Dvě verze jednoho systému, dva různé účely

Mobilní Pancir-S je v ruské architektuře protivzdušné obrany poslední bodová vrstva. Podle technického listu Rosoboronexportu nese 12 řízených střel s dosahem 1,2 až 20 km a výškovým záběrem od 15 metrů do 15 kilometrů. Doplňují je dva 30mm automatické kanony 2A38M s účinnou palbou na 200 metrů až 4 kilometry. Celý komplex sedí na nákladním podvozku KamAZ, takže ho lze přesouvat tam, kde je zrovna potřeba: na frontu, k rafinérii, na okraj letiště.

Pancir-SMD je jiná filozofie. Vznikl přímo jako odpověď na masové dronové útoky. Nemá kanony, zato nabízí výrazně větší raketovou zásobu: až 48 malých protidronových střel TKB-1055, případně 12 standardních střel 57E6. Stacionární provedení ho předurčuje na střechy výškových budov a pevné pozice, kde mobilita nehraje roli, ale záleží na tom, kolik cílů systém dokáže zpracovat v jedné salvě. Právě proto Rusko potřebuje obě verze současně: jedna dává flexibilitu přesunů, druhá hustotu palby nad konkrétním objektem.

Pro srovnání: západní ekvivalent v krátkodosahové vrstvě představuje například německý IRIS-T SLS MK4 od Diehl Defence s dosahem 12 km a výškovým stropem 6 km. Vyšší vrstvu pak pokrývá IRIS-T SLM s dosahem 60 km a stropem 20 km. Pancir-SMD se svým protidronovým zaměřením blíží spíš specializovanému uzlu proti rojům než klasickému systému střední vrstvy.

Střechy Moskvy jako důkaz ohrožení

Ještě před srpnovou dodávkou se nad moskevskou panoramou začaly objevovat siluety, které tam dříve nebyly. Na konci května 2026 zachytil analytik Massimo Frantarelli na videu instalaci protiletadlového systému na Nordstar Tower, kancelářský mrakodrap vklíněný mezi sídlo GRU a obytnou zástavbu. Na záběry upozornil investigativní server iStories a informaci převzala Meduza. O necelé dva týdny později, začátkem června, se podle serveru Agentstvo objevil další komplet na střeše obytné výškové budovy v moskevské čtvrti Sokolniki.

Každý takový systém na civilní střeše je dvojí signál. Směrem k obyvatelům říká: chráníme vás. Směrem k analytikům říká něco jiného, že Rusko považuje průnik ukrajinských dronů až do centra metropole za reálný scénář. A není to paranoia. Už v roce 2023 zasáhl dron přímo areál Kremlu. Reportáž El País z května 2026 podrobně popsala, jak ukrajinské bezpilotní prostředky opakovaně proklouzávají skrz soustředné obranné kruhy kolem města.

Britský think-tank RUSI ve své analýze vzdušné války nad Ukrajinou upozorňuje na důležitý strategický důsledek: Rusko musí stahovat krátkodosahové systémy PVO z jiných směrů (včetně fronty) hlouběji do vnitrozemí, aby zahustilo obranu metropole. Každý Pancir na moskevské střeše tak chybí někde jinde.

Proč ani hustá síť nestačí

Podle odhadů z otevřených zdrojů, které shromáždil OSINT analytik jembob, operuje v okruhu 50 kilometrů od Moskvy zhruba 89 systémů Pancir a během posledního roku přibylo přes 100 nových pozic. Jde o odhad s nejistotou, ale i kdyby byl přibližně správný, ilustruje obrovské úsilí. Přesto Moskva zůstává zranitelná.

Důvody jsou strukturální a Pancir za ně nemůže sám:

• Malé drony se špatně chytají. Kompozitní trup ukrajinských jednorázových útočných dronů typu Ljutyj nebo Bober má minimální radarový odraz. Deutsche Welle cituje experty, kteří vysvětlují, že radar Panciru takové cíle zachytí na výrazně kratší vzdálenost, než odpovídá jeho papírovým parametrům.
• Městská zástavba stíní. Budovy vytvářejí radarové stíny a mrtvé úhly. Dron letící nízko mezi paneláky se může objevit v zorném poli systému příliš pozdě na efektivní reakci.
• Salvy přesycují obranu. Ukrajina posílá drony po desítkách až stovkách. Srpnový útok s více než 600 prostředky je extrémní příklad, ale i menší vlny dokáží vyčerpat zásobu střel jednoho kompletu dřív, než přijde doplnění.
• Trasy obcházejí očekávané koridory. Studie RUSI podrobně popisuje, jak ukrajinští operátoři plánují složité trasy, které se vyhýbají známým pozicím PVO a přicházejí z nečekaných směrů.

Výsledek? Ruská obrana mnoho dronů skutečně ničí. Analytici z Conflict Intelligence Team v některých velkých útocích odhadovali míru zachycení přes 90 %. Jenže zbylých pět nebo deset procent z šestisté salvy znamená desítky průniků. A stačí jeden dron s dvacetikilogramovým nákladem, aby způsobil požár rafinerie, zasáhl administrativní budovu nebo uzavřel letiště.

Válka asymetrie: drahá střela proti levnému dronu

Ekonomika celého souboje hraje proti obránci. Jedna řízená střela 57E6 pro Pancir stojí řádově stovky tisíc dolarů. Ukrajinský jednorázový dron s GPS navigací a jednoduchou hlavicí vyjde na zlomek této ceny. Právě proto Pancir-SMD přišel s možností nést 48 menších střel TKB-1055, což je snaha snížit cenu za sestřel a zvýšit počet zásahů na jedno nabití.

Ale ani to neřeší základní problém. Ukrajina v létě 2026 dál eskaluje rozsah útoků. Reportáž AP z 19. srpna přímo dokumentovala práci ukrajinských operátorů s dronem FP-1, dalším typem v rostoucím arzenálu dálkových bezpilotních prostředků. Logika ukrajinské strategie je jasná: víc dronů, víc tras, víc saturace. Nereagovat na posílení obrany čelním soubojem kus proti kusu, ale neustálým zvyšováním tlaku na logistiku, zásoby střel a lidské kapacity obsluhy.

Pro Česko a další členské státy NATO z toho plyne konkrétní poučení. Levné dálkové drony dokáží přinutit i jadernou velmoc, aby vršila krátkodosahovou protivzdušnou obranu kolem vlastní infrastruktury, letišť a velkých měst. Význam vícevrstvé obrany proti bezpilotním prostředkům, radarového pokrytí a dostatečných zásob interceptorů není teoretický koncept, je to lekce, která se právě odehrává nad Moskvou.

