologií, zapojení polských loděnic a strojíren, domácí schopnost celoživotní údržby, to vše má z programu Orka udělat motor polského obranného průmyslu, ne jen položku v rozpočtu.

V Baltu se brzy může objevit něco, co tam roky chybělo: polská ponorka, o které nikdo nebude vědět, kde přesně je. A právě ta nejistota je to, co odstrašení dělá odstrašením.

Článek Poláci se nebudou s Rusy na Baltu párat a dají jim pocítit podmořskou sílu. Nasadí tři švédské ponorky 5. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Švédsko v Baltu děsí

Švédská vojenská rozvědka MUST ve výroční zprávě za rok 2024 nepopisuje bezprostřední hrozbu ruské invaze skandinávského typu. Popisuje něco záludnějšího: směs omezeného ozbrojeného útoku proti některé zemi v regionu, incidentů proti vojenským i civilním plavidlům a letadlům, zachované schopnosti dlouhodosahových raketových úderů a hybridních sabotáží podmořské infrastruktury.

Právě poslední bod přestal být teorií. Na podzim 2023 NATO posílilo hlídky v Baltském moři poté, co byly poškozeny podmořské kabely a plynovody. Švédsko se zapojilo do aktivit Joint Expeditionary Force na ochranu kritické infrastruktury na mořském dně. A válka na Ukrajině přidala další rozměr: prudký nárůst hrozby bezosádkových prostředků, námořních i vzdušných, které dokážou ohrozit i konvenční flotilu.

Ruská Baltská flotila se dnes z velké části soustředí na obranu zásobovacích tras do Kaliningradu. Ale právě tato defenzivní postura neznamená absenci rizika. Znamená nepředvídatelnost.

Proč korvety nestačí a co fregaty změní

Pět korvet Visby patří k nejpokročilejším stealth plavidlům na světě, jenže byly navrženy pro jinou dobu a jinou doktrínu: pobřežní obranu neutrálního Švédska. Modernizace, která začne v roce 2026, jim přidá protiletadlový systém Sea Ceptor s dosahem do 25 km. To je slušná bodová obrana. Ale ne oblastní štít.

Fregaty třídy Luleå mají přinést kvalitativní skok:

• Oblastní protivzdušná obrana — schopnost bránit nejen sebe, ale celý námořní svaz, přístupy ke Gotlandu i alianční trasy v Baltu.
• Síťové velení — integrace do NATO IAMD, tedy společné protivzdušné a protiraketové obrany, kde loď funguje jako plovoucí senzor i nosič efektorů v širší aliační síti.
• Vytrvalost — FMV uvádí, že nové lodě se mají autonomií blížit podpůrné lodi HMS Carlskrona. U jednoho z kandidátů, francouzské FDI, to znamená 45 dní na moři.
• Protiponorková role — sonarová sestava, torpéda, palubní vrtulník a bezpilotní prostředky.
• Rezerva pro budoucí růst — FMV výslovně požaduje, aby lodě měly od začátku objem a prostory pro přestavby během plánované čtyřicetileté životnosti.

Podle rozpočtového podkladu švédských ozbrojených sil pro rok 2026 budou fregaty integrovány s velitelským a přehledovým systémem letectva. Prakticky řečeno: Luleå nemá být jen válečná loď, ale uzel v aliančním obrazu bojiště nad Baltem.

Tři kandidáti a závod s časem

FMV v září 2025 oznámil, že ukončil fázi vlastní produktové definice a přešel k posuzování existujících platforem. Kontrakt s vybraným dodavatelem měl být podepsán v první polovině roku 2026; v době přípravy tohoto textu nebyl vítěz oficiálně oznámen.

Ve hře jsou tři hlavní nabídky:

Pokud je hlavním filtrem co nejnižší časové riziko při co nejsilnější protivzdušné obraně, FDI má dnes nejčitelnější argumenty: loď existuje, výroba běží, integrace Asteru a radaru Sea Fire je ověřená. Pokud by větší váhu dostal podíl domácího průmyslu, šance britsko-švédské varianty rostou. Navantia zase tlačí na termín dodání, který by mohl být rozhodující, pokud se ostatní nabídky začnou zpožďovat.

Jedno je ale společné všem třem: čím víc „pošvédštění“ vítěz dostane, tím vyšší je riziko skluzu. Obranná komise to věděla, a proto doporučila omezené úpravy.

Proč se Balt týká i Česka

Česká republika námořnictvo nemá a budovat ho neplánuje. Přesto česká obranná strategie výslovně říká, že ČR přispívá ke kolektivní obraně ve všech operačních doménách včetně námořní. Silnější švédská kontrola Baltu zvyšuje bezpečnost severního křídla aliance, a tím i bezpečnost vnitrozemského spojence závislého na aliančních zásobovacích trasách a evropské soudržnosti.

Širší česko-švédská obranná vazba už existuje: u programu pásových bojových vozidel CV90 švédská strana deklarovala zapojení více než dvaceti českých firem. Přímé zapojení českého průmyslu do fregatového programu veřejně potvrzeno není, ale průmyslové vztahy obou zemí se prohlubují.

Víc než čtyři lodě

Švédské obranné výdaje mají v roce 2025 dosáhnout 2,8 % HDP a od roku 2028 stoupnout na 3,1 %. Jen mezi lety 2025 a 2026 narostou vojenské rozpočty o deset miliard švédských korun. Fregaty třídy Luleå nejsou izolovaný nákup: jsou součástí plnění nových aliančních capability targets, které ministři obrany NATO odsouhlasili v červnu 2025.

Švédské námořnictvo se mění z pobřežní síly neutrální země na spojenecký uzel protivzdušné obrany a velení v jednom z nejnapjatějších moří na planetě. Čtyři trupy jsou prostředek. Skutečná změna je v tom, co mají dělat.

Článek Velký strach z Rusů v Baltském moři zkrotí fregaty švédského námořnictva. Za skoro 50 let jde o jeho největší posílení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letka z Ruska byla silnější, než je běžné

Tu-22M3 je sovětský nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídel, který prošel velmi rozsáhlou modernizací, uvádí Wikipedia. Dosahuje rychlosti až 1 997 km/h a je postrachem hlavně proto, že nese střely Ch-22 a Ch-32, event. Kinžal, které slouží k bombardování pozic na stovky až tisíce kilometrů. Zbraně s kratším dosahem proti Ukrajině nepoužívá.

Rusko má čas maximálně 6 měsíců, poté Ukrajina rozpoutá armagedon. Střely Flamingo si zatím šetří

Hrozilo by totiž jeho sestřelení ukrajinskou PVO dlouhého dosahu, takže se od ní drží v uctivé vzdálenosti. Incident přitom zdůrazňuje riziko, které Tu-22M3 představují pro severní Evropu v případě konfliktu, i když i v takovém případě je zřejmé, že by se držely v hloubi Ruska. To také k jejich doprovodu nasadilo dva Suchoje Su-35S tvořící páteř jeho letectva.

Jedná se o velmi schopný víceúčelový stíhací letoun generace 4,5, který vyniká extrémní obratností díky motorům s měnitelným vektorem tahu. Vyzbrojen je výkonným radarem Irbis-E a dokáže útočit na vzdušné i pozemní cíle. Pro západní letectvo představuje jednu z největších hrozeb díky střelám dlouhého dosahu R-37M s dosahem 400 km, uvádí Wikipedia.

„Ještě nedávno se Rusové cítili bezpečně. Odteď bude zničen každý, kdo se objeví.“ Ukrajinci budí hrůzu 80 km v ruském týlu

Nevýhodou Su-35S nicméně zůstává, že nejspíše nemá tak výkonný radar, aby využila jejího plného potenciálu, a protože není stealth, uvidí ji F-35, která už je v mnoha západních zemích, mnohem dříve, takže na něj může vypálit, aniž by si ruský pilot všiml a mohl útok opětovat. To je ale případě všech letounů nižší než páté generace, potvrzuje Wikipedia.

Švédské letectvo prokázalo při incidentu nad Baltem profesionalitu a provokaci neeskalovalo, ale pouze nepřátele vizuálně identifikovalo a vyprovodilo od hranic Severoatlantické aliance, kde nepředstavovali nebezpečí. Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že ač byli v mezinárodním vzdušném prostoru, není ojedinělé, že narušují ten některé země NATO.

