Od obchodníka s obilím k nejhledanějšímu muži Moskvy

Když v únoru 2022 Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi, Brovdi se přihlásil jako dobrovolník. Založil jednotku „Ptáci Maďara“, z níž během dvou let vyrostla jedna z nejsilnějších ukrajinských dronových brigád. Prezident Zelenskyj ho 3. června 2025 dekretem jmenoval do čela nově zřízených Sil bezpilotních systémů, samostatné složky ozbrojených sil zaměřené výhradně na bezpilotní válku.

Moskva na jeho vzestup reagovala po svém. V březnu 2026 ho ruský soud v nepřítomnosti odsoudil za terorismus. Reuters ho označuje za jednoho z nejcennějších ruských cílů vůbec. Formulace, že se ho „děsí celý Kreml“, je samozřejmě titulková zkratka, ale opírá se o tvrdá data: Brovdiho kampaň už srazila provoz na klíčových zásobovacích trasách k Krymu o více než dvě třetiny a podle agentury AP vyvolala nejhorší palivovou krizi na poloostrově od anexe v roce 2014. Pro ruské velení není Brovdi jen nepříjemný protivník. Je systémový problém.

Dvě noci, které Krym odřízly od normálu

Brovdiho přístup se zásadně liší od starších ukrajinských úderů na poloostrov. Když Ukrajina v roce 2022 a 2023 zasáhla Kerčský most, šlo o symbolicky silné, ale izolované akce. Rusko reagovalo přesunem většiny zásobování na pozemní koridor podél Azovského moře. Brovdi se z toho poučil. Nesází na jeden spektakulární cíl. Ničí celé zásobovací prostředí.

V noci z 19. na 20. června 2026 přišly zásahy čtyř plynových kompresorových stanic na Krymu a mostu přes Heničeskou úžinu. Následující noc přišla na řadu kerčská naftobáze, ropný terminál, radary Kasta-2E2 a Něbo-U a další plynová infrastruktura. Souběžně Zelenskyj potvrdil zásah rafinerie v Ťumeňské oblasti hluboko uvnitř Ruska; kampaň proti Krymu je jen jednou větví širšího tažení proti ruskému ropnému sektoru.

Výčet cílů ukazuje logiku:

• Palivo — naftobáze, terminály, cisterny na zásobovacích trasách. Bez pohonných hmot stojí vojenská logistika i civilní doprava.
• Oči obrany — radarové stanice a systémy protivzdušné obrany. Každý zničený radar rozšiřuje slepé místo, kterým proletí další drony.
• Energetická páteř — plynové kompresorové stanice drží tlak v celé energetické soustavě poloostrova.
• Dopravní uzly — mosty, silniční koridory R-280 a A-291, železniční body. Už 9. června Brovdi zveřejnil data o propadu provozu na těchto trasách.

Výsledek? Brovdi to nazývá „turistickým defaultem“ a „dopravním lockdownem“. Nejde jen o rétoriku. Na Krymu 21. června skutečně zastavili civilní prodej benzinu. Fronty u čerpacích stanic, příděly, horká linka pro turisty. Energetická pustina uprostřed letní sezóny.

Omluva těm, kteří za to nemohou

Uprostřed výčtu zásahů se na Brovdiho telegramovém kanálu objevil odstavec jiného tónu. Omluva. Adresovaná Ukrajincům žijícím na okupovaném území, lidem, kteří si anexi nevybrali a teď nesou vedlejší důsledky kampaně mířící na ruskou vojenskou infrastrukturu kolem nich.

„Omlouvám se za stálý poplach, zavřené mosty a silnice, tmu, neklid a stres,“ napsal Brovdi. A hned dodal praktickou radu: držte se dál od vojenských objektů a všeho hořlavého. V praxi to znamená vyhýbat se naftobázím, radarovým stanovištím, kompresorovým stanicím, mostům a trasám, po nichž jezdí vojenské cisterny. Tedy přibližně všemu, co na Krymu tvoří páteř každodenního provozu.

Je v tom krutá ironie. Brovdi ví, že jeho kampaň dopadá i na lidi, které chce osvobodit. Říká to nahlas. A pokračuje dál.

Proč mluví veřejně o tom, co by mělo být tajné

Většina polních velitelů operuje v tichu. Brovdi ne. Kombinuje rozhovory pro Reuters a BBC, denní reporty na Telegramu a veřejné přehledy výsledků. Je to neobvyklé, a záměrné. Oficiální web Sil bezpilotních systémů výslovně uvádí, že jedním z cílů je přenést realitu války do ruské společnosti a přimět ji klást nepříjemné otázky vlastní vládě.

