Co přesně Ben-Gvir řekl, a co ne

Ben-Gvir ve svém projevu zaznamenaném serverem Arutz Sheva mluvil o „židovském osídlení v Libanonu“ jako o ideologickém cíli. Neoznačil konkrétní území na mapě, nejmenoval obce, neuvedl harmonogram ani počet osadníků. Vyzval, aby se Izrael „neohýbal pod tlakem“ a „nebál se říkat pravdu“, a do jednoho balíku zabalil podporu emigrace z Gazy i osídlení libanonského jihu.

Zveřejněný vládní dokument, kabinetní usnesení nebo jakýkoli oficiální krokovník anexe a civilního osidlování libanonského území se k 18. května 2026 nepodařilo dohledat. To je zásadní rozlišení. Ben-Gvir jako ministr národní bezpečnosti formálně řídí policii, vězeňskou službu a hasiče, nikoli armádu, zahraniční politiku ani osadnickou agendu v cizí zemi. Rozhodnutí o anexi by muselo projít premiérem, bezpečnostním kabinetem a řadou dalších institucí.

Přesto jeho slova nezaznívají ve vzduchoprázdnu.

Vojenská realita, která dává rétorice váhu

Zatímco Ben-Gvir mluvil v ješivě, izraelská armáda reálně operovala na jihu Libanonu. IDF v březnu 2026 zahájila pozemní operace proti pozicím Hizballáhu a ministr obrany Israel Katz 24. března veřejně prohlásil, že Izrael vytvoří bezpečnostní pásmo sahající až k řece Litani, zhruba 30 kilometrů severně od hranice. V „teroristických“ oblastech podle něj nemohou zůstat domy ani obyvatelé.

Libanonský deník L’Orient Today popsal stovky čtverečních kilometrů nárazníkové zóny a zmínil extremistickou skupinu Uri Tzafon, několik rodin prosazujících trvalou izraelskou přítomnost v jižním Libanonu a posun hranice právě k Litani. Skupina je marginální, ale její požadavky se nápadně překrývají s tím, co izraelský stát už vojensky provádí.

Tady je jádro problému: Ben-Gvirova rétorika by před dvěma lety zněla jako okrajový exces. Dnes padá na půdu, kterou izraelská armáda doslova připravuje, ničí infrastrukturu, vysidluje obyvatele, drží území. Právě toto spojení ideologického tlaku s vojenskou realitou je podle nás tím, co z výroku dělá víc než pouhou provokaci.

Oficiální linie versus krajní pravice

Důležitý kontrast nabízí ministr zahraničí Gideon Sa’ar. Ten v květnu 2026 formuloval izraelské cíle v Libanonu jako čistě bezpečnostní: vytlačit Hizballáh, zničit jeho infrastrukturu a držet území jen do doby, než hrozba pomine. Žádné osady, žádná anexe. Podmíněný jazyk, podmíněná přítomnost.

Jenže izraelská politika má s podmíněností zkušenost. Stačí se podívat na precedenty:

• Golanské výšiny – vojensky obsazeny 1967, jednostranně anektovány 1981, mezinárodně široce neuznány, ale fakticky integrované do izraelského právního rámce dodnes.
• Západní břeh Jordánu – formální anexe neproběhla, ale v únoru 2026 izraelský kabinet schválil další kroky k registraci půdy, které Palestinci označili za de facto anexi. OSN mluví o nezákonné přítomnosti a povinnosti stažení.

V obou případech začala „dočasná bezpečnostní přítomnost“ a skončila trvalou realitou. Libanon je zatím o krok dřív: vojenská kontrola existuje, formální anexní akt nikoli. Ale trajektorie je čitelná.

Příměří trvá, diplomacie visí na vlásku

Ben-Gvirův projev zazněl ve chvíli mimořádně citlivé. Den poté, 15. května, oznámily Spojené státy, že Izrael a Libanon se dohodly na prodloužení příměří o 45 dní. Ve Washingtonu probíhalo další kolo zprostředkovaných jednání. Evropská unie opakovaně vyzvala Izrael k respektu k libanonské suverenitě a územní celistvosti, naposledy v závěrech Evropské rady z března 2026, které požadovaly zastavení pozemních i leteckých operací.

Velvyslankyně EU v Libanonu ještě 9. května, pět dní před Ben-Gvirovým projevem, na Dni Evropy mluvila o obnově státní autority a územní celistvosti Libanonu. Konkrétní sankční nebo jiná okamžitá reakce přímo na Ben-Gvirův výrok se ale v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Samostatné české vyjádření rovněž ne, dohledatelná je pouze obecná linie EU.

Dá se čekat, že pokud by rétorika o osídlení přerostla v jakýkoli formální krok, diplomatická reakce by byla tvrdší. Ale zatím platí vzorec, který známe z Golanských výšin i Západního břehu: mezinárodní společenství protestuje, realita na zemi se mezitím posouvá.

Co z toho plyne

Tři roviny existují vedle sebe a nesmí se zaměňovat: Ben-Gvirova ideologická výzva, oficiální izraelská bezpečnostní politika a faktická vojenská kontrola území. Žádný schválený plán osídlení Libanonu neexistuje. Existuje ale ministr, který o něm mluví nahlas, armáda, která drží terén, a historické precedenty, které ukazují, jak snadno se jedno může proměnit v druhé.