Rusové zkusili mohutně udeřit, ale Ukrajinci se rvou jako lvi. Sen o velké ofenzivě se rozplývá. Nechápou, co se děje

Ruské letectvo mimo to testuje pozornost obranných systémů NATO, což zvyšuje potřebu silné přítomnosti aliance v Pobaltí a důraz na monitorování vzdušného prostoru. Obvykle ale Rusko vysílá pouze jeden letoun, max. dva. V tomto případě šlo nicméně o dva bombardéry Tu-22M3 a dva Suchoje Su-35S, což může napovídat, že probíhalo nějaké cvičení.

K dohledu nad nimi přitom vzlétaly švédské letouny, což musely být JAS 39 Gripen C, protože jiné stíhací ani víceúčelové země nemá, potvrzuje Wikipedia. Ty jsou již poměrně staré a proti ruským Su-35S by nejspíše tolik šancí neměly. Standardně nemají ani radary AESA, i když je lze instalovat a prodloužit tak jejich životnost a bojové schopnosti.

Nová jatka nebo konečná odveta proti Západu. Rusko stojí před propastí a musí se rozhodnout, zda překročí rudou linii

K jejich nejsilnější výzbroji vzduch-vzduch potom patří střela Meteor s doletem 200 km, která jakmile se zaměří, je prakticky nemožné ji setřást, potvrzuje Wikipedia. Eskortu měly následně převzít dánské F-35 páté generace, s nimiž už se Su-35S měřit nemohou. Zejména proto, že jsou stealth, i když v malém prostoru Baltu se na jejich na radarech objevit mohly.

Kdyby se ruské letectvo pokusilo o eskalaci, silně by na to doplatilo. Nejenom, že už v ten moment nemělo ve vzduchu výhodu, ale nacházelo se v dosahu PVO NATO, a do vzduchu lze kdykoliv poslat mnoho dalších letadel. Jediná chyba by tak vyvolala nekompromisní reakci, jíž se chce Západ vyhnout, ale bude-li muset, je připraven se bránit.

Článek Stačila vteřina a vše mohlo být jinak. Gripeny a F-35 stanuly tváří v tvář několika ruským bestiím Tu-22M3 v doprovodu Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen není k boji s ponorkami určený

Ponorka třídy Varšavjanka (Projekt 636) je vylepšená diesel-elektrická verze třídy Kilo, uvádí Wikipedia, a proslula extrémně tichým chodem, díky kterému získala přezdívku „Černá díra“. Je vyzbrojena torpédy, minami a zejména střelami s plochou dráhou letu Kalibr. Dokáže operovat v mělkých vodách a je klíčovým prvkem ruské černomořské i tichomořské flotily.

Video: Rusové se opět předvedli. Bezdůvodně zavraždili 4 ukrajinské zajatce střelbou do zad, když leželi čelem k zemi

K útoku se pochopitelně nechystala, ale i tak bylo nutné ji mít na pozoru. Tiskový mluvčí švédských ozbrojených sil, Per Pilqvist, přitom uvedl, že byla ruská ponorka sledována dávno před tím, než došlo k nasazení letectva. Úžinou známou jako Kattegat mířila k Baltskému moři, které je přes ni spojeno se Severním mořem, potvrzuje Wikipedia.

„Sledujeme vše v Baltském moři. Jde o informační řetězec, ve kterém si neustále vyměňujeme data se svými spojenci,“ sdělil Per Pilqvist. Mise měla přitom vyjasnit operační situaci. Během eskorty letadla prováděla vizuální identifikaci, pořizovala snímky a kontrolovala případné neobvyklé prvky. Operace nicméně pokračovala také následujícího dne.

Rusové těžce prohrávají a nasazují rezervy. Marně, Ukrajinci se derou vpřed a sráží je na kolena na jihu i východě

To už ovšem přesnou polohu ponorky neoznámily, přičemž se jednalo o rutinní činnost za účelem zajištění územní celistvosti Švédska a jeho spojenců. Je na místě připomenout, že dle mezinárodního práva může Rusko operovat v mezinárodních vodách Kattegatu a proplout Dánským průlivem, pokud nenarušuje výsostné vody okolních států.

Kdyby hrozilo nějaké riziko, nebyly by ke sledování ponorky vyslány Gripeny. Země NATO mají v oblasti silnou pobřežní obranu, protiponorkové vrtulníky i plavidla, která jsou k boji proti ponorkám určená. Armádní Zpravodaj hodnotil v únoru 2026, po vyjádření Putinova poradce, který pohrozil, že je Rusko v Baltském moři silné, jak tam na tom opravdu je.

Ukrajina útočí na Rusy v Africe. Každá jejich prohra je fatální pro Kreml i válku na Ukrajině

JAS-39 Gripen je přitom víceúčelový letoun, který vyniká svou obratností a nízkými provozními náklady. Díky koncepci delta křídla a kachen dokáže operovat i z krátkých silničních úseků, což je klíčové pro rozptýlené letectvo. Ačkoliv má potom poměrně silnou a pestrou výzbroj, proti ponorkám žádná určená není. Umí ale bojovat proti hladinovým plavidlům.

Na ta má střelu RBS-15F s dosahem 70 až 300 km, záleží na typu, potvrzuje Wikipedia, a nese hlavici těžkou 200 kg. Ta je tvořena ocelovým pláštěm plněným silnou trhavinou, přičemž je optimalizována k probití lodního trupu pomocí kinetické energie, načež exploduje až uvnitř, což ji de facto rozerve zevnitř. Zvládne i velká plavidla, která Rusko má.

Článek Jediná ruská ponorka se objevila u pobřeží NATO a Gripeny se hnaly do vzduchu. Ale nemohly nic dělat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko testovalo systémy Bal a Bastion

Nedávné cvičení baterií Pobřežní ochrany Ruska bylo zaměřené na severovýchodní námořní přístupy NATO, uvádí ArmyRecognition. Zapojené do něj byly baterie systému 3K60 Bal a 3K55 Bastion schopné zasahovat lodě na vzdálenost stovek kilometrů. Ruské velení poté konstatovalo, že cvičení dopadlo na výbornou, i když je samozřejmě otázkou, co to může znamenat. Každopádně lze usuzovat, že chce Rusko dát alianci a evropským zemím okolo Baltu najevo, že je tam silné a případný konflikt by byl problematický.

[Système 3K60 Bal] Dans la région de Kaliningrad, les équipages des systèmes de missiles côtiers Bal se sont entraînés à détruire de navires ennemis.
Le scénario est classique
Marche vers une zone désignée
Déploiement et camouflage et tir simulé.https://t.co/y4uaPmcxA1 pic.twitter.com/POyEcJdIjX

— La souris (@La_souris_DA) February 16, 2026

Oba použité systémy lze zařadit mezi moderní zbraně. WeaponSystems uvádí, že Ball byl vyvinutý v 90. letech 20. století a používá protilodní střely Ch-35. V baterii jsou dvě odpalovací vozidla, každé s 8 střelami. Cíle umí zasahovat do vzdálenosti až 120 kilometrů a létají nízko nad hladinou moře rychlostí Mach 0,8. Střely mají hlavici o hmotnosti 145 kilogramů, což dokáže dle Armádního Zpravodaje poškodit i středně velikou vojenskou loď.

Rusko má i nadzvukové střely

Obávanější zbraní je potom Bastion známý i jako K-300P Bastion-P. Wikipedia uvádí, že do služby vstoupil v roce 2011 a používá nadzvukové protilodní střely P-800 Oniks. Jejich dolet je až 300 kilometrů, což znamená, že jsou schopné ovládat de facto celé Baltské moře, zvláště pokud jsou umístěné v Kaliningradské oblasti. Pohybují se rychlostí až Mach 2,9 a mají hlavici o hmotnosti až 250 kilogramů, i když údaje se v různých zdrojích o něco liší. Je nicméně jasné, že dokáží významně poškodit i větší typy plavidel.