Brovdiho veřejné komentáře přicházejí vždy až po zásazích, ve formě výčtu už zasažených cílů. Neodhaluje plány, ale výsledky. A tím vytváří dvojí tlak: vojenský na ruskou logistiku, psychologický na ruské veřejné mínění. Když ruský turista vidí frontu na benzin v Sevastopolu a vzápětí si přečte Brovdiho telegramový post s přesným seznamem zničených cílů, otázka „proč nás naše armáda nedokáže ochránit?“ se klade sama.

Izolace, ne invaze, ale kam to vede?

Brovdi v rozhovoru pro Reuters řekl, že chce Krym „v blízké budoucnosti izolovat“. Analytik Michael Kofman zároveň upozornil, že skutečné vytlačení Ruska z poloostrova by vyžadovalo koordinovanou pozemní ofenzívu. Současná kampaň je tedy spíš logistická a opotřebovací válka než předehra k vylodění.

Jenže právě v tom je její síla. Rusko na Krymu potřebuje doslova všechno: palivo, munici, náhradní díly, jídlo, stavební materiál. Každá přerušená trasa, každá zničená cisterna, každý oslepený radar zhoršuje schopnost poloostrov bránit i zásobovat. A Brovdi to dělá systematicky, noc za nocí, s dokumentací hodnou auditorské firmy.

Krym se zatím nepřevracel na mapě. Ale pomalu přestává fungovat jako vojenské předmostí a začíná připomínat past, ze které je čím dál těžší zásobovat cokoliv. Pro muže, kterého Moskva odsoudila v nepřítomnosti, je to přesně ten scénář, na který sází.

Článek Ukrajinci nasadili proti Krymu muže, kterého se děsí celý Kreml. „Maďar“ ho systematicky rozebírá a omlouvá se Ukrajincům, že trpí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od teroristů k partnerům za sedmnáct měsíců

Časová osa mluví sama. 17. prosince 2024 schválila Státní duma zákonný mechanismus, který umožňuje dočasně pozastavit zákaz činnosti organizace vedené na seznamu teroristických. O jedenáct dní později, 28. prosince, Putin zákon podepsal. Šlo o legislativní nástroj šitý na míru, a Nejvyšší soud RF jej poprvé použil 17. dubna 2025, když v neveřejném jednání pozastavil zákaz Talibanu s okamžitou účinností.

Pak přišel diplomatický průlom. 3. července 2025 ruské ministerstvo zahraničí formálně uznalo „Islámský emirát Afghánistán“. Rusko se stalo první, a dosud jedinou, zemí na světě, která tak učinila. A 27. května 2026 už se podepisovala vojensko-technická dohoda. Celý obrat od právního zákazu k vojenské smlouvě trval necelých sedmnáct měsíců.

Co dohoda obsahuje, a co nevíme

Tady je potřeba být přesný. Veřejně dostupný je jediný fakt: dohoda existuje a její rámcový název zní „o vojensko-technické spolupráci“. Její text, přílohy ani seznam případných dodávek zveřejněny nebyly. Podle komentáře Nezavisimé gazety z 26. května 2026 přijel Jakúb do Moskvy s cílem získat ruské zbraně a munici, údajně kvůli napětí s Pákistánem i vnitřní bezpečnosti. Jde ale o analytický komentář, nikoli o únik z textu smlouvy.

Podle nás je proto přesnější číst dohodu jako politický signál a právní rámec pro budoucí spolupráci než jako potvrzený zbrojní balík. Moskva si tím otevřela dveře. Co jimi projde, zatím nevíme.

Jakúb sám po podpisu prohlásil, že Afghánistán chce budovat „profesionální systém obrany“ a nikoho nechce ohrožovat. Rétorika obranná, kontext ale složitější.

Proč je označení „teroristé“ stále na místě

Rusko si svůj právní problém vyřešilo: Taliban na jeho území formálně teroristickou organizací není. Mezinárodně ale sankční rámec nikam nezmizel. Evropská unie nadále uplatňuje vůči Talibanu zbrojní embargo a zákaz technické pomoci, navázané na sankční režim OSN 1988. Spojené státy mají vlastní afghánský sankční program spravovaný OFAC.

A pak je tu morální rozměr. Zpráva monitorovacího týmu OSN z prosince 2025 konstatuje:

• V Afghánistánu dál operuje více teroristických skupin včetně odnože al-Káidy.
• Taliban systematicky potlačuje lidská práva, zejména práva žen.
• Mezinárodní trestní soud 8. července 2025 vydal zatykače na nejvyššího vůdce Talibanu Hibatulláha Achundzádu a šéfa talibánské justice, kvůli údajným zločinům proti lidskosti.