Článek Židé chtějí anektovat část Libanonu a osídlit ji. Mezinárodní právo je nezajímá, mají konkrétní plán se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč měla Merkava pověst nezničitelného tanku

Izraelská armáda Merkavu Mk4 provozuje od roku 2004 a od počátku ji prezentuje jako platformu postavenou kolem jediného principu: přežití posádky. Motor umístěný vpředu funguje jako dodatečná bariéra před kabinou řidiče. Pancéřování kombinuje kompozitní desky s reaktivními prvky. A nad tím vším bdí Trophy, aktivní ochranný systém od firmy Rafael, který detekuje přilétající střelu a odpálí proti ní protináboj dřív, než dorazí k pancíři.

Izraelské ministerstvo obrany Merkavu Mk4 označuje za jeden z nejpokročilejších tanků na světě. Trophy má podle oficiálního produktového listu pokrytí 360° v azimutu a rozšířený rozsah elevace. Klíčový detail je ale v tom, proti čemu je optimalizován: primárně proti takzvaným CE hrozbám, tedy protitankovým řízeným střelám, granátům RPG a kumulativním náložím letícím po předvídatelné trajektorii s výraznou radarovou stopou.

Dron za 400 dolarů a díra v ochranné logice

Fiber-optic FPV dron, jaký Hizballáh použil, funguje jinak než klasická protitanková střela. Podle reportáže AP stojí jeden kus 300 až 400 dolarů, v přepočtu zhruba sedm až devět tisíc korun. Je sestavený z komerčně dostupných komponent, poháněný malým elektrickým motorem a naváděný přes tenké optické vlákno, které za sebou odvíjí. Rádiový signál nepotřebuje, takže ho nelze rušit běžným elektronickým bojem.

Klíčové parametry v porovnání:

Útok shora míří do jiné zranitelnostní sady, než na kterou je Trophy primárně kalibrován. Malý rozměr, nízká rychlost, minimální odrazová plocha a vertikální sestup, to vše snižuje pravděpodobnost, že radar APS cíl včas klasifikuje a stihne odpálit protináboj. Nejde nutně o selhání jednoho konkrétního senzoru, ale o systémový nesoulad mezi ochranou navrženou proti raketám a realitou levných, masově nasaditelných dronů.

Není to jen o Merkavě, precedent z Ukrajiny

Problém není izraelský unikát. V dubnu 2024 Ukrajina stáhla americké tanky M1 Abrams z přední linie právě kvůli ruským FPV dronům. Abramsy byly příliš snadno detekovatelné a lovitelné. Hizballáh sám oznámil první nasazení fiber-optic dronů v bojové vlně začínající 2. března 2026, jde tedy o relativně čerstvou adaptaci inspirovanou ukrajinským bojištěm.

Pro českou armádu je paralela přímá. Armáda ČR aktuálně disponuje 42 tanky Leopard 2A4, které nemají integrovaný systém Trophy ani jinou známou APS. Ministerstvo obrany samo přiznává, že starší T-72M4CZ „nesplňují podmínky moderního bojiště“. Objednaných 44 kusů Leopard 2A8, jejichž dodávky mají začít od roku 2028, už podle výrobce KNDS zahrnují Trophy a explicitně i ochranu proti dronům. Otázka zní, zda samotná APS bude stačit, nebo zda se standardem stane celý ekosystém, tedy senzory, rušičky, sítě, klece a organická protidronová vrstva kolem každého tanku.

Izrael hledá odpověď, zatím ji nemá

Izraelské zdroje podle Jerusalem Post přiznávají, že proti FPV dronům neexistuje „magické“ hermetické řešení. Armáda improvizuje: na vozidla montuje drátěné klece a sítě, testuje nové detekční systémy, mění taktiku pohybu. Ale každá z těchto vrstev přidává hmotnost, náklady a složitost a žádná z nich nezaručuje stoprocentní ochranu proti roji levných dronů útočících současně z více směrů.

Největší zpráva tohoto incidentu proto není samotný zásah jednoho tanku. Je to potvrzení, že cena ochrany těžké techniky se už nedá oddělit od schopnosti přežít masový útok prostředků, které stojí méně než spotřební elektronika. Tank nepřestává mít smysl, ale přestává být samostatně odolnou platformou. Stává se uzlem v síti, která ho musí chránit shora stejně spolehlivě jako zepředu.

Osud posádky zasažené Merkavy není z otevřených zdrojů potvrzen. Cena lekce, kterou ten jeden zásah přinesl celému oboru, se teprve vyčísluje.

Článek Hizballáh poprvé sestřelil Merkavu Mk4 dronem za pár tisíc korun. Izraelský tank měl být prakticky nezničitelný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Plán, který vypadá logicky, z Washingtonu

Americká logika je přímočará. Izraelské nálety a pozemní operace na jihu Libanonu nemohou trvat věčně, aniž by produkovaly další generaci radikálů. Zároveň nechat Hizballáh nedotčený znamená ponechat nejsilnější íránskou proxy v Levantě beze změny. Řešení: převést odzbrojování na domácí instituci, která má legitimitu, tedy na libanonskou armádu.

Model není úplně nový. Analytici ho přirovnávají k tzv. Daytonovu schématu na Západním břehu Jordánu po roce 2005, kde americký koordinátor Keith Dayton organizoval prověřování, výcvik v Jordánsku a koordinaci palestinských bezpečnostních sil s IDF proti Hamásu. V libanonské verzi by LAF hrála roli „státního vykonavatele“, USA roli organizátora schopností a Izrael by měl být z přímého odzbrojování postupně vytlačen.

