Co je Arena-M a proč ji Rusko potřebuje

Arena-M (oficiální označení T09-A6-1) je ruský systém aktivní ochrany typu hard-kill, vyvíjený konstrukční kanceláří KBM Kolomna. Princip je jednoduchý: radar detekuje přilétající hrozbu, palubní počítač vyhodnotí trajektorii a v řádu milisekund odpálí ochrannou munici, která hrozbu zničí ještě před dopadem na pancíř. Současná veřejně popsaná verze nese dvanáct efektorů rozdělených do dvou modulů po šesti, rozmístěných na věži tanku.

Původní Arena vznikala ještě v sovětském období pro prostředí protitankových řízených střel a granátometů RPG. Jenže válka na Ukrajině přepsala pravidla, hlavním zabijákem tanků se staly FPV drony za zlomek ceny jakékoli protitankové střely. Bez ochrany proti nim se ruské tanky stávaly snadno odhalitelným a postupně rozebíraným cílem. Právě proto Moskva tlačí na rychlou adaptaci systému.

První boj a jeho výmluvná čísla

Analytická firma Janes v červenci 2026 publikovala vizuální analýzu prvního pravděpodobného bojového použití Arena-M. Tank T-72B3A v oblasti Majaku v Doněcké oblasti nejspíš úspěšně zachytil FPV dron, šlo o první nezávisle doložený případ, kdy systém v reálném boji zareagoval.

Ukrajinské svědectví citované přes operátora Dmytra Putjatu mluví o tom, že na zničení jednoho tanku s Arena-M bylo potřeba patnáct až dvacet FPV dronů. Pro srovnání: sekundární odhady u tanků bez aktivní ochrany uvádějí řádově tři až šest zásahů na zničení jednoho stroje v závislosti na kvalitě operátorů a podmínkách. Rozdíl je markantní.

Jenže právě tady začíná problém s ruským optimismem. Tank u Majaku byl nakonec zničen. Přibližně sedm dronů padlo na vyčerpání systému nebo zachycení, ale zbytek roje si cestu k cíli našel. Arena-M se navíc nedá v boji přebíjet zevnitř vozidla, kolik munice je na věži, tolik má posádka k dispozici. A dvanáct efektorů proti roji dvaceti dronů prostě nestačí.

Ztrojnásobení munice: ambice versus fyzika

Podle serveru Militarnyi s odkazem na tankového historika Andrije Tarasenka má třetí etapa modernizace zvýšit počet efektorů z dvanácti na třicet šest. Cíl je ambiciózní, hotovo má být na začátku prvního čtvrtletí 2027.

Tarasenko sám ale upozorňuje na zásadní překážky:

• Prostorové limity věže – ztrojnásobení munice vyžaduje fyzický prostor, který na věži T-72 nebo T-90 jednoduše není neomezený.
• Montážní úhly – efektory potřebují přesné nastavení v rozmezí zhruba 10 až 45 stupňů, což komplikuje husté rozmístění.
• Přenos dat – digitální komunikace mezi věží a korbou naráží na technické limity.
• Výmetná náplň – silný výbuch při odpálení vyžaduje robustní držáky, které zabírají další místo.

Jako realističtější variantu Tarasenko vidí menší specializovanou protidronovou munici, která by zvýšila hustotu zásoby bez nutnosti prosté replikace dnešních velkých efektorů. Patentová stopa navíc ukazuje posun k lepší detekci pomalých dronů pomocí dvoumodového radaru a mikro-dopplerovských signatur rotorů, jinými slovy nejde jen o víc munice, ale i o jinou logiku rozpoznávání cíle.

Proč jeden systém frontu nezmění

I kdyby Arena-M fungovala bezchybně, sama o sobě spíš zdraží a zkomplikuje ničení ruských tanků, než aby automaticky změnila výsledek války. Důvodů je několik.

Za prvé, sektorové vyčerpání. Efektory nepokrývají rovnoměrně celých 360 stupňů; opakované útoky na stejný sektor mohou lokálně vyprázdnit zásobu dřív, než dojde celková munice. Za druhé, horní polosféra zůstává slabým místem. FPV drony útočící strmě shora jsou geometricky obtížnější cíl. Za třetí, falešné poplachy v komplikovaném bojovém prostředí mohou plýtvat vzácnou municí.

A za čtvrté, a to je klíčové, tank na moderním bojišti nečelí jen dronům. Dělostřelectvo, miny, elektronický boj, průzkumné drony navádějící palbu. Arena-M neřeší nic z toho. Sám Tarasenko popisuje další logický krok jako vrstvenou architekturu s optickými a akustickými senzory, kouřovými systémy, dálkově ovládanými zbraňovými stanicemi a prvky umělé inteligence. Tedy nikoli Arena-M v izolaci, ale celý obranný ekosystém.

NATO je o krok napřed

Ruská propaganda ráda prezentuje Arena-M jako převratnou novinku. Realita je taková, že země NATO systémy aktivní ochrany na svých tancích už provozují nebo integrují.

Nejviditelnější je izraelský Trophy (Rafael), který má status bojově ověřeného systému s 360° ochranou v azimutu, rozsáhlým elevačním pokrytím a deklarovanými schopnostmi proti útokům na horní polosféru i dronům. Podle oficiální zprávy DOT&E amerického ministerstva obrany Trophy při testech zachytil většinu přilétajících hrozeb. Systém je integrován na amerických Abrams, německých Leopard 2 A7A1 i budoucích A8 a britských Challenger 3. Konsorcium EuroTrophy ho montuje dokonce na kolový Boxer.

Další linií je izraelský Iron Fist (Elbit), který kombinuje radar s pasivním infračerveným senzorem a zvládá simultánní scénáře s více hrozbami. Americké testy nicméně stále uváděly nedostatky v účinnosti. Německý Rheinmetall pak vyvíjí hybridní hard-kill řešení StrikeShield s důrazem na modularitu a rychlou reakci.

Pro český kontext je podstatné, že Praha sama pořizuje až 77 vozidel Leopard 2A8, která budou systémem Trophy vybavena. Téma aktivní ochrany tanků tedy není jen ukrajinské, je alianční a přímo se dotýká budoucí české těžké brigády.

Arena-M může lokálně zlepšit šance ruského tanku v útoku. Ale „změna fronty“ by vyžadovala masové rozšíření systému na stovky strojů, spolehlivost v polních podmínkách a souhru s dalšími vrstvami ochrany, které Rusko teprve vyvíjí. Víra v jeden systém jako cestu k ultimátnímu vítězství prozrazuje spíš hloubku problému než blízkost jeho řešení.

