Obři s dlouhým rodokmenem

Na ideální ponorce pracovalo americké námořnictvo od Velké války. Loď měla být připravena pro boj nejen v Atlantiku, ale především v Pacifiku, což mělo svá specifika. Nutné bylo, aby měla velký dosah a schopnost bojovat samostatně v hloubi nepřátelského moře. Třída Gato byla vyvinuta těsně před válkou a pro tento úkol přímo ušita. 

Kreml zase nevěří, jak Američané mění názory. Vytvoří v Rumunsku tankovou zeď z Abramsů

Gato byly mnohem větší než ponorky z Atlantiku. Měřily 95 metrů (pro srovnání, německý typ VII měl 67,5 m), šířka trupu byla 8,31 m a ponor 4,65 m. Výtlak vynořené potom 1 525 tun, zatímco ponořené 2 424 tun. Konstrukce ponorky byla dvoutrupá, kdy byl tlakový trup kryt lehkým hydrodynamickým. V prostoru mezi nimi potom byly nádrže na palivo a na balast.

iZdroj fotografie: Uživatel Eric Friedebach / Creative Commons / CC BY

Pro plavbu na hladině měly ponorky 4 dieselové motory s výkonem 4 MW, které zároveň dobíjely 126 baterií. Ty poháněly při ponoření 4 elektromotory s redukcí o výkonu 2 MW, jenomže redukce byla velmi hlučná a ponorku při plné rychlosti prozrazovala. Rychlost plavby na hladině byla 21 uzlů (38 km/h) a pod ní 9 uzlů (17 km/h). Třída Balao se od Gato lišila jenom posíleným trupem a zvýšeným ponorem do 120 metrů oproti 90 metrům.

Posádka měla na palubě velký luxus

Obě třídy měly dva velké nešvary: pomalé ponoření a nevýkonné kormidlo, které reagovalo hodně pomalu. Dosah ponorek byl 10 000 námořních mil (20 000 km) a výzbroj tvořilo 10 torpédometů (6 na přídi, 4 na zádi) ráže 533 mm se zásobou 24 torpéd, ale na palubě bylo i 76mm dělo (u Balao 125mm) a protiletadlové kanóny Bofors 40 mm a Oerlikon 20 mm.

Před válkou ani neexistovala, dnes nejvýkonnější ukrajinská houfnice děsí Putinovy hordy. Zásluhu na tom má i česká Tatra

Výroba ponorek třídy Gato se rozjela již v roce 1941, ale po úderu na Pearl Harbor nabrala ďábelské tempo. Do roku 1944 bylo spuštěno 77 plavidel třídy Gato, a od roku 1942 do roku 1946 vzniklo 120 jednotek Balao. Staly se tak nejpočetnějšími typy ponorek v dějinách amerického námořnictva. Služba na nich se navíc stala prestižní a velmi žádanou.

iZdroj fotografie: Uživatel Eric Friedebach / Creative Commons / CC BY

Šest důstojníků a 54 námořníků mělo k dispozici neslýchaný luxus. Prakticky všichni měli vlastní palandu, k dispozici byla sprcha, dostatek pitné vody, prádelna, chladničky (po podařené akci byla podávána i zmrzlina) a klimatizace. Nebylo to ovšem samoúčelné. Ponorky měly vydržet na moři až 75 dní a dostat se do hloubky japonského prostoru, takže posádka pochopitelně nesměla trpět ponorkovou nemocí ani strádáním.   

Samurajové, kteří skončili na dně

Operace amerických ponorek byly nejúspěšnější námořní kampaní v dějinách. Ke dnu poslaly kolem 1 100 japonských obchodních lodí a 200 válečných, což je celkem 56 % námořních ztrát loďstev OSY dohromady. Díky jejich činnosti se podařilo v roce 1945 to, co se Němcům nepodařilo s Británií – zcela zničit obchodní flotilu Japonců a přerušit dopravní trasy.

Největší chyba Vladimira Putina: vede „civilizační válku“ proti Západu, kterou nemůže vyhrát. Jediné, co se mu daří, je rozvrat Ruska

Cena byla však vysoká. Bylo ztraceno 52 ponorek (z toho 20 třídy Gato a 9 Balao) s 3 500 muži na palubě. Nejvýkonnějším zabijákem Japonců byla USS Tang (třída Balao), která potopila 33 nepřátelských lodí s tonáží 116 000 tun. Paradoxně ji 24. října 1944 potopilo v Tchajwanském průlivu vlastní vadné torpédo, které opsalo kruh. Z 87 mužů se zachránilo jenom devět.

iZdroj fotografie: Uživatel Eric Friedebach / Creative Commons / CC BY

Ponorka Archerfish drží jiný rekord. Na konci roku 1944 potopila letadlovou loď Šinano (s výtlakem 59 000tun), což je dosud největší plavidlo potopené ponorkou. Ani s koncem války však kariéra metel Pacifiku neskončila. Obě třídy sloužily až do začátku 70. let a mnoho jich bylo rozdáno spojencům. Dodnes se zachovalo 14 ponorek obou tříd jako muzeální kusy. USS Tusk, dnes Hai Pao, spouštěná na vodu 1943, dodnes slouží v tchajwanském námořnictvu.