Rusko to samo nezvládá, tak nasadilo početnou kubánskou legii. A nejde o žádnou trošku

Ačkoliv Rusko dává podobnými cvičení najevo, že by působilo v případě konfliktu v Baltském moři problémy, tahalo by za kratší provaz. Protilodní střely na pobřeží mají totiž i státy NATO, a společně jsou schopné ovládat celou hladinu Baltského moře. V podstatě se dá říci, že by byly schopné zničit jakékoliv ruské hladinové plavidlo v okamžiku, kdy by vyplulo z přístavu. Navíc platí, že aliance může jednoduše zablokovat dánské úžiny a zamezit tím vstupu nebo opuštění jakékoliv z ruských lodí z Baltu na světové oceány.

Článek Rusko simulovalo útok pobřežní obrany na lodě NATO v Baltském moři. Pochválilo se, že dopadl úspěšně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na ropě je závislá ruská ekonomika i válka

Zejména v posledním týdnu do opakovaně schytávají ruské baltské přístavy ukrajinskými drony. Mohutně hořel jak Primorsk, jak Usť-Luga, které jsou naprosto klíčové pro vývoz ropy. Třeba v říjnu 2025 dosáhl export 11,8 milionů tun, zatímco v březnu 2026 historického minima, protože ho ukrajinské útoky srazily na 2,32 milionů tun, vysvětluje UNITED24 Media.

Korejci odhalili těžkou houfnici, kterou chtějí dobýt trh NATO

I když tedy výrazně stoupla průměrná cena ruské uralské ropy o 11,30 dolarů na 73,24 dolarů za barel, příjmy prudce klesly v důsledku nižšího objemu vývozu. Jde sice o bilanci za poslední měsíc, kdy čelí ruská ropná infrastruktura rozsáhlým útokům, ale ukazatele nejsou příznivé ani za poslední dva měsíce, takže je ukrajinské snažení efektivní.

Armádní Zpravodaj připomíná, že prodej ropy a produktů z ní tvoří stěžejní část příjmů ruské státní kasy. Wikipedia doplňuje, že má země 6. největší zásoby na světě, a přirozeně tak patří k největším producentům a vývozcům. A to i přesto, že na něj mnohé země uvalily kvůli válce na Ukrajině embargo. To se mu však daří úspěšně obcházet přes tzv. stínovou flotilu.

Video: Amerika shodila zcela nové bomby na íránský podzemní sklad balistických raket. Provrtají až 46 metrů

Ta se skládá z tisíců plavidel plujících pod cizími vlajkami a s vypnutou komunikací, ale západní země dlouho neměly odvahu sankce vyžadovat. Odhodlaly se k tomu až poté, co Američané zajali několik ruských tankerů u pobřeží Venezuely. Následně provedla totéž například Francie, když ve Středozemním moři zadržela ruský ropný tanker Deyna.

Rusové se tomu nemohou nijak bránit, a tak o plavidla tiše přichází. Naopak obranu ropných rafinerií, přístavů a jiné infrastruktury pak vyloženě podceňují, což je jedním z důvodů, proč se Ukrajincům daří působit tak obrovské škody. A to i velmi daleko, protože třeba dron FP-1 doletí až 1 600 km, na něž dopraví 60kg hlavici, potvrzuje Militarnyi.

Článek Klíčový sektor ruské ekonomiky se hroutí. Ukrajinské tažení posledních týdnů v Baltském moři bylo úspěšné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelení ruského dronu je v pořádku

Kremelská politika vždy agresivní byla a vždy agresivní bude. Ukazovalo to ostatně vždy, i když zřejmě nejvíce to „rozjel“ diktátor Josif Stalin, za jehož vlády zažil Sovětský svaz největší rozmach. Jenomže jeho rozpad z 26. prosince 1991, potvrzuje Wikipedia, stále nesou někteří tak těžce, že jsou by rádi někdejší sovětské impérium obnovili; to se jim ovšem nedaří.

Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci

Ostatně když došlo 15. srpna 2025 k rusko-americkému summitu na Aljašce, kupříkladu tehdejší ruský ministr zahraničí, Sergej Lavrov, dorazil do hotelu v provokativní mikině s nápisem CCCP (Союз Советských Социалистических Республик), tedy Svaz sovětských socialistických republik, zkráceně SSSR), uvádí theGuardian, čímž potvrdil imperialistické choutky Ruska.

Dlouhodobě se snaží ovládnout některý bývalá území SSSR, například Moldavsko, a v jiných si chce za každou cenu, klidně i silou, udržet vliv. Vedle toho dlouhodobě provokuje NATO, což se po začátku války proti Ukrajině ještě zhoršilo. Zejména v Baltském moři provádí provokativní lety, sabotáže infrastruktury apod., potvrzuje Wikipedia, a nehodlá přestat.

Zásoby sice rychle ubývají, ale Rusko má plán, jak masivně obnovit svá tanková vojska. Modernizuje dávno zapomenuté

Některým to začalo docházet, i když pozdě, a tak kupříkladu v říjnu 2025 poslalo Estonsko k zemi ruský dron, který kroužil u vojenské základny. O špehování pomocí bezpilotních letounů, stejně jako o narušování vzdušného prostoru a provokaci, se Rusko pokouší opakovaně, ačkoliv jakákoli obvinění odmítá. Jistě ho tedy nemrzí, co udělalo švédské námořnictvo.

„Švédské ozbrojené síly mohou nyní potvrdit, že byl pozorován ruský dron vzlétající z ruské lodi signálového průzkumu Žigulevsk v Öresundu (průliv oddělující Švédsko a Dánsko, pozn. redakce). K incidentu došlo v souvislosti s návštěvou (letadlové lodi) Charles de Gaulle v Malmö a námořnictvo rychle zareagovalo, aby dron zneškodnilo,“ uvedly Försvarsmakten.

Video: Zelenský se dojel vysmát Putinovi. „Rusové připravují ofenzivu v Doněcké oblasti,“ varoval s jasným vzkazem Kremlu

Informace jsou dostupné pouze o tom, že Švédové aktivovali rušičku, a že byl dron eliminován, což přímo neříká, že byl sestřelen, ale vyloučit to nelze. „Dron byl zneškodněn mimo letadlovou loď Charles de Gaulle a v žádném případě nebyla ohrožena bezpečnost její, ani posádky,“ uvedl francouzský ministr zahraničí Jean-Noel Barrot s tím, že šlo o směšnou provokaci.

Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná, že za poslední dekády západní země žádný takový provokativní let nepodnikly. Ano, sice Rusko monitorují, ale vždy z mezinárodního prostoru a tak, aby nenarušovaly bezpečnost. Oproti tomu Rusové neváhají být agresivní, narušovat vzdušný prostor zemí NATO, vysílat drony nad jejich základny, poškozovat infrastrukturu atd.

Článek „Pošlete další, také půjde k zemi.“ NATO nekompromisně zasáhlo proti Rusku, jehož letoun kroužil u francouzské „letadlovky“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rušení signálu či chybné údaje o poloze

Rušení navigačních signálů Ruskem je na denním posádku. Militarnyi uvádí, že nejde pouze o rušení signálu, ale také o tzv. spoofing, který může poskytovat přístrojům mylnou polohu. To samozřejmě může vést k vážné nehodě, například ztroskotání lodi nebo havárii letounu. Tyto ruské aktivity se týkají především oblasti Baltského moře a východního Finska.

Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow

Kapitánům lodí a letadel tak nezbývá, než se spoléhat na různé alternativní metody. SkyBrary uvádí, že jich existuje hned několik. Například radionavigace, kdy osádky užívají navigačních radiomajáků. U letadel se zase může jednat o vektorování radaru, kdy osádce letadla pomáhá řízení letového provozu. Na lodích budou pak jistě i mapy, a posádky by měly být schopné využít tradiční metody, které velmi dobře fungovaly během stovek let mořeplavby.

Rušičky jsou i na lodích a letadlech

Rusko přitom metody rušení signálu v oblasti Baltu rozšiřuje a zdokonaluje. Není to pouze tak, že by užívalo zařízení na svém území, ale dle Usm jsou zaznamenány i případy, kdy rušení s největší pravděpodobností vycházelo z pohybující se lodi, vyloučeno není ani použití letadel. To znamená, že se oblast rušení může pohybovat, případně se bude objevovat jenom někdy a náhodně, což je samozřejmě riziko a může to posádky překvapit.