Rusko podepisuje vojenskou dohodu s režimem, jehož vůdce hledá Haag. To je kontrast, který žádná legislativní úprava nezakryje.

Co to znamená pro region, a pro Západ

EU ještě v únoru 2026 vyzvala afghánskou de facto vládu, aby zabránila využívání svého území k útokům na sousední státy. Analýza Small Arms Survey z března 2025 přitom dokládá, že v Afghánistánu fungují otevřené zbraňové trhy a přeshraniční pašování probíhá s vědomím lokálních talibánských struktur. I bez nových ruských dodávek je afghánské prostředí schopné distribuovat výzbroj dál.

Samostatnou reakci české vlády nebo NATO přímo na podpis dohody se nám nepodařilo dohledat. Západ ale disponuje hotovými nástroji, od rozšíření sankčních seznamů přes přísnější vymáhání zbrojního embarga až po diplomatický tlak. Otázkou je politická vůle je použít.

Investigace serveru The Insider z ledna 2025 přitom připomíná, že bezpečnostní vazby Moskvy na Taliban nejsou nové. Podle vyšetřování ruská vojenská rozvědka GRU roky financovala útoky na americké a koaliční síly v Afghánistánu. Dnešní dohoda tak podle nás nelegalizuje něco nového, spíš přiznává a formalizuje to, co existovalo ve stínu.

Kalkulace, ne impuls

Celý obrat má svou logiku. V době sankcí a mezinárodní izolace kvůli válce na Ukrajině Moskva systematicky rozšiřuje bezpečnostní vztahy mimo západní sféru, od Severní Koreje přes Írán až po Taliban. Afghánistán je prostor, kde se protínají zájmy Číny, Pákistánu, Íránu i středoasijských republik. Mít tam smluvního partnera s monopolem na násilí je pro Kreml strategická investice.

Dohoda z 27. května 2026 není jednorázový exces. Je to poslední článek řetězu, který Moskva kovala od prosince 2024: zákon, soudní rozhodnutí, diplomatické uznání, vojenská smlouva. Čtyři kroky, sedmnáct měsíců, žádný z nich náhodný.

Článek Putin našel přijetí v náruči teroristů z Talibanu. Rusko podepsalo vojenskou dohodu o spolupráci a dodá jim zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zájem, portfolio, kontrakt, dodávka, čtyři různé věci

Ruská zbrojní komunikace systematicky směšuje pojmy, které v obchodní praxi znamenají zásadně odlišné fáze. „Zájem“ je nezávazný dotaz na veletrhu. „Portfolio zakázek“ je souhrn rámcových dohod, z nichž část může být odložena na roky. „Podepsaný kontrakt“ je právně závazný dokument s cenou a harmonogramem. A „reálně dodaná zbraň“ je kus, který opustil továrnu a přistál u zákazníka.

Michejev v únoru mluvil o zájmu. Oficiální tisková zpráva Rosoboronexportu k World Defense Show neobsahovala u T-90MS ani Su-57E žádné jméno zákazníka, žádný počet kusů, žádný dodací termín. V dubnu 2026 firma rétoriku posílila, u Su-57E už tvrdila, že letoun „objednalo několik spolehlivých partnerů“ a seznam zákazníků roste. Ani tehdy však neuvedla jedinou zemi, jeden letoun, jedno datum. Posun od „zájmu“ ke „kontraktu“ proběhl čistě na úrovni slov, ne veřejně ověřitelných faktů.

Kde reální kupci existují, a kde ne

Ruský zbrojní export v roce 2026 není nulový. Indie 3. března podepsala s Rosoboronexportem kontrakt na námořní střely VL-Shtil za 2 182 crore rupií a 27. března kontrakt na systémy Tunguska za 445 crore rupií. Obě smlouvy zveřejnilo indické ministerstvo obrany s přesnými částkami a podpisy.

To je přesně ten typ informace, který u T-90MS a Su-57E chybí. U tanku se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat žádnou novou objednávku z let 2025–2026. U stíhačky ruská Federální služba pro vojensko-technickou spolupráci ještě v květnu 2024 tvrdila, že první zahraniční zákazník začne Su-57E provozovat v roce 2025. Do února 2026 tento zákazník nebyl veřejně pojmenován.