Článek Američtí žraloci, co zlomili vaz císařskému Japonsku. Ponorkám třídy Gato a Balao se povedlo to, kde Němci selhali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KD-21 je balistická, ne hypersonická

Letoun H-6 je v současnosti jediným strategickým bombardérem v čínské výzbroji. 19Fortyfive uvádí, že byl v posledních letech modernizovaný, aby dokázal nést různé typy moderních zbraní, tedy včetně hypersonických a řízených střel. Raketa KD-21 by dle všeho měla být jednou z nich. Armádní zpravodaj upozorňuje, že se o ní velmi často mluví jako o hypersonické balistické raketě, což je vlastně nepřesnost, protože balistické rakety sice hypersonické rychlosti dosahují, ale mezi hypersonické zbraně řazené nebývají.

That‘s interesting: AFAIR it is the first time confirmed, to see the KD-21 ALBM being carried by an operational bomber.

Here a H-6K assigned to the 10th Bomber division carries two KD-21s during the ongoing exercise.

(Images via @太湖军I名 from Weibo) pic.twitter.com/EszNyGrPd9

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) April 1, 2025

KD-21 nesená bombardérem je každopádně ohrožením pro západní země, hlavně pak pro Ameriku. Wikipedia uvádí, že má jít o variantu protilodní balistické rakety YJ-21 upravené tak, aby dokázala zasahovat nejenom lodní, ale také pozemní cíle. Její dolet se odhaduje na 1 500 km, rychlost až Mach 6. Přesnost není známa, ale pravděpodobně bude velmi dobrá. V podstatě by měla fungovat podobně jako ruská Ch-47M2 Kinžal, jejíž dosah je udávaný na až 2 000 km, přičemž jde o upravenou balistickou raketu 9K720 Iskander.

Bombardér s raketou je nebezpečný

Starý bombardér H-6, nebo spíše z jeho modernizovaná varianta H-6K, se stává díky raketě KD-21 mimořádně nebezpečným. Je kopií sovětského letounu Tupolev Tu-16 Badger z 50. let 20. století, uvádí Wikipedia, a zhruba před 15 lety začala jeho modernizace, byť ani po ní rozhodně není nějakým výkřikem moderní techniky – na druhou stranu to není nezbytné. Podobná výzbroj totiž umožňuje osádce držet se dostatečně daleko od jakéhokoliv nebezpečí představovaného protivzdušnou obranou nebo nepřátelskými stíhačkami.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

Kombibace H-6K a rakety KD-21 (ArmyRecogntion odhaduje, že může nést až 4 kusy) ohrožuje hlavně americké základny v Pacifiku, například ostrov Guam. Čína by mohla letku vyslat někam nad moře a zaútočit na něj z dálky. Redakce Armádního Zpravodaje však upozorňuje, že mají takové základny na druhou stranu silnou protiraketovou obranu složenou ze systémů MIM-104 Patriot, THAAD a lodí se systémem Aegis. Třeba Patriot prokázal schopnost sestřelit ruský Kinžal a čínská raketa je mu hodně podobná; ale obranu lze přehltit.

Článek Amerika v ohrožení: Čína má sice jediný strategický bombardér, ale zvládá i hypersonické balistické rakety KD-21 s dosahem 1 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Soupeření Číny, Ruska a USA je dlouhodobé

Hlavním soupeřem jsou v oblasti Pacifiku samozřejmě Spojené státy americké, které jsou trnem v oku jak Rusku, tak Čínské lidové republice. Největší země světa je hlavně vzhledem k rozsáhlí podpoře Ukrajiny s nejsilnější zemí světa na kordy, zatímco zemi draka zase vadí americká přítomnost v západním Pacifiku a podpora některých států, s nimiž má územní spory. Nejvíce ožehavé jsou americké záruky Tchaj-wanu, který Čína považuje za své vzbouřenecké území, ale USA ho slíbily v případě útoku bránit, na což se už Tchaj-wan připravuje.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Výsledkem amerického vlivu jsou pak akce jako velké čínsko-ruské cvičení u Aljašky na přelomu července a srpna 2023. Účastnilo se ho 11 plavidel včetně čínských torpédoborců třídy Type 052 nebo ruských třídy Udaloy. I když se pohybovala v mezinárodních vodách, i tak k nim Američané vyslali hned 4 své torpédoborce a hlídkový letoun Boeing P-8 Poseidon. V poslední době spolu však ruské a čínské lodě hlídkovaly i na dalších sporných místech.

Velmoci mají řadu územních sporů

Rusko a Čína mají v oblasti západního Pacifiku s jinými státy velké spory. Rusko hlavně s největším tamním spojencem USA, tedy s Japonskem, protože na konci druhé světové války okupovalo japonské Kurilské ostrovy. Čína se zase pře s Japonci o menší ostrůvky, ale ještě vážnější jsou její akce v Jihočínském moři. Téměř celé si ho nárokuje pro sebe, přičemž si počíná velmi agresivně. Nutno říci, že Spojené státy americké, ale i další západní země, tam občas posílají lodě na podporu jiných států, potažmo aby čínské aktivity utlumily.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Izraele

Na stále drzejší akty Číny a Ruska začínají okolní státy pochopitelně reagovat. Například v USA probíhá debata, zda na Aljašce zřídit stálou základnu námořnictva, což by znamenalo posílení jehid přítomnosti v oblasti severního Pacifiku´, s zároveň by to bylo blízko do Ruska. Američané mají už teď pakt AUKUS složený z USA, Velké Británie a Austrálie, ale spolupráci a větší koordinaci se snaží prohlubovat i s Japonskem a Jižní Koreou. I v jejich případe se mluví o uzavření nějakého paktu, což samozřejmě zvyšuje obavy Číny i Ruska.

Článek Čínsko-ruská flotila podtrhuje spolupráci obou zemí a Americe tak roste velká protiváha aneb „Nepřítel mého nepřítele je můj přítel“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.