Co znamená „zahrabali se“

Nejde o plnou, souvislou kontrolu města. Institut pro studium války (ISW) k 1. červenci odhadoval ruskou přítomnost nebo infiltrační průnik v necelých 37 % Kostiantynivky, ale sám upozorňoval, že velká část této přítomnosti jsou malé skupiny operující mezi ukrajinskými pozicemi, ne vyčištěné a konsolidované sektory. Už 13. června reportéři hromadske informovali o průniku více než stovky ruských vojáků; velitel 19. armádního sboru Oleksandr Bakulin tehdy potvrdil asi 130 infiltrovaných. Někteří velitelé na místě mluvili až o 250 lidech s ohnisky v centru a ve čtvrti Santurynivka.

Slovo „zahrabali“ tedy popisuje něco mezi klasickým průnikem a trvalým obsazením: Rusové si vybrali budovy s dostatečnou ochranou, usadili se v nich a z těchto bodů vedou palbu, kladou miny a brání ukrajinskému vyčištění. V dronové válce je to účinnější než frontální útok. Stačí pár desítek chráněných pozic a město se začne rozpadat na izolované kapsy.

Proč „neopakujme Bachmut“

Butusovova výtka míří dovnitř vlastního tábora. Pojmenovává čtyři okruhy selhání, které se podle něj opakují:

• Maskování problému. Průnik se označí za „dočasnou infiltraci“ a velení čeká, místo aby okamžitě reagovalo.
• Promarněné okno. Chvíle, kdy šlo malé skupiny vyčistit omezenými silami, uplyne bez akce. Pak je potřeba nasadit násobně víc lidí.
• Slabá koordinace dronů a pěchoty. Bojové pořádky bezpilotních prostředků nejsou sladěné s pěchotou, která by měla průniky likvidovat.
• Špatné nasazení pěchoty v kílzóně. Vojáci se posílají do prostoru, kde jsou zásobovací trasy pod trvalou palbou, bez dostatečné přípravy.

Hromadske k tomu přidává varovný precedent z Pokrovsku: jakmile tam počet proniklých Rusů překročil zhruba 250, město se už nevyčistilo. V Kostiantynivce se některé odhady v červnu pohybovaly právě kolem této hranice. Okno pro relativně levné řešení se podle těchto indikátorů výrazně zúžilo.

Boj o silnice rozhoduje víc než boj o radnici

Tady se láme celý příběh. Kostiantynivka žije a umírá svými přístupovými cestami, severní a severozápadní silnicí z Kramatorsku a Druživky, včetně osy H-20 a úseků přes Oleksijivo-Druživku. Hromadske už v červnu psalo, že dvě hlavní cesty do města jsou pod dronovou kontrolou protivníka a auta dostávají zásahy už při výjezdu z Kramatorsku. Agentura Reuters 29. června popsala trvalý tlak dělostřelectva, dronů a klouzavých bomb na silnici severně od města.

Dokud po těchto cestách chodí rotace, munice, evakuace raněných a čerstvá pěchota, obrana žije. Jakmile se trvale uzavřou, samotná mapa města je druhořadá, posádka se promění v izolované kapsy bez zásobování. Přesně tak vypadal konec Bachmutu. Přesně tomu chce Butusov zabránit.

Slavjansk: pár kilometrů a tři směry útoku

Butusov 14. července řekl, že protivník je „za několik kilometrů“ od předměstí Slavjansku a postupuje i ze směru od Siversku. Přesný kartografický údaj v otevřených zdrojích chybí, ale operativní hlášení generálního štábu ze 4. července uváděla 23 ruských útoků na slavjanském směru v osách Kryva Luka, Raj-Oleksandrivka, Riznykivka a Zakytne. ISW ve stejný den zaznamenala 20 až 30 útoků denně na tomto směru, intenzitu, která od začátku léta stoupá.

Polský Ośrodek Studiów Wschodnich už v únoru zasadil celý prostor do rámce „obranného pásu“ Druživka–Kramatorsk–Slavjansk a popsal útok ze tří směrů. Ukrajinští analytici DeepState upozorňují, že po případném pádu Kostiantynivky by dalším cílem byla Druživka, pak Kramatorsk, a přítomnost ukrajinských sil v Kramatorsku by se kvůli dosahu ruských dronů stala výrazně nebezpečnější.

Propaganda versus realita

3. července Vladimir Putin prohlásil, že Rusové Kostiantynivku „zachytili“. O den později to mluvčí generálního štábu Andrij Kovaljov veřejně popřel a zároveň hlásil 14 ruských útoků na kostiantynivském směru, tedy pokračující boje, ne konsolidovanou okupaci. ISW výslovně uvedla, že velká část ruské přítomnosti ve městě jsou malé infiltrační skupiny mezi ukrajinskými pozicemi. Ruské ministerstvo obrany 4. července dokonce navrhlo „humanitární akci“ s předáním těl a šestihodinovým příměřím, což samo o sobě svědčí o tom, že Moskva nepracuje s obrazem klidně ovládnutého města, ale s realitou probíhajících bojů.

Putinovo tvrzení je tedy propagandistická nadsázka. Skutečnost je ale dost vážná i bez ní: Rusové jsou uvnitř zástavby, drží chráněné body a bojují o to, aby Kostiantynivku odřízli od zásobování. Město ještě nepadlo. Ale každý den, kdy se průniky nelikvidují a logistika slábne, přibližuje scénář, před kterým Butusov varuje.

Kostiantynivka k polovině července 2026 stojí přesně v bodě, kde se rozhoduje, jestli bude dalším Bachmutem, nebo městem, které Ukrajina ubránila. Rozhodne se na silnicích, ne na náměstí.

Článek „Neopakujme Bachmut.“ Rusové se zahrabali v Kostiantynivce, pár kilometrů od Slavjansku už bojují o zásobovací trasy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gerasimovovo hlášení versus terén

Scéna vypadala jako z učebnice kremelské informační války. Putin navštívil velitelské stanoviště, Gerasimov mu přednesl hlášení o „osvobození“ Kostiantynivky a provládní server Vzgljad okamžitě přidal citaci generálplukovníka Sergeje Rudského, že přední jednotky už vyšly k Dobropillji a míří na Družkivku. Vše najednou, vše koordinovaně.

Jenže ISW ještě téhož dne napsal, že Putinovo tvrzení odporuje dostupným důkazům. Conflict Intelligence Team ve svém týdenním přehledu za 29. červen až 6. červenec hodnotil většinu města jako sporné území, o které se aktivně bojuje. Některá ruská videa s vlajkami u městských budov mohla být podle CIT dokonce generovaná umělou inteligencí. Vlajka na střeše neznamená kontrolu nad městem, stejně jako selfie na letišti neznamená ovládnutí vzdušného prostoru.

Město, které „padlo“, ale stále bojuje

Jak vypadala situace o týden později? Mapa DeepState k 9. červenci stále ukazovala ukrajinskou kapsu uvnitř Kostiantynivky, jak doložil přehled Russia Matters. Nezávislá Meduza 8. července situaci shrnula střízlivě: Rusko město jednoznačně nezískalo, ale ani ukrajinská kontrola už nebyla plná. Realita ležela někde v šedé zóně, daleko od triumfálního tónu Gerasimovova hlášení.

A 12. července? Ukrajinský generální štáb evidoval 19 ruských útoků na kostiantynivském směru, 23 na slovjanském a 10 na kramatorském. Město, které mělo být dávno dobyto, zůstávalo aktivním bojištěm. Velitel operačního velení „Východ“ Viktor Nikoljuk připustil infiltraci ruských skupin, ale odmítl tezi o obklíčení a řekl, že při pokračujícím zásobování se Kostiantynivka udrží.

Propagandistická teze o „zlomené víře“

Tvrzení, že ukrajinští vojáci už nevěří v udržení Donbasu, má konkrétního autora. Jmenuje se Dmitrij Stěšin, je válečným zpravodajem prokremelského deníku Komsomolskaja pravda a 23. června 2026 napsal, že „ve VSU málokdo věří, že se podaří udržet Donbas“. Žádný průzkum, žádná data, žádné přímé citace vojáků. Komentář jednoho propagandisty se stal stavebním kamenem narativu, který měl přesvědčit západní veřejnost o nevyhnutelném kolapsu.

