Rusové lezou do Kostiantynivky horem dolem a nachází tam jenom hrob. Ukrajinci jim ani nedovolí vztyčit vlajku

Dne 4. července 2026 prohlásilo ruské ministerstvo obrany, že Kostiantynivka je pod „plnou kontrolou“ ruských sil. Téhož dne prezident Zelenskyj pozval Putina, aby se s ním v tom údajně dobytém městě sešel. Odpověď nepřišla. Přišel jen návrh šestihodinového příměří kvůli předání těl padlých. Už samotná ta nabídka prozrazuje, co se v ulicích Kostiantynivky skutečně děje: ne triumfální pochod, ale krvavý souboj o každý dům, ve kterém útočník ztrácí víc, než získává.

Tři směry, tři slepé uličky

Analytická platforma DeepState zmapovala, kudy se ruské síly do města pokoušejí pronikat. Nejvíc průniků zaznamenala v jihovýchodním sektoru soukromé zástavby, v úzkých uličkách, za ploty a v zahradách, kde se dá projít bez obrněné techniky. Druhý směr vede z východu přes vesnici Novodmytrivku. Třetí tlačí od jihozápadu, od Berestoku a Illinivky.

Nejde o klasický frontální útok s tanky a pěchotou v řadách. Generální štáb Ukrajiny popsal model, který připomíná spíš sabotážní operace: skupiny po jednom až třech lidech pronikají hluboko do sestav obránců, snaží se usadit v budovách a čekat na posily. Jenže posily často nedorazí. Ukrajinské protisabotážní akce a dronové hlídky takové skupiny vyhledávají a ničí dřív, než stihnou vybudovat opěrný bod.

3. července 2026 podnikl nepřítel v prostoru Kostiantynivky jedenáct útočných operací. Žádná z nich podle mluvčího Generálního štábu Andrije Kovaljova nevedla k úspěchu.

Vlajka na střeše neznamená dobytí města

Na ruských telegramových kanálech se občas objeví záběr vojáka, který na střeše nebo plotu vztyčí ruskou vlajku. Kremelská propaganda takové klipy okamžitě rámuje jako důkaz postupu. Realita je jiná.

Roman Pohorilyi z DeepState v rozhovoru pro Radio NV vysvětlil mechanismus: skupina pronikne do budovy, natočí video s vlajkou a odešle ho. Jenže pak přijdou drony. Aktéři těchto záběrů bývají následně zabiti nebo zajati. Vlajka je důkaz krátkodobé přítomnosti konkrétní skupiny v konkrétním bodě, ne důkaz kontroly nad městem, jeho logistikou a zásobováním.

Rozporuplnost ruské komunikace to potvrzuje sama. Ve stejný den, kdy Moskva mluvila o „plné kontrole“, přiznávala i pokračující boje. Kdo město skutečně ovládá, nepotřebuje navrhovat příměří na předání těl vlastních vojáků.

Příměří jako past

Šestihodinové zastavení palby, které ruské ministerstvo obrany navrhlo na 6. července 2026, bylo oficiálně zdůvodněno humanitárně, předáním těl padlých ukrajinských vojáků. Pohorilyi ale nabídku rozebral jako taktickou lest: cílem bylo pozastavit ukrajinské dronové vyhledávání a údery, zorientovat se v rozmístění obrany, přesunout další lidi do města a lépe se zakopat.

Není to poprvé. Krátká „příměří“ kolem pravoslavných Velikonoc nebo 9. května v minulých letech podle analytiků sloužila ke stejnému účelu, k rotaci sil a zlepšování postavení. Zelenskyj návrh odmítl a obrátil ho proti Kremlu: pokud je Kostiantynivka vaše, přijeďte a jednejme tam. Putin nepřijel.

Proč je Kostiantynivka klíčová

Město není jen tečka na mapě. Kostiantynivka je součástí čtyřměstí spolu s Družkivkou, Kramatorskem a Slovjanskem, logistické páteře celé ukrajinské obrany v Doněcké oblasti. Organizace ACAPS ji označuje za silniční a železniční uzel; klíčové jsou zejména tahy H20 a T-05-04, po nichž proudí zásobování a posily.

Ztráta Kostiantynivky by neznamenala okamžitý kolaps fronty, ale dramaticky by zhoršila podmínky pro obranu zbylých tří měst. Ruské dronové operátory by přiblížila ke Kramatorsku, Družkivka by se ocitla v přímém ohrožení. Pro českou diplomacii, která dlouhodobě říká, že udržitelný mír vyžaduje vojensky silnou Ukrajinu, je to relevantní číslo v rovnici: s jak silnou pozicí bude Kyjev vstupovat do jakýchkoli jednání.

Město na hraně, ale ne na kolenou

Situaci nejlépe vystihuje výraz, který použil Pohorilyi: „řízený chaos.“ Ruské skupiny pronikají, Ukrajinci je likvidují. Město drží, ale za cenu, která není zanedbatelná. Už v červnu 2025 byla téměř polovina Kostiantynivky bez elektřiny, voda tekla jen tři hodiny denně a pokrývala sotva čtvrtinu potřeb. Dronové útoky zastavily městské autobusy.

Oproti Bachmutu, kde Rusko město drtilo blok po bloku brutálním opotřebováním, nebo Avdijivce, kde klíčovým faktorem byl tlak na obklíčení a následný ukrajinský ústup, je Kostiantynivka jiný typ bitvy. Infiltrační model, dominance dronů, souboj o logistické tepny. Rozhoduje se ne tím, kdo natočí vlajku, ale tím, kdo udrží koridory, zásobování a bezpečný pohyb vlastních sil.

Rusové do Kostiantynivky lezou ze tří stran. Zatím tam nacházejí hlavně smrt, a město, které se odmítá vzdát.