Jedenáct kilometrů bez přímé viditelnosti

Klasický tankový souboj probíhá na vzdálenost jednotek kilometrů, většinou s přímou viditelností na cíl. Zásah na jedenáct kilometrů z uzavřené pozice je něco zásadně odlišného; střelec nevidí, kam míří, a spoléhá na korekci palby podobně jako dělostřelec. Podrobnosti o tom, jak přesně osádka Centaura navedla granát na cíl, zveřejněny nebyly. Z doložené ukrajinské praxe u tankové nepřímé palby ale víme, že posádky běžně pracují s tablety, orientačními body a korekcí po prvním výstřelu. Už v říjnu 2023 popsal ArmijaInform ukrajinského tankistu, který tímto způsobem ničil cíle na srovnatelnou vzdálenost.

Samotné číslo jedenáct kilometrů tedy není na ukrajinském bojišti bezprecedentní. Výjimečná je kombinace: kolová platforma s tankovým kanonem, která zasáhla konkrétní budovu nepřímou palbou. Rusové ukrytí uvnitř měli kryt proti přímé viditelnosti. Proti korigované nepřímé palbě z tankového kanonu na jedenáct kilometrů ale kryt neměli.

Proč Centauro překvapil vlastní posádku

Velitel osádky s volacím znakem „Director“ ve výpovědi pro Army TV otevřeně srovnával Centauro se sovětskými tanky T-72 a T-64, na kterých dříve sloužil. Rozdíl, který ho podle vlastních slov zasáhl nejvíc, nebyla palební síla, byla to komunikace. V sovětských strojích se stávalo, že posádka neslyšela ani sebe navzájem, ani vnější rádiový provoz. V Centauru je vnitřní spojení podle něj „mnohem lepší“, pravděpodobně i díky tišší pohonné jednotce.

Pro boj to není detail. Pokud řidič neslyší velitele, celý stroj ztrácí schopnost reagovat. A právě rychlost reakce rozhoduje o přežití na bojišti, kde FPV drony dokážou zasáhnout tank během desítek sekund od odhalení pozice.

Překvapila i přesnost. Osádka explicitně chválila schopnost Centaura střílet z uzavřených pozic s výsledky, které nečekala od kolového vozidla navrženého primárně pro přímé protitankové střety. Italský stroj se v jejich rukou proměnil v mobilní palebnou podporu, tedy roli, pro kterou nikdy nebyl konstruován.

Co Centauro umí a kde má limity

Technické parametry B1 Centauro vysvětlují, proč je na Ukrajině užitečný jinak, než zamýšleli jeho konstruktéři:

• Hmotnost: 27 tun (Leopard 2A4 váží přes 55 tun)
• Maximální rychlost: 110 km/h na silnici
• Dojezd: kolem 650 km
• Podvozek: kolový 8×8
• Osádka: čtyři (velitel, střelec, nabíječ, řidič)

Vysoká silniční mobilita a dlouhý dojezd znamenají, že Centauro dokáže rychle zaujmout palebnou pozici, vystřelit a zmizet dřív, než ho nepřítel lokalizuje. Na dnešním dronovém bojišti je to zásadní výhoda. Zároveň ale platí, že lehčí pancéřování ho činí výrazně zranitelnějším než klasický hlavní bojový tank. Už starší zahraniční zkušenosti ze Somálska a Iráku ukázaly limity ochrany kolových stíhačů tanků v městském boji a asymetrických konfliktech. Na Ukrajině museli Centauro dovybavit improvizovanými klecemi a „kapucí“ proti FPV dronům, což samo o sobě vypovídá o míře hrozby.

Velitel tankové roty v rozhovoru pro ArmijaInform popsal, jak jeden jeho tank dostal jedenáct zásahů FPV drony do zadní části. Bez systému aktivní ochrany zůstává B1 Centauro vůči této hrozbě obzvlášť exponovaný.

