Co přesně je BMP-55

Základem je korba sovětského středního tanku T-55, ovšem radikálně přestavěná. Motor se přestěhoval z pozice vzadu dopředu, čímž se uvolnil prostor pro osm vojáků a zadní výsadkovou rampu – řešení, které koncepčně připomíná izraelský přístup k přeměně tanků na těžké transportéry. Podle oficiálního katalogu ukrajinské exportní agentury Progress váží BMP-55 přibližně 28,5 tuny, pojme osádku tři plus osm a na silnici dosáhne 60 km/h.

Výzbroj nabízela dvě úrovně:

• Základní varianta – 12,7mm kulomet NSVT.
• Těžší modul – 30mm kanón ZTM-1, kulomet PKT, protitankové řízené střely RK-2S a 30mm granátomet AG-17.

Projekt tedy nebyl jen „obrněný autobus“. Počítal s plnohodnotnou bojovou variantou schopnou podporovat vysazenou pěchotu vlastní palbou. Patentová dokumentace k modernizaci podvozků T-54/55/62/72 existuje od roku 2006, takže konstrukční základ měl formální oporu už dávno před válkou.

Proč zůstal jediný kus

BMP-55 vznikal jako exportní nabídka. Cílil na armády třetího světa, které provozovaly stovky T-55 a hledaly způsob, jak z nich vytěžit víc než stárnoucí tank. Jenže objednávky nepřišly. Důvody lze odvodit: zákazník by kupoval stroj bez domácího referenčního uživatele, pouze s prototypem a bez ověřené logistiky náhradních dílů. Navíc existovaly levnější cesty k posílení starých flotil – například prostá modernizace věže nebo přidání reaktivního pancéřování.

Výsledek: jeden prototyp, žádná série, žádné přijetí do ukrajinské výzbroje. Podle Defence Blog i Defense Express zůstal BMP-55 v kategorii „nikdy nesériový demonstrátor“.

Co víme – a co ne – o jeho objevení

Fotografie se v otevřených zdrojích šířily kolem 22.–24. dubna 2025. Vozidlo na nich působí nepoškozeně, stojí v zimním terénu. Tím ověřitelné informace končí.

Co chybí:

• Přesné místo a datum pořízení záběrů.
• Identifikace jednotky, která s prototypem nakládala.
• Jakýkoli důkaz, že BMP-55 skutečně vjel do bojové zóny nebo vypálil jedinou ránu.
• Potvrzení, zda byl pojízdný, nebo jen přesunut jako náklad.

Spekulace o tom, že Ukrajina tajně zahájila výrobu dalších kusů z ukořistěných ruských T-54/55, se nepodařilo ničím podložit. Defense Express naopak upozorňuje, že hlavní překážkou případného obnovení projektu by byla právě dostupnost vhodných podvozků T-55 v použitelném technickém stavu.

BMP-55 v kontextu těžkých transportérů

Myšlenka přestavět vyřazený tank na těžce chráněný transportér není unikátní. Srovnání ukazuje, kam BMP-55 patří:

Izraelský Namer je dvakrát těžší, sériově vyráběný a vybavený aktivní ochranou. BMPT je zcela odlišná kategorie – nemá desant, slouží výhradně jako palebná platforma. BMP-55 stojí někde na začátku cesty, kterou Izrael prošel celou: od nápadu přes prototyp až k zavedené doktríně.

Co to říká o dnešní válce

Jediný prototyp nemění průběh konfliktu. Ale jeho vytažení ze zapomnění ilustruje širší trend: na Ukrajině má dnes cenu každý podvozek, který unese víc ochrany pro pěchotu než standardní BMP-1 nebo BMP-2 s hliníkovými boky. Válka plná dronů, min a přesné dělostřelecké palby dramaticky zvýšila poptávku po vozidlech, v nichž má posádka reálnou šanci přežít zásah.

BMP-55 je starý nápad, který znovu dává smysl – nikoli jako zbraňový systém, ale jako koncept. A fakt, že se někdo rozhodl vytáhnout dvacet let starý prototyp a přesunout ho kamsi blíž k frontě, vypovídá o míře improvizace víc než tucet tiskových zpráv.

Článek Na ukrajinské frontě se mihlo obrněné vozidlo, které nemělo opustit dílnu. Existuje v jediném exempláři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od sovětské korby k natovskému kanónu

Původní T-55 vážil kolem 36 tun, nesl 100mm kanón a elektroniku odpovídající době Sputniku. Slovinský program M-55S z něj udělal něco podstatně jiného. Stomilimetrový kanón nahradil britský 105mm L7, standard NATO, ke kterému existuje široká paleta moderní munice. Přibyl digitální systém řízení palby s laserovým dálkoměrem, laserové varování s automatickým odpalováním dýmových granátů a reaktivní pancíř. Hmotnost stoupla na 38 tun, motor zůstal na 580 koních (přibližně 430 kW), maximální rychlost na silnici dosahuje 50 km/h.