Na papíře to dává smysl. Na zemi v Libanonu nikoliv.

Proč armáda nemůže být nástrojem proti Hizballáhu

Libanonská armáda je multikonfesní instituce, rekrutuje ze všech hlavních náboženských komunit včetně šíitů. Právě tato vlastnost z ní dělá jednu z mála důvěryhodných veřejných institucí v zemi. A právě tato vlastnost ji činí nepoužitelnou jako nástroj proti organizaci, kterou velká část šíitské komunity vnímá jako svou ochranu.

Hizballáh totiž není jen ozbrojená milice. Je to parlamentní a vládní síla, poskytovatel sociálních služeb, symbol šíitské politické váhy. Podle Council on Foreign Relations zůstal po Taifské dohodě jedinou milicí, která si směla ponechat zbraně, funguje uvnitř státu, ne mimo něj.

Pokud by LAF dostala rozkaz jít proti Hizballáhu silou, část šíitských vojáků i civilistů by to četla jako sektářskou válku státu proti jejich komunitě. Atlantic Council varuje, že takové nasazení by „téměř jistě mohlo vést ke kolapsu armády a potenciálně i k občanské válce“. Precedent existuje: v roce 2008 kroky vlády proti komunikační síti Hizballáhu vyvolaly krátkou vnitřní válku, v níž hnutí během hodin ovládlo západní Bejrút.

Pořadí kroků, jádro sporu

Největší rozpor mezi Washingtonem a libanonskou realitou není v cíli. I libanonská vláda chce státní monopol na zbraně. Už v únoru 2026 představila čtyřměsíční armádní rámec pro další fázi odzbrojovacích kroků severně od řeky Litani až k Awali. Jenže současně oficiálně přiznala limity: nedostatečné kapacity, pokračující izraelské útoky a terénní překážky.

Libanonská strana říká: nejdřív musí Izrael přestat bombardovat a stáhnout se, pak může stát postupně konsolidovat autoritu. Washington a Izrael říkají: nejdřív bezpečnostní výsledek, pak ústupky. Rubio sice připouští, že LAF „v tuto chvíli nemají plnou schopnost“ čelit všem hrozbám od Hizballáhu, proto mluví o prověřených jednotkách a výcviku. Ale tempo, které naznačuje, neodpovídá tomu, co libanonský stát dokáže absorbovat, aniž by se roztrhl.

Paradox je zřejmý: pokračující izraelský vojenský tlak, který má Hizballáh oslabit, zároveň posiluje šíitský narativ ohrožení a snižuje ochotu k dobrovolnému odzbrojení. I šíité bez zvláštní náklonnosti k Hizballáhu dnes instinktivně odmítají jeho odzbrojení, protože ho čtou jako ztrátu komunitní ochrany.

Regionální dominový efekt

Pokud se libanonský stát pod tlakem rozloží, důsledky nepůjdou jen dovnitř. Už mezi 2. a 27. březnem 2026 přešlo z Libanonu do Sýrie přes 200 tisíc lidí, z toho asi 28 tisíc Libanonců. Sýrie, kam se přelévají, je přitom sama křehká, a americké síly 12. února opustily klíčovou základnu al-Tanf na syrsko-jordánsko-iráckém trojúhelníku.

Pro Izrael by kolaps libanonského státu znamenal, že severní hranice zůstane aktivním bojištěm bez partnera na druhé straně. Pro Evropu další tlak na už přetížený azylový systém, v únoru 2026 evidovala EU+ zhruba 822 tisíc nevyřízených žádostí o azyl v prvním stupni. Pro Česko by přímý dopad byl v první vlně minimální, statistiky ministerstva vnitra ukazují jen tři žádosti o mezinárodní ochranu od libanonských občanů oproti 132 od Syřanů. Sekundární dopad přes evropskou migrační a bezpečnostní agendu by ale neminul nikoho.

Co se může stát, a co by se mělo

Nejpravděpodobnější scénář nejbližších měsíců není ani úplné odzbrojení, ani otevřená občanská válka. Spíš vleklý mezistav: LAF bude postupně rozšiřovat kontrolu po etapách, USA budou navyšovat tlak i podporu vybraným složkám, Hizballáh odmítne plné odevzdání zbraní a Izrael bude pokračovat v omezených úderech. Přelomovým negativním spouštěčem by byl pokus o rychlé silové odzbrojení bez předchozího snížení izraelského vojenského tlaku.

Největší slabinou amerického plánu podle nás není nedostatek vůle ani peněz, od roku 2006 Washington poslal LAF zhruba tři miliardy dolarů. Slabinou je představa, že libanonský stát unese nátlakové odzbrojení rychleji, než unese příměří. Pořadí kroků není diplomatický detail. V Libanonu je to rozdíl mezi státem a troskami.

Článek Američané mohou rozpoutat občanskou válku a destabilizovat Blízký východ. Chtějí odzbrojit Hizballáh po svém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor doletěl s dronem až přímo k tanku

Merkava má unikátní koncepci s motorem umístěným v přední části korby (stejně jako britský Challenger), čímž vzniká dodatečná vrstva ochrany pro posádku, která je pro Izrael absolutní prioritou. V zadní části a seshora je nicméně mnohem zranitelnější, a zásah protitankovou zbraní tam může pancíř prorazit. Nejspíše by na to stačil i granát z granátometu RPG-7.