Článek Rusko vylepšuje Arena-M. Věří, že změní frontu a přinese ultimátní vítězství, o kterém mluví už přes 4 roky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč tři sekundy rozhodují o všem

Číslo „tři sekundy“ není marketingový slogan. Murachovskij v rozhovoru pro týdeník Zvezda popsal, že samotné vydání povelu a příprava ke střelbě zabere posádce minimálně tři až čtyři sekundy. Jenže FPV dron za tu dobu urazí 100 až 200 metrů. Když ho operátor navede do terminální fáze letu, lidská reakce prostě nestačí. Právě proto vývojáři testovaného prototypu KAZ odmítli mikrovlnnou zbraň, ta potřebuje pět až deset sekund na náběh, a to je v tomto závodu o sekundy příliš mnoho.

Princip nového systému stojí na radaru, autonomní řídicí logice a takzvaném tvrdém efektoru. Radar zachytí přilétající objekt, software vypočítá jeho trajektorii a rychlost a automaticky vyhodí obranný prostředek (kombinaci brokové palby ráže 12 a síťometu) do předpočítaného bodu záchytu. Celý cyklus od detekce po zásah se má vejít do dvou až tří sekund. Posádka v tom procesu nefiguruje. Podle sekundárně dostupných informací o ukrajinském prototypu, publikovaných serverem Techora, systém na cvičišti pracuje v režimu „všechno, co letí, je cíl“; funkce identifikace vlastních dronů zatím není hotová, což je jeden z nejkritičtějších nedostatků.

Bojiště, kde pancíř sám nestačí

Dominance dronů na Ukrajině už dávno přerostla z taktické novinky v systémový jev. Reportáž Defense News z února 2026 cituje ukrajinská data, podle nichž drony nesly přes 80 % všech zničených nepřátelských cílů. Některé jednotky přesunuly velkou část logistiky na robotické prostředky a v určitých úsecích drží obranu téměř bez pěchoty v první linii.

Murachovskij popisuje typický scénář: útok čtyř až šesti FPV dronů tank nejprve znehybní zásahem do pásů nebo motorového prostoru, a teprve pak je vozidlo doráženo dalšími prostředky. Obrněnec tak plní svou roli (přímou palebnou podporu a chráněnou dopravu) jen po dobu, než ho dronový roj najde. Výsledkem je, že tanky a BVP operují stále dál od čela útoku, v kratších výpadech a pod neustálým tlakem.

Jak hluboko drony pronikají, ukazuje i situace v ruském zázemí. Okupační správa v Luhanské oblasti od 6. června 2026 omezila osobní autobusovou dopravu na federálních trasách R-150 a R-280 a zastavila některé příměstské vlaky. Analytici z Critical Threats/ISW to čtou jako přímý dopad ukrajinské kampaně proti pozemním logistickým trasám; dronová palebná kontrola zasahuje oblasti, které Rusko dlouho považovalo za bezpečný týl.

Závod, který běží na obou stranách

Popsaný KAZ není osamělý experiment. Západní zbrojní průmysl řeší tutéž rovnici, jen z jiného konce. Německý Bundeswehr zavádí na nový Leopard 2A8 izraelský systém Trophy se čtyřmi radarovými senzory a dvěma odpalovači; první kusy mají dorazit k vojsku od roku 2027. Izraelský Iron Fist od Elbitu, určený pro americké bojové vozidlo pěchoty Bradley, už výslovně počítá s ochranou proti bezpilotním prostředkům a barážující munici. Rheinmetall u svého StrikeShieldu zdůrazňuje extrémně rychlou reakci v přepadových a vícenásobných zásahových scénářích.

Český průmysl má v této oblasti vlastní kartu. Pardubická RETIA představila antidronový systém ReCas kombinující radar ReGUARD s RF senzory, optikou a rušením, s možností doplnění tvrdého efektoru. Radar ReGUARD pokrývá dosah od 580 metrů do 18 kilometrů s výškovým stropem 3 kilometry a zprovoznění trvá pod deset minut. Nejde o tankový systém aktivní ochrany stejné třídy jako Trophy, ale o senzorovou a rušicí vrstvu, která může doplnit právě tu mezeru mezi „holým“ obrněncem a plně chráněným vozidlem.

Klíčový trend potvrzuje i americká armáda. V dubnu 2026 publikovala rozbor ukrajinské AI věže Sky Sentinel, autonomní bodové obrany proti dronům s cenou kolem 3,6 milionu korun za kus. Směr je jasný: levná, sériová, automatizovaná obrana, která nepotřebuje lidskou reakci v posledních sekundách.

Proč „zázračný štít“ neexistuje

Slib o návratu obrněnců na bojiště má háček. Testovaný prototyp KAZ stojí podle dostupných údajů pět až šest milionů hřiven za kus, tedy zhruba tři miliony korun, a ekonomicky dává smysl jen tehdy, pokud přežije dostatečně dlouho a sestřelí desítky dronů. Murachovskij sám mluví o potřebě tisíců protidronových prostředků denně. Kusová demonstrace nikomu bojiště nezmění.

Navíc protivník se přizpůsobí. Saturace levnějšími FPV, navádění přes optické vlákno místo rádiového signálu, útoky na senzory, změna letového profilu, to vše jsou odpovědi, které přijdou. Analytici AFCEA výslovně upozorňují, že současná špička protidronové obrany stojí na vícevrstvém přístupu kombinujícím RF, radar, optiku i akustiku, nikoli na jednom zázračném řešení. A systém, který neumí rozlišit vlastní dron od nepřátelského, má na reálném bojišti zásadní problém.

Kdo dokáže zkrátit řetězec detekce–rozhodnutí–zásah na dvě až tři sekundy, zvládne to sériově a síťově propojí ochranu celé útočné skupiny, ten nezíská neporazitelný tank. Vrátí mu ale šanci dojet, vystřelit a odjet, a na dnešním bojišti je právě tohle rozdíl mezi použitelným strojem a drahým cílem.

Článek „3 sekundy na záchranu.“ Rusové věří v technologii, která vrátí obrněnce na bojiště. Dron sestřelí dříve, než ho vojáci uvidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V lednu 2017 hlavní konstruktér kolomnického KBM Valerij Kašin v rozhovoru pro TASS přiznal, že integrace systému Arena-M na tanky T-72 a T-90 si vyžádala opakované přepracování konfigurace a fakticky šlo o „zcela nový vývoj“. O šest let později, v dubnu 2023, holding Vysokotočnyje kompleksy pod Rostecem tvrdil, že přijetí je v „závěrečné fázi“. Sériové osazování tanků T-72B3M a T-90M oznámil Uralvagonzavod teprve v únoru 2025. Jenže mezitím se hlavní hrozba pro ruské tanky přesunula z čelního příletu protitankové střely k levným FPV dronům útočícím shora, a na to Arena-M stavěná není.