Není to Leopard 2A6, ten váží přes 60 tun, nese 120mm hladký kanón a disponuje motorem o výkonu 1 100 kW. Ale M-55S nikdy neměl Leopard nahrazovat. Měl dát Slovinsku levný, udržovatelný tank pro vlastní obranu. A pak přišel únor 2022.

Tři roky na frontě: od Kreminny po 159. brigádu

Slovinsko oficiálně potvrdilo darování 28 kusů v listopadu 2022. Tanky nejprve zamířily k 47. mechanizované brigádě. V létě 2023 se objevily v bojích u Kreminny a právě tam přišly první ztráty. Dne 22. 7. 2023 byl jeden M-55S zničen dělostřeleckým zásahem. Další stroj dostal o několik dní dříve těžký zásah, ale odjel po vlastní ose.

Pak se M-55S stáhly z hlavního reflektoru. V březnu 2024 se vynořily u 5. tankové brigády, v lednu 2025 potvrdil server MilitaryLand přesun k 159. mechanizované brigádě. Na jaře 2026 polský portál WP Tech doložil, že stroje stále slouží, s veřejně dostupnými záběry z výcvikových bloků zaměřených na obsluhu a součinnost s pěchotou.

Časová osa přesunů vypovídá o taktické logice. M-55S se nehodí jako průlomový tank elitní brigády. Hodí se jako palebná podpora pěchoty, střelba z krytějších pozic, omezeně i nepřímá palba s korekcí dronem. Právě v této roli dává šedesát let starý podvozek pořád smysl.

Propagandistický zmatek: když Rusové „zničí“ vlastní T-90M

Vzácný typ přitahuje propagandistickou pozornost. M-55S je na ukrajinské frontě exotický, 28 kusů je kapka v moři tisíců obrněnců. Každý údajný zásah má proto mediální cenu.

Ruské vojenské kanály opakovaně hlásily úspěšné zničení slovinských tanků. Nejabsurdnější případ přišel v srpnu 2023: kanály triumfálně sdílely záběry údajně zničeného M-55S. Analytici z Defence Express i serveru The New Voice of Ukraine ale rychle identifikovali, že na záběrech je vlastní ruský T-90M Proryv zasažený dronem Lancet. Podobný vzorec se opakoval i u dalších případů, poškozený tank, který odjel, byl prezentován jako definitivní zásah.

Konzervativní odhad ztrát? Bezpečně doložen je minimálně jeden zničený kus. Sekundární přehledy odkazující na databázi Oryx uvádějí k březnu 2026 čtyři ztracené stroje, ale detailní rozpad všech případů není v otevřených zdrojích stejně silný. Z 28 dodaných kusů je to tak či tak nízké číslo a svědčí o opatrném nasazení.

Co z toho plyne pro střední Evropu

Slovinský model, vzít starou korbu, hluboce ji modernizovat a darovat, zní lákavě. Ale má limity. Slovinsko samo výměnou za M-55S získalo od Německa 35 těžkých taktických vozidel 8×8 a pět vodních cisteren, což pro malou armádu dávalo okamžitý smysl. Jenže flotila čítala jen 28 strojů. Masové řešení to není.

Česká republika tudy nepůjde. Armáda ČR provozuje T-72M4 CZ, ale ministerstvo obrany v prosinci 2025 oznámilo, že další zhodnocování této platformy není efektivní, nahrazují ji Leopardy 2A4 a následně 2A8. Český přínos Ukrajině je reálnější v opravárenské kapacitě, munici a logistice než v oživování vlastních „muzejních“ tanků.

Stáří oceli nerozhoduje, logistika a role ano

M-55S je podle nás nejlepší důkaz jednoho principu současné války: nerozhoduje datum výroby, ale kombinace optiky, munice, logistiky a správně zvolené taktické role. Pokud tank nejezdí do čelních střetů s T-90M, ale střílí z rozumné vzdálenosti, podporuje pěchotu a využívá drony pro korekci, může být pořád užitečný. Limit nepřijde od zrezivělé oceli. Přijde ve chvíli, kdy dojde 105mm munice, náhradní díly pro malou sérii nebo kdy někdo pošle M-55S tam, kam nepatří, do přímého kontaktu s moderními protitankovými systémy.