Čísla, která mluví proti marketingu

Širší kontext je ještě výmluvnější. Sergej Čemezov, šéf mateřského Rostecu, v listopadu 2025 pro TASS připustil, že ruský obranný export od roku 2022 klesl, protože většina produkce šla vlastní armádě bojující na Ukrajině. Nezávislá data SIPRI z března 2026 pak propad vyčíslila:

• Ruský export hlavních zbraní spadl o 64 % mezi obdobími 2016–2020 a 2021–2025.
• Podíl Ruska na světovém trhu klesl z 21 % na 6,8 %.
• Téměř tři čtvrtiny zbývajícího exportu směřovaly do tří zemí: Indie (48 %), Čína (13 %), Bělorusko (13 %).

Rosoboronexport přitom v dubnu 2026 uváděl portfolio zakázek nad 60 miliard dolarů a devizový výnos za rok 2025 přes 15 miliard dolarů. Bez veřejného rozpisu podle zákazníků a typů smluv však nelze říct, kolik z toho jsou pevné krátkodobé kontrakty a kolik rámcové dohody odložené na neurčito.

Exportní hvězdy vs. exportní realita

Srovnání s konkurencí ukazuje, proč je marketingová viditelnost T-90MS a Su-57E tak křiklavě nepodložená. F-35 měl na začátku roku 2026 téměř 1 300 letounů v provozu u dvanácti států, jen v roce 2025 Lockheed Martin dodal 191 kusů. Leopard 2 slouží ve 22 zemích s více než 3 500 kusy. Nejde o přímé srovnání bojového výkonu, jde o exportní trakci, důvěru zákazníků a servisní ekosystém. Su-57E je zatím hlavně exponát na veletrzích.

Proč to Moskva dělá

Veletržní komunikace Rosoboronexportu plní dvojí funkci. Obchodní: udržet kontakt se zeměmi, které ruskou techniku provozují a potřebují náhradní díly i modernizace. A propagandistickou: signalizovat světu, že ruský průmysl navzdory válce a sankcím funguje. Riziko sekundárních sankcí přitom není teoretické, USA v prosinci 2020 v režimu CAATSA sankcionovaly turecký úřad SSB právě za obchod s Rosoboronexportem kolem S-400.

Marketingová viditelnost T-90MS a Su-57E je dnes prokazatelně vyšší než jejich veřejně doložená exportní stopa. Fronta zákazníků možná existuje, ale zatím jen v tiskových zprávách z Moskvy.

Článek Zákazníci se perou o tanky T-90MS a stíhačky Su-57E, kasají se Rusové. Jenomže realita je jiná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je levný a má silnou výzbroj, ale i nedostatky

Suchoj Su-57 Felon je ruským letounem 5. generace, jehož výroba probíhá od roku 2019, uvádí Wikipedia s tím, že do služby vstoupil o rok později. První prototyp se nicméně vznesl po hodně dlouhém vývoji v lednu 2010. Rusové však měli evidentně technické potíže, s nimiž si nedokázali rychle poradit, a mnohé, bohužel pro ně, přetrvávají dodnes.

Video: Ukrajinci neměli kousek slitování. Jedna brigáda si podala na východním bojišti 50 ruských vojáků

Za ikonický příklad dává redakce Armádního Zpravodaje úroveň stealth, která má být oproti americké F-35 dokonce až tisíckrát menší, a v listopadu 2024 se mu také vysmáli čínští inženýři na leteckém veletrhu. Mnozí odborníci přitom dokonce pochybují, že lze vůbec Su-57 označit za stealth, ačkoliv nějaké prvky konstrukce nepochybně má a Rusové na ni stále pracují.

V prosinci 2024 mu například instalovali ploché trysky, a o rok později se vznesl s novým motorem páté generace, který však stále není konečným řešením. Letoun tak není dotažený nikoliv pouze z hlediska stealth, ale dokonce ani „zevnitř“. Snad jediné, v čem opravdu zaujme, je jeho výzbroj, která z něj dělá opravdu silného zabijáka, byť má i „zbytečné“ zbraně.

Nástupce Gripenu přijde do roku 2040. Švédsko dává prioritu vývoji letounu budoucnosti, který má srazit ruské letectvo

Na druhou stranu redakce Armádního Zpravodaje ocenil například systém senzorů, který dává pilotovi pohled kolem celého letadla, nebo že mu stačí ke vzletu relativně krátká dráha. A také je silně vyzbrojen, ačkoliv některé zbraně jsou nejspíše zbytečné – třeba k odpalování střely Kinžal postačují starší (a na provoz levnější) nosiče, ale umět to může.

