Kubánci mají pro Rusy více významů

Pro ruskou armádu je z mnoha důvodů lepší, pokud za ně budou umírat cizinci. Pokud totiž nemají ruské státní občanství a nevstupují přímo do ní, mají vůči nim stát menší povinnosti, a též to před domácí veřejností vypadá lépe, než když umírají Rusové. Sestava ruské zahraniční legie je nicméně úplně jiná, než bývala u ukrajinské, za níž bojovali lidé z desítek zemí.

Češi je nechtějí, Poláci zvažují další dvě perutě a jiné nechtějí. Evropské letectvo bude definovat F-35, ne Gripen. Důvody jsou prosté

A to včetně bývalých armádních příslušníků a zkušených veteránů, jejichž motivací nebyly peníze, ale zejména ochrana ukrajinské svobody. Zato v ruské zahraniční legii bojují výhradně lidé z chudých poměrů, často z Afriky nebo Jižní Ameriky, pro něž znamená plat ruského vojáka doslova majlant. A to ani nedostávají náborové příspěvky jako ruští občané.

Navíc Rusové – nejenom velení, ale i řadoví vojáci – takovými žoldnéři pohrdají. Například se jim vysmáli, že skončí jako potrava pro děla, a to i přesto, že je na nich na mnoha úsecích fronty závislá. Ukázalo se dokonce, že bez nich nezvládnou kompletní obsazení Pokrovsku, což zřejmě souvisí s taktikou jejich nasazování v první linii, kdy mají odhalit nepřátelské pozice.

Jdou na to chytře. Rusové se snaží obnovit Černomořskou flotilu, i když jim ji Ukrajinci zdevastovali

Mnoho žoldnéřů bylo také Rusy podvedeno a končí v nejtvrdších bojích zcela proti své vůli, což je například přimělo u Kupjansku kapitulovat bez odporu. Z Afriky by nicméně mělo pocházet asi jenom 1 800 žoldnéřů; oproti tomu z Kuby jich může být až 15 tisíc.

„Celkově se toto číslo může pohybovat kolem 10 000 až 12 000, nebo dokonce až 15 000. Je to relativně malý počet lidí, kteří byli donuceni, ať už podvodem nebo jinými prostředky, podepsat smlouvy,“ uvedl Andrij Černjak, zástupce ukrajinské rozvědky. Ta věří, že Rusko vnímá Kubu jako součást své geopolitické sféry zájmu, takže verbuje její obyvatele spíše pro propagandu než pro vojenské účely, ačkoliv na bojišti také mají své místo; min. jsou do počtu.

„Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo

„Snaží se ukázat, že Rusko není agresor, a že i další země takzvaného civilizovaného světa podporují ruské myšlenky a plány,“ dodal. Stojí nicméně za připomínku, že Kuba odmítla, že by verbování svých občanů podporovala, a tamní ministerstvo zahraničních věcí dokonce odhalilo nelegální ruské schéma, které to dělalo proti vůli tamní vlády.

Článek Rusko to samo nezvládá, tak nasadilo početnou kubánskou legii. A nejde o žádnou trošku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nábor pokračuje i přes zásah vlády

Skandál s náborem žoldnéřů na Kubě se poprvé dostal na veřejnost začátkem září 2023. Kubánská vláda tehdy reagovala zatčením některých lidí a zdálo se, že je problém vyřešen. Portál Defence-Blog ale uvedl, že se ukrajinským hackerům ze skupiny Cyber Resistance podařilo získat důkazy o pokračujícím náboru Kubánců. Někteří z nich přitom podepsali smlouvy ještě koncem září 2023. Ukazuje se tak, že reakce kubánské vlády není dostatečná, ale stejně tak nelze vyloučit, že z toho někteří představitelé kubánského režimu profitují.