Foto: není pochyb, Ukrajinci odpálili Flamingo. Klíčová ruská továrna na výbušniny se otřásla 900 km od Ukrajiny

Kupříkladu PG-7VL má podle Wikipedie průbojnost 500 mm RHAe, ale existuje i silnější PG-7VR, který prorazí bez reaktivního pancíře až 900 mm RHAe, s ním potom 600 mm RHAe. Oproti prvnímu je však o 1,9 kg těžší, takže ho malé FPV drony rozšířené na Ukrajině neunesou. Útok na izraelský tank ale nejspíše provedl relativně velký dron, odpovídá tomu rozpětí.

V izraelské armádě je potom nejrozšířenější Merkava Mk.3 a Mk.4, které by neměly mít systém aktivní ochrany. Ten má standardně až Mk.4M. Poradí si přitom s hrozbami dříve, než se k nim dostanou, potvrzuje Wikipedia. To se však v tomto případě nestalo, takže mohly být jeho střely již dříve vystříleny, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že šlo spíše o nějakou starší verzi. Tank se také vůbec nehýbal, což by značilo, že buď zaměřoval, aby pálil, nebo byl opuštěný.

Ukrajinci zaskočili ruské vojáky na jižní frontě bleskovou akcí. „Přestali útočit, vůbec netuší, co se děje,“ raduje se voják

Na druhou stranu nevypadá poškozený, minimálně zezadu ne, ale mohl najet na protitankovou minu nebo mít poruchu. Útok do zadní části dává každopádně smysl, protože tam je největší šance ho prorazit, a navíc tam má Merkava ve speciálních kontejnerech uloženou munici. To je rozdíl oproti většina západních tanků, u nichž dojde pří zásahu k odklonění exploze ven.

U Merkavy se ale konstruktéři spoléhají, že takový scénář vůbec nenastane, jelikož je uložena velmi nízko nad zemí, kde je statisticky nejmenší riziko zásahu, a ocelové kontejnery by měly případný zásah vydržet. Jelikož záběry končí zásahem, nelze posoudit, jak rozsáhlé poškození bylo, a nejsou k tomu dostupní ani další informace. Teoreticky mohla Merkava přežít.

For the first time, Hezbollah successfully used an FPV attack drone to target an Israeli armored vehicle, hitting a Merkava MBT. pic.twitter.com/I6wHI1HXoo

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 26, 2026

FPV dron teroristů z Hizballáhu naletěl na jihu Libanonu na izraelský tank Merkava zezadu, kde má nejslabší část a uloženou munici (zveřejněno 26. března 2026)

Článek Video: teroristé překvapili „nezničitelný“ izraelský tank Merkava a trefili se do černého. Objevili jeho slabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Některé rakety izraelskou PVO prošly

Na videu pořízeném v nočních hodinách je vidět větší množství raket mířících na izraelské území. Některé z nich dle všeho zasahuje izraelská protivzdušná obranná, protože ve vzduchu explodují a rozpadají se, ale některé evidentně dopadnou i na zem. Není ovšem poznat, jestli se podařilo trefit nějaké cíle, protože jsou zásahy od kameramana velice vzdálené. SundayGuardianLive uvádí, že mělo na Izrael letět přibližně 100 raket a obyvatelé severních částí země museli do krytu; pravděpodobně dvě osoby při tom byly zraněny.

Video: Rusové pocítili nevídaný hněv. Ukrajinci nasadili nejlepší zbraně a vymazali ruskou základnu na doněckém letišti

Hizballáh je šíitská politická a teroristická organizace, která v roce 1982 vznikla na území Libanonu, a jejímž cílem byl boj proti Izraeli, uvádí Wikipedia. Odhaduje se, že by mohla mít ve zbrani několik desítek tisíc bojovníků a celou řadu relativně moderních zbrojních systémů, protože dostávala vojenskou podporu přímo z Íránu. Významnou část vojenských kapacit Hizballáhu ale Izrael v posledních letech poškodil, takže je v současnosti značně oslabená.

To ale neznamená, že není schopna Izraeli ublížit. Israel-Alma uvádí, že by Hizballáh v současnosti mohl disponovat až 15 000 raketami, a to především krátkého doletu, jakým jsou střely do sovětského systému BM-21 Grad s dosahem až 45 kilometrů. Má však i sofistikovanější výzbroj, třeba rakety M-302 s doletem až 200 kilometrů a hlavicí těžkou až 175 kilogramů, nebo Fateh-110 s doletem až 350 kilometrů a hlavicí o hmotnosti až 650 kilogramů.

Video: na frontu nedojel. Ukrajinci přepadli vlak s palivem a municí za jízdy. Závisel na něm postup ruských vojáků

Nebezpečí ze strany Hizballáhu si je Izrael vědom, a proto také zahájil pozemní operace na jihu Libanonu a po celé zemi opakovaně letecky útočí na různé cíle organizace. Ale asi je nedokáže zničit všechny, jsou totiž rozptýlené mezi civilisty, což je jedna ze strategií, jak se teroristé útokům brání. Může však možnosti Hizballáhu z velké části eliminovat, čímž zmenší nebezpečí na severu Izraele, a také nepřipustí přetížení své protivzdušné obrany.