A jsou tu i další směry, například vektorování tahu, které je třídimenzionální, zatímco třeba americký F-22 Raptor má dvoudimenzionální. Suchoj Su-57 je i díky tomu extrémně manévrovatelný, což se může hodit při vyhýbání se střele, která na něj letí, ale na druhou stranu dnes probíhají boje výhradně za hranicí viditelnosti pilota, takže je kupříkladu dog-fight téměř vyloučen. Ostatně jiné letouny běžně tak rychlé nejsou, není to třeba.

Rusové se nehnou z místa, Ukrajinci je totálně drtí. Na frontě nastal bod zlomu, s nímž si ani jedna strana neví rady

Určitě má tedy co nabídnout, a např. proti letounům 4. a 4,5. generace je určitě lepší, ale na protějšky páté generace jednoduše nemá. Zrazuje ho hlavně nízká úroveň stealth, a nejspíše má i horší radar, ale to nelze zcela posoudit, jenom odhadovat. Co nicméně Su-57 nahrává, je dostupnost, jelikož americké letouny 5. generace je obtížné získat.

Ve hře jsou sice i čínské, ale ani ty nemusí všechny země chtít, protože nemají se zemí draka nejlepší vztahy, případně jsou vyloženě proti ní. Navíc má být ruské bojové letadlo levnější než jiné protějšky 5. generace. Jeho cena vychází na 35 až 50 milionů dolarů, uvádí WION, což je v přepočtu asi 723 milionů až 1,033 miliardy korun, což není tolik.

Ruský velitel je zoufalý z ukrajinské taktiky: „Drtí nás 50 km v týlu,“ zuří, a prozradil, jak to skutečně na bojišti vypadá

Čínský Chengdu J-20 vychází na 100 až 110 milionů dolarů, tedy 2,067 až 2,273 miliardy korun, uvádí SlashGear, takže je rozdíl patrný. A pro zajímavost, F-35 stojí nejméně 82,5 milionů dolarů, tedy asi 1,7 miliardy korun, uvádí Air&SpaceForces s tím, že vychází z obří zakázky na bezmála 300 kusů. Při nižších počtech bývá ovšem o desítky procent vyšší.

Su-57 si tedy může své zákazníky najít, ale tvrdit, že oceňují zejména reální zkušenosti z bojového nasazení, je dle redakce ArmádníZpraovdaj.cz dost výsměch. Naopak se totiž bojů neúčastní, Vladimir Putin se ho doslova bojí nasadit k jeho původnímu záměru, což je průnik protivzdušnou obranou a její zničení, a objevil se pouze jako bombardér.

Rusové se Ukrajinců na frontě děsí. Už nevědí, co mají dělat. Ztráty jsou tak velké, že je nezvládají pokrývat

To je pro něj nicméně nejenom podřadná, ale také velmi drahá role, pro níž jsou lepší levnější alternativy. Takže jediné, na co to lze vztáhnout, jsou jím využívané zbraně. Ty skutečně v boji odzkoušené jsou, ať jde o střely vzduch-vzduch, bomby vzduch-země nebo jiné. Jaké země mohou mít o Su-57 zájem, potom Rosoboronexport nesdělil.

Již dříve byl dodán do Alžírska, ale jedná se pouze o šest kusů, a zájem může mít také Írán, ale ten neměl prostředky ani dříve, natož teď při válce s Izraelem a Amerikou. Rusové ho nicméně nabídli též Indii, která nezvládla vývoj vlastního, a může to pro ni být jediná šance, jelikož na projektu F-35 se neshodla hlavně kvůli neochotě Američanů lokalizovat výrobu.

Putin se bojí Zelenského. Krčí se ve své luxusní rezidenci, kterou opevnil desítkami zbraní. Vojáky ale nechává trpět

Vedle toho je logickým možným kupcem Severní Korea, a zájem projevuje Vietnam. Teoreticky se mohou přidat také Malajsie a Indonésie, které nemají dobré vztahy s Čínou, a dříve byla ve hře Venezuela, ačkoliv její závislost na Rusku nejspíše po svržení prezidenta Nicoláse Madura skončila. Vyloučit nicméně nelze africké země, které s Ruskem spolupracují.

Článek Spása pro Su-57: Rusové míří k velkému úspěchu, prodávají ve velkém. „Zákazníci nejvíce oceňují reálnou bojovou zkušenost“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Končící životnost a neschopnost ruského průmyslu

Iljušin Il-78 je sovětský, resp. ruský tankovací letoun pro doplňování paliva za letu. Založen je na strategickém transportním letounu Il-76, a dohromady vznikl v počtu přes 50 kusů. V základní verzi unese až 57,7 tun paliva ve vnitřních nádržích, a s přídavnými až 85,7 tun. Ani to ovšem nestačilo, tak Sověti stvořili Il-78M s kapacitou až 105,7 tun, uvádí Wikipedia.

