„Neopakujme Bachmut.“ Rusové se zahrabali v Kostiantynivce, pár kilometrů od Slavjansku už bojují o zásobovací trasy

Jurij Butusov, velitel roty bezpilotních prostředků 23. útočného pluku brigády Charta, to v rozhovoru pro Ukrajinskou pravdu řekl bez diplomatických obálek: protivník „zajel do města, obsadil jeho část a zakotvil se tam.“ Našel si body soustředění v budovách, které chrání před drony i dělostřelectvem, a teď se kolem nich rozšiřuje. Butusov jmenuje Bachmut, Avdijivku a Lysyčansk, města, kde se průnik nejprve zlehčoval jako dočasná infiltrace a nakonec se z něj stala nezvratná realita. V Kostiantynivce se podle něj opakuje totéž schéma. A tentokrát jde o jižní bránu do poslední velké urbanizované části Donbasu, kterou Ukrajina ještě drží.

Co znamená „zahrabali se“

Nejde o plnou, souvislou kontrolu města. Institut pro studium války (ISW) k 1. červenci odhadoval ruskou přítomnost nebo infiltrační průnik v necelých 37 % Kostiantynivky, ale sám upozorňoval, že velká část této přítomnosti jsou malé skupiny operující mezi ukrajinskými pozicemi, ne vyčištěné a konsolidované sektory. Už 13. června reportéři hromadske informovali o průniku více než stovky ruských vojáků; velitel 19. armádního sboru Oleksandr Bakulin tehdy potvrdil asi 130 infiltrovaných. Někteří velitelé na místě mluvili až o 250 lidech s ohnisky v centru a ve čtvrti Santurynivka.

Slovo „zahrabali“ tedy popisuje něco mezi klasickým průnikem a trvalým obsazením: Rusové si vybrali budovy s dostatečnou ochranou, usadili se v nich a z těchto bodů vedou palbu, kladou miny a brání ukrajinskému vyčištění. V dronové válce je to účinnější než frontální útok. Stačí pár desítek chráněných pozic a město se začne rozpadat na izolované kapsy.

Proč „neopakujme Bachmut“

Butusovova výtka míří dovnitř vlastního tábora. Pojmenovává čtyři okruhy selhání, které se podle něj opakují:

• Maskování problému. Průnik se označí za „dočasnou infiltraci“ a velení čeká, místo aby okamžitě reagovalo.
• Promarněné okno. Chvíle, kdy šlo malé skupiny vyčistit omezenými silami, uplyne bez akce. Pak je potřeba nasadit násobně víc lidí.
• Slabá koordinace dronů a pěchoty. Bojové pořádky bezpilotních prostředků nejsou sladěné s pěchotou, která by měla průniky likvidovat.
• Špatné nasazení pěchoty v kílzóně. Vojáci se posílají do prostoru, kde jsou zásobovací trasy pod trvalou palbou, bez dostatečné přípravy.

Hromadske k tomu přidává varovný precedent z Pokrovsku: jakmile tam počet proniklých Rusů překročil zhruba 250, město se už nevyčistilo. V Kostiantynivce se některé odhady v červnu pohybovaly právě kolem této hranice. Okno pro relativně levné řešení se podle těchto indikátorů výrazně zúžilo.

Boj o silnice rozhoduje víc než boj o radnici

Tady se láme celý příběh. Kostiantynivka žije a umírá svými přístupovými cestami, severní a severozápadní silnicí z Kramatorsku a Druživky, včetně osy H-20 a úseků přes Oleksijivo-Druživku. Hromadske už v červnu psalo, že dvě hlavní cesty do města jsou pod dronovou kontrolou protivníka a auta dostávají zásahy už při výjezdu z Kramatorsku. Agentura Reuters 29. června popsala trvalý tlak dělostřelectva, dronů a klouzavých bomb na silnici severně od města.

Dokud po těchto cestách chodí rotace, munice, evakuace raněných a čerstvá pěchota, obrana žije. Jakmile se trvale uzavřou, samotná mapa města je druhořadá, posádka se promění v izolované kapsy bez zásobování. Přesně tak vypadal konec Bachmutu. Přesně tomu chce Butusov zabránit.

Slavjansk: pár kilometrů a tři směry útoku

Butusov 14. července řekl, že protivník je „za několik kilometrů“ od předměstí Slavjansku a postupuje i ze směru od Siversku. Přesný kartografický údaj v otevřených zdrojích chybí, ale operativní hlášení generálního štábu ze 4. července uváděla 23 ruských útoků na slavjanském směru v osách Kryva Luka, Raj-Oleksandrivka, Riznykivka a Zakytne. ISW ve stejný den zaznamenala 20 až 30 útoků denně na tomto směru, intenzitu, která od začátku léta stoupá.

Polský Ośrodek Studiów Wschodnich už v únoru zasadil celý prostor do rámce „obranného pásu“ Druživka–Kramatorsk–Slavjansk a popsal útok ze tří směrů. Ukrajinští analytici DeepState upozorňují, že po případném pádu Kostiantynivky by dalším cílem byla Druživka, pak Kramatorsk, a přítomnost ukrajinských sil v Kramatorsku by se kvůli dosahu ruských dronů stala výrazně nebezpečnější.

Propaganda versus realita

3. července Vladimir Putin prohlásil, že Rusové Kostiantynivku „zachytili“. O den později to mluvčí generálního štábu Andrij Kovaljov veřejně popřel a zároveň hlásil 14 ruských útoků na kostiantynivském směru, tedy pokračující boje, ne konsolidovanou okupaci. ISW výslovně uvedla, že velká část ruské přítomnosti ve městě jsou malé infiltrační skupiny mezi ukrajinskými pozicemi. Ruské ministerstvo obrany 4. července dokonce navrhlo „humanitární akci“ s předáním těl a šestihodinovým příměřím, což samo o sobě svědčí o tom, že Moskva nepracuje s obrazem klidně ovládnutého města, ale s realitou probíhajících bojů.

Putinovo tvrzení je tedy propagandistická nadsázka. Skutečnost je ale dost vážná i bez ní: Rusové jsou uvnitř zástavby, drží chráněné body a bojují o to, aby Kostiantynivku odřízli od zásobování. Město ještě nepadlo. Ale každý den, kdy se průniky nelikvidují a logistika slábne, přibližuje scénář, před kterým Butusov varuje.

Kostiantynivka k polovině července 2026 stojí přesně v bodě, kde se rozhoduje, jestli bude dalším Bachmutem, nebo městem, které Ukrajina ubránila. Rozhodne se na silnicích, ne na náměstí.