„Co Írán světu udělal?,“ nechápou Češi. Je toho hodně. Válka jenom tak neskončí, Američané jsou připraveni útočit na Írán půl roku

Otázkou je, proč Rusko takovéto metody používá, jelikož to pravděpodobně zasahuje i jeho plavidla nebo letadla. Baltské moře je důležité pro ruský zahraniční námořní obchod a proplouvá tudy celá řada lodí s náklady do něj i z něj. Armádní Zpravodaj soudí, že jde Kremlu hlavně o znepříjemňování života západním zemím a neustálé připomínání se. Je to ovšem jenom jedna z metod hybridní války, kterou proti Západu používá.

Článek To už Rusové přehání. V Baltském moři jsou tak agresivní, že se museli piloti a kapitáni uchýlit ke starým navigačním metodám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyhrožování vojenskou akcí je „směšné“

Rusko evidentně velice trápí, že se západní země v posledních týdnech zaměřily na tankery stínové flotily, které vozí embargovanou ruskou ropu zákazníkům po světě. Podle Putinova blízkého spolupracovníka Nikolaje Patruševa je proto vojenská akce na Baltu možná, citoval jeho slova Militarnyi. Co tím přesně vlivný muž kremelské politiky myslel, však není jasné. Realita je taková, že silově Rusko na Baltu rozhodně tahá za kratší konec, a to výrazně. Válka v oblasti by také znamenala kolaps ruského zahraničního obchodu a ekonomiky.

Video: ukrajinské speciální jednotky zničily ruský Iskander ráže 920 mm, který terorizoval jejich zemi

Ovšem nutno přiznat, že ruská baltská flotila není slabá. ArmyRecognition uvádí, že má 69 plavidel, mezi nimiž jsou i fregaty nebo korvety vyzbrojené protilodními střelami P-800 Onyks a střelami s plochou dráhou letu Kalibr. Zároveň je však většina plavidel baltské flotily starších a vhodných spíše pro operace v pobřežních oblastech. Proti spojeným flotilám pobaltských zemí, Polska, Finska, Švédska, Dánska a Německa by tak rozhodně neuspěla. Posílit je navíc mohou další členské země NATO, a proto je ruské výhrožování v podstatě k smíchu.

Ani v letectvu není Rusko silnější

Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že případná vojenská akce na Baltu každopádně není jenom o flotilách, ale významnou roli hraje též letectvo, kde Rusko opět tahá za kratší konec. NATO je schopné nasadit mohutné letecké síly včetně F-35 Lightning II. Wikipedia uvádí, že už je má ve výzbroji Dánsko, a další mohou přiletět z blízkých zemí jako je Norsko, Nizozemsko, Belgie atd. Jiné letouny z dalších zemí se navíc podílí na ochraně vzdušného prostoru NATO a jsou poblíž Baltu, hlavně v Polsku, a ruské letectvo se takové síle zkrátka nevyrovná.

Video: Rusové pocítili, že bezpečnost je pro ně minulostí. Ukrajinci jim v hlubokém týlu zasáhli ropnou rafinerii

Celé Baltské moře je také v dosahu systémů pobřežní obrany s protilodními střelami zemí NATO, čímž je ruské námořnictvo v podstatě uvězněno v přístavech. Lze proto čekat, že jediná možnost nějaké vojenské akce by byla sabotáž či hybridní operace, a vyloučit nelze ani poškození klíčových podmořských kabelů a sabotáž nějakého vojenského zařízení NATO, co by ovšem znamenalo riziko války, a to si Kreml rozhodně nemůže dovolit.

Článek Putinův poradce se zbláznil. Na vojenskou akci v Baltském moři nemůže Rusko pomyslet. NATO se výhrůžkám směje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balt je důležitý pro vývoz ruské ropy

Baltské moře je pro ruský námořní obchod doslova klíčové. EuroIntegration uvádí, že je z baltských ruských přístavů odbavováno 60 % ruské ropy přepravované pro moři. V případě konfliktu s NATO by tedy nebylo nic jednoduššího, než pro Rusko tuto oblast uzavřít a tankery a další lodě prostě nepustit do světa. Nejsnazší by bylo zablokování dánských úžin, kterými by neproplula žádná loď. Nehledě na to, že má Severoatlantická aliance v Baltském moři vojenskou přesilu, ovládá většinu jeho břehů, a samozřejmě i vzdušný prostor nad ním.

Video: silně chráněný ruský tank neměl šanci přežít. Ukrajinci ho z boku deklasovali Stugnou-P

„Rusko, které má v provozu pět flotil, nemůže financovat tu baltskou dostatečně k tomu, aby s NATO soupeřilo,“ vysvětluje baltskou realitu Jiří Vojáček. „O nějakých ofenzivních akcích směrem k Severnímu moři se dá mluvit jen s notnou porcí fanouškovství,“ dodává. ArmyRecognition uvádí, že se ruská Baltská flotila skládá z 69 plavidel, přičemž jde z velké části o plavidla menší a vhodná spíše k pobřežním operacím, a mnohá jsou i zastaralá. Je to síla, která se nemůže sjednocené síle flotil členů NATO v Baltském moři v žádném případě rovnat.

Situaci změnilo Finsko a Švédsko

Konflikt s NATO v Baltském moři by nejspíše neprobíhal formou přímých námořních střetů, ale Rusové by se pokoušeli o hybridní operace. Vojáček vysvětluje, že situace je dnes odlišná od doby studené války, kdy byly Švédsko a Finsko neutrální, a převahu tak mělo v Baltském moři sovětské, polské a východoněmecké námořnictvo. V současné době je ovšem Balt doslova a do písmene mořem NATO, tedy s výjimkou enkláv u Kaliningradu a Petrohradu.

Video: maskované ukrajinské speciální jednotky řádily při -15 °C v lese. Rusové neměli šanci cokoliv udělat, tak se raději vzdali

Přesila NATO neznamená, že by Rusko nemělo možnost s ním efektivně bojovat, ačkoliv má v oblasti flotilu a letectvo, ale i systémy pobřežní ochrany vybavené protilodními střelami. Interfax-Russia uvádí, že v Kaliningradu jsou umístěny systémy 3K60 Bal a K-300P Bastion-P využívající protilodní střely P-800 Oniks, jejichž dosah je až 300 km, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by tak mohlo omezovat operace aliančních lodí v části moře a zabránit jim v přístup k ruským břehům, ale nemá jak prolomit případnou obchodní blokádu.

Článek Baltské moře je největší zranitelností Ruska. Skrytá hrozba by způsobila totální kolaps, což si moc dobře uvědomuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové provokovali, Poláci na ně dohlíželi

K incidentu je minimum informací, a dokonce bylo ani uvedeno, o jaký ruský letoun se jednalo, takže se lze pouze domnívat. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že k tomu Rusové často využívají průzkumný Iljušin Il-20 nebo bojový Suchoj Su-30 a Suchoj Su-35, méně pak MiG-31 a jiné letouny. Obvykle totiž vzlétají z Kaliningradské oblasti, ale ne vždy.

Západní sankce i Ukrajinci silně drtí výrobu ruských Suchojů. Analýza odhaluje slabá místa, s nimiž si Rusové neumí poradit

„Navzdory svátečnímu období to byla pro polskou protivzdušnou obranu rušná noc. Dnes ráno nad mezinárodními vodami Baltského moře polské stíhací letouny zachytily, vizuálně identifikovaly a eskortovaly z oblasti své odpovědnosti ruský průzkumný letoun, který letěl poblíž hranic polského vzdušného prostoru,“ uvedlo polské velitelství.