Video: zůstala jenom tma. Raketový útok uvrhl do tmy 330tisícové ruské město jenom 30 km od hranic

Ve službě se objevil v roce 1987 jako specializovaný tanker vybavený třemi nádržemi v trupu, přičemž z celkově nesených až 138 tun paliva je přenosných až 105,7 tun. Iljušin Il-78MP je pak exportní verze pro Indii, která má integrované tankovací moduly Cobham Mk.32B, s nimiž lze tankovat jak ruská, tak západní letadla. Celkem si jich v roce 2002 objednala šest.

Indické ozbrojené síly jsou přitom do značné míry založené právě na ruské technice a zbraních, ať jde o letadla, tanky, houfnice nebo útočné pušky. Stále více se od ní ovšem odklání, jelikož se ve válce na Ukrajině jasně ukázalo, že zdaleka nedosahují takových kvalit, a také je problém s dodávkami nových a údržbou těch současných, což ohrožuje bezpečnost Indie.

Orešnik dal Ukrajincům ochutnat, co dokáže. Sdílené záběry ukazují mnohonásobný úder 60 km od Polska

Letounům Il-78MKI přitom dochází životnost a přestávají být schopny kooperovat s Rafale, Su-30MKI a Tejas. Nahradit se je proto rozhodlo šesti Boeingy 767, které přestaví izraelská IAI na víceúčelové tankovací letouny MMTT. Ty budou splňovat standardy NATO, a chybět jim nebude ani elektrooptický systém pro provoz za všech povětrnostních podmínek.

Již dříve kupříkladu koupila pro svou letadlovou loď francouzské Rafale M, které porazily ruské soupeře Mig-29K, ale to není jediný případ. Ruské vrtulníky se pak rozhodl nahradit Kyrgyzstán, a dokonce i Bělorusko, což je nejbližší spojenec Vladimira Putina, zařazuje do výzbroje raději své obrněné transportéry, jelikož není s těmi ruskými z mnoha důvodů spokojeno.

Video: důležitý ruský vlak na frontu nedojel. Ukrajinci ho napadli na hlavní tepně, když se dal do pohybu

Jedna zakázka samozřejmě ruský zbrojní průmysl nepoloží. Na druhou stranu nejde o zbraně za pár milionů, ale o desítky miliard korun. A co je důležité, tak sami Rusové přiznali, že jim vývoz zbraní klesl za poslední roky o 50 %. To je jasným indikátorem, že nejenom ztrácí respekt, ale že tím utrpěl dlouhodobé ztráty, kdy se z většiny už nejspíše nevyhrabe.

Článek Tradiční odběratel zbraní zasazuje Rusku opakovanou ránu. Připravil ho o desítky miliard v jediné zakázce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Země po SSSR často neměly na výběr

Je mnoho důvodů, proč jsou ruské zbraně tak rozšíření – redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že tím hlavním je uchování vlivu někdejšího Sovětského svazu, který de facto mnohým zemím ve své sféře překopal zbrojní průmysl na vlastní standardy, což mnohým vydrželo dodnes, a důležité je zohlednit i stálý ruský vliv v postsovětských státech.

Vedle toho je pravidlem, že Rusové prodávají skoro komukoliv, respektive to nepodmiňují třeba nutností dodržovat lidská práva, demokracii apod. v dané zemi, jako to běžně dělají Američané nebo Evropané. Jenomže v posledních letech se začínají od jejich zbraní země odvracet z důvodu nízké kvality, jíž prokázala válka na Ukrajině, a výpadků v dodávkách.

Stíhačky odstartovaly s povolením střílet. Žádný omyl, ruský letoun vletěl 8 km do vzdušného prostoru NATO

Za zmínku stojí také indické testování, v němž se ukázal systém protivzdušné obrany S-400 účinný jenom na 80 %, a proti Ukrajině je to nejspíše ještě horší. Ačkoliv do armáda drží daleko od fronty, takže drží na uzdě primárně klasická bojová letadla, napadají ho tam drony menší velikosti, proti nimž je bezbranný, jelikož je jeho radary nevidí. Jediný potom dokáže oslepit celou baterii, pakliže se trefí do velitelského vozidla, nebo lépe, do radaru.

Zájem o ruské zbraně nicméně klesá ve všech směrech, ať jde o letadla (Su-57, Su-35, Su-34…), tanky (T-90, T-80, T-72…), houfnice (2S19 Msta, 2S35 Koalice-SV…), obrněné transportéry a auta (BTR-82, Tigr…), bojová vozidla pěchoty (BMP-3…), systémy PVO (S-400, Pancir-S1, Buk-M3…) a řadu dalších. JamesTown uvedl v lednu 2025, že vývoz zbraní z Ruska klesl dokonce o 92 %, což teoreticky nemusí být daleko od pravdy, jelikož selhalo ve všech směrech.