Moskva tu nehrála o popis bojiště. Hrála o percepci, a to ve třech vrstvách:

• Tlak na Západ: vytvořit dojem, že další vojenská pomoc Ukrajině je zbytečná, protože obrana se stejně hroutí.
• Dojem nevyhnutelnosti: naznačit, že po Kostiantynivce padne Družkivka, pak Kramatorsk, pak Slovjansk, jako domino.
• Domácí legitimizace: zakrýt vysoké ztráty a pomalé tempo postupu vítězným příběhem pro ruské televizní diváky.

Podobný propagandistický vzorec se v této válce objevuje opakovaně. ISW dokumentuje, že Putin, Gerasimov a další velitelé od ledna 2026 nejméně jednou měsíčně nadsazují rozsah ruských postupů.

Jak to vidí česká média a kde ověřovat

Česká média v tomto případě obstála. Novinky ruské tvrzení popsaly jako lež vyvrácenou ukrajinským generálním štábem a ISW. ČT24 pracovala s rámcem „šedé zóny“, ne hotového dobytí. Centrum proti hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR dlouhodobě řadí narativy o údajném kolapsu ukrajinské obrany mezi typické dezinformační linky.

Kdo chce stav fronty sledovat bez ruského filtru, má k dispozici solidní nástroje:

• DeepState — mapa kontaktní linie aktualizovaná v reálném čase.
• ISW/CTP — denní analytické hodnocení s ověřenými zdroji.
• Suspilne — průběžné frontové souhrny s citacemi ukrajinského generálního štábu.
• StopFake CZ — česká verze projektu na vyvracení ruských dezinformací, podporovaná MZV ČR.

Co je skutečně v sázce

Situace kolem Kostiantynivky je vážná, to nikdo nezpochybňuje. Ruský tlak běží po více osách současně, počty útoků na slovjanském směru jsou vyšší než na kramatorském a logistická pozice ukrajinské obrany se komplikuje. Pád Družkivky by výrazně otevřel jižní vstup do aglomerace Kramatorsk–Slovjansk a zhoršil manévrovací prostor. Ale mezi „je to těžké“ a „Donbas je ztracený“ leží propast, kterou Kreml záměrně zasypává předčasnými vítězstvími.

Moskva 3. července nepopisovala realitu. Vyráběla ji, pro kamery, pro západní komentátory, pro vyjednávací stůl, který možná jednou přijde. Kostiantynivka zatím stojí jako bojiště, ne jako ruská trofej.

Článek „Po pádu Konstantinovky už Ukrajinci nevěří, že Donbas udrží,“ hlásají Rusové, kteří ji dodnes neovládají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co tvrdí Kreml, a co ukazují mapy

Ruská verze stojí na inscenovaném briefingu. Putin měl vidět záběry z průzkumných dronů, slyšet hlášení z terénu a na jejich základě konstatovat plnou kontrolu. Jenže ISW ještě téhož dne hodnotila celou prezentaci jako informační operaci s nadsazenými tvrzeními o ruských postupech, cílenou na západní mediální pokrytí přes víkend amerického Dne nezávislosti.

Čísla mluví jinak. Podle analýzy ISW z 1. července 2026 kontrolovaly ruské síly nebo do nich pronikly přibližně v 37 procentech města. To je infiltrace, ne dobytí. Ukrajinský mapový projekt DeepState, na který odkazuje RBC-Ukraine, plné ovládnutí města rovněž neukazoval. A mluvčí ukrajinského generálního štábu Andrij Kovalov 4. července s odkazem na systémy Dzvin a DELTA uvedl, že Kostiantynivka zůstává pod kontrolou obránců, byť v ní operují malé ruské pěší skupiny a probíhají protiinfiltrační akce.

Rozdíl mezi „infiltrací do částí města“ a „konsolidovaným ovládnutím“ je zásadní. Kreml ho záměrně stírá.

Příměří jako propagandistický nástroj

Na tvrzení o dobytí Moskva okamžitě navázala dalším krokem. Večer 4. července ruské ministerstvo obrany navrhlo lokální šestihodinové přerušení ostřelování Kostiantynivky, a to 6. července od 12:00 do 18:00 moskevského času. Rámovalo ho jako humanitární gesto kvůli předání těl padlých ukrajinských vojáků. Kyjev měl odpovědět do poledne 5. července „po kanálech speciálních služeb“.

Konstrukce návrhu byla promyšlená:

• Krátký termín pro odpověď vytvářel binární rámec „ano, nebo ne“, a při jakémkoli výsledku mohl Kreml těžit. Odmítnutí by prezentoval jako neochotu Kyjeva k humanitárním krokům.
• Samotné příměří by legitimizovalo tvrzení, že město je pod ruskou kontrolou; kdo jiný by v něm mohl zastavit palbu?
• ISW navíc upozorňuje, že krátké lokální příměří by Rusům mohlo pomoci s rotacemi, logistikou a další infiltrací pod humanitárním krytím.

Není to nový trik. ISW připomíná podobný manévr z konce října 2025 u Kupjansku a Pokrovsku, kde krátká ruská „příměří“ měla umožnit novinářům vidět údajně obklíčené Ukrajince, přestože žádné takové obklíčení podle analytiků neexistovalo.

Veřejně ověřitelné je, že navrhované příměří k žádnému potvrzenému zastavení palby nevedlo. Ruská strana následně tvrdila, že Kyjev návrh odmítl. Oficiální ukrajinskou veřejnou odpověď se nám dohledat nepodařilo.

Zelenského test: kdo město drží, ať se v něm ukáže

Zelenského výzva ze 4. července nebyla diplomatickou nabídkou v klasickém smyslu. Byla testem. Nejkratší možnou odpovědí na ruský pokus proměnit neuzavřenou bitvu v hotové vítězství. Logika byla prostá: kdo město skutečně ovládá, může se v něm nechat vidět.

Kreml na výzvu reagoval, ale ne Putin osobně. Peskov řekl, že pokud tím Zelenskyj vyjadřuje ochotu přijet do Ruska, Kreml to „vítá“, ovšem čeká ho v Moskvě, nikoli v Kostiantynivce. Samotná odpověď prozrazuje víc, než chtěla. Přesunout místo setkání z frontového města do ruské metropole znamená vyhnout se přesně tomu testu, který Zelenskyj nastavil.

Ukrajinský prezident ještě 5. července večer zopakoval, že boje o Kostiantynivku pokračují a že Putin by se tam neodvážil ukázat.

Proč Kreml potřebuje vítězství, i když ho nemá

Kostiantynivka je hlavním těžištěm ruské letní ofenzívy 2026 a součástí ukrajinského obranného systému zvaného „Fortress Belt“. Prolomení by zvýšilo tlak na další obranné uzly Donbasu. Jenže po měsících bojů Rusko nedosáhlo operačně významného průlomu. ISW 4. července konstatovala, že nebyl potvrzen nový pozemní postup ani jedné strany.

Právě proto Kreml tolik tlačí informační rovinu. Cíle jsou podle analytiků jasné: přesvědčit západní publikum, že ukrajinská fronta kolabuje, přinutit spojence k tlaku na Kyjev a vytvořit mediální zisk tam, kde vojenský chybí. Zinscenovaný briefing, předčasné vyhlášení vítězství, humanitární příměří jako kulisa, to vše spadá do jednoho scénáře kognitivní války, kterou Moskva vede paralelně s tou skutečnou.

Pro Evropu včetně Česka platí jednoduchá rovnice: čím déle se boje o uzly jako Kostiantynivka vedou bez ruského průlomu, tím déle zůstává válka bezpečnostní a zbrojní zátěží celého kontinentu. ISW ve stejném období zaznamenává i varování před možnými ruskými provokacemi proti východnímu křídlu NATO.

Zelenskyj nabídl Putinovi schůzku v městě, o kterém Kreml tvrdí, že ho dobyl. Putin nepřijel. To je asi nejstručnější verdikt o tom, kdo Kostiantynivku skutečně drží.