Roughly 100 Hezbollah Missiles launched at Northern Israel.
by u/Baconkings in CombatFootage

Hizballáh vypustil rakety na Izrael (zveřejněno 11. března 2026)

Článek Video: Íránu přišel na pomoc očekávaný spojenec. Zasypal Izrael celou stovkou raket najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Iron Dome si poradí s ruským Gradem

Od roku 2011, od kdy izraelský systém Iron Dome funguje, prokázal při zachycení tisíců raket, střel nebo dronů, že je velice efektivní, a zachránil tak pravděpodobně nemalý počet životů obyvatel Izraele a uchránil zemi před škodami. Je určen hlavně proti střelám s doletem od 4 do 70 kilometrů, uvádí Wikipedia, a dokáže efektivně zachycovat teroristy vyrobené rakety a střely, jakými jsou třeba ty z ruského, resp. sovětského raketometu BM-21 Grad a dalších.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Iron Dome je nicméně připravován na budoucí možné a mnohem sofistikovanější hrozby. Jeho výrobce, společnost Rafael, na stránkách uvádí, že úpravy a série testů prokázaly, že je toho schopný. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jsou myšleny především sofistikované drony, ale možná i některé řízené střely nebo naváděné rakety kratšího doletu. Jde asi hlavně o ty z Íránu a zbraně, které mohl získat nebo vyvinout s pomocí Ruska. Přesné hrozby ale společnost ani vládní protiraketová agentura IMDO ve svém videu nespecifikovala.

Střela Tamir je vysoce manévrovatelná

Systém Iron Dome se skládá ze dvou hlavních částí. Tou první je radar, v základu vždy EL/M-2084, zatímco druhou je střela Tamir. ArmyRecognion ji popisuje jako 3 metry dlouhou raketu o hmotnosti 90 kilogramů, přičemž je vysoce manévrovatelná a dokáže zničit téměř jakoukoliv raketu vypalovanou teroristy. Systém je naprogramovaný tak, aby vyhodnotil trajektorii každé hrozby a ignoroval střely, které míří do neobydlených oblastí.

1 důvod, proč i nejlepší izraelské zbraně jako Iron Dome a David’s Sling neustojí útok několika tisíc raket, i když přesně proto existují

Armádní Zpravodaj nicméně upozorňuje, že ačkoliv je Iron Dome velice efektivní a dokáže zničit většinu hrozeb, ukázaly se i jeho slabiny. V případě odpálení velkého počtu raket v jednom okamžiku je možné ho lokálně přetížit, takže některé zachytit nedokáže. Střely Tamir jsou navíc velice drahé, takže nejsou proti levným a slabším hrozbám tak efektivní. Izrael proto pracuje na doplnění Iron Dome třeba o laserové systémy, jejichž provoz by byl mnohem levnější, a navíc dokáží při dostatku energie pálit na téměř neomezený počet cílů.

Článek Ani ruské a íránské střely a rakety už neprolomí zřejmě jedinou slabinu, jakou systém PVO Iron Dome z Izraele trpěl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci se stáhnou, rukojmí budou propuštěni

Dohoda o příměří se zdá být uspokojivá pro obě strany. Americký prezident Joe Biden ji oznámil s tím, že boje utichly a bude docházet k postupnému propouštění izraelských rukojmí, stejně jako 1 000 palestinských vězňů. „Více než 15 měsíců teroru pro rukojmí, jejich rodiny a izraelský lid. Více než 15 měsíců utrpení pro nevinné lidi v Gaze. Boje v Gaze skončí. A brzy se rukojmí vrátí domů ke svým rodinám,“ poznamenal Joe Biden podle MilIn.

Video: když bojovník Hizballáhu vystřelí na izraelský tank Merkava IV, může ho zachránit systém Trophy, který chce i AČR

Hamás by měl držet 94 lidí, ale v Izraeli věří, že jich zůstalo naživu pouze 60, informuje BBC s připomínkou, že teroristé zaútočili na jihu Izraele 7. října 2023 a zabili při tom 1 200 lidí, zatímco dalších 251 zajali (byli mezi nimi příslušníci různých států). Celkem si však vojenské operace v Pásmu Gazy vyžádaly na 46 000 obětí, připomíná BBC.

Katarský předseda vlády a současně i ministr zahraničí, Mohammed bin Abdulrahman bin Jassim Al Thani, podle CNN oznámil: „Katar, Egypt a Spojené státy americké s potěšením oznamují úspěch společného zprostředkovatelského úsilí poté, co válčící strany v Gaze dosáhly dohody o výměně zajatců a rukojmích.“ Totéž potvrdil i Joe Biden na svém Twitteru (X).

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Státu Izrael

V prohlášení Bílého domu pak stojí několik připomínek, jak bylo tohoto příměří dosaženo:

„Je to důsledek nejen extrémního tlaku, kterému je Hamás vystaven, a změně regionálních poměrů po příměří v Libanonu a oslabení Íránu – ale také zarputilé a pečlivé americké diplomacie. Moje diplomacie nikdy nepřestala usilovat o to, aby toho dosáhla.“

Izrael vyhrál válku proti celému uskupení

Když začala izraelská armáda oplácet Hamásu jeho ohavné činy, zapojilo se do bojů proti ní například libanonské teroristické hnutí Hizballáh, jehož porážka byla podle SETA klíčová. I s tím totiž Izrael nakonec podepsal příměří poté, co mu cíleně likvidoval především vysoce postavené vůdce, ačkoliv mu díky vyspělé armádě zasadil i mnoho dalších ran.