Nová dodávka Pancirů může snížit škody z jednotlivých útoků. Neudělá ale z Moskvy nedobytnou kopuli. Válka, která trvá už více než čtyři roky, ukázala jedno pravidlo opakovaně: každý štít najde svůj dron a každý dron najde svou skulinu.

Článek Rusko dostalo nové systémy Pancir hned ve dvou verzích. Věří, že zachrání Moskvu, ale Ukrajinci jim moc šancí nedají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Pancir slibuje a co doručuje

Rosoboronexport prezentuje Pancir-S1 jako univerzální štít: krátkodosahový systém schopný sledovat až 40 cílů, vést palbu na čtyři současně a ničit vše od řízených střel přes vrtulníky po bezpilotní letouny. Dvanáct řízených střel 57E6 doplňují dva 30mm automatické kanóny. Systém vznikl jako nástupce sovětské Tungusky a od roku 2003 slouží v ruské armádě i u exportních zákazníků.

Jenže papírové parametry mají háček. Centrum CSIS upozorňuje, že u cílů letících kolmo na osu systému se efektivní dosah střel zhruba půlí. A otevřená databáze Oryx k datu posledního snímku eviduje 46 vizuálně potvrzených ztrát Pancirů v ruské službě na Ukrajině, ať už zničených, poškozených, opuštěných, či ukořistěných. Skutečný počet bude vyšší. Nejde o bezcenný systém, ale o výraznou trhlinu mezi marketingem a realitou.

Jak se loví protiletadlový systém

Žádná zázračná zbraň Panciry neloví. Funguje kombinace kroků, kterou odborný portál Armada International popsal jako sekvenci „najít, oslepit, udeřit“.

Nejprve průzkum elektromagnetických emisí. Pancir vysílá radarem, a tím prozrazuje svou pozici. Pak přichází elektronický boj: v Libyi turecký systém Koral vytvořil rušicí koridor, kterým proletěly drony Bayraktar TB2 na radarově oslepený cíl. Na Ukrajině se taktika rozšířila o FPV drony, barážující munici, dělostřelectvo i balistické střely ATACMS. Britský think-tank RUSI popisuje „nepřetržitý buben“ ukrajinských úderů na ruské systémy krátkého dosahu.

Společný jmenovatel veřejně zdokumentovaných zásahů je prostý: Pancir je nejzranitelnější, když stojí sám, vysílá, nehýbe se a nemá kolem sebe další vrstvy obrany. Tedy přesně v situaci, do které ho ruská armáda opakovaně staví.

Tři bojiště, tři lekce

Sýrie, Libye a Ukrajina ukázaly různé tváře téhož problému.

V Sýrii v květnu 2018 izraelské letectvo zasáhlo desítky íránských a syrských pozic včetně protiletadlových baterií. Panciry tam fungovaly jako součást vrstvy, která měla chránit strategické objekty, a selhaly proti koordinovanému úderu kombinujícímu přesně naváděné munice s elektronickým potlačením.

V Libyi získal Pancir nejhorší publicitu. Turecké TB2 opakovaně zasahovaly exportní kusy systému dodané silám maršála Haftara. Podle zprávy panelu OSN, kterou citoval Janes, ovšem i turecké drony nesly vysoké ztráty; libyjské bojiště nebylo jednostranným masakrem, spíš vzájemným opotřebováním. Jeden z ukořistěných Pancirů se dostal do amerických rukou. Podle The War Zone ho Spojené státy převezly z Libye k detailnímu rozboru radaru, materiálů a elektroniky, což je klasická praxe takzvané exploatace cizího materiálu. Přesné závěry analýzy veřejně známé nejsou, ale hodnota takového kusu pro vývoj protiopatření je zřejmá.

Na Ukrajině probíhá nejdelší a nejintenzivnější souboj. Desítky potvrzených ztrát, široká paleta útočných prostředků a průběžná adaptace obou stran. RUSI zároveň varuje, že ruská protivzdušná obrana se od roku 2022 výrazně poučila: přesouvá baterie častěji, lépe je maskuje a propojuje se senzory. Pancir tedy není mrtvý systém. Je ale systém pod tlakem, který jeho konstruktéři nepředvídali.

Rusko opravuje, co bojiště odhalilo

Nejpřímějším přiznáním slabiny je reakce výrobce. Státní korporace Rostec u modernizované varianty Pancir-S1M výslovně zdůrazňuje schopnost ničit „malé pomalé bezpilotní letouny“. V únoru 2026 oznámila dodávku nových mini-raket, které zvyšují zásobu z 12 na 48 střel na jeden nosič. Logika je jasná: původních dvanáct drahých řízených střel proti rojům levných FPV dronů za pár tisíc korun představovalo ekonomický nesmysl. Každý výstřel za miliony na cíl za desetitisíce ničí rozpočet rychleji než nepřítel.

Konstrukční úpravy ale neřeší druhou polovinu problému: logistiku, údržbu kolového podvozku a disciplínu posádek. Drolící se pneumatiky z jara 2022 nebyly kuriozita. Byly symptomem systémového selhání údržbového řetězce, který u mobilního protiletadlového prostředku rozhoduje o přežití stejně jako kvalita radaru.

Co z toho plyne pro Česko a NATO

Česká armáda Pancir neprovozuje. Zavádí čtyři baterie izraelského systému SPYDER s dosahem až 80 km a dostupem 20 km, tedy jinou, vyšší vrstvu obrany. První baterie úspěšně prošla operačním testem celého řetězce od detekce po zásah. Rozdíl oproti ruskému přístupu je principiální: NATO staví na integrované, vrstvené protivzdušné a protiraketové obraně, kde žádný jednotlivý systém nemá sám držet vzdušný prostor.

Příběh Panciru je v tomto kontextu varováním i potvrzením. Varováním, že i technologicky vyspělý prostředek selže, pokud operuje izolovaně, bez elektronické ochrany a se zanedbanou logistikou. A potvrzením, že levné drony a elektronický boj dokážou z drahého bodového systému udělat cíl s katastrofální nákladovou bilancí.

Pancir-S1 není špatný systém. Je to systém, který bojiště přerostlo rychleji, než stačil jeho výrobce reagovat. A právě ta rychlost, s jakou roj dronů za cenu ojetého auta vyřadí komplex za stovky milionů, definuje dnešní válku víc než jakýkoli parametr v brožuře.