Článek Putin tvrdí, že dobyl Kostiantynivku, a navrhuje příměří. Zelenskyj ho pozval, ať se tam s ním sejde osobně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zelenského past a Peskovův úhybný manévr

Zelenskyj zveřejnil svou odpověď 4. července krátce před jednou hodinou odpoledne. Řekl, že Putin lhal světu i americkému prezidentovi o situaci na frontě, a navrhl jednoduchý test pravdivosti: schůzku přímo v Kostiantynivce. Logika byla průzračná: pokud Rusko město skutečně ovládá, neexistuje bezpečnostní důvod, proč by tam Putin nemohl přijet. A pokud odmítne, přizná tím, že jeho vlastní tvrzení neplatí.

Kreml reagoval ještě téhož večera. Peskov v rozhovoru pro rádio Komsomolskaja pravda, který reprodukovala agentura Interfax, obrátil výzvu naruby. Prohlásil, že pokud Zelenskyj projevuje ochotu přijet do Ruska, Kreml to vítá, ale hlavním městem Ruské federace je Moskva, nikoli Kostiantynivka. Dodal, že Zelenskyj může přijet, až bude připraven učinit „důležité odpovědné rozhodnutí“, o němž Kyjev „dobře ví“.

Na výzvu přijet do údajně dobytého města nepadlo ani slovo. Žádné „přijedeme, protože je naše“. Žádné „můžeme se tam setkat, máme ho pod kontrolou“. Místo toho přesměrování debaty na ruské území a ruské podmínky. Kreml neobhajoval svou verzi reality, ale přeskočil ji a nastavil zcela jiný rámec.

Město, které „padlo přes noc“, jenže nepadlo

Kostiantynivka není náhodný bod na mapě. Jde o jižní článek takzvaného donbaského pevnostního pásu, obranného uzlu, který chrání přístup ke Kramatorsku a Slovjansk. Analytici The Kyiv Independent už koncem června popisovali, že ruské jednotky pronikly do okrajových částí města a zahájily bitvu o městskou zástavbu. Nejde tedy o situaci, kdy by Rusové ve městě vůbec nebyli. Už začátkem června mluvilo velení obrany města o více než stovce ruských vojáků uvnitř zástavby.

Zásadní rozdíl je ale mezi přítomností infiltračních skupin a plnou kontrolou nad městem. Reuters u ruského propagandistického videa s vlajkou ověřil geolokaci: rozložení silnic a budov odpovídalo satelitním snímkům Kostiantynivky. Neověřil ale datum pořízení ani rozsah faktické kontroly. Jinými slovy, vlajka na jedné budově neznamená město v ruských rukou.

A co je nejpříznačnější: samotná ruská komunikace nebyla ve stejném časovém okně konzistentní. Po nočním tvrzení o plném obsazení se přes ruské agenturní kanály objevily zprávy, že boje ve městě pokračují. Kreml dokonce 4. července navrhl dočasné příměří v Kostiantynivce a předání těl padlých Ukrajině. Nabízet příměří ve městě, které máte plně pod kontrolou, je přinejmenším zvláštní.

Opakující se vzorec kremelské propagandy

Kostiantynivka není první případ, kdy Moskva oznámila dobytí města, které ve skutečnosti nedobyla. V listopadu 2025 hlásili Putinovi generálové údajnou „liberaci“ Kupjansku; ukrajinský Generální štáb to popřel a boje v oblasti pokračovaly ještě týdny. V prosinci 2025 se podobný scénář odehrál u Lymanu, kde ruská strana mluvila o průlomu, který ukrajinské síly označily za nepravdivý.

Vzorec je čitelný: prezentovat postup jako hotový fakt dřív, než je nesporně potvrzen na zemi. Cílem není přesvědčit ukrajinské vojáky, kteří vědí, kde stojí. Cílem je zahraniční publikum: západní média, americká administrativa, vyjednávací partneři. Když se tvrzení o dobytí dostane do oběhu jako fakt, mění to atmosféru jednání. A právě tohle Zelenskyj svým návrhem schůzky v Kostiantynivce narušil. Přinutil Kreml buď potvrdit vlastní propagandu činem, fyzickou přítomností v údajně dobytém městě, nebo uhnout. Kreml uhnul.

Co Moskva myslí „odpovědným rozhodnutím“

Peskovova formulace o „důležitém odpovědném rozhodnutí“ nebyla improvizace ze 4. července. Už 16. června řekl totéž pro RIA Novosti, 12. května pro Interfax podmínil jakýkoli summit mimo Moskvu „úplným finalizováním procesu“ a „velkou domácí prací“. A 29. června Kreml potvrdil, že ruské podmínky pro mírovou dohodu se od roku 2024 nezměnily.

Co ty podmínky obsahují, je veřejně známé:

• Stažení ukrajinských sil ze čtyř oblastí, které Moskva považuje za své
• Zřeknutí se vstupu do NATO a přijetí trvalé neutrality
• Zákaz přítomnosti cizích vojsk a vojenské infrastruktury na ukrajinském území
• Omezení velikosti a výzbroje ukrajinské armády
• Zrušení západních sankcí proti Rusku

Když Peskov říká „přijeďte do Moskvy“, nemyslí tím neutrální jednací stůl. Myslí tím jednání v ruském rámci, za ruských podmínek, o ruských požadavcích. Zelenskyj to pochopil, a proto navrhl alternativu, která by rámec obrátila. Schůzka v Kostiantynivce by nebyla o ruských podmínkách. Byla by o tom, jestli Rusko vůbec říká pravdu.

Co to znamená pro mírová jednání, a pro Evropu

5. července Peskov znovu deklaroval, že Rusko je otevřené mírovým rozhovorům a chce dosáhnout svých cílů diplomatickou cestou. Rétorika o otevřenosti. Podmínky beze změny. Tenhle rozpor definuje celou kremelskou vyjednávací strategii v roce 2026: mluvit o míru, ale neustoupit ani o milimetr od požadavků, které jsou pro Ukrajinu nepřijatelné.

Pro nás to znamená jediné: čím dál je reálná dohoda, tím déle trvá bezpečnostní tlak na východní křídlo NATO. Pokračující potřeba dodávek protivzdušné obrany, munice, politické odolnosti uvnitř Evropy. Kostiantynivka je od Prahy daleko. Důsledky toho, co se kolem ní odehrává, daleko nejsou.

Zelenskyj v téhle diplomatické přestřelce komunikačně vyhrál. Přinutil Kreml ustoupit od vlastního tvrzení, aniž by to Kreml přiznal. Vojensky se ale nic nezměnilo: boje o město pokračují a ruský tlak na donbaském směru nepolevuje. Slova vyhrávají novinové titulky. Města se drží na zemi.

Článek Zelenskyj nachytal Putina na lži o Kostiantynivce. Kreml odpověděl zbabělou drzostí: „Ať přijede do Moskvy“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři směry, tři slepé uličky

Analytická platforma DeepState zmapovala, kudy se ruské síly do města pokoušejí pronikat. Nejvíc průniků zaznamenala v jihovýchodním sektoru soukromé zástavby, v úzkých uličkách, za ploty a v zahradách, kde se dá projít bez obrněné techniky. Druhý směr vede z východu přes vesnici Novodmytrivku. Třetí tlačí od jihozápadu, od Berestoku a Illinivky.

Nejde o klasický frontální útok s tanky a pěchotou v řadách. Generální štáb Ukrajiny popsal model, který připomíná spíš sabotážní operace: skupiny po jednom až třech lidech pronikají hluboko do sestav obránců, snaží se usadit v budovách a čekat na posily. Jenže posily často nedorazí. Ukrajinské protisabotážní akce a dronové hlídky takové skupiny vyhledávají a ničí dřív, než stihnou vybudovat opěrný bod.

3. července 2026 podnikl nepřítel v prostoru Kostiantynivky jedenáct útočných operací. Žádná z nich podle mluvčího Generálního štábu Andrije Kovaljova nevedla k úspěchu.

Vlajka na střeše neznamená dobytí města

Na ruských telegramových kanálech se občas objeví záběr vojáka, který na střeše nebo plotu vztyčí ruskou vlajku. Kremelská propaganda takové klipy okamžitě rámuje jako důkaz postupu. Realita je jiná.

Roman Pohorilyi z DeepState v rozhovoru pro Radio NV vysvětlil mechanismus: skupina pronikne do budovy, natočí video s vlajkou a odešle ho. Jenže pak přijdou drony. Aktéři těchto záběrů bývají následně zabiti nebo zajati. Vlajka je důkaz krátkodobé přítomnosti konkrétní skupiny v konkrétním bodě, ne důkaz kontroly nad městem, jeho logistikou a zásobováním.

