Ukrajinský velitel krotí vášně: „Kostiantynivka obklíčená není, ale Rusové se derou z boků a chtějí ji odříznout“

Polovina června 2026 přinesla vlnu znepokojivých zpráv z donbaské Kostiantynivky. Reportéři hromadske popsali infiltraci více než stovky ruských vojáků do města, analytický projekt DeepState mluvil o nejhorším scénáři vývoje a BBC zprostředkovaně vylíčila město jako rozsáhlou „šedou zónu“, kde se pozice obou stran prolínají ulici od ulice. Právě na tuto vlnu reagoval velitel 19. armádního sboru Oleksandr Bakulin. Jeho slova nejsou uklidňující v tom smyslu, že by bylo vše v pořádku. Jsou uklidňující jen v jednom bodě: hotový kotel kolem Kostiantynivky zatím neexistuje. Všechno ostatní, co Bakulin říká, potvrzuje, že situace je vážná a tlak roste.

Kdo je Bakulin a proč mluví právě teď

Bakulin je brigádní generál, který velí 19. armádnímu sboru Ozbrojených sil Ukrajiny. Už 6. března 2026 podával společně s hlavním velitelem Syrským a prezidentem Zelenským hlášení o obraně klíčových měst donbaského obranného pásu, tedy Slovjansku, Kramatorsku, Družkivky a právě Kostiantynivky, jak dokládá záznam na webu prezidenta Ukrajiny. Není to tedy komentátor zvenčí. Je to člověk, který za obranu města přímo odpovídá.

Důvod, proč promluvil v polovině června, je prostý. Mezi 12. a 22. červnem se v médiích nahromadily zprávy, které vytvářely dojem blížícího se pádu: hromadske informovalo o průniku Rusů do města, DeepState varoval před tlakem „ze všech stran“ a BBC přes sekundární zdroje popsala Kostiantynivku jako místo, kde se frontová linie prakticky rozplynula. K tomu přidejme ruské narativy o rychlém kolapsu ukrajinské obrany, které ISW označuje za součást cílené kognitivní války, včetně záměrně šířených záběrů, jež mají zveličit skutečný rozsah postupu.

Rozdíl mezi obklíčením a odřezáváním

Právě tady je jádro celé věci. Bakulin neříká, že je klid. Říká, že Kostiantynivka není v kotli, že logistické úkoly se stále plní, zásobování funguje a rotace probíhají. Jenže vzápětí přiznává, že do města proniklo zhruba 120 až 130 ruských vojáků, přičemž některé terénní zdroje odhadují počet výš, až ke dvěma stům padesáti. A vojáci přímo na místě popisují realitu, která s pojmem „fungující logistika“ ladí jen s velkým přimhouřením očí.

Jak vypadá zásobování v praxi:

• Silnice z Kramatorsku, hlavní životní tepna města, je pod stálým dronovým dohledem. Těžká technika po ní téměř nejezdí.
• Přesuny často probíhají pěšky nebo na motocyklech. Munice a jídlo se do předsunutých pozic dostávají i pomocí vzdušných dronů.
• Reportáž BBC zprostředkovaná dalšími médii popisuje „smrtící pásmo“, kde jakýkoli pohyb přitahuje úder.
• Jeden z vojáků 24. brigády uvedl pro Radio Svoboda, že jeho jednotka od začátku roku 2026 zničila asi šest tisíc nepřátelských dronů. To naznačuje intenzitu, s jakou Rusové logistiku narušují.

Rusové přitom neútočí jedním velkým průlomem. Postupují malými pěšími skupinami, které se protahují mezerami v ukrajinské sestavě, z prostoru Berestoku, Illinivky a Novodmytrivky, ale i přímo do východní části města. Hromadske výslovně píše o snaze „rozřezat město na sektory“ a izolovat ukrajinskou pěchotu. To není klasické obklíčení. Je to postupné škrcení.

Město jako šedá zóna

Kostiantynivka dnes nepřipomíná frontové město s jasnou linií obrany. Spíš připomíná mozaiku, kde se pozice obou stran prolínají. BBC ji zprostředkovaně označila za rozsáhlou „šedou zónu“ a terénní svědectví tento obraz potvrzují. Rusové nezískali centrální železniční uzel, který je klíčový pro kontrolu města, ale taktické zisky v okrajových čtvrtích jsou reálné.

Důležitý kontext přidává ISW ve své analýze z 12. června: ruské velení mělo stanovit dobytí Kostiantynivky jako cíl už na květen 2026. Tento termín nesplnilo. To neznamená, že hrozba pominula, znamená to, že ukrajinská obrana postup zpomaluje víc, než Moskva plánovala. Současně ISW upozorňuje, že rychlý operační průlom přes celý donbaský obranný pás je nepravděpodobný, mimo jiné kvůli situaci u Časiv Jaru, která Rusům komplikuje uzavření obálky ze severu.

Co je v sázce a co by pomohlo

Kostiantynivka je jižní vstup do obranného pásu, za nímž leží Družkivka, Kramatorsk a Slovjansk. Její pád by neznamenal automatický kolaps celé linie, jak výslovně uvádí ISW. Ale otevřel by další přístupové osy a zvýšil tlak na zbývající města.

Na začátku března ve městě zůstávalo přes dva tisíce civilistů. Bez proudu, bez plynu, bez veřejné dopravy. Evakuace byla možná prakticky jen pěšky. Cena obrany se neměří jen v pozicích na mapě.

Z ukrajinských zdrojů vyplývají čtyři nejnaléhavější potřeby:

• Posílit protidronovou obranu a trvalé sledování prostoru.
• Zlepšit zásobování a fortifikace, téma, které po návštěvě úseku řešil přímo velitel Syrskyj už v květnu.
• Nasadit specializované čisticí jednotky místo toho, aby protidiverzní akce prováděly brigády určené k držení linie.
• Uzavřít infiltrační trasy, protože, slovy jednoho z velitelů, „zabíjíme Rusů méně, než jich přichází“.

Krotit vášně neznamená popírat realitu

Bakulinovo prohlášení má smysl číst přesně tak, jak zaznělo. Netvrdí, že je situace pod kontrolou. Tvrdí, že město není v kotli, a odmítá ruskou informační nadsázku o rychlém kolapsu. Polní reportáže, DeepState i nezávislé analýzy přitom ukazují, že prostor mezi „není obklíčené“ a „je v bezpečí“ je obrovský, a Kostiantynivka se v něm nachází stále blíž k hraně.

Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, tu už víc než rok nedokáže dobýt město, jež brání početně slabší protivník s chytřejší taktikou a západní podporou. Ale ten protivník krvácí. A mezery v jeho sestavě se plní pomaleji, než jimi pronikají ruské skupiny.