Cuban mercenaries uniformed with the army insignia and the Russian flag 🇷🇺 pic.twitter.com/mFONRzs2oe

— Miguel Cossio (@cossiom) September 9, 2023

Kolik Kubánců vlastně do ruské armády narukovalo, však není jasné, jednat by se ale mělo minimálně o stovky, i když jich mohou být i nižší tisíce. Web TheGlobalAmericans potom uvedl, že jsou pro Kubánce atraktivní hlavně nabízené peníze – průměrný měsíční plat na Kubě je prý 17 dolarů (tedy v přepočtu z tamní měny, kubánského pesa, asi 390 Kč), zatímco Rusové nabízí náborový příspěvek 2 000 dolarů (46 tisíc Kč), a pak měsíční žold v podobné výši. Pro Kubánce jde o možnost, jak opustit chudobu; někteří dokonce odjeli do Ruska i s rodinami.

Kubánci musí povinně na vojnu

Kubánští rekruti jsou pro ruskou armádu v některých ohledech výhrou. Podařilo se jim mj. získat například bývalé důstojníky s praxí, a navíc platí pro muže na Kubě dvouletá povinná vojenská služba – každý z nich má tedy alespoň nějaké vojenské znalosti. Na druhou stranu může být rizikem, že neumí rusky a nebudou tedy rozumět příkazům. Stránky Havana-Live uvedla, že Kubánci končí hlavně u 106. výsadkové divize, kde slouží i jiní cizinci, třeba naverbovaní Srbové. Tato divize již byla během války minimálně dvakrát takřka vyhlazena.

Na Ukrajině umírají i Američané s nejlepším výcvikem: dohromady přitom čítá legie zahraničních „žoldnéřů“ přes 60 000 vojáků

Důkazy ovšem naznačují, že mnozí kubánští rekruti byli při náboru podvedeni – server Politico popsal případy, kdy si Kubánci mysleli, že jedou do Ruska stavět opevnění nebo opravovat poničená města. Často pak podepsali kontrakt v ruštině, který ale zavazoval k nasazení na frontě – obsah smlouvy se přitom dozvěděli jen stručně od překladatele. Pokud by ale nyní odmítli na frontu nastoupit, znamenalo by to v podstatě zradu. Pro mnohé to tedy znamená, že se mohou stát jen potravou pro děla, neb se ruští velitelé nebudou zdráhat poslat cizince kamkoli.

Článek Rusko verbuje do armády i kubánské žoldnéře a neváhá jim královsky platit. Mnohé však „na ruský způsob“ podvedlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Učil se létat na českém Aeru L-29

Orestes, jemuž byly jeho otcem a porevolučním kubánským vzdělávacím systémem vštěpovány ideály socialismu od raného mládí, se zamiloval do létání již jako malý chlapec. Bylo jeho životním snem stát se stíhacím pilotem. To se mu splnilo a Lorenzo byl poslán na speciální výcvik na území Sovětského svazu.

Právě tam se však mladému pilotovi dostalo tvrdé životní lekce a srážky s realitou, jež naprosto rozdrtily iluze a ideály socialismu, které sovětská a kubánská vláda nutily svému lidu. Jak řekl sám pilot: „Ze Sovětského svazu jsem se vrátil rozčarovaný ze všeho, čemu nám bylo řečeno, že máme věřit“.

Léta strávená v Sovětském svazu mu však přinesla i jednu neocenitelnou výhodu, stal se totiž vojenským stíhacím pilotem. Začínal na českých cvičných letounech Aero L-29 Delfín a následně přesedlal na nadzvukovou stíhačku Mikojan-Gurevič MiG-21M. Sám Lorenzo potvrdil, že letecký výcvik v SSSR byl výtečný a piloti měli k dispozici velice obšírné a kvalitně zpracované materiály. Účastnil se tříměsíčního pozemního výcviku. Po úspěšném dokončení jarního cvičení začal s lekcemi létání.