Článek Ruský protivzdušný systém Pancir-S1: lovce ničí jeho vlastní pneumatiky a drony se jeho střelbě vyhýbají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Poslední kilometr ruské obrany

Pancir-S1 není strategická zbraň. Je to bodová ochrana, poslední vrstva, která kryje konkrétní objekty: velitelská stanoviště, radarové pozice, odpalovací rampy dražších systémů S-300 a S-400. Kombinuje dvanáct řízených střel s dosahem do dvaceti kilometrů a dvojici 30mm kanonů účinných do čtyř kilometrů. Podle Rosoboronexportu dokáže souběžně pálit na čtyři cíle.

V praxi to znamená, že Pancir netvoří nepropustný štít sám o sobě. Tvoří spodní patro vícevrstvé architektury, kde S-300 pokrývá střední pásmo 25–150 kilometrů a S-400 sahá teoreticky až na 400 kilometrů. Bez Panciru ale zůstávají tyto drahé systémy obnažené vůči dronům a střelám letícím nízko nad terénem. Právě proto ho Rusko rozmístilo i na moskevských střechách, a právě proto se stal prioritním cílem zpravodajského zájmu.

Co HUR skutečně rozebrala

12. května 2026 zveřejnila HUR na portálu War&Sanctions interaktivní 3D model bojového vozidla 72V6, srdce systému Pancir-S1. Nejde o fotografii jednoho ukořistěného kusu, ale o detailní rozpad celého systému na pojmenované uzly s vazbou na konkrétní výrobce. Jak přesně model vznikl, rozvědka veřejně neříká.

Co ale říká, je výmluvné. Systém se rozpadá na:

• vyhledávací radar 2RL80,
• naváděcí radar 1RS2-1E,
• elektrooptický modul 1TPP1-E,
• inerciální navigaci BINS2M-S-03,
• výpočetní blok 1VS1-1K,
• komunikační systém 12Š6,
• pohony věže 2E60 a 2E61,
• kanony, věž a podvozek KamAZ-6560.

Na výrobě se podílí 52 identifikovaných podniků. Žádný z uzlů nepůsobí jako technologický průlom; jde o konvenční radarovou, optickou, výpočetní a mechanickou techniku rozloženou do široké sítě subdodavatelů. Podle analýzy britského think-tanku RUSI z prosince 2025 je hlavní montáž koncentrovaná v Tule v okruhu pouhých osmi kilometrů. Geografické úzké hrdlo, které z výroby dělá zranitelný bod.

Deset firem bez sankcí

Z 52 podniků jich deset dosud nefiguruje na žádném sankčním seznamu. HUR veřejně jmenuje tři příklady: Kazaňský elektrotechnický závod, který dodává bloky měření úhlového zrychlení a záložní zdroje; Centrum komercializace technologií vyrábějící součásti výpočetního systému 1VS1-1K; a Armavirský elektrotechnický závod, dodavatel elektroventilátorů pro radarovou stanici.

Nejsou to jména, která by budila pozornost. Právě v tom je pointa. Jde o nízkoprofilové subdodavatele komponent s možným dvojím užitím, což komplikuje jejich politické i právní zařazení na sankční seznamy. EU přitom v dubnu 2026 přijala dvacátý balík sankcí, který přidal 58 společností a osob napojených na ruský vojensko-průmyslový komplex a 16 subjektů ze třetích zemí dodávajících kritické technologie. Datový balík HUR přesně zapadá do této logiky a slouží jako podklad pro další kolo listingů.

Ani papírový tygr, ani neporazitelný štít

Bylo by lákavé číst zveřejnění jako důkaz, že Pancir je bezcenný. Není. RUSI hodnotí ruskou protivzdušnou obranu jako celek stále jako vysoce schopnou, která komplikuje ukrajinské dálkové údery. Rusko navíc systém adaptuje; aktuálně preferuje levnější střelu TKB-1055 optimalizovanou proti dronům, což ukazuje, že Pancir není zamrzlý ve verzi z předválečných katalogů.

Zároveň ale analýza odhaluje závislosti, které marketing Rosoboronexportu nezmiňuje. Elektrooptický modul má historickou vazbu na francouzské senzory. Ruská PVO obecně využívá zahraniční mikroelektroniku a testovací vybavení, které dál proudí přes Čínu, Hongkong, Thajsko, Spojené arabské emiráty či Turecko. Systém není technologicky primitivní, je ale zranitelný přes dodavatelský řetězec, který sahá daleko za hranice Ruska.

Co z toho plyne

Portál War&Sanctions není jen katalog. Výslovně vyzývá vlády k rozšíření seznamů vysoce rizikového zboží, zákazu reexportu a synchronizaci kontrol mezi státy. Výrobcům a distributorům doporučuje prověřovat, zda jejich komponenty nekončí ve zbraních agresora. U Panciru teď existuje konkrétní mapa 52 uzlů, které lze dusit sankčně, exportně i průmyslově.

Podle nás je právě tohle skutečný výsledek „svlečení donaha“. Ne objev fatální slabiny, která by Pancir vyřadila ze hry přes noc. Spíš rentgenový snímek průmyslového organismu, který žije z desítek subdodavatelů, a každý z nich je potenciální bod, kde lze přiškrtit přísun kyslíku.

Osm kilometrů v Tule, deset firem bez sankcí, desítky zahraničních komponentů tekoucích přes třetí země. Fasáda hvězdy ruské PVO stojí. Ale teď je vidět, z čeho je postavená.

Článek Pancir-S1 má být hvězdou ruské PVO. Na střechách Kremlu chránil Putina, ale když ho Ukrajinci „svlékli donaha“, byli zklamaní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Celkem 27 postavení PVO kolem sídla

Nejnovějším počinem posílení Putinovy bezpečnosti proti ukrajinským vzdušným útokům je stavba 7 nových věží se systémem obrany krátkého dosahu Pancir-S1. MilitaerAktuell uvádí, že spolu s nimi analytici při posuzování obrany sídla ruského vládce napočítali celkem 27 postavení systémů protivzdušné obrany. Navíc je v oblasti rozmístěn i moderní ruský systém dlouhého dosahu S-400. Není pochyb o tom, že je tam vše pro bezpečnost Putina.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Pancir-S1 na věžích je podle všeho hlavní obranou proti ukrajinským dronům. Wikipedia uvádí, že jde o systém skládající se ze dvou kanonů ráže 30 milimetrů a raket. Nejnovější verze má 12 raket krátkého doletu řady 57E6 s dosahem až 30 kilometrů nebo 48 stíhacích raket velmi krátkého doletu TKB-1055 určených proti dronům, případně má různé kombinace obou typů střel. Armádní Zpravodaj odhaduje, že na Putinovu ochranu budou používány tyto nejmodernější verze pravděpodobně doplněné protidronovým radarem Valdaj.