Rozporuplnost ruské komunikace to potvrzuje sama. Ve stejný den, kdy Moskva mluvila o „plné kontrole“, přiznávala i pokračující boje. Kdo město skutečně ovládá, nepotřebuje navrhovat příměří na předání těl vlastních vojáků.

Příměří jako past

Šestihodinové zastavení palby, které ruské ministerstvo obrany navrhlo na 6. července 2026, bylo oficiálně zdůvodněno humanitárně, předáním těl padlých ukrajinských vojáků. Pohorilyi ale nabídku rozebral jako taktickou lest: cílem bylo pozastavit ukrajinské dronové vyhledávání a údery, zorientovat se v rozmístění obrany, přesunout další lidi do města a lépe se zakopat.

Není to poprvé. Krátká „příměří“ kolem pravoslavných Velikonoc nebo 9. května v minulých letech podle analytiků sloužila ke stejnému účelu, k rotaci sil a zlepšování postavení. Zelenskyj návrh odmítl a obrátil ho proti Kremlu: pokud je Kostiantynivka vaše, přijeďte a jednejme tam. Putin nepřijel.

Proč je Kostiantynivka klíčová

Město není jen tečka na mapě. Kostiantynivka je součástí čtyřměstí spolu s Družkivkou, Kramatorskem a Slovjanskem, logistické páteře celé ukrajinské obrany v Doněcké oblasti. Organizace ACAPS ji označuje za silniční a železniční uzel; klíčové jsou zejména tahy H20 a T-05-04, po nichž proudí zásobování a posily.

Ztráta Kostiantynivky by neznamenala okamžitý kolaps fronty, ale dramaticky by zhoršila podmínky pro obranu zbylých tří měst. Ruské dronové operátory by přiblížila ke Kramatorsku, Družkivka by se ocitla v přímém ohrožení. Pro českou diplomacii, která dlouhodobě říká, že udržitelný mír vyžaduje vojensky silnou Ukrajinu, je to relevantní číslo v rovnici: s jak silnou pozicí bude Kyjev vstupovat do jakýchkoli jednání.

Město na hraně, ale ne na kolenou

Situaci nejlépe vystihuje výraz, který použil Pohorilyi: „řízený chaos.“ Ruské skupiny pronikají, Ukrajinci je likvidují. Město drží, ale za cenu, která není zanedbatelná. Už v červnu 2025 byla téměř polovina Kostiantynivky bez elektřiny, voda tekla jen tři hodiny denně a pokrývala sotva čtvrtinu potřeb. Dronové útoky zastavily městské autobusy.

Oproti Bachmutu, kde Rusko město drtilo blok po bloku brutálním opotřebováním, nebo Avdijivce, kde klíčovým faktorem byl tlak na obklíčení a následný ukrajinský ústup, je Kostiantynivka jiný typ bitvy. Infiltrační model, dominance dronů, souboj o logistické tepny. Rozhoduje se ne tím, kdo natočí vlajku, ale tím, kdo udrží koridory, zásobování a bezpečný pohyb vlastních sil.

Rusové do Kostiantynivky lezou ze tří stran. Zatím tam nacházejí hlavně smrt, a město, které se odmítá vzdát.

Článek Rusové lezou do Kostiantynivky horem dolem a nachází tam jenom hrob. Ukrajinci jim ani nedovolí vztyčit vlajku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Syrskyj skutečně řekl, a co z toho slyší vojáci

Doslovný publikovaný rozkaz ve znění „udržte Kostiantynivku do podzimu“ se ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Doložitelné je jiné: hlavní velitel ZSU Oleksandr Syrskyj 2. května navštívil kostiantynivský sektor, jednal s velením 11. a 19. armádního sboru a podle Suspilne Donbas přijal „operativní rozhodnutí ke zlepšení zásobování“. Mluvil o kontradiverzních akcích, fortifikacích a protiopatřeních vůči nepřátelským dronům.

Nikoljuk, který OÚ „Východ“ vede od dubna 2026, pak o necelé dva měsíce později formuloval veřejný horizont: město vydrží do konce léta, pokud budou přicházet zdroje. Vojáci tuto podmínku čtou pozpátku; pokud zdroje nepřijdou, město nevydrží. A podle frontové reportáže hromadske z 12. června velitelé přímo ve městě varují, že ztráta Kostiantynivky do konce léta je reálný scénář.

Pokrovský scénář: kleště, infiltrace, rozřezání města

Označení „pokrovský scénář“ není metafora. U Pokrovsku a Myrnohradu ukrajinský 7. sbor rychlého reagování popsal konkrétní ruský postup:

• Kleště — tlak ze dvou stran na obchvat města, cílem je přerušit zásobovací trasy.
• Infiltrace malých skupin — ruská pěchota v trojicích až pěticích proniká přes stromové linie a pole k okrajům zástavby.
• Rozřezání na sektory — jakmile jsou skupiny uvnitř, snaží se rozdělit obranu tak, aby jednotlivé úseky ztratily vzájemný kontakt.
• Kolaps organizované obrany — izolované skupiny obránců čelí obklíčení a jsou nuceny k ústupu nebo zničení.

V Kostiantynivce se podle hromadske děje totéž. Rusové pronikají do města, snaží se ho rozřezat a znemožnit koordinovanou obranu. Rozdíl oproti Pokrovsku: Kostiantynivka je větší a má uvnitř terénní překážky, které zpomalují postup obou stran. To ale neřeší hlavní problém, zásobování zvenčí.

Logistika na hraně kolapsu

Čísla z února 2026 ukazují, jak dlouho už obrana města funguje v nouzovém režimu. Velitel 28. brigády Anatolij Kulykyvskyj tehdy pro ArmyInform uvedl, že 70 % logistiky v prostoru zajišťují pozemní robotické komplexy (UGV). Ty dovážejí munici, drony, proviant i vybavení pro piloty. Hexakoptéry pak rozvážejí náklad dál k pěchotě.

Jenže UGV jsou ničeny téměř denně. Vstup a výstup z města nese podle Kulykyvskeho zhruba dvacetiprocentní riziko zásahu FPV dronem či dělostřeleckou palbou. K začátku července se situace dále zhoršila: podle analýzy Le Monde z 3. července je jediná zásobovací trasa pod ruskou palbou a k jednotkám dorazí jen část vyslaných robotů. Rotace i odsun raněných jsou popisovány jako „velmi nebezpečné“.

Dva tisíce civilistů, kteří ve městě zůstávají, nemají elektřinu, plyn ani vodu. Veřejná doprava nefunguje od června 2025. Evakuace je prakticky nemožná.

Proč velení přesto trvá na obraně

Kostiantynivka není symbolická. Je to poslední velký uzel před Druživkou, za níž leží Kramatorsk a Slovjansk, největší dosud držená ukrajinská aglomerace v Doněcké oblasti. Pokud město padne, ruská armáda získá nástupní prostor k přímému tlaku na tuto osu. Frontoví velitelé navíc upozorňují, že bez ukrajinské pěchoty ve městě by do něj ve větším rozsahu vstoupili ruští operátoři dronů a ještě tvrději by bili logistiku v širším okolí.

Strategická logika je tedy jasná: každý týden, který Kostiantynivka vydrží, je týden, kdy zůstává krytá přístupová osa ke Kramatorsku. Taktická cena ale roste. A právě v tom spočívá spor; ne v tom, zda město bránit, ale za jakou cenu a jak dlouho.

K 4. červenci 2026 ukrajinský Generální štáb popřel ruská tvrzení o dobytí města. Obranná operace pokračuje, 3. července protivník provedl na tomto směru jedenáct útoků bez průlomu. Město stojí. Otázka zní, kolik týdnů ještě vydrží stát, a kolik životů bude každý z nich stát.

Co to znamená pro českou podporu

Česká muniční iniciativa pokračuje i v roce 2026 jako zprostředkovatelský mechanismus pro zajištění velkorážné munice. Ministerstvo zahraničí navíc od září 2025 pracuje s programem pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun, z toho polovina směřuje na bilaterální humanitární a stabilizační aktivity. Kostiantynivka tuto podporu nezměnila, ale tvrdě potvrzuje její relevanci. Drony, munice, zdravotnický materiál a logistické prostředky jsou přesně to, co rozhoduje o tom, zda město vydrží ještě měsíc, nebo ne.