Čtvrt století ve vývoji

Rodina Arena je veřejně viditelná nejméně od poloviny devadesátých let. Starší exportní varianta Arena-E, popsaná v otevřených zdrojích už v roce 2004, nabízela sektorové pokrytí 220 až 290 stupňů s 22 až 26 ochrannými náložemi rozmístěnými po obvodu věže. Princip je jednoduchý: radar zachytí přilétající střelu, protitankovou řízenou střelu nebo granát z RPG, a odpálí proti ní ochrannou munici dřív, než zasáhne pancíř.

Problém nikdy nebyl v tom, že by koncept nefungoval. Problém byl v tempu. Kašin v roce 2017 vysvětloval, že požadavky tankových konstruktérů se několikrát změnily a každá změna znamenala novou iteraci. V dubnu 2023 Rostec stále mluvil o závěrečné fázi. Patent na T-72B3 s Arena-M se objevil až na podzim 2023. A když UVZ v únoru 2025 konečně ohlásil sériovou montáž, otevřeně doložitelné kusy na frontě šlo spočítat na prstech; v květnu 2026 zachytily telegramové kanály T-72B3 s Arena-M u skupiny vojsk „Centrum“, ale jako jednotlivý stroj na cvičení, ne jako standardní výbavu útočné formace.

Válka, která se změnila rychleji než systém

Arena-M byla navržena pro svět, kde tank ohrožují protitankové řízené střely letící přímo na věž rychlostí 70 až 700 metrů za sekundu. Konstrukční logika počítala s jednotlivými přílety, ne s rojením desítek levných bezpilotníků.

Jenže ukrajinské bojiště se od roku 2022 proměnilo k nepoznání. Podle IISS do roku 2025 bezpilotní prostředky překonaly dělostřelectvo jako hlavní příčinu frontových ztrát a mohly stát za až 80 procenty z nich. FPV dron za pár tisíc korun útočí shora, kde sektorový radar Arena-M pokrývá jen omezenou elevaci. A i kdyby radar dron zachytil, konečný počet ochranných náloží znamená, že druhý, třetí nebo čtvrtý útok ve stejném sektoru už nemá co zastavit.

Že to ví i samotné Rusko, prozrazuje patent č. 2853544, dokumentovaný u ruského patentového úřadu FIPS 24. prosince 2025. Řeší adaptaci aktivního ochranného systému právě proti pomalým dronům typu FPV. Jinými slovy: ještě na konci roku 2025 Arena-M algoritmicky neuměla s dronovou hrozbou plně pracovat a musela se dopracovávat. Informaci o patentu zachytil server UAS Vision.

Sítě a mangaly místo zázračného systému

Nejsilnějším důkazem, že Arena-M problém neřeší, je chování samotného Ruska. Když Rostec v květnu 2024 prezentoval nové série T-72B3M a T-90M, zdůrazňoval sítě proti FPV dronům, gumokovové krytí a prostředky elektronického boje. Za tři roky války prošly tanky zhruba dvěma stovkami konstrukčních úprav, a většina z nich jsou pasivní, levné a okamžitě nasaditelné prvky, ne sofistikovaný aktivní systém.

Vizuálně doložené ruské tankové ztráty podle databáze Oryx dosáhly 4 404 kusů, z toho 3 307 zničených, a jde jen o fotograficky potvrzené minimum. IISS pro rok 2024 odhadl asi 1 400 ztracených tanků. Pokles obrněných ztrát v roce 2025 přitom IISS nepřipisuje lepší ochraně, ale tomu, že Rusko tanky nasazuje opatrněji a přesouvá útočnou práci na malé pěší infiltrační skupiny. Tank se stal příliš drahým cílem pro příliš levnou munici.

Arena-M versus Trophy: dvě ligy

Srovnání s izraelským systémem Trophy od Rafaelu ukazuje, jak daleko Arena-M zaostává. Trophy je v bojovém nasazení od roku 2011, má přes 500 000 provozních hodin, pokrývá 360 stupňů v azimutu s rozsáhlými elevacemi a je integrován napříč NATO, včetně evropské průmyslové stopy přes EuroTrophy. Arena-M nemá srovnatelnou bojovou historii, její sektorové pokrytí je užší a počet nasazených kusů zůstává marginální.

Ovšem ani Trophy není všelék. Americká armáda v rozpočtu na fiskální rok 2026 řeší nákup pasivní ochrany Top Attack Protection právě proti dronovým hrozbám ze shora. Problém útoku shora tedy není jen ruský, je systémový. Rozdíl je v tom, že západní armády vrství aktivní ochranné systémy, pasivní střešní ochranu, prostředky elektronického boje a protidronové systémy. Rusko se pokouší o totéž, ale s dvacetiletým zpožděním u aktivní složky a s improvizovanými mangaly místo průmyslově vyráběných řešení.

Co to znamená pro Ukrajinu

Ukrajinská strana má logickou a technicky věrohodnou cestu, jak Arena-M přetížit: levné opakované nálety, klamné cíle, kombinace čelního útoku a útoku shora. Konečný počet ochranných náloží a sektorová architektura systému znamenají, že saturace je otázkou počtu dronů, ne technologického průlomu. A při ceně FPV dronu v řádu tisíců korun proti tankům za desítky milionů je ekonomika jednoznačná.

Pro české a evropské plánovače z toho plyne jasné poučení: samotný aktivní ochranný systém nestačí. Budoucnost tankové ochrany je ve vrstvení: aktivní ochranný systém plus elektronický boj plus pasivní střešní krytí plus protidronové prostředky. Arena-M není špatný koncept. Je to koncept z jiné války, který dorazil pozdě do té současné.

Článek Arena-M je konečně v aktivní službě, ale Rusové udělali chybu. Tanky jim Ukrajinci ničí stejně jednoduše jako předtím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je EuroTrophy a proč se mluví o „evropském řešení“

EuroTrophy GmbH není startup z garáže. Firmu založily v březnu 2022 tři těžké váhy obranného průmyslu: německý KNDS Deutschland (výrobce Leopardů), evropský GDELS a izraelský Rafael, tvůrce původního systému Trophy. Sídlo v Německu, výroba v Evropě, zákaznická podpora pro NATO a EU. Smysl je jasný: vzít bojově prověřený izraelský produkt (přes dva miliony operačních hodin, integrace na více než sedmnácti platformách) a dát mu evropský průmyslový a logistický rámec, který sníží politické i dodavatelské bariéry.