Letecká výuka začínala jednoduchým manévry po okolí regionu, následoval nácvik formací, a nakonec přišla řada na akrobacii. Lorenzo upřesnil, že pokud mu ve výcviku něco chybělo, bylo to létání na různá letiště. Letecký výcvik totiž probíhal pouze na jednom letišti. Lorenzo během výcviku v SSSR nalétal kolem 130 hodin na letounech L-29 a dalších 130 hodin pak na letounech MiG-21. Po ukončení studia se, nyní už plně vycvičený bojový letec, vrátil na Kubu.

Opustil rodinu a dezertoval do USA

Na začátku 80. let byl Lorenzo vyslán do Angoly, aby spolu s kubánskými revolučními ozbrojenými silami zasáhl do dlouhotrvající občanské války. Právě zde na něj znovu dolehlo další rozčarování nad ideály socialismu. V roce 1986 se pak vrátil do SSSR, kde navštěvoval Vysokou školu maršála Grigorije Žukova.

Během let se v něm postupně hromadila nespokojenost s režimem. Lorenzovi došlo, že Kubu není možné změnit. Nakonec to byla jeho milující a starostlivá manželka Vicky, která podnítila Lorenza k onomu radikálnímu kroku. Orestes nechtěl, aby se jeho děti staly oběťmi lživé propagandy jako on a jeho žena.

Dne 20. března roku 1991 měl Orestes Lorenzo, tehdy v hodnosti majora, podniknout svůj první samostatný let na palubě letounu MiG-23 Flogger, s měnitelnou geometrií křídel. A právě v průběhu tohoto významného letu se rozhodl realizovat svůj únikový plán. Lorenzo později potvrdil, že už když čekal v kokpitu na povolení ke startu, třásl se strachy. Zanedlouho ve svém elegantním MiGu, jenž nesl registrační číslo 722, hladce odstartoval. Brzy po vzletu však klesl co nejníže mohl a nepozorovaně zamířil k jižnímu cípu Floridy. 

Po kostrbatém přistání následovalo přivítání

Kvůli předem nastaveným, a tedy pevně daným rádiovým kanálům, nemohl Orestes komunikovat s dispečery americké námořní letecké základny Key West. Musel proto Američanům nějakým dobře viditelným způsobem sdělit své neagresivní záměry. Zároveň si musel pilot dávat velký pozor, aby neletěl severně od Key West a nestal se tak terčem útoku. Při příletu nad Boca Chica Key a Key West vysunul kubánský pilot klapky, vzduchové brzdy i podvozek a s výškou asi 300 až 600 metrů proletěl velmi pomalu nad základnou.

Následně se stočil doleva a manévr opakoval. Lorenzo proletěl nad přistávací dráhou celkem třikrát a po celou dobu doslova mával křídly svého stíhacího letounu ve snaze naznačit svůj přátelský status. Pohled na nečekaného vetřelce, který se nepozorovaně dostal až k americké letecké základně, byl jistě více než překvapivý. Jeden z amerických pilotů vyřkl svůj údiv i nahlas, když do rádia ohromeně zvolal: „Na dráze je ruský MiG!“.

Orestes přistál asi v 11:20, a jelikož se mu nedostávalo žádné odezvy, zůstal sedět s nastartovaným motorem R-35 Chačaturov v kokpitu svého letounu. Lorenzo nebyl vůbec obeznámen s americkými postupy, ve skutečnosti po celý život jen slýchal, jací jsou Američané zkorumpovaní a násilní barbaři. Po chvíli čekání se k jeho letounu konečně přiblížilo vozidlo se žlutým majákem a zastavilo vedle stojícího MiGu. Lorenzo na pokyn řidiče vypnul motor a sledoval jak z dalšího, tentokrát červeného, vozidla vystupují dva muži v uniformách amerického námořnictva.