Bitva o Kostiantynivku není příběh jednoho rozkazu. Je to příběh o ceně času, a o tom, kdo ji zaplatí.

Článek Ukrajinským vojákům se nelíbí Syrského rozkaz: „Udržte Kostiantynivku do podzimu.“ Začíná se opakovat pokrovský scénář se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „dlouho neudrží“

Žádný spolehlivý zdroj nedává datum pádu Konstantinovky. To ale neznamená, že obrana stojí pevně. Hromadske už 12. června psalo, že nejbližší týdny mohou být rozhodující, a popisovalo slabé nové jednotky, nedostatečné dronové pokrytí a logistiku „ve velmi napjatém stavu“. Reuters 29. června citoval analytika, podle něhož pád města vypadá spíš jako otázka času než jako stabilní obrana na měsíce. Rusové tlačí ze všech stran, z jihu, jihozápadu i východu. Přístupové silnice jsou pod neustálým dronovým dohledem. Zásobování probíhá často pěšky nebo přes bezosádkové prostředky, protože každé vozidlo na silnici z Kramatorska se stává terčem. Reportáž Kyiv Independent z 3. června popsala tuto komunikaci jako „zónu smrti“, dronovou past, kde přežití závisí na rychlosti a štěstí.

„Dlouho neudrží“ tedy neznamená ověřené „padne za týden“. Znamená to, že obrana se dostala do stavu, kdy každý den přináší další průniky, další ztráty a další zhoršení logistiky. A to je trajektorie, která nemá dobrý konec.

Průnik není totéž co ovládnutí

Tady je klíčový rozdíl, který ruská propaganda ráda zamlžuje. CNN a ISW 24. června popsaly situaci jako infiltrace malých skupin, nikoli jako pevně držené linie. Ruští vojáci jsou v centru i na severovýchodě, ale nemají konsolidovanou kontrolu nad žádnou ucelenou částí města. Nemají bezpečné zásobovací trasy dovnitř. Nemají velitelská stanoviště, ze kterých by řídili další postup. Jsou rozptýleni v ruinách a sami čelí ukrajinskému dronovému ohni.

BBC 22. června přinesla výpovědi ukrajinských vojáků, kteří popisovali „prakticky celé město“ jako šedou zónu. Šedá zóna má konkrétní znaky: boje po čtvrtích a sektorech, žádná stabilní přední linie, silnice pod dronovým dohledem obou stran, civilní služby téměř odříznuté. Ve městě podle doněcké oblastní správy zůstávalo kolem 2 500 civilistů, přičemž evakuace i dovoz humanitární pomoci byly označeny za „extrémně obtížné“, protože všechny příjezdové cesty jsou pod palbou.

Srovnání s jinými ukrajinskými městy nabízí důležitý kontext. Avdijivka padla po měsících frontálního sevření a skončila organizovaným ukrajinským stažením, které mělo zabránit obklíčení. Bachmut byl nejdelší a nejkrvavější bitvou své fáze války, dobytý po úplném vyčerpání obránců. Konstantinovka se láme jinak, infiltračně a dronově, zevnitř, bez klasického obklíčení. Je to mezistupeň, který je pro obránce možná ještě zákeřnější.

Proč šedá zóna Kremlu nestačí

Šedá zóna ničí ukrajinskou obranu. Ale Kremlu sama o sobě nedává to, co potřebuje. Konstantinovka je jižní brána do kramatorsko-slavjanské aglomerace, logistický uzel, přes který proudí zásobování celého severního obranného pásu. DeepState výslovně uvádí, že teprve plné převzetí města radikálně změní logistiku ukrajinské obrany a otevře cestu přes Družkivku ke Kramatorsku a Slavjansku.

Dokud je město šedou zónou, Rusko nemá:

• Bezpečné předmostí pro další postup na sever, zásobovací trasy jsou ohrožené stejně jako ukrajinské.
• Čistý propagandistický triumf, nelze prohlásit dobytí města, které stále bráníte po čtvrtích.
• Nástupní prostor pro rozvinutí sil, v šedé zóně se nedá soustředit technika ani vybudovat velitelská infrastruktura.

Jinými slovy: Rusko postupuje, ale postup bez konsolidace je jako klíč, který se zasekl v zámku. Otočit jím zatím nedokáže. A každý den v šedé zóně stojí životy a zdroje, které by Kreml raději investoval do průlomu.

Co bude dál, a proč na tom záleží i Česku

Pokud Konstantinovka padne, nebude to tankový sprint na Kramatorsk. Ale bude to prudké zhoršení celé obranné situace na severním Donbasu. Doněcké úřady už 9. června rozšířily povinnou evakuaci rodin s dětmi na části Slavjansku a Kramatorsku, hrozba tedy dávno přesáhla hranice jednoho města. Reuters zároveň varuje, že i po případném pádu by další ruský postup byl patrně dlouhý a krvavý.

Pro Česko je Konstantinovka argumentem pro pokračování a zrychlení podpory, ne pro novou kategorii závazku. Česká vláda už schválila program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s alokací miliardy korun ročně a v únoru Zelenskyj s Petrem Pavlem řešili pokračování české muniční iniciativy. Pád dalšího donbaského uzlu by zvýšil tlak na evropskou bezpečnostní architekturu, i když Ukrajina není členem NATO a článek 5 se na ni nevztahuje.

Konstantinovka zatím není dobytá. Ale už není ani bráněná v klasickém smyslu. Je rozbitým prostorem, kde obě strany krvácejí, jen jedna z nich si může dovolit krvácet déle.

Článek Ukrajinci už Konstantinovku dlouho neudrží, ale Rusové ji neovládají. Mění se v šedou zónu, což se Kremlu nehodí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Propaganda předběhla pěchotu

Mezi 14. a 15. červnem ruské ministerstvo obrany a agentura TASS spustily koordinovanou mediální salvu. Konstantinovka, Družkivka i Kramatorsk prý stojí před „bezprostředním pádem“. Telegramové kanály napojené na 4. samostatnou motostřeleckou brigádu začaly sdílet krátké klipy vojáků s vlajkami, které měly dokazovat úplné ovládnutí města. 22. června přišla další vlna, tentokrát s ještě bombastičtějšími tvrzeními.

Analytici z ISW/Critical Threats ovšem záběry označili za „pravděpodobně generované nebo upravené umělou inteligencí“. Forenzní firma Sensity, která se specializuje na detekci deepfake, už v dubnu 2026 popsala vzorec proruských kampaní: autentické záběry z bojiště se kombinují s uměle generovanými obličeji, syntetickými hlasy a uměle vloženými prvky. Výsledek putuje přes čerstvě založené anonymní účty na TikToku a Telegramu. Jedno takové video, s falešným „ukrajinským vojákem“ údajně potvrzujícím ruský postup, nasbíralo podle Hromadske Radio přes 99 tisíc zhlédnutí za méně než 24 hodin.

Přesný nástroj, který ruská strana používá, se veřejně doložit nepodařilo. Ale distribuční vrstva je jasná: státní ministerstvo obrany → TASS → Telegram → sociální sítě. Průmyslová linka na výrobu vítězství.

Co se ve skutečnosti děje na zemi

Říct, že Rusko v Konstantinovce ničeho nedosáhlo, by bylo nepřesné. ISW uznává taktické průniky do zástavby a konsolidaci některých pozic uvnitř města. Jenže mezi infiltrací malých skupin a skutečnou kontrolou terénu leží propast. Tu Kreml překlenuje právě propagandou.

Velitel ukrajinského 19. armádního sboru Bakulin to 15. června shrnul s dávkou sarkasmu, který stojí za citaci: ruští velitelé prý dobytí Konstantinovky už nahlásili svým nadřízeným a teprve teď se ho pokoušejí učinit skutečností. 23. června přidal další ukrajinský velitel Madjar konkrétnější informaci: jih města byl podle něj vyčištěn od infiltrátorů a o žádném obklíčení nemůže být řeč.