Původní Trophy přitom není žádná novinka. Systém chrání izraelské tanky Merkava už roky, americká armáda ho integrovala na Abramsy. Jeho jádro tvoří radar WindGuard v S-pásmu od IAI/ELTA, který detekuje přilétající protitankovou střelu nebo granát a během zlomku sekundy aktivuje ochranný efektor, výbušnou nálož, která hrozbu zneškodní ještě ve vzduchu. Proti raketám a granátům funguje skvěle. Proti dronům ale S-pásmo a logika stavěná na rychlé balistické cíle nestačí.

StormGuard: nový radar pro nového nepřítele

Právě tady přichází klíčová změna představená na Eurosatory. Vedle stávajícího WindGuardu nabízí EuroTrophy novou konfiguraci s radarem StormGuard, kompaktním aktivním elektronicky skenovaným radarem v X-pásmu, označovaným v portfoliu IAI jako ELM-2135. Pokrývá 360 stupňů v azimutu i elevaci, funguje ve dne i v noci, za deště, mlhy i prachu.

Proč X-pásmo? Kratší vlnová délka umožňuje zachytit takzvaný mikrodopplerův podpis, drobné periodické změny radarového odrazu způsobené rotujícími vrtulemi dronu. Radar tak nevidí jen pohybující se tečku, ale dokáže rozlišit, že jde o vícevrtulový stroj, ne o ptáka nebo střepinu. Právě tato schopnost je pro automatickou klasifikaci cíle zásadní.

Jakmile StormGuard dron detekuje a klasifikuje, předá data do řízení palby a navede palubní zbraň, typicky dálkově ovládanou zbraňovou stanici (RWS) s kulometem nebo automatickým kanonem. Rafael dlouhodobě uvádí kompatibilitu Trophy se stanicí Samson 30, tedy s 30mm kanonem a spřaženým 7,62mm kulometem. Konkrétní typ zbraně na pařížském demonstrátoru firma veřejně nespecifikovala, ale princip je jasný: radar najde, systém zamíří, zbraň pálí. Posádka nemusí dron hledat očima ani manuálně otáčet věží.

Co přesně znamená „tank sestřelí dron sám“

Důležité je neslibovat víc, než systém umí. „Sám“ neznamená, že tank operuje bez lidí. Znamená to automatizovaný obranný řetězec: detekce, sledování, klasifikace, navedení palby, to vše proběhne bez ručního zásahu posádky v předem definovaném obranném režimu. Posádka se může soustředit na řízení boje, zatímco systém řeší přilétající hrozbu.

Nejde ani o absolutní garanci. Žádný otevřený zdroj netvrdí stoprocentní úspěšnost. Při masivním dronovém útoku (desítky strojů najednou) narazí systém na limity: konečná zásoba munice, konečná rychlost přepínání mezi cíli, konečný počet ochranných efektorů. EuroTrophy mluví o vysoké pravděpodobnosti detekce a ověření v live-fire scénářích, ale realistické očekávání je „výrazně zvyšuje šanci přežití“, ne „činí tank nezranitelným“.

Skutečná hodnota ale leží jinde než v absolutních číslech. Proti FPV dronu letícímu 120 km/h má posádka na reakci jednotky sekund. Člověk v tom čase nestihne dron zahlédnout, natož zaměřit a pálit. Automatizovaný systém ano. A právě tohle zkrácení reakčního cyklu, z desítek sekund na zlomky, je to, co může na bojišti rozhodovat mezi přežitím a ztrátou.

Český kontext: Leopardy 2A8 s ochranou v ceně

Celá věc má pro nás velmi konkrétní rozměr. Česká republika v září 2025 objednala 44 tanků Leopard 2A8 za 32,76 miliardy korun včetně DPH. Ministerstvo obrany výslovně uvádí, že cena zahrnuje „systém vlastní ochrany“, a Leopard 2A8 byl od počátku definován s integrací Trophy od EuroTrophy.

V lednu 2026 pak EuroTrophy oznámilo kontrakt v hodnotě 330 milionů eur na dodávku systémů Trophy pro leopardí programy čtyř zemí: Česka, Litvy, Nizozemska a Chorvatska. Nejde tedy o hypotetický zájem, ale o probíhající zakázku. České tanky by měly dorazit od roku 2028.

Co to znamená pro stárnoucí T-72M4CZ? Ministerstvo obrany koncem roku 2025 potvrdilo, že další technické zhodnocení těchto strojů není efektivní. Teoreticky by integrace moderního APS na T-72 byla myslitelná (Trophy se prezentuje jako adaptovatelné na různé platformy), ale ekonomicky a strategicky to nedává smysl, když armáda přechází na Leopardy.

Proč to nepřišlo dřív

Drony ničí tanky na Ukrajině od roku 2022. Proč tedy protidronová konfigurace Trophy přichází až teď? Odpověď má dvě části. Za prvé, posun nezačal na Eurosatory. Už v srpnu 2025 šéf EuroTrophy Dan Kalfus veřejně představil softwarový upgrade, který přidal protidronovou schopnost stávajícímu Trophy bez jakékoli změny hardwaru. Pařížská novinka je další krok, nová radarová větev se StormGuardem, která detekci dronů posouvá na kvalitativně vyšší úroveň.

Za druhé, původní Trophy bylo konstruováno proti úplně jiné hrozbě. Protitanková střela letí stovky metrů za sekundu po předvídatelné balistické dráze. Dron je pomalejší, ale manévruje, má jiný radarový odraz a přilétá z neočekávaných směrů, často shora. Přepracovat detekční logiku, přidat nový radar a propojit ho s palubní výzbrojí vyžadovalo čas. Ale lekce z Ukrajiny a Blízkého východu ten vývoj dramaticky zrychlily.

Srovnání s ruskou konkurencí, systémem Arena-M, je v tomto ohledu výmluvné. Zatímco EuroTrophy na Eurosatory veřejně a detailně popsalo protidronovou konfiguraci včetně typu radaru a principu navedení, u Arena-M se v otevřených zdrojích podařilo doložit hlavně deklarovanou ochranu proti střelám a granátům. O protidronových schopnostech ruský výrobce mlčí, nebo mluví jen v obecných obrysech.