Lze tedy odhadovat, že šlo o zmíněný Iljušin Il-20, který Poláci vyprovázeli koncem října 2025, což nebylo poprvé ani naposled. Je už sice poměrně zastaralý, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia, ale svou práci zvládá – zajišťuje radioelektronický průzkum a boj. Častá je verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje nicméně také RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Pobaltské státy kráčí v Putinových stopách. Má, co chtěl, oficiálně mu mohou zaminovat hranice

Armádní Zpravodaj se domnívá, že mohly Il-20 vyprovodit bojové letouny Eurofighter Typhoon, které jsou v Polsku nasazeny v rámci mezinárodní mise k ochraně NATO. Díky modernizacím patří mezi to nejlepší, co na obloze létá, ačkoliv jeho konstrukce pochází z roku 1994, potvrzuje Wikipedia. Nevzlétly však s cílem bojovat, ale dohlédnout, že nedojde k narušení vzdušného prostoru NATO, čehož se Rusko dopouští stále častěji, uvádí Wikipedia.

Článek Ruská provokace NATO nezná hranic. Na drzého pilota nad Baltským mořem museli dohlédnout Poláci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO na Tu-22M3 a jeho doprovod jenom dohlíželo

Ačkoliv je Baltské moře z většiny obklopeno členskými státy NATO, má k němu přístup též Rusko jak ze svého „hlavního území“, tak z enklávy známé jako Kaliningradská oblast. Mezi výsostnými vodami jednotlivých států přitom vedou vody mezinárodní, jimiž mohou proplouvat lodě, zatímco nad nimi zase létat letouny, čehož také Rusko při tomto cvičení využilo.

Video: „Záře jako po jaderném výbuchu,“ popsali Rusové. Ukrajinci jim zničili vzácné letadlo, které vzniklo pouze ve 2 kusech

Vyslané strategické bombardéry Tupolev Tu-22M3 jsou nejlepší početnou verzí „dvacet-dvojky“, ačkoliv má existovat i z ní vycházející modernizace. Teprve nedávno přitom nechala ruská armáda přesunout 16 těchto letounů z Blízkého východu k Murmansku v severní části západního Ruska, kde jsou v dosahu hlavně dalekonosných ukrajinských dronů.

Wikipedia upřesňuje, že byl Tu-22M3 oficiálně uveden do provozu v roce 1989, což by mohlo evokovat, že už je zastaralý – ano i ne. Jelikož jde o strategický bombardér, funguje hlavně jako nosič dalekonosných zbraní. V jeho případě jde o střely Ch-22, Ch-32 nebo CH15, eventuálně o raketu Ch-47M2 Kinžal – u některých je dosah ve stovkách, u jiných v tisících km.

Video: Ukrajinští výsadkáři zachránili několika Rusům životy. Zajali je, když se snažili odříznout Pokrovsk

To znamená, že se mohou při úderech držet i mimo dosah PVO dlouhého dosahu, a není tedy nezbytné pořizovat novější. Armádní Zpravodaj připomíná, že má strategické bombardéry jenom Rusko, Amerika, a v menším počtu také Čína, ale evropská část NATO nikoliv. Nad Baltským mořem je přitom doprovodilo několik bojových letounů Su-27 a Su-35S.

V prvním případě jde již o starší kousek, ačkoliv vcelku početný, zatímco v druhém o moderní letoun, který je páteří ruského letectva. Vzhledem k takovému počtu letadel startovalo NATO k jejich doprovodu hned ze dvou základen, a to ze Švédska, odkud vzlétly JAS-39 Gripen, a z Estonska, kde jsou v rámci mezinárodní mise italské Eurofightery Typhoon.

Trumpův mírový plán sepsali Rusové, ale nelze jim věřit. Uvrhl by tím na Evropu i celé NATO ještě větší nebezpečí

Eurofightery Typhoon jsou také relativně staré, ačkoliv mladší než Su-27; létají od roku 2003, jak uvádí Wikipedia, ale prakticky neustále probíhá jejich hluboká modernizace. To je udržuje v popředí, a dnes nejvyšší verze je 4,5. generace, což Su-27 nikoliv a nemůže jí konkurovat. Jinak je tomu u Suchoje Su-35S, který je zhruba srovnatelný, ačkoliv má mít horší radar.

Today, three Tu-22M3s from Olenya Air Base, after a transcontinental flight from Belaya Air Base, carried out a five-hour training mission over the Baltic Sea.

One of the Tu-22M3s acted as a relay aircraft between two other Tu-22M3s and the command posts. The bombers were… pic.twitter.com/gzEReFjLHK

— AviVector (@avivector) November 27, 2025

Let ruských strategických bombardérů Tu-22M3 v doprovodu bojových letounů nad Baltským mořem 27. listopadu 2025

Článek Rusko prohnalo nad Baltským mořem tři strategické bombardéry. NATO k nim startovalo ze dvou základen se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tu-134 v doprovodu dvou bojových Su-30

Incident se měl odehrát již začátkem listopadu, ale letecké velení NATO o něm informovalo veřejnost až 21. listopadu 2025 s tím, že zachytilo vzácný ruský Tupolev Tu-134UBL, což je verze upravená pro výcvik posádek strategických bombardérů Tupolev Tu-160. V provozu je od roku 1991, a oproti klasické konstrukci má „hrotovitou“ příď s radarovou anténou.

Video: Mnozí mají tanky za mrtvé, ale ukrajinský Leopard rozstřílel ruské pozice a jasně ukázal opak, i když v jednom případě minul

Jenomže podle všeho se mohlo v tomto případě jednat dokonce o ještě vzácnější variantu k přepravě VIP osob. V prvním případě existuje letadel jenom necelá dvacítka, v druhém jednotky, potvrzuje Wikipedia. Tu-134 je přitom původně dopravní letoun z dob SSSR, jeho výroba probíhala mezi roky 1966 až 1989, ale provozována je dodnes.

Tu-134 byl přitom v doprovodu dvou Suchojů Su-30, což jsou už starší víceúčelové stíhací letouny zavedené v roce 1992, ale postupně byly modernizovány, a například verze SM zařazená teprve roku 2013 sice není špatná, ale proti modernějším protějškům zkrátka neobstojí. O zachycení se měly postarat italské Eurofightery Typhoon, které jsou v rámci mezinárodní mise NATO nasazené na základně Emari v Estonsku; ve stejný týden měly zachytit také ruský Su-24.

Video: Je rychlá, a přesto Ukrajinci ruskou střelu Kalibr sestřelili pomocí čínského MANPADS, který ani nemají mít

Eurofightery Typhoon jsou také relativně staré, ačkoliv mladší než Su-30; zavedeny byly roku 2003, uvádí Wikipedia, ale prakticky neustále probíhá jejich hluboká modernizace. To je udržuje na špičce, a dnes nejvyšší verze je 4,5. generace, což Su-30 rozhodně není a nemůže jí konkurovat. Není ovšem jasné, jakou variantu italské letectvo na základnu v Estonsku vyslalo.

Armádní Zpravodaj připomíná, že ruská letadla pravidelně létají s vypnutými transpondéry a nekomunikují, a nezřídkakdy vletí do vzdušného prostoru NATO. To je důvod, proč k nim musí vzlétat bojové letouny – ačkoliv k eskalaci nedochází, jde o ukázku síly a rychlé reakce.

Článek NATO skoro měsíc tajilo, jak Eurofightery eskortovaly unikátní ruský letoun Tu-134UBL, který chytily nad Baltským mořem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sólo mise bez doprovodu bojových letounů

Iljušin Il-20 je už poměrně zastaralý letoun pro radioelektronický průzkum a boj pocházející z období Sovětského svazu, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia. Nejčastější je v tomto případě verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje však ještě RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Nejlepší systémy PVO, které může NATO nasadit proti Rusku: 4 pochází z Evropy, pouze jeden z Ameriky

Je pochopitelné, že se v boji jedná o prakticky bezbranný letoun, a dle sledování je dle redakce Armádního Zpravodaje silně nezvyklé, aby vykonával misi bez doprovodu bojových letounů, ale přesto se tak mělo stát. K incidentu je ovšem minimum informací, takže ani není jasné, v jakém místě k němu došlo, jenom že musel být Il-20 vizuálně detekován a vyprovozen, přičemž se první zprávy objevily 21. září 2025, ale teoreticky k tomu mohlo dojít i jindy.