Íránská balistická raketa Arman s dosahem bezmála 3 500 km může potrápit, i když ji mají odpalovat jen staré letouny Suchoj Su-22

STIMSON pak připomíná, že byl Hamás, stejně jako Hizballáh a jeho další spojenci, financován a podporován Íránem. V pozdějších měsících války se pak dokonce rozhodl podnikat vojenské operace proti Izraeli, připomíná TimesOfIsrael s tím, že mu to židovská země oplatila sérií úderů zasazovaných zejména letectvem, proti němuž se Írán nemohl efektivně bránit.

V podstatě lze tedy považovat izraelské vítězství za mnohem významnější, jelikož došlo k porážce hned několika armád. Izrael měl sice materiální podporu například od Američanů, kteří se také zasloužili třeba o zastavování pašeráckých lodí a zajistili námořní blokádu Pásma Gazy, ale bojů se účastnila výhradně kvalitně vycvičená armáda židovské země.

Článek Válka v Gaze skončila, dočasně. Izrael porazil Hamás, Hizballáh i Írán. Po téměř 1,5 roce došlo k podpisu příměří, ale vyhráno není se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nasr 1 mohou zničit kdejakou menší loď

K vlastnictví střel Nasr 1 se v některých příspěvcích sám Hizballáh hlásí – jako ve videu níže. ArmyRecognition pak uvádí, že je dokonce využil k útoku třeba na předměstí Tel Avivu, významného města v Izraeli. A podobně jako jiné vyspělé střely i Nasr 1 má Hizballáh schovávat v podzemních krytech, aby ji bylo těžké objevit a ničit.

Hizballáh může využít situace a zaútočit na Izrael – ten by ho ovšem „přejel“, i když je o dost silnější než teroristé Hamásu

Nasr 1 je přitom primárně protilodní střela. Wikipedia uvádí, že jde podle všeho o íránskou kopii čínské protilodní střely C-704 a měla by být schopna zničit plavidla o výtlaku až 1 500 tun. To znamená, že by její zásah mohl přežít kupříkladu moderní torpédoborec nebo velká fregata, ale jinak je tomu u menších korvet a podobných plavidel. Třeba izraelské korvety třídy Sa’ar 6 mají výtlak 1 900 tun, starší Sa’ar 5 ale jenom 1 275 tun.

Střela Nasr 1 zvládá také pozemní cíl

TodayLorientLejour uvádí, že Hizballáh označuje Nasr 1 jako střelu zem-zem, tedy určenou k zasahování pozemních cílů, což je u protilodních střel velmi často jejich druhá možná role, i když nemusí být tak přesné. Zaměřována by měla být za pomoci televizního navádění a milimetrového radaru, ale není samozřejmě vyloučeno, že mohla být upravena, aby dokázala použít i navádění za pomoci GPS, jelikož má mít přesnost úctyhodných 5 metrů.

Údaje o střele Nasr 1 se však v mnohém různí. Její dolet je udáván od 35 do 100 kilometrů a hmotnost hlavice od 100 do 150 kilogramů. Je tedy možné, že existuje v různých verzích s některými úpravami, ale její vlastnictví dává každopádně teroristickému hnutí možnost útočit na cíle na moři i na souši na desítky kilometrů a způsobit tak významné škody.

WATCH ⚡️

Hezbollah in a new documentation: showcasing “Fadi” missiles and “Nasser 1” missiles. pic.twitter.com/haGISiYULi

— Open Source Intel (@Osint613) November 9, 2024

Útok za pomoci střel včetně Nasr 1

Článek Íránská protilodní střela Nasr 1 ve službách Hizballáhu je monstrózní a přesná na 5 m. Zásah by přežila jenom velká plavidla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Qader-2 je přesná střela s ničivou hlavicí

Co dělá z řízené střely Qader-2 tak nebezpečnou zbraň? Hlavně její přesnost a dosah. ArmyRecognition uvádí, že je schopna překonat vzdálenost 300 kilometrů a zasáhnout cíl s přesností 5 metrů, a vzhledem k tomu, že by její hlavice měla být těžká 405 kilogramů, jak uvádí TodayLorientLejour, bude mít v cíli účinek jako nějaká těžká letecká puma. Určitě by si tak poradila i s velmi opevněnými cíli nebo odolnými budovami.

Specifications of the „Qader 2“ missile, which was developed by engineers of the Lebanese Islamic Resistance and revealed two days after it entered service.#الضاحية_الجنوبية #Israel pic.twitter.com/uic7h8vXSw

— ابو مراد (@Abu1murad) October 16, 2024

Takováto zbraň dává teroristům z Hizballáhu mnoho možností. Ve službě islámskému odporu, jak si hnutí také někdy přezdívá, může zasahovat cenné vojenské nebo strategické cíle – třeba velitelství, sklady, základny, ale lze si představit i útoky na důležité státní instituce a osoby. Střelu lze samozřejmě sestřelit jako každou běžnou řízenou střelu, ale není to jednoduché a nemusí se to vždy povést, i když třeba izraelská obrana je z nejsilnějších na světě.