Tankový boj se mění rychleji než kdykoli od zavedení reaktivního pancíře. EuroTrophy na to reaguje posunem, který je důležitější, než se na první pohled zdá: aktivní ochranný systém už nechrání jen před střelami, stává se krátkodosahovou protivzdušnou obranou přímo na korbu vozidla. A pro čtyřčlennou posádku českého Leopardu 2A8, která v roce 2028 poprvé nastartuje motor, to může být rozdíl mezi návratem na základnu a statistikou.

Článek Evropa má nové řešení, tank sestřelí drony sám. EuroTrophy má radar i kanony, které na ně pálí bez zásahu posádky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Štora-1 skutečně dělá, a kde končí její možnosti

U starších variant T-90, konkrétně T-90A a exportního T-90S, tvoří Štora-1 jednu ze čtyř vrstev ochrany. Exportní katalog Rosoboronexportu ji popisuje jako „elektrooptický systém protiopatření“; v praxi jde o infračervené rušiče a automatické odpalování kouřových granátů. Smysl je jednoduchý: zmást naváděcí hlavici protitankové střely, která se řídí laserovým paprskem nebo optickým kontrastem, a zakrýt tank clonou aerosolu dřív, než střela doletí.

Jenže u T-90M je situace složitější, než jak ji podává titulková zkratka. Otevřené oficiální materiály Rostecu k verzi Proryv popisují automatické vypouštění aerosolových granátů a vícevrstvou ochranu, ale klasickou Štoru-1, tedy ty charakteristické infračervené „oslňovače“ po stranách věže, jako samostatný pojmenovaný systém neuvádějí. Posádka se tedy mohla spoléhat na obecný ochranný balík tanku, na kouřové clony a deklarovanou odolnost. Ale na Štoru-1 v podobě, jakou znají fanoušci vojenské techniky ze starších T-90? To z dostupných zdrojů potvrdit nelze.

Proč dron útočí tam, kam pancíř nesahá

Klasická protitanková logika počítá s hrozbou zepředu nebo z boku, odtud silný čelní pancíř, reaktivní bloky ERA a právě soft-kill systémy typu Štora. FPV dron tuhle logiku ignoruje. Útočí shora, na střechu věže, poklopy, motorový prostor. Místa, kde je pancíř nejtenčí.

Podle analýzy CSIS drony na ukrajinském bojišti plní hned trojí roli:

• Průzkum — vyhledávají obrněnou techniku a předávají souřadnice.
• Navádění — směrují na cíl dělostřeleckou nebo raketovou palbu.
• Přímý útok — operátor navádí dron v reálném čase na konkrétní slabé místo.

Reakční doba posádky je při útoku shora minimální. Kouřová clona nepomůže, když dron už letí poslední desítky metrů. A infračervený rušič je navržený proti naváděcí hlavici střely, ne proti člověku, který se dívá přes kameru a koriguje let ručně. Geometrie útoku i způsob navádění prostě obcházejí to, na co byl ochranný systém tanku stavěný.

Čísla, která mluví jasně

Databáze Oryx, která eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty, uvádí u T-90M celkem 154 kusů, z toho 102 zničených, 16 poškozených, 29 opuštěných a 7 ukořistěných Ukrajinou. Pro srovnání: starší T-80BVM, který je v ruské hierarchii o stupeň níž, má 149 ztrát. Nejmodernější sériový tank tedy na bojišti krvácí prakticky stejně jako jeho méně pokročilý protějšek.

Ukrajinský model pořizování dronů přitom CSIS popisuje jako přístup postavený primárně na komerčních komponentech, rychlých výrobních cyklech a těsné zpětné vazbě mezi frontovými jednotkami a dodavateli. Výsledkem je prostředek, který stojí tisíce dolarů a ničí techniku za miliony. Ekonomika tohoto střetu je pro ruskou stranu devastující, i když formálně tanky z bojiště nemizí.

Rusko samo přiznává, že původní ochrana nestačila

Nejsilnější důkaz, že dronová hrozba není mediální bublina, přichází přímo od výrobce. V květnu 2025 Rostec oznámil dodávku nových T-90M a T-72B3M a zároveň uvedl, že za tři roky provedl na tancích přibližně 200 konstrukčních úprav. Mezi nimi: instalace systémů elektronického boje pro potlačení dronů, ochranné sítě proti FPV a dodatečný pancíř věže i motorového prostoru.

Dvě stě úprav za tři roky. To není plánovaná modernizace, to je nouzová adaptace na hrozbu, se kterou původní projekt nepočítal. Tank, který měl být „průlomový“ už z výrobní linky, musí být v praxi přestavován, aby přežil prostředek za zlomek své ceny.

Tanky neumírají, ale mění se pravidla hry

Bylo by snadné napsat, že tank je mrtvý. Analytici z IISS ale varují před tímto zjednodušením; tanková válka se podle nich spíš proměňuje, než končí. Obě strany konfliktu se přizpůsobují: menší skupiny, více pěchoty, důraz na elektronické rušení, improvizovaná ochrana. Tank zůstává na bojišti, ale jeho role je jiná. Už není ocelovou pěstí průlomu. Je spíš pojízdným cílem, který potřebuje celý ekosystém ochrany kolem sebe, aby vůbec přežil cestu na dostřel.

T-90M Proryv je pořád technicky nejlepší sériový tank, který Rusko má. Jenže „nejlepší“ dnes znamená hlavně „nejčastěji nouzově upravovaný“. A to je možná nejpřesnější verdikt, který lze o střetu drahého pancíře s levným dronem vynést.

Článek Ukrajincům stačil levný dron a ruský tank T-90M boj prohrál. Vojáci se spoléhali na systém Štora-1, ale zradil je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vícevrstvá ochrana jako nepřímé přiznání

Pouhých pět měsíců před novoročním oznámením, v květnu 2025, zveřejnil státní koncern Rostec tiskovou zprávu o dodávce nových T-90M a T-72B3M na frontu. V ní se výrobce Uralvagonzavod chlubil nikoli jen Arenou-M, ale celým balíkem: prostředky elektronického boje proti dronům, sítěmi proti FPV a gumopolymerovou ochranou zadní části věže a motorového prostoru. Už v únoru 2025 na veletrhu IDEX v Abú Dhabí popisoval zástupce UVZ Alexandr Tarantin exportní variantu T-90MS jako stroj s vícevrstvou ochranou včetně krytí horní polosféry proti dronům a možností instalace rušiček i APS.

Čtěte to pozpátku: kdyby Arena-M sama stačila, proč by továrna lepila na nové tanky sítě a gumu? Právě tato kombinace je nejsilnějším indikátorem, že samotný APS problém levných FPV dronů neřeší.