Sídlo je v dosahu ukrajinských zbraní

Putin se rozhodně má ve svém sídle čeho obávat. Je totiž necelých 400 kilometrů vzdálené od Ukrajiny. Je jasné, že může k útoku použít celou sadu dronů, například FP-1. Wikipedia uvádí, že má dolet až 1 600 kilometrů, ale na kratší vzdálenost, což v případě Putinova sídla platí, může nést hlavici možná až o hmotnosti 120 kilogramů. Valdaj je navíc i v dosahu střely FP-5 Flamingo, u níž je dokonce hmotnost hlavice 1 150 kilogramů. Ukrajina vyvíjí navíc i balistické rakety, které by měly být schopné v budoucnu Valdaj zasáhnout.

Rusové se nehnou z místa, Ukrajinci je totálně drtí. Na frontě nastal bod zlomu, s nímž si ani jedna strana neví rady

Posilování obrany ruského vládce je o to paradoxnější, že Rusko evidentně nemá dostatečně robustní protivzdušnou obranu, aby dokázalo bránit své strategické cíle. ABCNews uvádí, že ukrajinské útoky drony a podobnými zbraněmi byly v březnu 2026 zatím nejintenzivnější během celé déle než 4 roky trvající války, a bylo jich více, než kolik jich vypustilo Rusko. Zasáhly významné cíle jako přístavy Usť-Luga a Primorsk, kde silně poničily schopnost ruského vývozu ropy a plynu. Přesto Kreml raději chrání Putina než tyto ekonomicky důležité cíle.

Článek Putin se bojí Zelenského. Krčí se ve své luxusní rezidenci, kterou opevnil desítkami zbraní. Vojáky ale nechává trpět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci měli zničit asi 50 % Pancirů

Novou dodávku systémů Pancir měla ruská armáda dostat v průběhu března 2026, ale není jasné, v jakých počtech a verzi je výrobce dodal. Militarnyi uvádí, že se Rusové mají chlubit, že dokáží zachytit mnoho typů cílů, a že je mají používat hlavně proti ukrajinským útokům na různou infrastrukturu nebo strategické cíle, při nich jsou nasazovány střely s plochou dráhou letu Storm Shadow nebo FP-5 Flamingo, o něž se údajně mají postarat.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

I přes ruskou chválu systému Pancir – a je jedno, jaké verze – Armádní Zpravodaj připomíná, že existuje mnoho doložených záznamů, jak se ho Ukrajincům daří ničit. Pravda uvádí, že v roce 2025 jich údajně byli byli schopni zničit polovinu ve výzbroji ruské armády, takže je jasné, že Rusové musí ztráty co nejrychleji doplnit. Pancir velice často podléhá útokům různých dronů, z čehož lze soudit, že je jeho radar nedokáže, na rozdíl od větších střel, zaměřit, a je proti nim bezbranný, ač by měl patřit k hlavním zbraním k jejich likvidaci.

Konstruktéři průběžně Pancir změnili

Ruští konstruktéři se snaží schopnosti systému Pancir na základě zkušeností z bojů na Ukrajině vylepšovat. ArmyRecognition uvádí, že nové dodávky obsahují úpravy, po nichž mají některé větší počet střel určených právě proti dronům, takže mají existovat varianty systému Pancir osazené až 48 raketami, zatímco klasická verze má jenom 12 větší střel s delším doletem. Malé rakety mají mít dosah 7 kilometrů, a pravděpodobně budou i levnější; naopak původní velké zničí cíl na vzdálenost až 30 kilometrů a budou výrazně dražší.

Video: ruské letectvo nasadilo u Pokrovsku bojový vrtulník Ka-52. To byla chyba, Ukrajinci ho smetli netradiční zbraní

Pancir je nejčastěji umístěn na nějakém podvozku nákladního automobilu, takže je mobilní a může se na místo určení přemístit po vlastní ose. Rusko ho tedy může snadno přesouvat tam, kde si myslí, že je ohrožení největší, například k rafinériím nebo důležitým vojenským skladům. Kromě raket je systém osazen i dvojicí rychlopalných kanónů ráže 30 milimetrů, s nimiž by měl být také schopen ničit drony, a to mnohem levněji než raketami.

Článek Ruská armáda dostává nové systémy PVO, mají 4krát více raket než dříve. „Sestřelí Storm Shadow i Flamingo,“ tvrdí hrdě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron na Pancir-S1 zaútočil v noci

Záběry zobrazující zničení ruského systému Pancir-S1 jsou pořízené kamerou útočícího dronu, ačkoli jeho pozici nejspíše objevil ukrajinský průzkum – nacházela se u Melitopolu na jihu Ukrajiny – lze předpokládat, že na základě těchto dat pak odstartoval sebevražedný dron. Útok se s největší pravděpodobností odehrává v noci, protože operátor dronu používá termovizní kameru určenou do prostředí s nízkou viditelností. Dronem se trefil zcela přesně, ovšem zničení již vidět není, protože s explozí zmizel i záběr kamery.

Video: takový masakr Rusové nečekali. Ukrajinci střelami Storm Shadow zdevastovali klíčovou továrnu, na níž závisí PVO i bombardování

Ukrajinská armáda použila ke zničení ruské zbraně dron středního dosahu FP-2. Pravda uvádí, že je schopen unést hlavici o hmotnosti 105 kilogramů. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že se tyto údaje v různých zdrojích liší, ale vždy se pohybují zhruba kolem 100 kilogramů, což se vyrovná třeba lehčí letecké pumě nebo střele z raketometu M142 HIMARS. Dolet FP-2 je potom 200 km, a díky navádění operátorem přes kameru je naprosto přesný.