Generální štáb ZSU k 24. a 25. červnu hlásil 251 a 232 bojových střetů denně, z toho desítky přímo na konstantinovském směru. Boje pokračují. Město nestojí za ruskou vlajkou, stojí v ohni.

Deset měsíců za osm kilometrů

Širší čísla ukazují, proč Moskva potřebuje vítězný příběh tak naléhavě. Podle ISW trvalo ruským silám zhruba deset měsíců posunout se od Torecku ke Konstantinovce a do ní, tedy vzdálenost asi osm až deset kilometrů. Vlastní květnový termín na dobytí města nesplnily.

Srovnání s předchozími městskými „mlýnky na maso“ je výmluvné:

• Bachmut: útok začal v říjnu 2022, ruské prohlášení o dobytí přišlo až v květnu 2023, sedm měsíců krvavého boje.
• Avdijivka: finální ofenzíva od října 2023, ukrajinské stažení v únoru 2024, čtyři měsíce intenzivního tlaku.
• Konstantinovka: deset měsíců postupu, město k 25. červnu 2026 stále není pod ruskou kontrolou.

Mezitím Ukrajina nehraje jen obranu. Hlavní velitel Syrskyj 8. června uvedl, že od začátku roku ukrajinské síly získaly zpět přes 600 km² a jen v květnu byly téměř o 100 km² v plusu. Na jihu u hranice Záporožské a Dněpropetrovské oblasti obnovily kontrolu nad více než 300 km² a řadou obcí. A ISW v červnu zaznamenal nejméně 210 ukrajinských úderů středního dosahu na ruský týl v okupované části Ukrajiny jen za květen, dalších 145 do 22. června. Rusko musí vedle doněckého tlaku hasit i jižní úsek a čelit stále systematičtějšímu ničení vlastní logistiky.

Jak rozpoznat digitálně vyrobené vítězství

V roce 2026 už samotný záběr vojáka s vlajkou neříká, kdo město drží. Podstatné je, kdo v tom prostoru udrží logistiku, rotace a palebnou kontrolu. Pokud na podobné klipy narazíte ve svém feedu, pomůže jednoduchý kontrolní seznam:

• Kdo to sdílí? Nově založený nebo anonymní účet je varovný signál.
• Je tam datum a geolokace? Reuters u červnového klipu potvrdil místo, ale ne čas, a právě čas rozhoduje.
• Co záběr ukazuje? Krátká póza s vlajkou bez navazujících záběrů držení prostoru nedokazuje nic.
• Jak vypadá obličej a hlas? Nepřirozená mimika, „gumový“ výraz, syntetický zvuk, to jsou stopy umělé inteligence.

Pro ověřování frontové linie slouží kombinace denních hlášení Generálního štábu ZSU, mapového nástroje DeepStateMAP a analytických hodnocení ISW, které výslovně rozlišují mezi infiltrací, taktickým ziskem a trvalou kontrolou terénu.

Konstantinovka je pod tvrdým tlakem a situace je vážná, to nikdo na ukrajinské straně nepopírá. Ale mezi tlakem a pádem je rozdíl, který Kreml překlenuje pixely místo pěchoty. A právě proto se mu Ukrajinci smějí do očí.

Článek Moskva potřebuje vítězství tak zoufale, že si ho vyrábí digitálně. O dobytí Konstantinovky lže, Ukrajinci se smějí „orkům“ do očí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo je Bakulin a proč mluví právě teď

Bakulin je brigádní generál, který velí 19. armádnímu sboru Ozbrojených sil Ukrajiny. Už 6. března 2026 podával společně s hlavním velitelem Syrským a prezidentem Zelenským hlášení o obraně klíčových měst donbaského obranného pásu, tedy Slovjansku, Kramatorsku, Družkivky a právě Kostiantynivky, jak dokládá záznam na webu prezidenta Ukrajiny. Není to tedy komentátor zvenčí. Je to člověk, který za obranu města přímo odpovídá.

Důvod, proč promluvil v polovině června, je prostý. Mezi 12. a 22. červnem se v médiích nahromadily zprávy, které vytvářely dojem blížícího se pádu: hromadske informovalo o průniku Rusů do města, DeepState varoval před tlakem „ze všech stran“ a BBC přes sekundární zdroje popsala Kostiantynivku jako místo, kde se frontová linie prakticky rozplynula. K tomu přidejme ruské narativy o rychlém kolapsu ukrajinské obrany, které ISW označuje za součást cílené kognitivní války, včetně záměrně šířených záběrů, jež mají zveličit skutečný rozsah postupu.

Rozdíl mezi obklíčením a odřezáváním

Právě tady je jádro celé věci. Bakulin neříká, že je klid. Říká, že Kostiantynivka není v kotli, že logistické úkoly se stále plní, zásobování funguje a rotace probíhají. Jenže vzápětí přiznává, že do města proniklo zhruba 120 až 130 ruských vojáků, přičemž některé terénní zdroje odhadují počet výš, až ke dvěma stům padesáti. A vojáci přímo na místě popisují realitu, která s pojmem „fungující logistika“ ladí jen s velkým přimhouřením očí.

Jak vypadá zásobování v praxi:

• Silnice z Kramatorsku, hlavní životní tepna města, je pod stálým dronovým dohledem. Těžká technika po ní téměř nejezdí.
• Přesuny často probíhají pěšky nebo na motocyklech. Munice a jídlo se do předsunutých pozic dostávají i pomocí vzdušných dronů.
• Reportáž BBC zprostředkovaná dalšími médii popisuje „smrtící pásmo“, kde jakýkoli pohyb přitahuje úder.
• Jeden z vojáků 24. brigády uvedl pro Radio Svoboda, že jeho jednotka od začátku roku 2026 zničila asi šest tisíc nepřátelských dronů. To naznačuje intenzitu, s jakou Rusové logistiku narušují.

Rusové přitom neútočí jedním velkým průlomem. Postupují malými pěšími skupinami, které se protahují mezerami v ukrajinské sestavě, z prostoru Berestoku, Illinivky a Novodmytrivky, ale i přímo do východní části města. Hromadske výslovně píše o snaze „rozřezat město na sektory“ a izolovat ukrajinskou pěchotu. To není klasické obklíčení. Je to postupné škrcení.

Město jako šedá zóna

Kostiantynivka dnes nepřipomíná frontové město s jasnou linií obrany. Spíš připomíná mozaiku, kde se pozice obou stran prolínají. BBC ji zprostředkovaně označila za rozsáhlou „šedou zónu“ a terénní svědectví tento obraz potvrzují. Rusové nezískali centrální železniční uzel, který je klíčový pro kontrolu města, ale taktické zisky v okrajových čtvrtích jsou reálné.

Důležitý kontext přidává ISW ve své analýze z 12. června: ruské velení mělo stanovit dobytí Kostiantynivky jako cíl už na květen 2026. Tento termín nesplnilo. To neznamená, že hrozba pominula, znamená to, že ukrajinská obrana postup zpomaluje víc, než Moskva plánovala. Současně ISW upozorňuje, že rychlý operační průlom přes celý donbaský obranný pás je nepravděpodobný, mimo jiné kvůli situaci u Časiv Jaru, která Rusům komplikuje uzavření obálky ze severu.

Co je v sázce a co by pomohlo

Kostiantynivka je jižní vstup do obranného pásu, za nímž leží Družkivka, Kramatorsk a Slovjansk. Její pád by neznamenal automatický kolaps celé linie, jak výslovně uvádí ISW. Ale otevřel by další přístupové osy a zvýšil tlak na zbývající města.

Na začátku března ve městě zůstávalo přes dva tisíce civilistů. Bez proudu, bez plynu, bez veřejné dopravy. Evakuace byla možná prakticky jen pěšky. Cena obrany se neměří jen v pozicích na mapě.

Z ukrajinských zdrojů vyplývají čtyři nejnaléhavější potřeby:

• Posílit protidronovou obranu a trvalé sledování prostoru.
• Zlepšit zásobování a fortifikace, téma, které po návštěvě úseku řešil přímo velitel Syrskyj už v květnu.
• Nasadit specializované čisticí jednotky místo toho, aby protidiverzní akce prováděly brigády určené k držení linie.
• Uzavřít infiltrační trasy, protože, slovy jednoho z velitelů, „zabíjíme Rusů méně, než jich přichází“.