Co říkají nezávislé analýzy

Odborný časopis European Security & Defence ve svém únorovém čísle 2026 věnoval protidronové ochraně obrněnců rozsáhlý analytický text. Potvrdil, že zkoušky Arena-M byly dokončeny a softwarový režim proti bezpilotním prostředkům přibyl v průběhu roku 2025. Zároveň ale výslovně varoval: vícevrstvá ochrana obrněných vozidel „není definitivní řešení“. Může být zahlcena koncentrací více hrozeb na jeden cíl. A právě saturace, koordinovaný útok několika dronů z různých směrů, je přesně to, co ukrajinské jednotky na frontě praktikují denně.

K tomu přidejme tvrdá čísla. Databáze Oryx eviduje vizuálně potvrzené ztráty T-90M v trojciferných počtech, a jde o konzervativní minimum, protože zachycuje jen případy doložené fotografií nebo videem. Francouzský institut IFRI odhaduje celkovou produkci T-90M na 200 až 300 kusů ročně, ale jaký podíl z nich skutečně ponese Arena-M, není veřejně potvrzeno. Ruské zdroje mluví jen o „nových partiích“.

Uniklé dokumenty analyzované skupinou Frontelligence a shrnuté v říjnovém přehledu Critical Threats naznačují, že od roku 2026 by měla začít výroba spekulované varianty T-90M2 s upravenou věží. Konkrétní technické parametry ale v otevřených zdrojích potvrzené nejsou.

Západní APS: jiná liga komunikace i schopností

Srovnání s NATO ukazuje rozdíl nejen v technice, ale i v přístupu. Izraelský systém Trophy od firmy Rafael ve svém oficiálním datasheetu otevřeně deklaruje 360° ochranu v azimutu, rozsáhlé výškové pokrytí a explicitně uváděnou schopnost proti útokům shora i proti bezpilotním prostředkům. Trophy je navíc ověřený v boji; v bojovém nasazení izraelské armády funguje od roku 2011.

U Arena-M je veřejně doložen nový softwarový režim a tvrzení o zkouškách. Nezávisle ověřený záznam úspěšného sestřelení ukrajinského FPV dronu v boji ale v otevřených zdrojích chybí.

Pro Česko je toto srovnání víc než akademické. V září 2025 objednala česká armáda 44 tanků Leopard 2A8, jejichž standardní konfigurace zahrnuje právě Trophy prostřednictvím konsorcia EuroTrophy. V lednu 2026 EuroTrophy oznámila kontrakt pro čtyři uživatele Leopardu 2A8 včetně ČR. Jinými slovy: české tanky dostanou APS jako integrální součást platformy, ne jako dodatečný PR příslib.

Závod, který útočník vyhrává cenou

Skutečný příběh Arena-M není příběh neporazitelného tanku. Je to příběh závodu mezi stále dražší vícevrstvou ochranou a stále levnějším FPV dronem, který stojí řádově stovky dolarů. Každá nová vrstva (APS, rušička, síť, gumová clona) zdražuje tank a komplikuje logistiku. Každý další dron v roji útočníka stojí zlomek ceny jediného interceptoru.

Arena-M je reálná adaptace, ne pouhá propaganda. Ale ani ruské zdroje ji neprezentují jako samospasitelný štít, a to je možná nejupřímnější věc, kterou o ní Moskva řekla. Dokud bude útočník schopen poslat na jeden tank pět dronů z pěti směrů za cenu jednoho interceptoru, bude iniciativa na straně toho, kdo drží ovladač.

Článek T-90 má být autonomní protidronová pevnost. Ukrajincům ale nedělá Arena-M žádný problém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GL-6 mají jednotky proti Tchaj-wanu

Skutečnost, že se systém aktivní ochrany GL-6 začal objevovat na tancích Type 96A, potvrdily záběry státních médií, uvádí ArmyRecognition. Ukázaly konkrétně tanky působící u 71. skupiny armády. Zajímavé je, že jde o armádní jednotky, které by pravděpodobně byly určené k invazi směrem na Tchaj-wan. Lze proto předpokládat, že se Čína snaží tyto útvary co nejlépe vybavit proti všem hrozbám. Systém aktivní ochrany je postavený tak, aby k tanku nebo jinému obrněnému vozidlu nepustil protitankové řízené střely, a nově ani drony.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

GL-6 má být vybavený radary a infračervenými nebo elektrooptickými detektory schopnými zaměřit blížící se hrozbu z jakéhokoliv směru. Na vozidle je pak umístěn odpalovací systém projektilů, jejichž úkolem je tuto hrozbu zlikvidovat před tím, než se dostane k tankovému pancíři. Defence-Blog uvádí, že se GL-6 objevil již v minulosti na jiných obrněných vozidlech, a lze tedy předpokládat, že je odzkoušený a zcela funkční.

Type 96A je modernizovaný tank

Type 96A není nejmodernějším čínským tankem, ale armáda má disponovat zhruba 2 500 kusy. Základ je asi 30 let starý, nicméně Type 96A je modernizace představená v roce 2006, uvádí Wikipedia. Je vybavená modulární pancéřováním, které má zvyšovat odolnost, a tank měl také dostat novou elektroniku, pravděpodobně zaměřování, balistický počítač a další, srovnatelnou s nejmodernějšími čínskými tanky Type 99.

Video: ukrajinský voják neváhal, ale útočil s rozmyslem. Kleknul si s Javelinem na rameni a vyslal Rusům poslední ránu

Pro čínskou armádu je velmi důležitý, protože je lehčí než jeho modernější protějšek, upozorňuje Scmp. Je tedy mnohem vhodnější k přepravě výsadkovými plavidly v případě, kdy by prováděla útok směrem na Tchaj-wan. Systém aktivní ochrany přitom bojovou hodnotu tanků výrazně zvyšuje. Tchajwanská armáda má totiž moderní protitankové zbraně, a Armádní Zpravodaj předpokládá, že si určitě pořizuje i významné množství dronů, s nimiž by čínské invazi čelila. Peking tedy musí s takovou hrozbou evidentně počítat.

Článek Video: zatímco svět válčí, Čína předvedla účinnou ochranu tanků proti dronům a střelám. Nemají šanci se k nim dostat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Své fungování Arena-M nepředvedl

Záběry údajně pořízené producentem tanku Uralvagonzavod představují T-90M, na němž je nainstalovaný systém Arena-M. Autoři však nevysvětlili, jakým způsobem dokáže drony zaznamenat a zničit, ale zřejmě vystřelením nějakých protiprojektilů. Těch má být více, takže by měl být systém schopen zastavit více útoků najednou. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že práce Arena-M na záběrech není ani jednou vidět, je tam pouze tank v pohybu.