„Žába v hrnci“: Jak Vladimir Putin kroužil kolem NATO tak dlouho, až „přetaktizoval“

Některé země si prozatím ruské zbraně ponechávají, i když zkouší postupně zavádět i jiné, ale nejsou spokojené s neustálím odkládáním dodávek, které ohrožují jejich bezpečnost. Že přitom přiznal zásadní pokles, i když „pouze“ 50%, i samotný šéf Rostecu, je hodně překvapivé. Rusové se totiž rádi tváří, že se nic neděje a mají vše pod kontrolou, ale tomu snad nikdo nevěří.

Z údajů přitom vyplývá, že Rusko dříve ročně vydělávalo z vývozu zbraní asi 14 miliard dolarů v cizí měně (tj. cca 301 miliard korun), nicméně již v roce 2022 se objemy snížily na přibližně polovinu, a do roku 2024 pak počet kupujících zemí klesl ze 47 na 33. Zajímavá čísla, na něž upozorňuje Reuters, pak poskytl SIPRI Stockholm International Peace Research Institute).

Ruské speciální služby napadly člena NATO. Sabotáž polské železnice narušuje dodávky zbraní na Ukrajinu

„Pokud v letech 2018–2022 ruské dodávky dorazily do 47 zemí, pak v roce 2024 do 33. Asie a Oceánie představovaly 74 % ruského exportu, Afrika 12 %, a Evropa 7,4 %. Současně zůstává Indie největším ruským odběratelem zbraní, když tvoří 38 % prodejů. Následuje Čína (17 %) a Kazachstán (11 %).“ Armádní Zpravodaj připomíná, že zrovna Indie se ale snaží v mnoha směrech osamostatnit a nakupovat jinde, příkladem jsou francouzská letadla Rafale M.

Článek Rusko přiznalo hořkou prohru. Vývoz jeho zbraní klesl o 50 %, přestávají být žádané – právem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moc na výběr není, ruské systémy PVO jsou ale dobré

Indická protivzdušná obrana není vůbec slabá, ale vzhledem k rozsáhlému území a rostoucí technické vyspělosti největšího rivala, tedy Pákistánu, ale stejně tak Číny, která mu dodává zbraně, potřebuje posílit. Už dnes se opírá o ruské S-400, kterých má 3 pluky, tj. 48 odpalovacích vozidel, plus odpovídající počet radarů a velitelských vozidel pochopitelně.

Nejmocnější zbraň Ukrajinců proti ruským ropným rafineriím vznikla z nutnosti. Dnes vyvolává zoufalství

Vedle toho má i řadu dalších systémů, ale na mnohem kratší vzdálenost. Proti letadlům, střelám a podobným cílům to je třeba indicko-izraelský Barak-8 nebo izraelský SPYDER, zatímco proti balistickým raketám zase Prithvi nebo AAD s dosahem do 150 km, potvrzuje Wikipedia. Dává tedy smysl, že chce možnosti své obrany posílit, hlavně pak na dlouhou vzdálenost.

S-400 je aktuálně páteří ruské protivzdušné obrany, a patří všeobecně mezi nejlepší na světě, byť má své nedostatky, resp. schopnosti horší, než Rusko prezentovalo. V provozu je od roku 2007 a dosah jeho raket vychází až na 400 km, ale má i řadu dalších v rozmezí 40 až 240 km. Sestává rovněž z několika radarů, které mají opět dosah až 400 km, potvrzuje Wikipedia. Zachytit umí jak letadla a vrtulníky, tak střely s plochou dráhou letu nebo velké drony.

S-500 potom zajišťuje obranu proti balistickým raketám a hypersonickým střelám, ale zvládne i letadla a střely s plochou dráhou letu, ačkoliv proti těm je určen hlavně S-400, event. starší S-300, na kratší vzdálenost pak jiné systémy. Zasahovat dokáže až 600 km do dálky a 200 km do výšky, uvádí Wikipedia, takže zničí hlavně rakety tak, že ani po sestřelu nezpůsobí škody.

Video: Ukrajinci zapálili jednu z největších ropných rafinerií v Rusku, která zpracuje až 5 % celé produkce v zemi

O záměru nakoupit více systémů PVO informoval thePrint s odvoláním na své zdroje na indickém ministerstvu obrany s tím, že v roce 2018 podepsalo opci na pět systémů, což mu je umožňuje v budoucnu nakoupit za dohodnutou cenu jako kdysi. Armádní Zpravodaj připomíná, že Indie zvažuje rovněž koupit letounů Su-57, jelikož Pákistán dostává čínské J-35A.