Krotit vášně neznamená popírat realitu

Bakulinovo prohlášení má smysl číst přesně tak, jak zaznělo. Netvrdí, že je situace pod kontrolou. Tvrdí, že město není v kotli, a odmítá ruskou informační nadsázku o rychlém kolapsu. Polní reportáže, DeepState i nezávislé analýzy přitom ukazují, že prostor mezi „není obklíčené“ a „je v bezpečí“ je obrovský, a Kostiantynivka se v něm nachází stále blíž k hraně.

Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, tu už víc než rok nedokáže dobýt město, jež brání početně slabší protivník s chytřejší taktikou a západní podporou. Ale ten protivník krvácí. A mezery v jeho sestavě se plní pomaleji, než jimi pronikají ruské skupiny.

Článek Ukrajinský velitel krotí vášně: „Kostiantynivka obklíčená není, ale Rusové se derou z boků a chtějí ji odříznout“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se z průniku stal „pád města“

Časová osa propagandistické eskalace je čitelná téměř hodinově. Už 9. června Maročko pro TASS odhaduje stovky obklíčených Ukrajinců. Mezi 13. a 15. červnem telegramový kanál ruské 4. brigády tvrdí, že útočné skupiny byly do klíčových bodů města skrytě zaváděny už od května a že průzkumné trasy se připravovaly od prosince 2025. Ruské ministerstvo obrany 14. června přidává konkrétní číslo budov a mluví o postupu v mikrorajónech. A pak přichází vlna videí generovaných umělou inteligencí, která podle ukrajinského analytického projektu DeepState zobrazují údajné dobytí města, kompletně vyrobená.

Každý krok eskalace přidával vrstvu: odhad se stal faktem, průnik se stal obklíčením, boj se stal pádem. Jenže mezi „Rusové jsou uvnitř města“ a „Rusko město ovládlo“ leží propast, kterou nelze překlenout telegramovým příspěvkem.

Co říká ukrajinská strana a co z toho plyne

Bakulin vystoupil dvakrát; 13. června pro Ukrinform popřel obklíčení a uvedl, že logistické zásobování pokračuje. 15. června ve vysílání upřesnil, že Rusko nekontroluje žádnou ucelenou část města, a odhadl počet ruských vojáků uvnitř na přibližně 123. Současně zmínil, že od února 2026 jeho sbor v prostoru Kostiantynivky vyřadil přes 700 ruských vojáků.

Tato čísla nelze nezávisle ověřit, stejně jako nelze ověřit Maročkových „500 v kotli“. Rozdíl je v tom, co z nich vyplývá. Ukrajinská verze popisuje těžkou, ale kontrolovanou městskou bitvu s infiltrovaným protivníkem. Ruská verze popisuje hotovou věc: kotel, pád, postup na Družkivku. DeepState 16. června situaci shrnul jako nejhorší možný scénář vývoje kolem města, ale výslovně dodal, že bitva pokračuje. Pád a bitva jsou dvě různé věci.

Proč na Kostiantynivce záleží

Kostiantynivka není jen město s předválečnými 70 tisíci obyvateli. Je to jižní brána do slovjansko-kramatorské aglomerace, poslední velké obranné páteře, kterou Ukrajina v Doněcké oblasti drží. DeepState ji označuje za „vrata“ k celému seskupení měst. Kyiv Independent popisuje osu Slovjansk–Kramatorsk–Družkivka–Kostiantynivka jako souvislý obranný pás, v němž ztráta jednoho článku zhoršuje logistiku všech ostatních.

Její případný pád by neznamenal okamžitý kolaps fronty. Znamenal by ale otevření dalšího nástupiště a dramatické zrychlení tlaku na Družkivku, která leží přímo na cestě ke Kramatorsku. Právě proto je pro Moskvu tak lákavé prohlásit město za dobyté dřív, než skutečně padne; psychologický efekt předběhne realitu na zemi.

Česká stopa: systémová podpora místo operativních komentářů

Česká vláda k bojům o Kostiantynivku samostatně nevystoupila. Její odpověď na válku je ale systémová a měřitelná. Program Ukrajina 2030 počítá s alokací jedné miliardy korun ročně v letech 2026 až 2028; polovina směřuje přes Národní rozvojovou banku na rekonstrukci infrastruktury a nemocnic, druhá polovina na další aktivity. Premiér v lednu 2026 potvrdil pokračování muniční iniciativy za podmínky spolufinancování dalšími státy. Poslední zveřejněný souhrn vojenské pomoci uvádí český závazek kolem 6,4 miliardy korun ročně.

Praktický rozměr má i výcviková mise EUMAM, v níž čeští instruktoři školí ukrajinské vojáky v ženijních, zdravotnických, střeleckých a dronových specializacích, tedy přesně v dovednostech, které rozhodují v městském boji typu Kostiantynivka.

Jak si ověřit, co je pravda

Pro každého, kdo chce rozlišit frontový fakt od telegramové fikce, platí jednoduchý trojkrok:

• Najít původce tvrzení a datum. Číslo „500″ pochází od Maročka pro TASS, ne z ukrajinského velení ani z nezávislého zdroje.
• Sledovat, zda ztrátu přizná i protistrana. Ukrajinské velení k 15. červnu pád města popíralo. Dokud obránce neřekne „ztratili jsme město“ nebo neustoupí z pozic viditelně na mapě, tvrzení o pádu zůstává jednostranné.
• Čekat na geolokovaná potvrzení v horizontu 24 až 72 hodin. Jedno vlajkové video na Telegramu nestačí. Opakované záběry z různých částí města s ověřitelnou polohou ano.

U Kostiantynivky se k polovině června obě strany shodly jen na jednom: uvnitř města jsou ruské infiltrační skupiny a probíhají těžké boje. Na všem ostatním, kotli, kontrole, pádu, se rozcházejí.

Kostiantynivka v polovině června 2026 není dobytá. Je obléhaná, infiltrovaná a pod tlakem. A právě ten rozdíl Kreml potřebuje smazat dřív, než ho zaregistruje svět.

Článek „Konstantinovka padla, 500 ukrajinských vojáků zůstalo v kotli,“ hlásí Rusové. Kreml lže, zůstává pod kontrolou Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konstantinivka: lokální průlom, ne pád města

Stav ke třetímu týdnu června vypadá takto: ruské síly mají uvnitř Konstantinivky reálné opěrné body a lokální převahu v části městského prostoru. Bakulin odhadoval 93 až 153 ruských infiltrátorů přímo ve městě. Jenže 21. června už Critical Threats uváděl, že žádné další potvrzené ruské zisky přímo v Konstantinivce nezaznamenal.

Co to znamená v praxi? Rusové dokázali vytvořit taktickou krizi: město je pod extrémním tlakem, komunální služby jsou fakticky pozastavené, humanitární přístup je podle zprávy ACAPS vysoce omezený. Ale „mít Konstantinivku“ a skutečně ji kontrolovat jsou dvě různé věci. Pouliční boje pokračují. Ukrajinské pozice v západní a jižní části města drží. I ruský milbloger 13. června varoval, že očekávat rychlé dobytí v příštích týdnech je předčasné.

Fronta, která se nehýbe

Mimo konstantinivskou osu je obraz pro Rusko ještě horší. Analytici Critical Threats mezi 11. a 21. červnem opakovaně zaznamenali totéž: u Dobropillje „nepostoupili“, u Novopavlivky „nepostoupili“, u Oleksandrivky „nepostoupili“. Není to fráze z jednoho dne, je to refrén celé druhé poloviny června.

Konkrétní body, kde se linie pohybuje v neprospěch Ruska:

• Bilytske severně od Pokrovsku: Ukrajinci znovu získali pozice, Rusové tam podle analytiků pravděpodobně už aktivně neinfiltrují.
• Voskresenka na oleksandrivské ose: ukrajinský postup v centrální části obce zaznamenaný 11. června.
• Západní Záporožská oblast: už od května Ukrajina znovu dobývá obce Piddubne, Zelenyi Haj, Malá Tokmačka či Bilohirja.

Květnová bilance, kterou spočítal ISW, mluví sama za sebe: zhruba 40 km² ruského zisku nebo infiltrace, ale po odfiltrování infiltračních zón, které Rusové nedokázali udržet, čistá ztráta asi 280 km². Hodně útoků, málo výsledků.