Arena není žádná novinka. Wikipedia uvádí, že první verze měla být zkonstruována již v 90. letech 20. století, ale byly s ní veliké problémy, kdy například nedokázala zachytit hrozby přicházející ze všech úhlů, a mohla být nebezpečná pro vojáky pohybující se v okolí. Proto byl vyvinut modernizovaný systém Arena-M, který měl být montovaný na tanky T-90 a T-80BVM.

Zůstává však kolem něj řada nejasností. Euro-Sd uvádí, že byl předveden již v letech 2013 a 2015, ale Armádní Zpravodaj musí konstatovat, že tanky, které se účastnily invaze na Ukrajinu v roce 2022 a dalších letech, takovou ochranou nedisponovaly. O zavedení začali Rusové intenzivně mluvit někdy na přelomu let 2024 a 2025. Ale stále nejsou žádné informace, které by nasazené systému aktivní ochrany potvrzovaly nebo aspoň připouštěly.

Možné je, že Arena-M nefunguje, jak má. Defence-Blog s odkazem na obranné ruské experty uvádí, že nedokáže odhalit celou řadu cílů včetně dronů, což je problém. Mohla by o tom svědčit i skutečnost, že Rusové na tanky stále montují mohutné protidronové zábrany, které by detekci i zneškodnění útočících střel a dronů bránily, takže je pravděpodobné, že Arena-M na tancích vůbec není, nebo jí tankové osádky evidentně nedůvěřují.

Článek Video: Rusové předvedli v akci tank T-90M se systémem aktivní ochrany Arena-M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusům chybí pro Arenu-M vyspělá technologie

Arena-M je systém aktivní ochrany původem z Ruska. Jeho úlohou je ochrana bojových obrněných vozidel, primárně tanků, ale počítáno s ním je i na transportérech, BVP, a nejspíše též na dalších systémech, před zničením lehkými protitankovými zbraněmi, protitankovými řízenými střelami (ATGM), a v neposlední řadě také bezpilotními letouny, uvádí Wikipedia.

Jak je u ruských inženýrů a propagandistů zvykem, vychválili ho a předčasně mu přiřknuli velmi dobré schopnosti – systém si měl dokonce poradit s americkou FGM-148 Javelin, která útočí na obrněnce seshora, kde mají nejslabší pancíř, a jak se opakovaně ukázalo, jejich ničivé následky nezmírní ani protidronové klece, jimiž pronikne a stejně obrněnce zničí.

Smáli se jim, a teď Rusko udalo nový směr. Tankové „boudy“ se pomalu stávají standardem. Budí rozpaky, ale na bojišti fungují dobře

Princip Arena-M, stejně jako jeho protějšků ve světě, je poměrně snadný – jakmile detekuje přilétající hrozbu, vypálí jednu nebo více obranných raket, které vybuchnou v její blízkosti, a zničí ji dříve, než zasáhne vozidlo. Využívá přitom Dopplerův radar, jehož signál se odrazí od cíle a analyzuje, jak pohyb objektu změnil frekvenci vráceného signálu, uvádí Wikipedia.

Navržen byl přitom již v roce 1993, a ačkoliv je postupně vylepšován, v bojích se nikdy pořádně neosvědčil, a nejspíše stále ani není v sériové výrobě, ačkoliv ho chtělo Rusko zpočátku osadit na tanky T-90M a T-80BVM, a později také na T-72B3 a T-72B3M. K tomu však nejenom nedošlo, ale nejspíše ani v dohlednu nedojde, protože nezvládá ani starší hrozby, natož nové.

Zájem ruské armády zřejmě klesá. Uralvagonzavod, největší tankový výrobce, oznámil rozsáhlé propouštění

Ruský obranný expert Viktor Murachovskij diskutoval o problémech s komponentami Arena-M ve svém technickém komentáři. Nejnovější fáze vývoje byla podle něj zaměřena na rozšíření rozsahu cílů, které může Arena-M detekovat a zaútočit na ně, včetně malých dronů.

Inženýři narazili v oblasti radaru, který má potíže s detekcí a klasifikací malých, málo viditelných cílů, zejména mini a mikro dronů vyrobených z rádiově průhledných materiálů, jako je plast. Při současné známé úrovni ruské radarové technologie nebylo takových detekčních schopností dosud dosaženo, a problém je i detekce, sledování a prioritizace cílů.

Je to vážné, Belgie požádala NATO o ochranu vojenských základen. Obává se dalších letounů

K problematice se pak vyjádřil také historik vojenských vozidel Andrej Tarasenko, podle nějž není správní tvrzení, že jsou problémy způsobeny konkrétně nízkou viditelností FPV dronů, protože jsou všechny vybaveny kovovými hlavicemi, které musí radar vidět. Ale ne ten ruský, což podle něj může u Arena-M znamenat vážnější problémy s detekcí, než ruské zdroje připouští.

Článek Opět jenom naleštěná bída. Ruští experti přiznali, že systém aktivní ochrany Arena-M nezvládli. Nemají na to technologii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ochrana pro moderní čínské tanky

Čína provozuje několik typů tanků včetně moderních Type 96 a Type 99 známých i jako ZTZ-96 a ZTZ-99. Právě na prvním jmenovaném, nebo alespoň jeho věži, je dle videa dostupného níže testován systém GL-96. Jde o tank druhé čínské generace, který již reagoval na válku v Perském zálivu, kde se projevil nedostatečná ochrana sovětských a čínských obrněnců proti západním protějškům, uvádí Wikipedia. Redakce Armádního zpravodaje soudí, že právě GL-6 je dalším čínským krokem, jak tento handicap potlačit.

iZdroj fotografie: Uživatel Tyg728 / Creative Commons / CC BY-SA

GL-6 tvoří sada radarů schopných zachytit přilétající hrozby, a na věži jsou pak odpalovače explozivních granátů, popisuje Twz. V případě zjištění hrozby je granát odpálen proti ní a v přesně stanoveném okamžiku vybuchne. Má být schopen eliminovat přilétající střely, protitankové reaktivní granáty, a také sebevražedné drony. Má tedy alespoň papírově deklarované schopnosti jako izraelský Trophy, který je však opakovaně testován v boji.