Článek Světlé časy pro ruský zbrojní průmysl. Jeden z tradičních odběratelů zbraní se od něj odvracel, ale teď zvažuje koupi S-400 a S-500 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva skvělé letouny, které nejsou tak ruské

Zpráva nazvaná „ČÁSTI PROBLÉMU: Sledování západních technologií v nejnebezpečnějších tryskových letadlech Ruska“, kterou připravilo Mezinárodní partnerství pro lidská práva (IPHR) ve spolupráci s Nezávislou protikorupční komisí (NAKO) a Hunterbrook Media, identifikovala a vystopovala původ 1 115 z 1 119 elektronických součástek použitých v těchto letadlech, tedy ve stíhacích bombardérech Suchoj Su-34 a stíhacích letounech Su-35S.

Na truc ruským obdivovatelům. Americké zbraně budou proudit na Ukrajinu více, než kdy dříve, oznámil Trump

Armádní Zpravodaj připomíná, že jde v obou případech o chloubu ruského letectva, v druhém pak dokonce o jeho páteř. Jedná se o nejvyšší modernizaci letounu z roku 2007, která vstoupila do služby o sedm let později. Díky své konstrukci s dvěma silným motorům vyniká vysokou manévrovatelností, uvádí Wikipedia, což je nebezpečné zejména pro boje na blízko – k těm ale dnes nedochází, naopak jsou vedeny na vzdálenost desítek, ale i přes 100 km.

K tomu má nicméně Su-35S střelu R-37M, jejíž dosah je 400 km, tedy na světě ze všech největší, ale v praxi to nikdy potvrzeno nebylo. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že letoun ani nemůže její potenciál využít, jelikož nemá dostatečně výkonný radar, a zejména stealth soupeře nedokáže dostatečně rychle zaměřit. Su-35S je ale budoucností, neboť slouží jako přemosťovací platforma na letouny 5. generace (ne, že by se Rusku s jeho Su-57 zatím moc dařilo, byť ho nedávno opět vylepšilo, a to včetně stealth).

NATO došla trpělivost. F-35 budou startovat z Polska proti Rusku, aby mu připomnělo hranice. To nemá adekvátní odpověď

Suchoj Su-34 je potom stíhací bombardér a útočný stíhač, což je světový unikát, ale jeho hybridní konstrukce má řadu nevýhod. Na druhou stranu nabízí vysokou nosnost zbraní, což se poblíž fronty hodí. Na 12 závěsnících jich totiž unese 12 až 14 tun, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg, potvrzuje Wikipedia, což jiný letoun v ruském letectvu aktuálně nenabízí. O to horší je zjištění, že by, stejně jako Su-35S, bez Západu nelétal.

Elektronika v něm pochází ze společností jako Texas Instruments, Analog Devices, Intel, Murata, Maxim, OnSemi, Vicor a dalších, přičemž hlavní dodavatelé pochází ze Spojených států amerických, Německa, Japonska, Tchaj-wanu a Jižní Koreje:

• v Su-34 je 68 % elektroniky z USA, 16,2 % z Japonska, 7 % ze zemí Evropské unie, 4,4 % ze Švýcarska, 3,1 % z Tchaj-wanu, 0,9 % z Jižní Koreje, a 0,9 % z ostatních zemí
• v Su-35S je potom 62,3 % z USA, 18,4 % z Japonska, 7,7 % ze zemí Evropské unie, 4,7 % ze Švýcarska, 1,8 % z Velké Británie, 1,6 % z Číny, a 3,5 % z ostatních zemí

Rozhovor: prezident Pavel si nemyslí, že Rusko vyhrává válku. Jeho argumentům coby bývalý generál vůbec nevěří

Je zřejmé, že nebýt západních komponent, Su3-35S ani Su-34 by dosahovaly horších výsledků, a je velmi pravděpodobné, že tomu tak u nových šarží skutečně je. Rusko sice může díly pašovat nebo kupovat přes prostředníky, ale stejně tak je nahrazovat alternativami z Číny a jiných zemí. Ty však na takové úrovni nejsou, což dokazuje už to, že si Rusko původně zvolilo komponenty ze Západu. Jeho průmysl tím každopádně opět utrpěl.

Článek Potupa ruského vojenského průmyslu: Su-34 a Su-35S mají zásadní podíl západních dílů, odhalila studie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.