Ze záběrů je zřejmé, že byl Pancir-S1 v činnosti, jelikož se otáčela jeho radarová anténa. Ale přesto se obsluha ani nepokusila na útočící dron vypálit. Pravděpodobně to svědčí o tom, že letoun velikosti FP-2 neumí systém zachytit, i když nemůže být vzhledem k hmotnosti hlavice zase tak malý. Je to na pováženou, protože se jedná o relativně novou zbraň. ArmyRecognition uvádí, že ji Rusko poprvé veřejně představilo v roce 1995. Zůstává ale skutečností, že řada těchto systémů dronům podlehla, a jde tedy o jejich zásadní slabinu.

„Ne, Mariupol vám nepatří!“ Ukrajinci jenom „škrtli sirkou“ a muniční sklad ruské armády opakovaně detonoval

Pokud by byl Pancir-S1 schopen drony zachytit, měl by být dostatečně vybavený, aby se alespoň mohl pokusit o obranu. Nese 12 raket schopných zasáhnout cíle do vzdálenosti 20 km a výšky 10 km, a krom toho je na podvozku nákladního automobilu i dvouhlavňový rychlopalný kanon ráže 30 mm. I kdyby nebyly střely schopné dron zasahovat, kanon by měl být proti relativně pomalému dronu zbraní s vysokou pravděpodobností účinný.

Článek Video: moderní ruský systém PVO na jižní frontě se ani nepokusil bránit. Ukrajinci se s tím nepárali, rozmetali ho 100kg hlavicí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Armáda stále nepřišla s řešením proti dronům

Pancir-S1 je ruský hybridní protiletadlový systém krátkého a středního dosahu, který kombinuje dvanáct naváděných raket 57E6 s dvojicí 30mm rychlopalných kanonů, uvádí Wikipedia s tím, že je navržen k ochraně bodových cílů, jako jsou baterie S-400, ropné rafinérie, velitelství atd. před velkými drony, střelami s plochou dráhou letu a přesnou municí.

Poláci mají blízko ke zbrani budoucnosti, na kterou Rusko odpovědět neumí. Vectis zcela promění nebe

Cíle dokáže sledovat a ničit do vzdálenosti 20 km a výšky až 15 km, ovšem proti malým dronům je, stejně jako většina ruské PVO, bezmocný. Verze na podvozku BAZ-6909-019 pak představuje specifickou a vizuálně unikátní modifikaci. Zatímco standardní využívá KamAZ, tento podvozek s konfigurací 8×8 pochází z Brjanského automobilového závodu, kde byl navržen pro exportní zakázky a náročné terénní podmínky vyžadující vyšší nosnost a stabilitu.

To může svědčit o nedostatku systémů PVO v ruské armádě, což ji vede k využívání zbraní, které měly odejít do zahraničí. Nebylo by to poprvé, již dříve Rusové ukradli indické tanky T-90 poslané na modernizaci, uvádí BulgarianMilitary. Podvozek BAZ-6909-019 přitom vyniká svou robustností a schopností operovat v extrémních teplotách, což z něj činí ideální platformu pro ochranu strategických objektů nejenom na domácí v Arktidě, ale také v poušti.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Armádní Zpravodaj připomíná, že má tento model nižší siluetu kabiny, což mírně zlepšuje jeho přepravitelnost a maskování v terénu. Vzácnost této varianty v ruské výzbroji je dána především tím, že byla většina produkce původně určena pro armádu SAE (Spojených arabských emirátů), potvrzuje ISWnews, která si objednala různé verze od roku 2000.

Výzbroj nicméně zůstává identická se standardním Pancirem, ale integrace na podvozku BAZ umožňuje lepší rozložení hmotnosti, což teoreticky zvyšuje přesnost střelby za pohybu. V bojových podmínkách se tato varianta objevuje zřídka, často jako součást ochrany velitelských stanovišť nebo baterií S-400, a na Ukrajině byly zaznamenány jen v jednotky kusů.

Salva, která smaže ruské armádě celou základnu. Český raketomet RM-70 se vrací do moderní války

Ale jako u jiných, i jejich slabinou jsou drony, které neumí rozpoznat, resp. je nejspíše vnímají jako šum na pozadí nebo ptactvo, a proto na ně neútočí. Není to vyloženě technický nedostatek, k návrhu systému došlo již v roce 1990, ačkoliv produkován je teprve od roku 2008. Ani tehdy však drony takové velikosti neexistovaly, resp. jenom ojediněle, a nikdo s jejich masovým nasazením nepočítal. Ruští inženýři se nicméně stále neumí moderní hrozbě přizpůsobit.

Velice oblíbený je při ničení systémů ruské PVO ukrajinský dron FP-2 s doletem až 200 km, na nějž unese hlavici těžkou až 105 kg, potvrzuje Militarnyi. Tu obvykle tvoří OFAB-100-110, což je gravitační puma s vysoce tříštivou hlavicí proti živé síle a lehkým cílům. V jiných případech se však může ukrajinská armáda uchýlit k nasazení tzv. Middle Strike bezpilotních systémů.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Ty mají podle Pravdy dosah několik desítek až stovek kilometrů a nesou různě těžké hlavice, které překlenují mezeru mezi krátkodosahovými a strategickými sebevražednými drony. Důvodem k jejich vytvoření je zřejmě kritický nedostatek střel pro zbraně, jakou je raketomet M142 HIMARS s dostřelem až 92 km, potvrzuje Wikipedia, i když ATACMS dosáhne až 300 km.

Zničení ruského systému Pancir-S1 na podvozku BAZ-6909-019 pomocí dronu Middle Strike

Článek Video: ukrajinské síly použily „efekt HIMARSu“ a zničily Rusům vzácnou verzi systému Pancir-S1. Ubránit se neměla šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Téměř polovina Pancir-S1 je zničena

Problémem systému Pancir S-1 je, že ho druhá strana dokáže ničit – nejspíše proto, že se nedokáže vypořádat se všemi hrozbami. Militarnyi s odkazem na tajnou službu Ukrajiny uvádí, že během války údajně ukrajinské ozbrojené síly zlikvidovaly 48 % systémů ve výzbroji Ruska. Ale nutno podotknout, že tato čísla nelze žádným způsobem ověřit, a ani není veřejně známo, kolik jich vlastně mělo nebo má ve výzbroji, protože je stále vyrábí a zároveň ztrácí.