Proč se průlom nekoná

Tři faktory brání Rusku přetavit tlak na Konstantinivku v širší operační úspěch směrem na Kramatorsk a Slovjansk.

Za prvé, chybí mu lidé. Critical Threats 21. června citoval analytika Mašovce: ruské síly momentálně nemají počty ani hustotu potřebnou k souběžným ofenzívním operacím na více osách. Konstantinivka vysává zdroje, které pak chybí jinde.

Za druhé, ukrajinské údery do hloubky fungují. Ukrajinská armáda provádí přibližně 5 000 úderů měsíčně do vzdálenosti přes 20 km za linii dotyku a systematicky ničí ruskou logistiku, sklady paliv a zásobovací trasy. Každý další kilometr postupu stojí Rusko víc, než si může dovolit.

Za třetí, takzvaný Fortress Belt, pás ukrajinských opevnění mezi Konstantinivkou a kramatorskou aglomerací, stále drží. Critical Threats 15. června výslovně napsal, že rychlý operační průlom přes tento pás je nepravděpodobný, a to i v případě dalších taktických zisků ve městě.

Co to znamená pro kramatorskou aglomeraci

Kramatorsk a Slovjansk nejsou v bezprostředním ohrožení pouličními boji. Ale tlak na ně roste jinak, logisticky a palebně. ACAPS upozorňuje na opakované výpadky elektřiny, zhoršující se přístup k bankovním a základním službám a omezený bezpečný pohyb humanitárních organizací v celém kramatorském rajónu. Družkivka, ležící mezi Konstantinivkou a Kramatorskem, se ocitá v šedé zóně mezi civilním a vojenským prostorem.

Český analytik Jakub Drmola už v dubnu pro iROZHLAS popsal frontu jako převážně statickou a poznamenal, že se čekalo, že se Rusům na jaře povede lépe, než se skutečně povedlo. Červen jeho slova potvrzuje. České ministerstvo zahraničí mezitím schválilo program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun, s explicitním argumentem, že podpora Ukrajiny posiluje i bezpečnost Česka.

Armáda, která útočí všude a neproráží nikde

Intenzita ruské kampaně je přitom mimořádná. Už v dubnu ukrajinské ministerstvo obrany zaznamenalo přes 5 000 bojových střetnutí za měsíc, několikrát přes 200 denně. Červen podle všech indicií pokračuje ve stejném tempu. Jenže vysoký počet útoků bez odpovídajícího územního zisku vypovídá o něčem zásadním: ruská armáda umí vytvořit lokální krizi v jednom městě, ale nedokáže ji proměnit v dominový efekt, který by strhl celou obranu.

Podle nás je Konstantinivka v závěru června 2026 spíš symbolem ruského strategického dilematu než důkazem, že se sever Donbasu hroutí. Moskva potřebuje vítězství, a tak si ho vyrobila z jednoho města pod tlakem, zatímco zbytek fronty tiše couvá nebo stojí na místě.

Článek Rusové těžce přiznávají, že to nezvládají: „Konstantinovku sice máme, ale zbytek fronty stojí nebo couvá“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je Kostiantynivka klíčová

Kostiantynivka leží na nejjižnějším konci toho, čemu analytici říkají „pás pevností“, řetězce opevněných měst, který chrání zbývající ukrajinsky kontrolovanou část Doněcké oblasti. Kyiv Independent popisuje silnici Kramatorsk–Družkivka–Kostiantynivka jako logistickou páteř celé obrany. Britská vojenská rozvědka ve svém červnovém hodnocení šla ještě dál: Rusko podle ní vnímá město jako odrazový můstek k dalším útokům hlouběji do doněckého opevněného pásma.

Padne-li Kostiantynivka, další na řadě je Družkivka. A za ní Kramatorsk, faktické hlavní město ukrajinského Donbasu.

Jak vypadá „krájení“ na mapě

Metafora o dortu má konkrétní taktický obsah. Podle Critical Threats postupují na město dvě ruské uskupení:

• Skupina „Bachmut“ tlačí ze severovýchodu přes vesnice Stupočky a Novodmytrivka podél silnice T-0504 směrem k železniční stanici.
• Skupina „Dzeržinsk“ útočí z jihu přes Illinivku do západní a jihozápadní části města.

K 10. červnu dělily přední prvky obou skupin zhruba dva kilometry. Analytický kanál DeepState 16. června popsal situaci jako „nejtvrdší scénář“: ruské síly se snaží dosáhnout severního logistického hrdla a odříznout střed a jih města od zásobování. Reportáž serveru Babel z počátku června doplňuje, že do Kostiantynivky vede prakticky jediná použitelná cesta, silnice H-20, a i ta je pod permanentním dronovým ohrožením. Vozidla se nahrazují pěším přesunem, podél trasy stojí protidronové sítě a na asfaltu leží vraky bezpilotních pozemních prostředků i těla civilních obětí.

Brigádní generál Oleksandr Bakulin 15. června tvrdil, že Rusko zatím nekontroluje žádnou část města pevně a uvnitř operuje asi 123 vojáků v infiltračních skupinách. Je to ukrajinské vojenské hodnocení, které je třeba brát s rezervou, ale ukazuje, že nejde o klasické dobytí blok po bloku. Spíš o postupné škrcení, při kterém město pomalu ztrácí schopnost fungovat jako obranný uzel.

Kleště kolem Lymanu

Šedesát kilometrů severovýchodně se rozehrává druhý manévr. „Kleště“ kolem Lymanu nejsou hotové obklíčení; přesnější je mluvit o polokruhu, který se pomalu stahuje. Už v lednu 2026 o tom mluvil ukrajinský analytik Viktor Trehubov pro Ukrinform: Rusové se snaží vzít Lyman do půlkruhu.

Tlak přichází ze tří směrů:

• Severozápad: přes Drobyševe směrem na Svjatohirsk a silnici Slovjansk–Izjum.
• Jihovýchod: přes Jampil směrem na Mykolajivku.
• Východ až severovýchod: přes Zakitne, Kryvu Luku a Raj-Oleksandrivku.

Cílem není jen Lyman sám. Trehubov v březnu vysvětloval, že pád města by otevřel průchod na Rajhorodok a severní přístup ke slovjansko-kramatorské aglomeraci. Critical Threats ovšem upozorňuje na důležitý rozdíl oproti roku 2022, kdy Lyman poprvé padl do ruských rukou: dnešní ruská výchozí pozice je výrazně méně výhodná. Záměr je podobný, provedení zatím pomalejší.

Dva směry, jeden cíl

Právě v tom spočívá hlavní pointa současného dění na Donbasu. Kostiantynivka a Lyman nejsou dvě izolované bitvy. Jsou to dva klíny mířící na stejný prostor, slovjansko-kramatorskou aglomeraci, jen z opačných stran. Pokud by Rusko prorazilo na obou osách, Slovjansk a Kramatorsk by čelily tlaku ze severu i z jihu současně.

Tempo ale není bleskové. U Kostiantynivky jde podle našeho odhadu spíš o týdny postupného pohlcování než o dny do pádu. U Lymanu se od března do června Rusům nedaří převést obchvatný manévr v rychlý průlom. A celkový obraz války není jednosměrný ruský pochod: Reuters 8. června připomněl, že Ukrajina v roce 2026 získala přes 600 čtverečních kilometrů území a na některých úsecích si drží iniciativu.

Západ zatím reaguje pokračováním podpory. Česká muniční iniciativa běží dál, Německo do ní v červnu přidalo dalších zhruba 7,5 miliardy korun. Otázka není, jestli pomoc proudí. Otázka je, jestli proudí dost rychle na to, aby zásobovací tepna do Kostiantynivky zůstala průchodná a aby se polokruh kolem Lymanu nezavřel.

Silnice H-20 do Kostiantynivky je už teď spíš střelnice než komunikace. Každý den, kdy po ní ještě projede zásobovací konvoj, je den, který Ukrajina kupuje pro obranu celého severního Donbasu.

Článek Ukrajinci na Donbasu ztrácí klíčovou pevnost. Rusové „krájí“ Konstantinovku jako dort a svírají Liman do kleští se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.