Granát z RPG-7 přes GL-6 neprojde

Záběry ukazují, že se konstruktéři snaží GL-6 podrobit testům proti skutečným zbraním, konkrétně se jedná o reaktivní granátomet RPG-7 nebo nějaký jeho čínský ekvivalent. Dle všeho používá hlavici PG-7VL s efektivním dosahem přes 300 metrů a průrazností kolem 500 milimetrů RHAe, uvádí Wikipedia. Při klasickém odpálení ho přitom systém tanku detekuje a opravdu ho účinně zničí zhruba několik málo desítek metrů od něho.

Čínská obrana má být ovšem schopna reagovat i na hrozby přicházející seshora, kde má tank nejslabší pancéřování, a kam umí udeřit třeba americká protitanková střela FGM-148 Javelin. Číňané tuto schopnost opět dokladují za pomoci RPG-7, ale tentokrát granátomet umístili na větší dron, aby požadovaného úhlu dosáhli. Jestli by to proti Javelinu stačilo, nedokáže redakce Armádního Zpravodaje posoudit, ale nelze popřít, že jestli se Číně podaří GL-6 úspěšně dokončit, budou její moderní tanky nebezpečnější, potažmo hůře zničitelné.

Článek Čínský systém aktivní ochrany GL-6 je mistrovské umění. Záběry detailně ukazují, jak funguje v praxi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Aktivní ochrana pro tank Altay

Turecký systém aktivní ochrany AKKOR 10 by měl být určen hlavně pro nový domácí tank Altay. Wikipedia uvádí, že jde o obrněnec postavený na základě jihokorejského tanku K9 Black Panther, a to díky transferu technologií do Turecka, ačkoliv u něj došlo k náležitým úpravám. Jeho sériová výroba je již v běhu a v létě 2025 by měl oficiálně vstoupit do výzbroje turecké armády. Armádní Zpravodaj se domnívá, že bude vybaven i tímto moderním systémem, ale zároveň by se mohl objevit i na tancích Leopard 2A4, které armáda užívá.

iZdroj fotografie: Aselsan

AKKOR 10 má poskytovat ochranu před raketami, kumulativními náboji a řízenými střelami, uvádí ArmyRecognition. přičemž má pokrývat prostor v oblasti 360 stupňů – tedy ničit i střely přilétající shora, například FGM-148 Javelin, a to prostřednictvím fragmentačních protistřel. Neexistuje žádná zmínka o tom, zda umí ničit i drony, ale není to vyloučené. Systém má zároveň detekci laserového zaměření a multispektrální munici rušící laserové a infračervené navádění.

AKKOR 10 prošel vojskovými testy

Jaká je účinnost systému, není známé, ale Defence-Industry s odvoláním na Aselsan uvádí, že prošel úspěšně všemi zkouškami. Jeho skutečná bojová hodnota se ukáže až v reálném nasazení, což nemusí dlouho trvat, jelikož turecké ozbrojené síly nasazují tanky v různých konfliktech, ať už doma nebo v blízkém zahraničí. Wikipedia uvádí, že je ve světě více podobných systémů, například izraelský Trophy, ruský Arena-M nebo čínský GL-5.

I české Leopardy 2 by mohly být odolné proti největší současné hrozbě na bojišti. Systém aktivní ochrany Trophy dokáže ničit i drony

V boji je plně vyzkoušený izraelský Trophy, který se velice osvědčil. Vsází na něj i mnohé západní armády – instalovaný by měl být do amerických tanků M1 Abrams nebo německých Leopard 2A8. Naopak výsledky ruského systému Arena-M jsou spíše rozporuplné. Z toho lze usuzovat, že ne každý systém umí zvládnout všechny možné hrozby. Navíc lze předpokládat, že se konstruktéři protitankových zbraní budou snažit najít způsob, jak je obejít.

Článek Turecký systém aktivní ochrany AKKOR 10 odvrátí zničení tanku i tou nejsilnější protitankovou střelou. Ale efektivitu ukáže až akce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopnosti Cheonma-2 jsou nejasné

Tank Cheonma-2 se poprvé objevil v roce 2020 a vypadá velice moderně, i když může svým vzhledem klamat. Jaké přesně jsou jeho parametry, se však oficiálně neví, a Wikipedia uvádí, že existují i pochybnosti o jeho schopnostech. Většinou ty, že že může jít jenom o jakousi slupku tvářící se moderním způsobem, zatímco technologie mohou být daleko horší, a dokonce by se mohlo jednat jenom o jakési makety, které některé přístroje imitují. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že je tomu tak i u nejnovější prezentované verze.

North Korea latest MBT, Cheonma-2 equipped with 2 missile type Bulsae-3 Anti Tank Guided Missile similar to Russia Kornet missile. pic.twitter.com/TVHSFuaC46

— Kepten Kapal (@KapalKepte34772) June 2, 2024

Co na ní určitě zaujme, je instalace systému aktivní ochrany. ta by měla obsahovat detektory přilétajících střel, nejspíše radary a 4 odpalovače projektilů k jejich likvidaci. Armádní Zpravodaj soudí, že pokud opravdu funguje, jednalo by se o značné zlepšení jeho schopnosti přežití na bojišti a dotažení se na tanky jako Leopard 2A8 či ruský prototyp T-14 Armata. Na tanku jsou navíc namontovány bloky reaktivního pancéřování a v zadní části tzv. slat mříže. Obojí může sloužit jako ochrana proti kumulativním hlavicím i sebevražedným dronům.

Tank má asi kanon ráže 125 mm

Změněn byl oproti dřívější verzi i tvar věže, nyní připomíná tu z K2 Black Panther, ale předtím působil spíše jako kříženec M1 Abrams a T-14 Armata. Jako hlavní zbraň má kanon ráže 125 mm, domnívá se ArmyRecognition, i když to nebylo nikdy potvrzeno, a k dispozici je i odpalovač protitankových řízených střel. Tank by měl mít též pokročilejší optické systémy, nejspíše s termovizí, a vylepšené řízení palby, i když se opět těžko posuzuje, jak schopné.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Ačkoli může Cheonma-2 připomínat velmi moderní obrněnec, nejspíše bude za protějšky jako K2 Black Panther nebo M1 Abrams v mnoha parametrech zaostávat. Armádní Zpravodaj předpokládá, že minimálně v oblasti digitálního propojení, systému řízení bojiště a řízení palby, a horší budou i optické a termovizní systémy a úroveň pancéřování. Na druhou stranu bude tank mnohem lepší než jeho předchůdci a nikdy by nebylo vhodné ho podcenit.

Článek Modernizovaný severokorejský tank Cheonma-2 dotahuje ruskou T-14 Armatu: má dokonce systém aktivní ochrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.