Jeden z nich byl seržant hispánského původu a Lorenzo usoudil, že se nejspíše jedná o překladatele pro druhého, staršího muže, který byl zřejmě důstojníkem. Kubánský pilot neměl tušení, co jej čeká. I přes svou nervozitu však otevřel stříšku a seskočil na americkou půdu. Následně španělsky vysvětlil, co dělá major kubánského letectva na americké základně. Jakmile hispánský seržant přeložil Lorenzovo hlášení, starší důstojník se usmál, natáhl ruku na pozdrav a pronesl: „Vítejte ve Spojených státech!“.

Lorenzo se vrátil pro svou rodinu

Orestes se usadil ve Virginii a užíval si svobodu, která byla po životě stráveném pod dusivou socialistickou vládou rozhodně osvěžující. Jedna věc jej však stále tížila, jeho rodina i nadále setrvávala na Kubě. Lorenzo věděl, že musí vzít věci do vlastních rukou a přivézt svou manželku a děti do Ameriky. Na letišti v Leesburgu ve Virginii si zařídil certifikaci pilota Federálního leteckého úřadu. A v roce 1992 se mu podařilo získat pilotní průkaz.

Jako pilot MiGu byl důvěrně obeznámen s kubánskou protivzdušnou obranou a co víc, znal také postupy kubánských velitelů. Po řadě komplikovaných výpočtů a tvorbě různých vizuálních pomůcek došel Orestes k závěru, že záchrana jeho rodiny pravděpodobně není možná. Ani Castrovy výhružky však Lorenza nakonec od jeho bláznivého plánu neodradily. Kubánský pilot se tak téměř 2 roky po své dezerci vydal na náročnou záchrannou misi zpět do své rodné země.

Přistál uprostřed rušné dálnice

Lorenzo se domníval, že pokud bude při přeletu floridského průlivu udržovat malou výšku, kubánské úřady jej nebudou schopny vůbec zaznamenat. Nebo přinejmenším ne do doby, kdy už bude příliš pozdě na jeho zastavení. Své ženě poslal dopis, ve kterém jí vzkázal, aby se i s oběma chlapci dopravila v jím určený čas na dálnici, táhnoucí se poblíž hlavního pobřeží východně od Havany.

Dopis byl naštěstí doručen do správných rukou a Vicky se i se syny zvládla na dané místo dopravit. Když je Lorenzo uviděl, okamžitě přistál se svou starou jednomotorovou Cessnou uprostřed rušného dálničního provozu. Řidič protijedoucího kamionu, jistě velmi překvapený přítomností letadla na dálnici, sešlápl brzy doslova na poslední chvíli a zastavil pouhých 10 metrů od letounu. Lorenzo neztrácel čas, otočil čtyřmístnou Cessnu a bleskurychle naložil svou rodinu. Na objímání nebyl čas a kubánský pilot se konečně po boku svých nejbližších vydal zpět na Floridu.

Američtí představitelé později uvedly, že si sami nejsou jisti, zda radar provozovaný celní službou či jinou agenturou Lorenzův let vůbec zachytil. Dostat se jednou nepozorovaně do cizí letové zóny lze označit přinejmenším za slušný výkon. Lorenzo to však zřejmě dokázal hned dvakrát, a to už si zaslouží poklonu. Téměř neproveditelná záchranná mise skončila velkým úspěchem a Lorenzova rodina se dostala v bezpečí do Ameriky.

Jaký další těžko uvěřitelný příběh o uprchlících znáte?

Zdroj: TheAviationGeekClub, LATimes

Článek Let za svobodou: Těžko uvěřitelný příběh, kubánský MiG-23 proletěl do Spojených států amerických bez povšimnutí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Plány na svržení Fidela Castra

CIA a Kennedyho administrativa se pokoušela vymyslet, jak se Fidela zbavit, a hlavně ho dostat od moci. Z pokusu něco vymyslet, vznikla operace s názvem Mangusta. Tato operace se dala označit za bláznivé plány, kdy se snažili Fidela Castra zbavit moci za každou cenu.