Válka, která přepsala roli tanků

Příběh Centaura na Ukrajině není jen o jednom italském vozidle. Je to ilustrace hlubší proměny, kterou válka přinesla do tankového boje. Analytici RUSI v roce 2025 zaznamenali, že mezi 1. a 24. srpnem bylo do sedmdesáti kilometrů od fronty detekováno pouhých 23 ruských tanků, oproti 470 tankům na jednom směru v květnu 2023. Rutinní nasazování obrněnců v přední linii dramaticky kleslo. Studie Cambridge University Press zároveň ukázala, že skutečná ruská produkce modernizovaných T-90M, T-80BVM a T-72B3 byla patrně výrazně nižší, než Moskva deklarovala, a armáda silně spoléhá na starší opravené stroje ze skladů.

Tanky ale nezmizely. Na úrovni čet a rot zůstávají podle RUSI nepostradatelné pro palebnou podporu, krytí pěchoty a odvádění nepřátelské palby. Změnil se způsob jejich použití: méně přímých útoků, více krátkých palebných výpadů z krytých pozic. Přesně ten způsob, jakým ukrajinská osádka použila Centauro na jedenáct kilometrů.

Kolové platformy jako budoucnost, nebo slepá ulička?

Trend k lehčím, mobilnějším platformám s tankovou palebnou silou je vidět i mimo Ukrajinu. V květnu 2026 představily CSG a FNSS na bratislavském veletrhu IDEB střední bojové vozidlo CFL-120 Karpat, pásovou platformu výslovně koncipovanou jako lehčí alternativu k hlavním bojovým tankům s nižšími logistickými nároky. Italská armáda mezitím dokončuje dodávky 150 kusů Centauro II, kvalitativně nové generace s motorem o výkonu 537 kW (720 k), plně digitální architekturou a 120mm kanonem ve věži HITFACT.

Česká armáda jde zatím opačným směrem. Velitelství pozemních sil oficiálně popisuje Leopard 2A4 jako cestu k moderní těžké brigádě. Vozidla palebné podpory se v české debatě objevují spíš jako možné doplnění Pandurů pro 4. brigádu rychlého nasazení, ne jako náhrada tanků.

Podle nás ale ukrajinská zkušenost ukazuje, že budoucnost není v kategorickém „buď tank, nebo kolové vozidlo“. Je v tom, jak flexibilně dokáže armáda využít platformu k roli, pro kterou nebyla původně navržena. Centauro na jedenáct kilometrů je toho důkazem: starý italský stíhač tanků, který se na ukrajinském bojišti naučil být dělostřelectvem.

Článek Tank na kolech překvapil obě strany: Ukrajinci vystřelili z italského Centaura na 11 km a trefili Rusy schované v budově se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Centauro poskytuje palebnou podporu

Italský stíhač tanků je zajímavá zbraň. Vypadá jako osmikolový obrněný transportér vybavený věží se silným kanonem, ale není určen k tomu, aby převážel nějaký výsadek. Wikipedia uvádí, že má jenom čtyřčlennou osádku určenou k boji, žádné místo navíc. Jeho prvotním úkolem je poskytovat palebnou podporu a ochranu lehčím jednotkám, přičemž má výhodu v tom, že je díky kolovému podvozku rychlý – maximální rychlost na silnici je 108 km/h.

iZdroj fotografie: Italská armáda / Creative Commons / CC BY

Hlavní zbraní Centaura je drážkovaný kanon ráze 105 milimetrů o délce hlavně 52 ráží, a zároveň disponuje kvalitním řízením palby zajišťujícím vysokou přesnost. Zásobu munice má potom na 40 ran včetně protitankového typu APFSDS, a výzbroj doplňuje dvojice kulometů ráže 7,62 milimetrů. Vedle toho disponuje i termovizí, takže je použitelné i v noci a za špatné viditelnosti. Proti ruské technice jsou takové schopnosti velmi nebezpečné.

Stíhač tanků vyžaduje specifické použití

Centauro není náhradou tanku, při hmotnosti 24 tun totiž neposkytuje tak vysokou ochranu. ArmyRecognition uvádí, že zepředu odolá jen munici ráže 20 mm, a ze strany a zezadu 12,7 mm. Ani se tedy nemůže tanku napřímo postavit. Taktikou je útočit z úkrytu, využít přesnost kanonu, udeřit jako první a pokusit se nepřátelský tank zničit. Poté musí osádka využít vysoké rychlosti a uniknout z dosahu nepřítele, než ho stačí zaměřit a vystřelit na něj.