🇺🇦 Ukraine’s Security Service chief, Vasyl Malyuk, said Ukrainian forces have destroyed 48% of Russia’s Pantsir air-defense systems since the start of 2024. pic.twitter.com/JZmbopgo2J

— DefenseByte (@TheDefenseByte) October 31, 2025

Jediným věrohodným údajem je hodnota 35 zničených nebo Ukrajinou ukořistěných Pancir S-1 uváděnýh projektem OryxSpioenKop, protože ten vychází z vizuálně potvrzených údajů, a to většinou několikrát potvrzených. Zničených jich ale pravděpodobně bude více, protože jsou zničené na ruském území a Rusové se tím nebudou chlubit. Na druhou stranu pokud by se ztráty blížily k polovině dostupných systémů, bylo by to vážné.

Kanony na drony platí, ale radar je nevidí

Pancir S-1 je systém zavedený do výzbroje v roce 2012 a existuje v několika verzích, uvádí Wikipedia. Disponuje dvojicí rychlopalných kanonů ráže 30 mm a 12 raketami s doletem až 18 km, ale existují střely i s vylepšenými schopnostmi. Má též dvojici vlastních radarů, které mu umožňují zaměřit cíle jako letadla, vrtulníky, řízené střely nebo drony. Nejčastěji přitom bývá na podvozku nákladního automobilu, ale bývají i verze na pásovém.

Ukrajinci stvrdili historickou dohodu na obrovské posílení letectva. Nakoupí 100 letadel Rafale z Francie

Největší slabinou systémů Pancir-S1 se přitom ukazují drony. StrategyPage uvádí, že měly veliké ztráty již před ruskou invazí na Ukrajinu při nasazení v Sýrii a Libyi, kde se je dařilo ničit hlavně kombinací prostředků elektronického boje a dronů. Rusko sice prohlašovalo, že je na základě zkušenosti vylepšilo, ale není jasné, jak úspěšně. Existují navíc záznamy, že ukrajinský dron systém Pancir-S1 zničit dokáže, zatímco ten proti němu nezasáhne, i kdy by jeho kanony byly proti němu byly vhodné – problémem je ovšem nevýkonný radar.

Článek Rusko je chválilo jako nejlepší na světě, ale válka ukázala opak. Ukrajina zničila téměř polovinu systémů PVO Pancir-S1 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hybridní systém PVO proti mnoha cílům

Ukrást nepříteli nějakou zbraň je poměrně běžná taktika, k níž se uchylují obě strany války, pakliže to dává smysl – ať už ji chtějí prozkoumat a poučit se z její konstrukce, nebo ji využívat proti původnímu majiteli. V případě ukrajinské a ruské armády je to poměrně snadné, pokud jde o sovětskou techniku, jelikož má stejné standardy. Stačí tedy sednout a jet.

Video: hluboce modernizované největší letadlo světa Antonov An-124 opět létá. Již není závislá na Rusku a bude se od něj držet dále

Jinak tomu však může být v případě systémů, které jsou pro soupeře nové, například Pancir-S1, což je jeden z nejlepších samohybných prostředků protivzdušné obrany v ruské armádě. Jeho velkou výhodou je, že se skládá z jediného vozidla, které má radar, rakety a kanony, z nichž může osádka dle Wikipedie pálit tříštivo-trhavou, zápalnou nebo kumulativní munici.

Její typ je možné volit podle povahy cíle a každý kanon je vybaven 700 náboji. Dosah se pohybuje od 200 do 4 000 metrů do dálky a od 0 do 3 000 metrů do výšky, zatímco u raket je dosah v rozmezí 1 200 a 20 000 metrů do dálky a 15 až 15 000 metrů do výšky. Až 20 cílů umí přitom detekovat až na 38 km a sledovat je až na 30 km.

Video: ruským ženistům hodně nevyšel pokus o zdolání protitankového příkopu. Mostní vozidlo ani nedosáhlo pozice

Zvládat by měl letadla, vrtulníky, řízené střely, letecké pumy, možná i některé střely odpalované z raketometů, a větší typy dronů, ale s těmi menšími si prokazatelně neporadí. Ukrajinská armáda přitom nespecifikovaný počet kusů systému získala, což dokazuje i fotka výše, na níž je vidět její vlajka na Panciru-S1. A podle všeho s ním slaví úspěchy.

„Trofejní Pancir-S1 je připraven vyrazit! Jeho automatické zbraně jsou vhodné pro 30mm střely z našeho vlastního arzenálu. Ale ukořistili jsme i originální munici. V současné době tento ruský Pancir bojuje na straně Ukrajiny a již sestřelil svůj první nepřátelský cíl. Nebudeme upřesňovat, který,“ řekl plukovník Jurij Ihnat, mluvčí Velitelství vzdušných sil ozbrojených sil Ukrajiny, podle agentury ArmyInform již 11. července 2022.

Článek Ukrajinská armáda ukradla Rusku jeden z nejcennějších systémů PVO, dokonale ho ovládla a začala používat proti němu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Poškozené ruské letadlo nakonec přistálo

Let AFL1845 operovaný ruskými aeroliniemi Aeroflot lze veřejně dohledat, a podle všeho mířil na mezinárodní letiště Šeremeťjevo, a podle Wikipedie je největší v Moskevské oblasti i v celé zemi. Od hlavního města je vzdáleno 29 km a je základnou největší ruské letecké společnosti, zmíněné Aeroflot, ačkoliv na ní sídlí i řada dalších, třeba Ural Airlines.

NATO má údajně plán, jak vojensky obsadit ruské Podněstří. Proruský politik nezapomněl přiložit výhrůžku Západu

V časných ranních hodinách 11. července 2025 se měl Boeing 737-800 přiblížit k přistávací dráze, a tam se stát cílem ruské PVO, konkrétně systému Pancir-S. Ačkoliv různé zdroje tvrdí, že nebylo letadlo sestřeleno, hovoří o způsobení lehkého poškození. Nakonec však mělo přistát bez zranění posádky i cestujících, takže je možné, že raketa explodovala mimo.

Dostupné informace tvrdí, že si měla protivzdušná obrana splést letoun s ukrajinským dronem, což považuje redakce Armádního Zpravodaje za nepochopitelné, jelikož ani ten největší zdaleka nedosahuje takových rozměrů jako velké civilní letadlo k přepravě cestujících. Okolnosti nejsou známy, ale vypovídá to o nízké bezpečnosti letového provozu.

Video: ukrajinský MiG-29 útočil těsně nad zemí a unikl PVO. Zničil ruské velitelské centrum a zase se ztratil

Pancir-S popisuje Wikipedia jako samohybný protiletadlový systém krátkého a středního dosahu určený k ochraně důležitých objektů před leteckými útoky. Kombinuje řízené střely a rychlopalné kanóny na jednom podvozku, což mu umožňuje ničit široké spektrum cílů – od letadel a vrtulníků až po bezpilotní prostředky a střely s plochou dráhou letu.