Na jaře 2026 slovinské „vykopávky“ stále jezdí. Dvacet osm kusů nezmění průběh války. Ale dvacet osm kusů, které po třech letech služby pořád střílí, mění představu o tom, co je na bojišti ještě použitelné.

Článek Rusové nevěří, co se stalo. Slovinsko vzalo sovětské „vykopávky“ T-55 a proměnilo je v překvapivě účinné pomocníky pro Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Československo T-55 vyrábělo i vyváželo

T-54, a jeho pokračovatel T-55, je tank konstrukčně pocházející ze 40. a 50. let 20. století. Wikipedia uvádí, že byl v Československu vyráběn v letech 1957 až 1983 a celkově sjelo z linek 11 tisíc kusů. Ovšem nejenom pro domácí spotřebu, ve velkém byl i vyvážen, i když dlouhou dobu tvořil páteř československých obrněných jednotek – než ho začal nahrazovat v mnoha ohledech lepší a silnější T-72M, jehož výroba v Československu probíhala také.

Česká republika získá vysokou prestiž světového významu: spolu s Ukrajinou zřídí výcvikové centrum pro F-16

V roce 1985 nicméně začal Opravárenský závod v Novém Jičíně s rozsáhlou modernizací československých T-55 na verzi T-55AM2. Army-Guide uvádí, že bylo jejím hlavním rysem zvýšení úrovně pancéřování a ochrany osádky, zlepšení přesnosti střelby nebo zvýšení výkonu motoru a dojezdu tanku. V podstatě lze říci, že vznikla varianta tanku, na níž žádná jiná vyráběná v Sovětském svazu nedosahovala. Armádní Zpravodaj každopádně upozorňuje, že proti v té době existujícím západním tankům jako Leopard 2 by šanci neměla.

Hlavní výzbroj T-55 zůstala stejná

Redakce Armádního Zpravodaje považuje za největší slabinu T-55AM2, že mu zůstal kanon ráže 100 milimetrů. ArmedConflicts uvádí, že sice dostal nový stabilizátor, zvýšenou tepelnou ochranu hlavně a řízení palby Hammer, což zlepšuje přesnost, ale i tak platí, že proti modernímu tanku nemůže tento typ kanonu obstát. I když několik tanků mělo dostat i odpalovač protitankových střel 2K116 s 5 střelami 2M117 Bastion s dosahem až 4 kilometry.

Český tank T-72M4CZ: ve své době byl nejlepší T-72 světa, ale dnes už nestačí. V AČR ho nejspíše nahradí Leopard 2A8

Zásadní je však u tanku zvýšení jeho ochrany. Již na první pohled je na něm vidět přídavný pancíř na přední části věže, který se podobá zařízení montovanému na modernizované sovětské tanky T-62M. A stejně byl blok pasivního pancéřování namontovaný i v přední části podvozku – tyto úpravy zvyšují ochranu proti kumulativním hlavicím. Zesílený byl i spodek tanku, aby lépe odolával minám. Tanky T-55AM2 však česká armáda brzy po vzniku ČR vyřadila a často je kupovaly chudší země – nasazené byly například na Srí Lance nebo v Jemenu.

Článek Československý tank T-55AM2 byl nejlepší modernizací na světě. SSSR mohl jenom závidět, jeho inženýři tak schopní nebyli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-55 mělo pojmout až 10 vojáků

Armádnímu Zpravodaji se podařilo dohledat fotografii vozidla na základě T-55 označovaného jako jako BMP-55. Defence-Blog uvádí, že mělo být vyvinuté Charkovským závodem na opravy obrněných jednotek, ale údajně se nikdy neúčastnilo bojových operací. Má být přitom schopné odolat reaktivním granátům z RPG-7, a kromě tříčlenné osádky pojme 10 vojáků, kteří mohou vystupovat zadní rampou. Není však přesně jasné, jak je vozidlo vyzbrojené.

Rare BMP-55 prototype somewhere in Ukraine. The BMP-55 was an attempt to create a heavy APC on T-55 chassis. The engine was moved to the front and the entire vehicle was uparmored to be RPG-resistant (except for the rear), never mass produced #ArmoredWarfare pic.twitter.com/zSEoIF5lbr

— Armored Warfare (@ArmoredWar) April 22, 2025

Podle dostupných zpráv bylo BMP-55 projektem, jak možným zájemcům zajistit bojová vozidla s poměrně slušným stupněm ochrany – rozhodně vyšším, než poskytuje třeba sovětské široce rozšířené BMP-1 nebo BMP-2. Nakonec ho ovšem nikdo nekoupil, i když existuje jedno podobné vozidlo, které je ve výzbroji a účastnilo se s úspěchem bojových operací. Jde o izraelský Achzarit vyrobený z tanků T-55 ukořistěných během válek s arabskými sousedy.