To je ovšem běžná taktika, protože letěl s vypnutými komunikačními systémy a bez předem ohlášeného letového plánu. Vzlet dvou bojových letounů, tentokrát německých Eurofighterů, je pak rovněž standardní postup, jenom výjimečně je vysílán jeden – to se děje např. u F-35, která je ovšem technologicky nadřazená všemu, co může Rusko na misi poslat.

Ruské tanky se na moment zastavily. Satelitní snímek potvrzuje zničení obřího „muničáku“, který živil jejich kanony

Eurofighter je přitom skvělý evropský letoun klasifikovaný jako víceúčelový a stíhací pro získání vzdušné převahy, uvádí Wikipedia, a Německo je s víc než 200 kusy jeho největším uživatelem. Jeho předností je moderní radar typu AESA, zatímco k boji proti vzdušným cílům má např. Meteor s dosahem přes 200 km a nejmenší zónou úniku, takže co zaměří, to skoro vždy zničí.

K tomu ale nedochází, protože i když jde o provokaci, kdy Rusko neváhá narušit vzdušný prostor NATO, jako tomu bylo nedávno v Estonsku, kam vletěla trojice MiG-31, při zvětření aliančních letounů piloti neriskují a otáčí to. Dochází tak k testování reakčních schopností, ale také „drzosti“, kam až Severoatlantická aliance, potažmo její evropská část, nechá Rusko zajít.

Článek Německé Eurofightery ochránily hranice NATO. Vzlétly k ruskému Il-20 nad Baltským mořem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nulový respekt s cílem otestovat trpělivost NATO

Na rozdíl od narušení estonského vzdušného prostoru třemi letouny MiG-31 ruského letectva se tento případ liší. Tentokrát dva z jeho stíhacích letounů, avšak neurčeného typu, přeletěly pouhých 150 metrů nad ropnou plošinou, která leží asi 70 km od polského pobřeží v Baltském moře. Porušila tak bezletovou zónu vymezenou do 500 metrů od ní.

Nejlepší systémy PVO, které může NATO nasadit proti Rusku: 4 pochází z Evropy, pouze jeden z Ameriky

Sice v této oblasti nemá Polsko, a tedy ani NATO, přímo vzdušný prostor, ale jedná o území, potažmo objekt s nějakými pravidly, která má Rusko respektovat – stejně jako je tomu naopak. To se ovšem nestalo. Ani přesto ale Severoatlantická aliance neodpověděla vojensky a nechala ruské letouny odletět bez doprovodu, jelikož nešlo o přímo ohrožení země.

„Polský vzdušný prostor nebyl narušen a vojenská reakce byla zbytečná,“ potvrdil agentuře Interia podplukovník Jacek Goryszewski z operačního velitelství polských ozbrojených sil. Ani tak se ovšem nejedná o incident, který lze přehlédnout, neboť jasně ukazuje na ruské ambice s cílem provokovat. NATO je nicméně velmi zdrženlivé a sílu nepoužívá, byť by mohlo.

V Baltském moři operuje Rusko často z Kaliningradské oblasti, odkud vysílá letouny jako Suchoj Su-35S, Suchoj Su-30, event. již zmíněné MiG-31. Někdy samotné, kdy se jedná o čistou agresi a cíl otestovat reakční dobu, jindy jako doprovod průzkumného letounu, třeba Iljušinu Il-20, který už je určen k průzkumu a přinese Rusku mnoho praktických informací.

Ruské tanky se na moment zastavily. Satelitní snímek potvrzuje zničení obřího „muničáku“, který živil jejich kanony

Jedná se přitom o Iljušin Il-20M, tedy verzi určenou k elektronickému a optickému průzkumu, která vznikla v počtu pouhých 20 kusů, uvádí Wikipedia. Na jeho základě ale existují ještě další varianty, třeba Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-22 jakožto vzdušné velitelské a komunikační centrum, a Il-22PP pro elektronický boj.

Článek Čistá provokace NATO, nic jiného. Ruské stíhačky schválně přeletěly skrze bezletovou zónu, aby ukázaly svaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silná korveta Bujan-M s možností dalekého úderu

Baltská flotila má podle Wikipedie přes 70 plavidel, z toho zhruba třicítku válečných, jednu ponorku, a zbytek jsou podpůrná a pomocná. Mezi jeho nejsilnější lodě přitom patří korvety třídy Bujan-M, též Projekt 21631, které jsou vrcholem ruského námořního inženýrství. První z nich byly zařazeny do služby v roce 2014, a celkem jich bylo plánováno 12, přičemž poslední z nich je ve výstavbě, ačkoliv měla být původně dodána v roce 2024.

Video: 29 dronů zaútočilo na ruskou rafinerii 1 000 km od hranic. Škody byly tak rozsáhlé, že ji museli kompletně uzavřít

Nám jsou lodě Bujan-M známy jako korvety, v ruské terminologii však nesou označení malých raketových a dělostřeleckých lodí. Tato třída navazuje na starší Projekt 21630 (Bujan) a přináší několik zásadních vylepšení – vyšší tonáž, prvky technologie stealth, a hlavně vertikální odpalovací systém 3S14 schopný vypouštět střely Kalibr nebo Oniks, uvádí Wikipedia.

První z jmenovaných je pro Ukrajinu vysoce nebezpečná, protože má plochou dráhou letu, díky čemuž dokáže efektivně unikat radarové detekci a je obtížné – i když nikoliv nemožné – ji zneškodnit. Nad pevninou se pohybuje ve výšce 50 až 150 metrů, nad mořskou hladinou pak kolem 20 metrů, potvrzuje Wikipedia, takže je opravdu tvrdý oříšek.

Video: Americká F-35A se zřítila z nebe poté, co se pilot pokusil 2krát přistát. Na vině byla námraza na podvozku

Její hmotnost se liší podle verze od 1 300 do 2 300 kg, přičemž samotná bojová hlavice váží mezi 400 a 500 kg. V podstatě tak doletí do značné části Evropy, kde sice mnohé země mají schopnou protivzdušnou obranu, ale neznamená to, že ji dokáže vždy 100% sestřelit. Aktuálně má nicméně ruská armáda jiné priority než „dělat tlaky“ evropskému NATO.

Článek Baltská flotila má zase čím děsit Evropu. Rusko spustilo korvetu se střelami Kalibr, které je extrémně těžké sestřelit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30SM je moderní, ale do křížku se nepustí

K incidentu došlo v pátek 20. června 2025 krátce po 19:00, když ruská letadla přelétala nad městem Malmö v jižním Švédsku, a dík rychlé reakci médií byla údajně viditelná i pro veřejnost. „Nebylo to cvičení,“ řekl Mikael Ågren, tiskový mluvčí švédských ozbrojených sil, ve vyjádření, do něhož redaktoři Sydsvenskan nahlédli. „Identifikovali jsme další letadla,“ dodal s tím, že byla reakce vyvolána detekcí dvou ruských víceúčelových stíhaček Su-30SM Flanker.

Dosud „nejagresivnější“ modernizace F-35 se prodraží, ale schopnosti zvýší neskutečně. Dostanou ji i ty objednané Českem

Ty měly operovat v mezinárodním vzdušném prostoru nad jižním Baltským mořem, ovšem v blízkosti vzdušného prostoru Švédska, a proto jeho letouny vzlétly. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že jde o zcela běžnou praxi, kterou provozují obě strany – ale nutno zdůraznit, že Rusko mnohem častěji a rádo tím provokuje a překračuje hranice.

Armádní Zpravodaj informoval 15. května 2025 o případu, kdy ruský Su-35S vletěl do vzdušného prostoru Estonska, a sotva o deset dní později pro změnu do finského. A o náhodu rozhodně nešlo, jelikož ruské letectvo i námořnictvo provokují v Baltském moři de facto den co den; 14. června 2025 naše redakce psala, že vletělo s průzkumným letounem Iljušin Il-20 do polského vzdušného prostoru, a to dokonce 2 km hluboko, než to otočil.

Rusko je malý krůček od sebedestrukce. Válku si může dovolit do roku 2027, poté končí, ekonomicky se zhroutí

V tomto případě se jednalo o vyprovodění dvou Suchojů Su-30SM, v označení NATO jako Flanker-H. Oproti předchůdci jsou modernizovány sériově, a díky vylepšením považovány za stíhací letouny generace 4+. Instalován mu byl radar N011M Bars s maximálním detekčním dosahem 400 km, radiokomunikační systémy, identifikační systém „přítel nebo nepřítel“ (pro ruské ozbrojené složky důležité, neboť není výjimkou, že si sestřelí vlastní).