Ještě předtím, než byl zvolen John F. Kennedy zkoumala Eisenhowerova vláda a CIA možnosti, jak zamezit další vládě Fidela Castra a zbavit ho moci. Americké vládní představitele velice znepokojovalo to, že měl úzké vazby na Sovětský svaz a blízkost Kuby ke Spojeným státům byla malá.

iZdroj fotografie: Unsplash

Podle některých dokumentů se CIA snažila najít způsob, jak se zbavit Castra ještě před Kennedyho nástupem do úřadu. Například mafie by mohla mít motiv Castra zabít. Castro totiž narušil chod kasin, cestování a mafiánské obchodní zájmy v Havaně. Mafie by poskytla CIA důležité popření, kdyby se plán atentátu odhalil.

Nástup Johna F. Kennedyho nezměnilo plány

Když Kennedy nastoupil do úřadu, byly plány atentátu téměř zrušeny. Stále byla v plánu invaze CIA na Kubu. V roce 1960 v březnu Dwight D. Eisenhower nařídil CIA, aby vycvičila a vyzbrojila jednotky kubánských exulantů pro ozbrojený útok na Kubu. V roce 1961 se Kennedy stal prezidentem a tento plán zdědil po Eisenhowerovi. I přes jiné rady svých vojenských poradců se rozhodl v plánu pokračovat.

iZdroj fotografie: Pixabay

V dubnu roku 1961 se téměř 1200 kubánských exulantů s pomocí amerických výsadkových plavidel vylodilo v Zátoce sviní na Kubě s americkými zbraněmi. Chtěli motivovat ostatní kubánské občany, aby povstali a svrhnuli Castra a jeho vládu. Tento plán se okamžitě rozpadl, protože přes 100 útočníků bylo zabito a více než 1 100 zabito.

Pokračování operace Mangusta

Kvůli neúspěšné invazi v Zátoce sviní vznikla operace Mangusta. Po této neúspěšné akci byla Kennedyho vláda odhodlána dostat Castra od moci na Kubě jakýmkoliv způsobem. Ministr obrany Robert McNamara vzpomínal, že on i Kennedyovi byli „v době Zátoky sviní i po ní vůči Castrovi hysteričtí“.

iZdroj fotografie: Unsplash

Po tomto okamžiku se Kennedyho administrativa a CIA výrazně více snažili zbavit Castra od moci na Kubě. Prezident Kennedy v listopadu 1961 schválil tajnou operaci s názvem Operace Mangusta. Jejím cílem bylo odstranit z Kuby Castrův komunistický režim.

Bratr Johna F. Kennedyho měl dohlédnout na operaci

Prezident Kennedy pověřil dohledem nad operací svého bratra Roberta Kennedyho, protože měl pocit, že ho jeho poradci zradili. Úkolem generála Edwarda Landsdale bylo koordinovat činnost CIA, ministerstva obrany a ministerstva zahraničí.

Když se konala schůzka o Kubě v Bílém domě v roce 1961, tak Robert Kennedy napsal, že jeho myšlenkou bylo rozvířit dění na ostrově špionáží, sabotážemi a všeobecným nepořádkem, který by byl řízen a provázen samotnými Kubánci. Chtěl, aby do října 1962 došlo na Kubě ke vzpouře a Kubánci by svrhli Castra.

Taktické kroky Kennedyho vlády

Kennedyho administrativa udělala řadu taktických kroků, aby způsobili to, že se kubánský lid vzbouří proti Castrovi. Edward Lansdal vytvořil proticastrovské rozhlasové vysílání, které se tajně vysílalo na Kubě. Jednalo se o psychologické operace, které měli lidi donutit, aby svrhli Castra.

iZdroj fotografie: Unsplash

Další operace byla od Lansdale pod názvem „Operace Dobrý čas„. Ta měla znepokojit kubánské obyvatelstvo. Rozšiřovaly se falešné fotografie, na kterých byl obézní Castro v bohatě zařízeném pokoji. Kubánci si měli myslet, že Castro využívá kubánské občany.