Za střelou Qader-2 stojí Írán

Qader-2 pochází z Íránu a jejím předchůdcem je protilodní střela Qader, což je zase modernizovaná střela Noor, kopie čínské střely C-802, uvádí Wikipedia. Vznikla tak, že Íránci původní střelu zvětšili, díky čemuž má mít Qader-2 délku 8,6 metrů a hmotnost 3,2 tuny. Není přesně jasné, jakým způsobem je naváděná, ale protilodní varianta mívala i radarové navádění; verze proti pozemním cílům by však pravděpodobně mohla využívat GPS.

Írán by mohl Rusku dodat účinné střely Paveh, které zničí cíle na 1 650 km. Jenomže při prvním ostrém nasazení selhaly

V Íránu bývají střely rodiny Qader odpalovány z mobilních odpalovačů na podvozcích nákladních automobilů, ale Hizballáh měl odpalovací zařízení umístit do podzemního stanoviště, kde je podle všeho relativně v bezpečí před objevením a zničením třeba leteckým útokem. Přítomnost moderních střel Qader-2 v rukou tohoto hnutí také ukazuje, že se íránský režim nezdráhá teroristickým skupinám poskytnout i opravdu cennou moderní výzbroj.

🇱🇧🇮🇱Hezbollah has published footage of launching a Qader-2 ballistic missile at the Glilot base on the outskirts of Tel Aviv, emerging from within a hardened underground missile base #Lebanon #Israel pic.twitter.com/mJsA6dIOdf

— ConflictX (@ConflictXtweets) October 23, 2024

Střela Qader-2 umístěná Hizballáhem do podzemí

Článek Řízená střela Qader-2 ve službách „islámského odporu“ má ničit životně důležité cíle. Její účinnost je opravdu obrovská se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské zbraně mohli teroristé získat „oklikou“

Sklady Hizballáhu na území Libanonu skýtají různé množství a typy zbraní, přičemž MilIn uvádí, že jsou mezi nimi i moderní protitankové zbraně, případně protiletadlové rakety pocházející původně z Ruska. Identifikován byl mezi nimi například systém MANPADS 9K32 Strela-2, a stejně tak zbraně proti obrněné technice jako 9K115-2 Metis-M, RPG-29 a RPG-27. Kde je Hizballáh vzal, je neznámé, ale nejpravděpodobněji je dostal z Íránu, případně je získal v Sýrii. S oběma zeměmi totiž Rusko v posledních letech úzce spolupracuje.

iZdroj fotografie: Bundeswehr

Se zbraněmi mohou teroristé z Hizballáhu způsobit škody i moderně vyzbrojeným a vycvičeným armádám, i když by na druhou stranu bylo pošetilé se domnívat, že je mohou porazit. Hizballáh totiž nedisponuje letectvem, je zranitelný ze vzduchu, a navíc mnohá obrněná technika moderních armád používá systémy aktivní ochrany. Ty jsou zaměřené právě proti podobným zbraním, jakými teroristé disponují. Nic ale není 100%, takže při útoku ze zálohy se bojovníkům Hizballáhu může podařit zničit klidně i tank způsobit tak významné škody.

Některé zbraně jsou starší, ale pořád silné

Jednou z nejnebezpečnějších zbraní ve výzbroji teroristů je bezesporu protitankový 9K115-2 Metis-M. K němu byly ve skladech hnutí nalezeny nejenom střely protipancéřové, ale i termobarické určené proti pěchotě, případně bunkrům, v nichž se skrývá. Střely proti tankům jsou pak tandemové a poradí i s mnohým reaktivním pancéřováním. Jejich dosah je až 2 km a prorazí pancíř o síle až 980 mm, uvádí Wikipedia; podobně účinný je i raketomet RPG-29.

Hizballáh může využít situace a zaútočit na Izrael – ten by ho ovšem „přejel“, i když je o dost silnější než teroristé Hamásu

Nebezpečný je však i komplet Strela-2, což je přenosná protiletadlová zbraň obsluhovaná jedním vojákem. ArmyRecognition uvádí, že je schopna zasáhnout vzdušné cíle do vzdálenosti 3,4 a výšky 1,5 km, přičemž je naváděna infračerveně, tedy teplem pohonu cíle. Proti moderním bojovým letounům je sice většinou neúčinná, ale poradit by si mohla například s vrtulníky. Velice nebezpečná pak může být i proti civilním cílům, a není vůbec od věci si představit, že ji mohou teroristé použít třeba k sestřelení startujícího dopravního letadla.

Článek Teroristický Hizballáh může používat i moderní ruské zbraně, které mu může závidět kdejaká armáda. Ovšem ani ty mu nepomohou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Aktivní ochrana Trophy tank zachránila

Jedním z nejvyspělejších systémů aktivní ochrany na tancích i dalších obrněných vozidel je izraelský Trophy. Na videu níže můžete vidět situaci, kdy si poradil s odpálenou protitankovou střelou bojovníka z hnutí Hizballáh. Záběry zachycují, jak bojovník odpálil původem íránskou protitankovou střelu Almas proti izraelskému tanku Merkava, uvádí Defence-Blog, zřejmě se jedná o verzi Merkava Mk 4. Tank přitom útok bez problémů přežil.

The tube launched version of the Iranian copy of the Israeli Spike missile is called Almas -2 compared to the original dropped version Almas-1. pic.twitter.com/ldOsQcV6W8

— Mehdi H. (@mhmiranusa) February 17, 2022

Protitanková střela Almas je replika izraelských střel Spike, uvádí ArmyRecognition; disponuje infračerveným a optoelektronickým naváděním a existuje minimálně ve 3 verzích. Na cíl se může navést sama, ale v případě potřeby ji může navádět i střelec. Nejmodernější typy zvládají prorazit pancíř o síle až 1 000 mm RHAe a mají dosah několik kilometrů. Hizballáh, který je považován v mnoha částech světa za teroristické hnutí, dostal střely z Íránu.