K tomu byla dodána i vystřelovací sedadla, zbraně a další systémy. Lze ho využít k získání vzdušné nadvlády i k ničení pozic na zemi pomocí široké škály zbraní včetně pum vzduch-vzduch, vzduch-země a řízených a neřízených pum. Celkem Su-30SM unese až 8 000 kg, uvádí Wikipedia. Řadí se mezi modernější letouny v ruské výzbroji, i když na Su-35S ztrácí.

Článek Ruské Su-30SM chtěly provokovat u švédských hranic, ale když zahlédly Gripeny, okamžitě to otočily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nákladní lodě budou pod dohledem letectva

V polovině května 2025 redakce Armádního Zpravodaje upozornila na incident, kdy ruský Su-35S na necelou minutu narušil estonský vzdušný prostor, což souviselo se zadržením nákladní lodě, která byla součástí tzv. stínové flotily. Tou se snaží Rusko pašovat ropu do jiných zemí, jenomže je na sankčním programu Evropské unie, jejíž členové se mu v tom snaží zabránit.

Rusové ukázali záběry z můstku při zadržení tankeru, který strážil Su-35S. Neoprávněně vplul do estonských vod, když pašoval ropu

Situaci se rozhodla v Baltském moři monitorovat také Francie, která tam v květnu 2025 vyslala zpravodajskou loď, a zdá se, že si chce Rusko plavbu lodí prosazovat silou. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že to je poměrně logické, jelikož z přístavu Usť-Luga v Baltském moři vyváží významnou část produkce ropy – dle některých odhadů až 20 %. V únoru 2024 byl mimochodem právě na něj veden mohutný dronový útok, který tok komodity na moment zastavil.

Rusko na sebe přivolalo zhoubu, s jakou se bude vypořádávat jen těžko. Západ povoluje Ukrajině útoky dříve zakázanými střelami

Vzdušná aktivita ruského letectva v Baltském moři výrazně stoupla, a finské ministerstvo obrany 23. května 2025 také oznámilo, že narušilo jeho vzdušný prostor. Jedná se podle všeho o důsledek doprovázení nákladních lodí při průplavu Finským zálivem. Jak na to bude Evropa, resp. NATO reagovat, zatím není jasné – je však možné, že v oblasti posílí vojenskou přítomnost.

Článek Rusko ukazuje sílu v Baltském moři. Vysílá bojové letouny na ochranu lodí ze stínové flotily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není to poprvé, co Rusko narušilo finský prostor

Finské ministerstvo obrany si nejspíše není 100% jisté, zda k narušení jeho vzdušného prostoru došlo, ale nebylo by to nic neobvyklého – od začátku tohoto roku už se tak totiž stalo 7krát. A to jde jenom o Finsko – nedávno také ruské vojenské letectvo narušilo estonský vzdušný prostor, do něhož vletěl Suchoj Su-35S vyslaný na podporu zadržené nákladní lodě.

Ukrajinský MiG-29 rozmetal ruskou základnu dronů. Je nemyslitelné, že by někdo přežil (video)

K incidentu mělo dojít 23. května 2025 v odpoledních hodinách u pobřeží Porvoo. „Podezření z narušení území bereme vážně a jeho vyšetřování pokračuje,“ sdělil finský ministr obrany Antti Häkkänen s tím, že incident vyšetřuje finská pohraniční stráž a v průběhu poskytne podrobnější informace. Tamní ministerstvo zahraničí si každopádně předvolalo ruského velvyslance, aby to vysvětlil, uvádí finská veřejnoprávní vysílací stanice Yle.

Armádnímu Zpravodaji se nepodařilo dohledat žádné další informace, které budou nejspíše klasifikované až do doby, než dojde k vysvětlení incidentu. Jednat se mělo o dva letouny ruského letectva, ale nebylo ani upřesněno, o jaké šlo. V případě narušení vzdušného prostoru šlo o Suchoj Su-35S, ale Rusko využívá nad Baltským mořem i jiné.

Rusko na sebe přivolalo zhoubu, s jakou se bude vypořádávat jen těžko. Západ povoluje Ukrajině útoky dříve zakázanými střelami

Například 18. dubna 2025 upozorňoval Armádní Zpravodaj, že to bylo poprvé, co vzlétly dánské letouny F-35, aby vyprovodily ruský výzvědný letoun, zatímco Polsko se začátkem května tohoto roku rozhodlo, že bude tvrdě zasahovat proti ruským provokacím na hranicích.

Článek Rusko si nedá pokoj – jeho vojenské letectvo opakovaně narušilo finský vzdušný prostor. Hned dvěma letadly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dupuy de Lôme vplouvá do Baltského moře poprvé

Baltské moře je dlouhodobě místem napětí, které vyvolává především Rusko – ostatní země spolu komunikují a vychází si vstříc, a důvodem rozhodně není jenom jejich členství v EU nebo NATO. Ostatně například umožňovaly dlouhou dobu plout ruským lodím v jejich vodách a k žádným konfliktům nedocházelo. S válkou na Ukrajině se to ovšem změnilo.

Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap

Armádní Zpravodaj připomíná, že byly na Rusko uvaleny sankce, kvůli nimž nemůže vyvážet ropu, což ho přimělo k založení tzv. stínové flotily Wikipedia uvádí, že zahrnuje stovky plavidel, jejichž úlohou je de facto pašovat komoditu do dalších zemí a obcházet tak sankce. Nedávno Estonsko zadrželo právě takový tanker, který do této stínové flotily spadal.

Na to reagovalo ruské letectvo, a sice vysláním Suchoje Su-35S, aby demonstrovalo sílu, přičemž narušil na necelou minutu estonský vzdušný prostor. Z toho ho musely nakonec vyprovodit portugalské F-16 zrovna umístěné v Estonsku, a dohlédnout, že se nevrátí. Rusko v reakci na to o několik dní později zadrželo řecký tanker, který plul po jím dříve odsouhlasené trase, přičemž měl všechny dokumenty v pořádku a neporušoval žádnou z dohod.

Rusko podvedlo 20 000 migrantů. Dalo jim občanství, aby je mohlo násilně odvléct na frontu, kde zemřou

Rusko se tak ukázalo jako nevyzpytatelné a zcela bez respektu k dohodám, na něž přistoupilo. V reakci na to vyslala Francie do Baltského moře vůbec poprvé svou průzkumnou loď Dupuy de Lôme, jejímž úkolem bude zachytávat rádiové signály související s ruskými aktivitami – včetně monitorování stínových tankerů zapojených do obcházení sankcí.

Žádné oficiální prohlášení o vyslání plavidla však nebylo vydáno, mise má být vedena jako tajná, ačkoliv se o ní veřejnost patrně dozvěděla. Dupuy de Lôme, též známá jako A759, je 101 metrů dlouhá a do služby vstoupila v roce 2006. Na její palubě slouží 33 námořníků a 33 techniků, a v závislosti na povaze mise až 38 specialistů. Vyzbrojena je jenom lehce, a sice dvěma 12,7mm kulomety M2 Browning, uvádí Wikipedia. Na boj tedy dojde jenom v nouzi.

Článek Rusko má utrum, Francie mu pluje naproti. V Baltském moři proti němu poprvé nasadí vojenskou loď Dupuy de Lôme se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je zjevné, že Rusko neuneslo „křivdu“ a kope

Nakolik je zadržení řeckého tankeru Green Admire oprávněné, nelze věrohodně posoudit, neboť k tomu chybí informace, ale redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že jde čistě o reakci na zastavení ruské nákladní lodi v tomto týdnu v Baltském moři, která pašovala ropu a neměla žádné doklady k identifikaci. Estonsko ji proto zadrželo a znemožnilo jí plavbu, na což Rusko reagovalo vysláním letounu Suchoj Su-35S, ale „vysvobození“ lodi tím nedosáhlo.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Je zřejmé, že se tak nejenom snažilo ukazovat svou sílu, ale dokonce s ním (je jisté, že úmyslně) vletělo do estonského vzdušného prostoru. Na to už reagovaly v zemi umístěné portugalské F-16 a nezvaného hosta vyprovodily. Estonské ministerstvo dopravy k tomu uvedlo, že plul řecký tanker liberijskou vlajkou z estonského přístavu Sillamäe po dohodnuté trase.