Návrh falešných operací na americké území

Mezi tyto triky patřil i útok spřátelených Kubánců v uniformách kubánské armády na americkou základnu v zátoce Guantánamo a sabotáž prázdné americké lodi v přístavu. Mezi další trik, který byl navrhnut patřila teroristická kampaň v oblasti Miami a dalších měst. Z těchto útoku by bylo možné obvinit Castra a vojáci USA by mohli zasáhnout na Kubě.

Z operace Mangusta vzešel další nápad, týkající se kapsle Mercury a astronauta Johna Glenna (první Američan, který obletěl Zemi). Myšlenkou bylo, poskytnutí důkazu, že by se let Mercury na oběžnou dráhu nezdařil. Obviněna by z toho byla Kuba. Plánovači této myšlenky by toho dosáhli tak, že by vyrobili různé důkazy, které by ukazovaly na zásah ze strany Kubánců.

iZdroj fotografie: Pixabay

Z těchto plánů od Landsmana nebyl nikdy žádný přijat. Pokusy o zabití Castra provedli členové operace Mangusta. Část operace, která je známá jako Executive Action, řídil agent CIA William King Harvey. Údajně byla tato akce eufemismem CIA.

Akce byla brána jako projekt výzkumu vývoje prostředků ke svržení zahraničních politických vůdců, včetně „schopnosti provádět atentáty“. Označení ZR/RIFLE bylo kódové označení, které dostal Harveyho projekt. Harvey využil k atentátu na Castra i mafiány, ale veškeré pokusy se nepodařily.

Ve většině případů plány nebyly uskutečněny

Operace Mangusta byla spíše na papíře než v praxi. V roce 1962 dne 16. října začala kubánská krize. Prezident Kennedy operaci Mangusta pozastavil. Snaha o svrhnutí Castra se později znovu obnovila. Oficiálně byla celá operace rozpuštěna v roce 1963.

První zmínky o operaci Mangusta se napovrch dostali v roce 1974. Bylo to v souvislosti se skandálem Watergate.

Zdroj: War History Online

Článek Operace Mangusta alias Pokus o svržení Fidela Castra. Bláznivé plány, které měly jediný cíl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Kubánská armáda na konci padesátých let zařadila do výzbroje například tyto československé zbraně:

• Protiletadlové automatické dvojkanony 30mm PLDvK vz. 53
• Poloautomatické pušky ráže 7,62 mm se skládacími bajonety

Válka pro pár tisíc vojáků

Ve skutečnosti byla celá invaze jen takovou šarvátkou, a pokud by se neodehrávala na jediné výspě komunismu v Karibiku uprostřed studené války, pravděpodobně by o ní dnes nikdo nevěděl. Na ostrově se vylodilo 1 500 členů Brigády 2506 složené z kubánských emigrantů. Proti nim stálo 25 tisíc kubánských vojáků s československou výzbrojí, prakticky neozbrojená milice a několik tisíc lehce ozbrojených policistů. Nízké byly i ztráty, na obou stranách dohromady zahynuly necelé tři stovky vojáků. Výrazně větší ztráty zaznamenala milice, která se však proti vyzbrojeným útočníkům prakticky nemohla bránit.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Celá řada chyb a jasná porážka

Invazní síly udělaly celou řadu taktických chyb, obránci pak měli u některých manévrů pořádnou porci štěstí. Celá akce každopádně skončila fiaskem a Fidel Castro díky ní svou moc nad ostrovem upevnil. Chlubil se také osobní účastí při bránění vlasti před imperialistickou agresí a v Havaně je dodnes vystaven stíhač tanků SU-100, z něhož prý Castro ostřeloval zásobovací lodě nepřítele. Invazní síly byly nadobro poraženy již třetí den od zahájení mise a většina přeživších byla zajata, aby je později Kuba vyměnila za potraviny a léky v hodnotě milionů tehdejších dolarů.

Článek Invaze v zátoce sviní: Československé zbraně v akci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.