Vybaven je dvěma 30mm kanóny a až 12 řízenými střelami 57E6 s dosahem 20 km do dálky a 15 km do výšky, a díky kombinaci radaru a elektrooptických senzorů dokáže působit i za ztížených podmínek. Hlavní výhodou je schopnost reagovat rychle a samostatně bez potřeby podpory jiných systémů, ale zjevně není schopen řádně rozeznávat ani vlastní cíle od nepřátelských, ačkoliv v oblasti zrovna žádné nepůsobí.

Článek Ruský novinář: ruský Pancir-S se spletl a vystřelil na civilní letadlo mířící k Moskvě. Nepochopitelně si ho spletl s dronem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nový Pancir-SMD-E už nemá kanony

Klasický systém Pancir-S1 je založený na kombinaci 12 střel a dvojice rychlopalných kanonů ráže 30 mm, uvádí Wikipedia, ovšem inovovaný Pancir-SMD-E používá pouze střely a kanony na něm chybí. Armádní Zpravodaj se domnívá, že Rusové pravděpodobně usoudili, že proti dronům nejsou efektivní. Je to nejspíše překvapující, protože mnohé západní armády naopak na rychlopalné kanony proti dronům spoléhat začínají a jsou velmi úspěšné.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Pancir-SMD-E může být vyzbrojen 12 klasickými střelami 57E6 nebo 48 novými menšími střelami TKB-1055, případně jejich kombinací. Systém je koncipovaný tak, že místo 1 rakety 57E6 je čtyřranné pouzdro s mnohem menšími TKB-1055, což znamená, že má proti dronům k dispozici relativně dostatek střel. Zona-Militar uvádí, že je Pancir-SMD-E osazen i novými senzory, což má nejspíše řešit slabinu starších verzí neschopných zachytit drony malé velikosti.

Nová střela má dolet až 7 km

Samotná střela TKB-1055 má mít dosah kolem 7 kilometrů do dálky a až 5 kilometrů do výšky, uvádí Defence-Ua, zatímco 57E6 pak zvládá cíle do vzdálenosti až 20 kilometrů a výšky až 15 kilometrů. Teoreticky by tak měl být inovovaný Pancir schopen eliminovat široké spektrum cílů od malých dronů až třeba po vrtulníky, letadla nebo řízené střely.

Do Moskvy už nic nepronikne, „vytunila“ svou protivzdušnou obranu: systémy Pancir-S1 na střechách budov, S-300, S-400 i S-500 poblíž

O tom, jak bude tato ruská inovace úspěšná, lze zatím jenom spekulovat. Pokud jsou senzory a střely dostatečně účinné, mohla by významně pomoci. Armádní Zpravodaj se ale domnívá, že může jít o drahé řešení, mnohem dražší než kanony. TKB-1055 jsou sice být levnější než klasické protiletadlové střely, mají mít i rádiové navádění, ale podobnou raketu prostě velmi levně vyrobit nelze, protože se jinak netrefí. Rusko to tedy může stát mnoho peněz.

Článek Rusové konečně „uschopnili“ Pancir-S1 pro boj s drony, ale šli hodně proti proudu. Vylepšení SMD-E se zdá jako zbytečně drahé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve byla zničena PVO, poté i letadlo

Útok provedený v noci z 30. června na 01. července 2025, jehož cílem bylo ochromit ruskou protivzdušnou obranu, lze hodnotit jako velmi úspěšný. Nasazeny do něj byly vylepšené verze dronu UB-26 Bober, které jsou vybaveny termovizní kamerou a schopností manuálního ovládání – standardně se navádí samy dle zadaných souřadnic.

Čínská J-10C vyšachovala ruský Su-35. Írán ji zvažuje jako hlavní sílu svého letectva, sráží tak ruský vojenský průmysl

To umožnilo totálně zničit systém protivzdušné obrany Pancir-S1, který byl dle Wikipedie zaveden do výzbroje v roce 2003 a existuje v mnoha verzích. Zřejmě nejrozšířenější je ovšem zmíněná S1, která umí sledovat až 20 cílů současně, a to na dálku až 30 km. Rakety potom dokáže střílet do vzdálenosti až 20 km a výšky až 15 km.

Ukrajinské drony pak vyřadily z provozu i radary Niobium-SV, Pečora-3 a Protivnik-GE, které podporovaly sledování pro jiné jednotky protivzdušné obrany. Jakmile se je podařilo vyřadit, mohly drony beztrestně letět i k blízké letecké základně, na níž měly zasáhnout Suchoj Su-30, ale k tomu nebyly poskytnuty jasné důkazy. Redakce Armádního Zpravodaje nicméně připomíná, že má hlavici těžkou nejméně 20 kg, jak potvrzuje Militarnyi.

Britové odmítají Ukrajině poslat stovky vyřazených BVP FV510 Warrior a nechávají je hnít ve skladech. Lidé podepisují petici

To je dostatek, aby letoun přinejmenším vážně poškodila, i když hodně záleží, kam ho dron trefil. I zničení několika radarů a Panciru-S1 je ovšem veliký úspěch, protože se jedná o velmi cenné systémy, jejichž náhrada trvá dlouho. Útoky na Krym provádí Ukrajina opakovaně, v březnu tohoto roku opět na systémy PVO, což ochromilo obranu poloostrova.

Článek Těžké škody na krymské PVO: video ukazuje, jak 1 útok vyřadil 3 ruské radary a systém PVO, a navíc ještě Suchoj Su-30 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pancir-S1 zkrátka na drony nereaguje

Na záznamu je vidět, jak průzkumné drony – redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se pravděpodobně jednalo o stroje Shark – objevily dva systémy Pancir-S1. Shark je dron operující ve výšce kolem 3 kilometrů po dobu až 4 hodin, popisuje ho UkrspecSystems. Je natolik nenápadný, že ho systém Pancir-S1 nejspíše vůbec nevidí, ačkoliv je vybaven vlastním radarem – protože kdyby ano, mohl by na něj spustit palbu. Wikipedia uvádí, že ho tvoří protiletadlové střely a rychlopalné kanony, ale jedním nereagoval.