Tu si dříve odsouhlasilo Estonsko, Finsko a Rusko, jehož teritoriálními vodami vede také, aby lodě nemusely plout v mělčích estonských vodách. Aby se však v budoucnu podobným incidentům předešlo, bude Estonsko přesměrovávat dopravu do a ze Sillamäe výhradně přes své teritoriální vody. Ministr zahraničí Margus Tsahkna k tomu řekl: „Dnešní incident ukazuje, že se Rusko nadále chová nepředvídatelně. O této události jsem informoval naše spojence.“

Norsko letos předá Ukrajině všechny F-16. A i když zveřejnilo číslo, lze ho dopočítat

Redakce Armádního Zpravodaje zjistila od estonské agentury EER, že byla řecká loď následně navedena k ruskému ostrovu Gogland, kam dorazila ve čtyři ráno 17. května 2025, a měla by tam kotvit doteď. Ministerstvo dopravy mimochodem také sdělilo, že k žádným takovým incidentům dosud nedošlo, takže se zřejmě opravdu jedná o odplatu.

Co přesně tím chce Rusko získat, ovšem není jasné. Minimálně v Baltském moři totiž tahá za mnohem kratší provaz, neboť tam má pouze slabou flotilu, která se nemůže se zeměmi NATO v oblasti rovnat. Armádní Zpravodaj soudí, že jde zkrátka jenom o projev moci, že to udělat může. Jaký přesně k tomu byl důvod, však nesdělilo ani ruské ministerstvo.

Článek Ruská odplata v Baltském moři: zadržení řeckého tankeru jako projev moci a důkaz, že dohody nic neznamenají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tanker pašoval ropu a neměl dokumenty

Redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala na sociálních sítích komentáře, že Estonsko zasáhlo proti ruskému tankeru neoprávněně, a tak mělo Rusko plné právo vyslat na jeho obranu Su-35S. Z ověření na MarineRegions ovšem vyplývá, že se nacházel v tzv. estonské výlučné ekonomické zóně v Baltském moři, do níž mu nebyl udělen přístup, když zakotvil poblíž ostrova Gogland ve Finském zálivu – zadržení bylo tedy na místě.

Tajné snímky ukazují, že Američané dodávají Ukrajině F-16, ale původně nechtěli. V boji proti Rusku se neobjeví

K tomu byl nasazen vrtulník AgustaWestland AW139, letoun M28 Skytruck a hlídkový člun EML Raju, jak potvrzuje video níže. A důvod? Nákladní loď plula bez dokumentů, takže nebylo možné ověřit její náklad. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že to je běžná praxe, k níž se Rusko uchýlilo po zavedení sankcí v reakci na jeho agresivní válku vůči Ukrajině.

Chce se tak vyhnout policejnímu dohledu nad převáženou ropou, kterou se snaží pašovat do zemí třetího světa, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj soudí, že si chtělo vysláním Su-35S jenom prosadit svou a demonstrovat sílu, ačkoliv bylo jasné, že by případný souboj prohrálo. V blízkosti je totiž jenom ruská Kaliningradská oblast, kde nejsou dostatečné kapacity letadel.

Satelitní snímky ukazují, že Rusko kompletně vyčerpalo zásoby obrněné techniky v jednom ze skladů – včetně tanků

Na vyslání ruského bitevníku každopádně reagovalo NATO, resp. portugalské letectvo, které mělo v Estonsku několik F-16, a rozhodlo se tak nezvaného hosta ze vzdušného prostoru vyprovodit. Narušení nakonec netrvalo ani 60 vteřin, ale je důkazem, kam až je Rusko ochotné zajít.

Článek Rusové ukázali záběry z můstku při zadržení tankeru, který strážil Su-35S. Neoprávněně vplul do estonských vod, když pašoval ropu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve průzkumný letoun, poté i stíhačky

K incidentu došlo již 15. dubna 2025, ale britské královské letectvo (RAF) o něm informovalo až o pět dní později. Eurofightery přitom startovaly hned dvakrát – v prvním případě k identifikaci neznámého letounu, který se ukázal jako průzkumný Iljušin Il-20M, a v druhém k zachycení, tou dobou již známých, stíhacích letounů Suchoj Su-30MKI.

Evropský zbrojní průmysl trpí, přišel o obrovskou zakázku. Německo zablokovalo Turecku prodej Eurofighterů Typhoon

RAF uvedlo, že byly letouny zadrženy kvůli letu bez aktivních odpovídačů a z důvodu přiblížení se vzdušnému prostoru NATO, což představuje riziko pro civilní letectví a porušuje mezinárodní normy. Stejně jako v nedávném případě, kdy startovala dánská F-35, aby vyprovodila rovněž Iljušin Il-20, se incident obešel bez konfliktu a ruský letoun hranice nepřekročil.

Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že ačkoliv vznikl Iljušin Il-20 ještě v dobách SSSR z turbovrtulového dopravního Iljušinu Il-18 a jeho výroba probíhala v letech 1968 až 1976, byly později na jeho základě vytvořeny ještě další verze, konkrétně Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-20M k elektronickému a optickému průzkumu, a Il-22PP k zajištění elektronického boje, vysvětluje Wikipedia.

Německo plánuje více než 2násobnou armádu, aby čelilo Rusku. Většina mají být záložníci a bývalí profesionálové

Dvojice těžkých stíhacích letounů Suchoj Su-30MKI potom sloužila jako doprovod, což je opět běžná taktika. Vyzbrojena je pro tyto případy silnými střelami vzduch-vzduch, kdyby došlo na souboj s jinými letouny, ale dokáže odpalovat i střely s plochou dráhou letu, uvádí Wikipedia. Redakce Armádního Zpravodaje se však shoduje, že by ke střetu nedošlo, i kdyby tam přítomny nebyly, jelikož by tím Severoatlantická aliance riskovala rozpoutání konfliktu.

Článek Britské královské letectvo vyprovodilo hned tři ruské letouny, které kroužily nad Pobaltím. Včetně dvou těžkých stíhačů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzvědný ruský letoun sám daleko neletěl

Ačkoliv bylo o incidentu informováno až 02. dubna 2025, došlo k němu o týden dříve. Piloti dánského královského letectva byli vysláni do vzduchu k neznámému ruskému letounu nad Baltským mořem a jejich úkolem bylo ho identifikovat a sledovat. Což se jim podařilo, jednalo se o ruský vojenský letoun Iljušin Il-20 Coot-A k získávání zpravodajských informací.

Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že ačkoliv vznikl ještě v dobách Sovětského svazu z turbovrtulového dopravního Iljušin Il-18 a jeho výroba probíhala v letech 1968 až 1976, byly později na jeho základě vytvořeny ještě další verze, konkrétně Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-20M k elektronickému a optickému průzkumu, a Il-22PP k zajištění elektronického boje, vysvětluje Wikipedia.

iZdroj fotografie: Forsvaret

Z fotografie sdílené dánským letectvem se přitom zdá, že se jednalo o verzi Il-22M. Piloti F-35 sledovali ruské letadlo, když letělo v dánské zájmové oblasti poblíž Bornholmu, a poté se vrátili na základnu v jižním Jutsku. K žádnému incidentu nedošlo, jelikož po celou dobu zůstalo v mezinárodním vzdušném prostoru, což je zcela běžná taktika.

„Dosáhli jsme milníku ve fázi zavádění F-35, kdy to už není jenom o vzdělávání a výcviku. Nyní se může letoun podílet na řešení operačních úkolů stíhacích letounů, na což jsem samozřejmě hrdý,“ uvedl k příležitosti Jan Dam, náčelník Velitelství vzdušných sil.

Článek Křest pro dánskou F-35: poprvé v historii vzlétla, aby vyprovodila ruský výzvědný letoun, který se raději nepřibližoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.