Izraelci povýšili šrot na novou úroveň

Tank T-55 byl vyráběn od 50. let 20. století a vyprodukován byl v obrovském množství, přičemž se ocitl ve výzbroji mnoha zemí odebírajících sovětskou výzbroj. WeaponSystems uvádí, že má čtyřčlennou osádku a jeho hlavní zbraní je kanon ráže 100 milimetrů. V současnosti jde již o zastaralou zbraň neschopnou prorazit pancíř moderních tanků, a navíc ani ochrana tvořená ocelovým pancířem již nedostačuje současným požadavkům.

Poctivý kus sovětského dědictví, tank T-55, slouží jako základ pro těžce obrněný izraelský transportér Achzarit; má tak rychlost i prostupnost

Izrael z něj odstranil věž, což je i u BMP-55, a změnil uložení motoru. Wikipedia uvádí, že na trup pak instaloval reaktivní pancéřování, a v přední části má vydržet i zásah z kanonu ráže 125 milimetrů. Uvnitř izraelské modifikace je kromě tříčlenné osádky prostor pro 7 vojáků. Ve výzbroji má Achzarit 3 kulomety a opakovaně se osvědčil i v bojích v městském terénu, kde hrozí nebezpečí od bojovníků s protitankovými zbraněmi.

Článek BMP-55 byl unikátní ukrajinský prototyp BVP na základě starého tanku T-55. Úspěchu se nedočkal, i když vypadal slibně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výbušný tank proti zákopům

Záběry pod článkem ukazují starý tank T-55, který sloužil v 50. letech 20. století (a ve válce ve Vietnamu), napěchovaný údajně 3,5 tunami TNT a 5 leteckými pumami o hmotnosti 100 kg, jak se snaží zničit ukrajinské pozice. Ačkoliv Rusové tvrdili, že způsobil veliké ztráty, záběry tomu nenasvědčují. Tank se zastavil, nejspíše kvůli mině, pár desítek metrů před zákopy, a později s ohromnou silou explodoval; zákopy tak pravděpodobně ani nepoškodil. Podobných útoků údajně Rusko provedlo více, kromě starých tanků použilo i transportéry MT-LB.

iZdroj fotografie: Uživatel baku2 / Creative Commons / CC BY-SA

Nazvat taková vozidla drony je ale nejspíše přehnané, protože je řídili lidé, kteří pár stovek metrů před cílem vyskočili, a nechali je svému osudu – resp. nastavená tak, aby pokud možno dorazila k cíli a splnila svůj účel. Vozidla přitom mohou uvíznout na mině, a stejně tak je lze zničit protitankovými zbraněmi. Útoky se trochu podobají taktice Islámského státu, který útočil provizorně pancéřovanými vozidly naloženými výbušninami, i když v jejich případě řidič z vozu nevyskakoval, ale zůstával až do exploze či zničení vozidla.

Francouzský dron ničil překážky z drátu

Systém řiditelného vozidla naplněného výbušninou vznikl již za první světové války, nejznámějším představitelem je Torpille Terrestre Schneider Crocodile. Poháněn byl elektromotorem, některé zdroje uvádí, že z baterie, jiné zase z externího zdroje (musel za sebou táhnout drát), měl provizorní pásy a uvezl 40 kilogramů výbušnin. Dron byl používán hlavně k ničení drátěných překážek před zákopy nepřítele a vznikl ve stovkách kusů. Ale vzhledem k úrovni technologie bylo jejich použití nesnadné a nepříliš účinné.

Za druhé světové války se však snažilo principu využít Německo, a vyvinulo vozidlo Goliath pohybující se na pásech. Bylo nízké, jeho hmotnost dosahovala 370 kilogramů, a podle typu disponovalo 60 až 100 kilogramů těžkou hlavicí. Některé kusy měly elektromotor, jiné zase benzínový agregát, ale všechny byly ovladatelné pomocí kabelů. Dronová vozidla sloužila hlavně proti tankům nebo k demolici různých objektů a opevnění, navíc byla i lehce pancéřovaná. A ačkoliv jich bylo vyrobeno několik tisíc, příliš se nesvědčila.

Článek Video: po dronech i kamikadze tank, který způsobí mohutnou explozi; posloužit může i sovětský T-55, ale ne vždy dorazí až k cíli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.