Video: Desítky letounů 600 km od Ukrajiny zdevastovaly strategický Novorossijsk. Schytala to i přehlcená PVO

Na Ukrajině je v současnosti největší hrozbou pro techniku obrovské množství dronů, které jsou s patřičnou hlavicí schopné Centauro zničit relativně snadno. Ukrajinské obsluhy jsou si toho vědomé, protože záběry ukazují, že je vozidlo vybavené protidronovými zábranami. Ty připomínají skládací klece, které se v minulosti objevily na některých ukrajinských tancích, a není pochyb o tom, že taková úprava značně napomáhá k tomu, aby vozidlo na bojišti přežilo, ačkoliv může ztěžovat jeho schopnost čekat ukryté na nepřítele.

Článek Konečně potvrzeno, Rusové nadšení nejsou. Ukrajinští výsadkáři užívají italské zabijáky Centauro B1 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stíhač má provázet lehké obrněné jednotky

Itálie je ve vývoji obrněných vozidel velmi schopná. Její inženýři zkonstruovali i vlastní typ tanku, ale v 80. letech 20. století přišla armáda s požadavkem na stíhače tanků s palebnou silou tanku Leopard 1. Potřebovala ho jako doprovod svých lehkých rychlých obrněných jednotek, které by se nemohly spoléhat na ochranu klasických tanků. K vývoji i konstrukci se spojily dva italští zbrojní giganti – konkrétně Iveco, jehož úkolem byla konstrukce podvozku, a OTO Melara, který si vzal na starost konstrukci věže a zbraně.

iZdroj fotografie: Italská armáda / Creative Commons / CC BY

Výsledkem byl kolový stíhač tanků na osmikolovém podvozku s věží osazenou dělem ráže 105 milimetrů o délce hlavně 55 ráží, ale existuje i varianta se silnějším dělem 120 milimetrů a hlavní délky 44 ráží. Kanón dokáže střílet různé typy standardní munice NATO, a to včetně protitankové APFSDS; doplněn je pak koaxiálním kulometem a dalším na věži, oba jsou ráže 7,62 milimetrů. Systém disponuje termokamerou, laserovým dálkoměrem, a velmi schopným řízením palby Galileo Avionica TURMS.

Stíhač ustojí střelbu maximálně z BVP

B1 Centauro je 7,85 metrů dlouhý a 2,94 metrů široký a jeho hmotnost dosahuje 24 tun; může být ale vyšší, pakliže dojde k instalaci přídavného pancéřování. V základní verzi chrání čtyřčlennou osádku proti projektilům ráže 14,5 milimetrů, v přední části pak proti střelám ráže 25 milimetr. S přídavným pancéřováním ustojí i zásah projektilem ráže 30 milimetrů, což jsou standardní zbraně BVP. Vozidlo se vyznačuje vysokou rychlostí až 108 km/h a jeho dojezd je 800 kilometrů. Zvládá rovněž obtížný terén a brodění se v hloubce až 1,5 metru.

Centauro se ukázal jako velmi schopný systém, a kromě Itálie si ho pořídilo Španělsko nebo Jordánsko, ale i další státy. Existuje mimochodem i v lepší verzi Centauro II, a vedle toho také jako bojové vozidlo pěchoty Freccia, i jako samohybná houfnice s dělem ráže 155 milimetrů. Některé zprávy naznačují, že se stíhače dostaly z Itálie na Ukrajinu, ale oficiálně dodávku dosud nikdo nepotvrdil. Je ale velmi dobře možné, že se objeví při chystané ukrajinské ofenzivě, v níž se mohou stát postrachem mnoha rusých tankistů a obrněných vozidel.

Článek Pekelně silné „mini“ italské kolové stíhače B1 Centauro mohou Rusům na Ukrajině pěkně zatopit, zničí i tanky a rychle „mizí“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.