Velitel tanku se stihl zavčasu schovat

Tank Merkava Mk 4 je označován za jeden z nejvyspělejších a nejlépe chráněných na světě, ale není jisté, že by dokázal zásahu střelou Almas odolat. Když ovšem správně zapracuje jeho systém Trophy, není to evidentně tak důležité. Na videu pořízeném kamerou na střele je vidět, jak se přibližuje ke svému cíli, a v jistém okamžiku se na boku tanku zableskne a zakouří, což je nejspíše reakce systému Trophy. Ten pravděpodobně i varoval osádku tanku, protože se jeho velitel vykukující z věže rychle schovával, načež byla střela zničena.

Hizballáh má ve výzbroji dokonce balistické rakety. Kdyby zaútočil na americké vojáky, mohla by vzniknout další válka

Výrobce systému Trophy, izraelská společnost Rafael, na svých internetových stránkách uvádí, že její systém chrání obrněná vozidla již od roku 2011 a označuje ho za nejvyspělejší na světě. Skládá se z radarů schopných zaměřit přilétající protitankové střely a granáty ze všech úhlů a protistřel, které zničí všechno přilétají ještě dříve, než to dopadne na pancíř tanku. Kromě izraelských tanků a dalších obrněnců užívá Trophy americká armáda na tancích M1 Abrams a bude i na tanku Leopard 2A8, který si chce pořídit česká armáda.

Hezbollah Almas missile targets a Merkava tank. You can see what appears to be the defensive system on the tank engage before the feed ends. One of the tank crew can also be seen duck his head. pic.twitter.com/B55m6qt9OS

— Joe Truzman (@JoeTruzman) July 19, 2024

Systém Trophy tanku Merkava, jak zničil střelu Almas

Článek Video: když bojovník Hizballáhu vystřelí na izraelský tank Merkava IV, může ho zachránit systém Trophy, který chce i AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hizballáh má hodně silnou armádu

Hizballáh je militaristická skupina založená již v 80. letech 20. století v Libanonu, kde vznikla po útocích Izraele. Dlouhodobě existuje nebezpečí, že na něj zaútočí, ale jeho cílem mohou být i američtí vojáci. Sílu na to má, ve zbrani může mít až 100 tisíc mužů – často velmi dobře vycvičených, a hlavně díky Íránu i dobře vyzbrojených. Část z nich ovládá jih Libanonu, kde nahrazuje libanonskou vládu, ale významný počet jich je i v Sýrii, kde během občanské války pomáhali tamnímu diktátorovi Bašáru Asadovi v boji s odpůrci režimu.

EURASIA
Lebanon: Hezbollah Weapons #Lebanon #Hezbollah #Israel https://t.co/thu23rLCbB pic.twitter.com/uPZg8VHuq2

— OTTOMANA World (@OttomanaWorld) February 1, 2024

Uvnitř americké administrativy mohou pochopitelně panovat obavy, že by Hizballáh mohl v budoucnu nějak na vojáky v oblasti nebo Ameriku samotnou zaútočit, uvádí Politico. „Na ráně“ jsou jednotky umístěné na Blízkém východě, hlavně v Sýrii, Jordánsku či Iráku, ale další možností je útok na nějaké diplomaty. Podobně jako když v roce 1983 Islámský džihád, který se později včlenil do Hizballáhu, zaútočil na americkou ambasádu v Bejrútu a zabil 63 lidí, uvádí Britannica. Poslední možností je pak teroristický útok přímo na americké půdě.

Ve výzbroji má dokonce balistické rakety

Možností, jak zaútočit na Američany hlavně v Sýrii, má Hizballáh několik. Asi by se nejednalo o nějaký pěchotní útok, ale například o napadení drony. Výzbroj má hnutí hlavně z Íránu, od něhož může mít několik typů sebevražedných bezpilotních letounů, případně není problém vyrobit nějaké improvizované. Daleko větším nebezpečím jsou ale balistické rakety. Hizballáh má třeba íránské balistické rakety Fateh-110, a Wikipedia uvádí, že mají dolet až 300 kilometrů, přesnost 100 metrů a ničivou 500 kilogramů těžkou hlavici.

Hizballáh může využít situace a zaútočit na Izrael – ten by ho ovšem „přejel“, i když je o dost silnější než teroristé Hamásu

Útok přímo na území USA by teoreticky mohla provést i nějaká odštěpenecká skupina, a jeho podoby mohou být všelijaké. Zde by záleželo na tom, zda by přípravě takového útoku dokázaly americké tajné služby zabránit. Pokud by ale Hizballáhu zabil americké vojáky nebo civilisty, dozajista by to nenechali Američané bez tvrdé odpovědi. Údery na Hizballáh by ovšem mohly také zažehnout další vlnu bojů na Blízkém východě, což si téměř nikdo nepřeje. Může to ale být například snaha Íránu o destabilizaci oblasti, problémy dělá dlouhodobě.

Článek Hizballáh má ve výzbroji dokonce balistické rakety. Kdyby zaútočil na americké vojáky, mohla by vzniknout další válka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.