ČR si ještě na drahé F-35 počká, jedná proto o dalším pronájmu Gripenů. Později by ale chtěla provozovat oba letouny současně

Ze záznamu je velice těžké určit, jaké drony na ruské systémy PVO zaútočily, ale Armádní Zpravodaj soudí, že by v jednom případě mohlo navádění naznačovat použití stroje UAS SETH. Jde o dron, který se svou konstrukcí podobá íránskému Shahed 136, uvádí SuasNews, ale je oproti němu výrazně menší, ale na zničení Pancir-S1 dle všeho více než dostačuje.

Článek Video: dva ruské systémy Pancir-S1 mohou dopadnout velice špatně, jakmile se na ně zaměří UAS SETH, který je pro ně „neviditelný“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systémy Pancir-S1 byly bezbranné

Na videu níže je možné vidět útoky dronů hned na čtyři ruské systémy Pancir-S1. Armádní Zpravodaj našel příspěvek na X, podle něhož byly proti nim použity drony Darts, což v překladu znamená šipky. Jsou levné a speciálně vyvinuté k zasahování cílů na delší vzdálenost, resp. až na desítky kilometrů za frontou. Drony mají unést hlavici větší než 3 kilogramy, uvádí Defence-Ua, a pohybovat se rychlostí 160 km/h při dosahu až 60 kilometrů.

Video: pokud ukrajinští vojáci o ruském tanku T-90M Proryv-3 nevědí, může jim v roli dělostřelectva rozstřílet celé palebné postavení

Bezpilotní letouny dle všeho nachytaly alespoň v jednom případě systém Pancir-S1 při práci, neboť je vidět jeho otáčející se radarová anténa. MissileTreat uvádí, že by měl být schopen zaměřit cíl na vzdálenost 32 až 36 kilometrů, ale to se v případě dronů evidentně nestalo. A přitom disponuje dvojicí kanonů ráže 30 milimetrů, které by byly k jejich zničení vhodné – ty se ovšem ani se ve směru útoku nenatočily. Ostatní údery se v podstatě opakují podle stejného scénáře a naprosto bezbranné systémy končí jeden po druhém v troskách.

Článek Video: pakliže nastoupí proti ruským systémům PVO Pancir-S1 „šipkové drony“, mohou všechny 4 zničit, aniž by jim daly šanci na přežití se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety a kanon i proti malým dronům

Turecký systém Burç z dílny společnosti Roketsan vlastně není žádnou převratnou konstrukcí. EdrMagazine ho popisuje jako věž, kterou je možné umístit na různé mobilní platformy, a na ní je kombinace 2 zbraní – protiletadlových střel krátkého dosahu a rychlopalného Gatlingova kanonu, a samozřejmě detektory k zaměření cíle. Větší cíle, třeba letadla a vrtulníky, je tak možné ničit raketami, menší drony zase za pomoci levnějších projektilů z kanonu.

Kartonové drony jsou naprosto geniálním řešením: radary je nevidí, člověk neslyší a unesou až 5kg nálož; navíc jsou extrémně levné

Informační brožura o této zbrani uvádí, že v ní je obsažených 8 raket Sungur, a dále kanon ráže 20 nebo 30 milimetrů. Burç by měl být schopen ničit cíle do vzdálenosti až 8 kilometrů, přičemž zbraň i senzor pak mají být schopné působit v plném rozsahu 360 stupňů. Výrobce dokonce slibuje, že bude schopen ničit drony malého typu, což je pro mnohé takové zbraně problém – potýká se s ním třeba podobný koncept ruského Pancir S1.

Střely vycházejí z MANPADS

Rakety Suncur použité v systému Burç byly zkonstruované jako turecká verze MANPADS. Wikipedia uvádí, že mají postupně nahrazovat FIM-92 Stinger, a kromě běžného odpalování z ramene bylo při jejich konstrukci počítáno i s možností montáže na různá vozidla; každá střela má přitom infračervené navádění a hmotnost 14,5 kg. Jako kanon pak může být použitý 3hlavnový Gatling M197 ráže 20 milimetrů používaný na vrtulníku TAI T129 ATAK.

Roketsan BURC.
4 x AESA
1x 3-barrel 20mm cannon
8x Sungur MANPAD pic.twitter.com/tkYPeab5hN

— Junsupreme (@RyszardJonski) July 24, 2023

Na vyobrazeních je Burç umístěn na korbě vozidla FNSS Pars 8×8. Wikipedia ho označuje za kolové obrněné vozidlo nové generace schopné odolat minimálně palbě z ručních zbraní, přičemž se pohybuje rychlostí až 100 km/h a je schopné plavby. Ale pravděpodobně jde jenom o jeden z návrhů, možností, kam věž umístit, bude dle všeho nepřeberné množství.

Článek Turecké řešené protivzdušné obrany 2v1: systém Burç kombinuje rakety a Gatlingův kanon, předčít má dokonce ruský Pancir S1 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Uspěla až druhá, první střela minula

Nešťastný osud zastihl osádku ruského systému krátkého dosahu Pancir-S1, což je zachyceno i na videu pod tímto článkem. MilIn uvádí, že průzkumníci – podle všeho průzkumným dronem – objevili místo, kde se systém nachází. Následně na něj navedli dělostřelce s raketometem M142 HIMARS. V prvním případě ale střela netrefila a jen ho poškodila – neznámo proč. K zaměřování střel z HIMARS slouží GPS, uvádí Wikipedia, a jsou přesné, ale možná byly nepřesné souřadnice nebo probíhalo elektronické rušení, což přesnost ovlivní.

Opět skvělé řešení protivzdušné obrany krátkého dosahu: německý Skynex pálí kanony, lasery i raketami a předčí ruský Pancir S-2

Na záběrech je vidět i druhý útok, neb je snímaný termovizí – s největší pravděpodobností se tedy odehrál v noci. Obsluha se s Pancir-S1 přemístila jinam a domnívala se, že je v bezpečí, ale neviděla dron a asi ani letící střelu. Ta pak vozidlo zasáhla a způsobila jeho explozi. Na jeho korbě se nachází odpalovací systém s až 12 raketami, uvádí MissileThreat, a munice dle všeho vybuchla také. Součástí systému je dále dvojice rychlopalných kanonů ráže 30 mm a disponuje i radarem se schopností detekovat cíle do vzdálenosti až 36 km.

Článek Video: ruský Pancir-S1 nemusí být v bezpečí, ani když ho první střela z M142 HIMARS mine; „vypnout“ ho totiž může druhá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.