Vysoká přesnost a rychlost střelby Rusy děsí

M777 je tažená houfnice ráže 155mm původem z Ameriky, pro jejíž armádu také byla původně určena, ale dnes ji používá i několik dalších, a už krátce po začátku ruské invaze se objevila ve výzbroji Ukrajiny. Vyniká především svou konstrukcí z titanu a hliníkových slitin, díky nimž váží přibližně 4,2 tuny, což je oproti jiným až o polovinu méně, uvádí Wikipedia.

Česko nabízí Ukrajině bojová letadla. „Jsou mimořádně efektivní,“ zhodnotil Petr Pavel. Mají ovšem slabý radar

Lze ji tak snadno přepravovat vrtulníky, letadly nebo náklaďáky. Její maximální dostřel se přitom pohybuje kolem 24 km se standardní municí, a přes 40 km s municí s prodlouženým dosahem, například pokud jde o Excalibur. Její kadence jsou až 4 rány za minutu, ale v případě potřeby lze nepřítele zasypávat hustěji a po dobu max. dvou minut pálit až dvojnásobek.

Digitální systém řízení palby potom umožňuje rychlé zaměření cíle, koordinaci s drony nebo efektivní střelbu i v těžkém terénu. Ukrajinci si přitom M777 vylepšují, takže kupříkladu dosáhli mnohem vyšší přesnosti, která vychází i s granáty bez navádění na max. 3 metry i na dlouhou vzdálenost, přičemž platí, že čím je kratší, tím bývá lepší (přesnější).

Video: voják popadl Javelin, usedl a zaujal palebnou pozici. Ruský tank neměl šanci, po zásahu mohutně explodoval

Ukrajinský poručík srovnal moderní houfnici M777 se sovětskými, respektive ruskými protějšky ráže 152 mm a 122 mm. Jmenoval kupříkladu D-30 nebo Msta-B, oproti nimž má být M777 mnohem přesnější, mít vyšší kadenci, efektivnější dostřel a být jednodušší na obsluhu. A jelikož je také relativně kompaktní a nižší, lze ji lépe maskovat před nepřátelským průzkumem.

Armádní Zpravodaj musí rozporovat kadenci palby, jelikož u D-30 ráže 152 mm je udávána na maximálně 10 až 12 za minutu, zatímco konstantně na 5 až 6, uvádí Wikipedia. Její dosah už je ovšem o dost horší, běžně 15,4 km, a s raketově poháněnými projektily pak 21,9 km. A pokud jde o druhou jmenovanou, tedy 2A65 Msta-B, je situace velmi podobná.

Video: vybavení z Kyjeva ničilo u Charkova jeden ruský útok za druhým. Nechalo za sebou totální spoušť

Wikipedia uvádí, že dostřelí max. 24,7 km a má kadenci 5 až 6 ran za minutu, což je pořád lepší než u americké M777, ale ve všem ostatním je horší. Je také možné, že se Ukrajincům podařilo houfnici nějak vylepšit, aby vydržela pálit více, ale to neuvedli. Výhodou je nicméně i možnost rychlého přesunu, jednotka prý mění pozici 12krát až 20krát denně.

Ukrajina měla dostat stovky tisíc granátů, ať jde o klasický M1128 určený k ničení pěchoty, materiálu a slabě pancéřovaných cílů, nebo o vysoce výbušný M549A1 s delším dosahem, případně o mimořádně přesný řízený M982 Excalibur. „Máme k dispozici spoustu dělostřeleckých granátů. Množství a přesnost úderů Rusy děsí,“ uvedl poručík s volacím znakem „Wasp“.

Článek Rozhovor: Rusové jsou vyděšení z houfnic M777. Dělostřelecký poručík se podělil o zkušenosti z bojů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západní ráže, ale kratší hlaveň

O houfnici Marta, která má potenciál se stát jednou z dalších hrozivých zbraní proti ruské armádě, je k dispozici jenom velice málo informací. NewsUkraineRbc uvádí, že by se mělo jednat o taženou houfnici ráže 155 milimetrů s hlavní o délce 39 ráží. V současné době je testována, ale podrobnosti o jejích schopnostech známy nejsou. Vzhledem ke kratší hlavni lze předpokládat, že bude lehčí než Bohdana-BG, protože ta má hlaveň dlouhou 52 ráží.

Ukrajinci zasáhli Suchoj Su-27 v pravý čas, zrovna byl plně vyzbrojen. Rusové ho nechali nechráněný venku

Armádní Zpravodaj se domnívá, že výhodou nového systému může být snazší přeprava za různými vozidly, což u Bohdana-BG není jednoduché, protože váží 10 tun, uvádí Wikipedia. Zároveň bude tato zbraň díky menší velikosti vyžadovat menší okop a půjde ji snáze zamaskovat, což je v době všudypřítomných dronů sledujících bojiště velký klad.

Marta vhodně doplní dělostřelectvo

Slabinou houfnice Marta pak může být nižší dosah, což je dáno její kratší hlavní. Úplně stejnou hlaveň o shodné délce a ráži má třeba americká houfnice M777. Wikipedia uvádí, že ta dokáže se standardním střelivem zasahovat cíle do vzdálenosti 21 až 23,5 km, což záleží na druhu použití munice, ovšem s naváděným projektilem M982 Excalibur pak zasáhne až do vzdálenosti 40 km. Lze předpokládat, že ukrajinská houfnice bude mít parametry podobné.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Ačkoliv by se mohlo zdát, že je zbraň s kratším dosahem nevýhodná, mohla by vhodně doplnit výzbroj Ukrajinců, kteří jsou na podobné dělostřelectvo zvyklí. Podobným způsobem užívají například sovětské typy houfnic D-30 nebo D-20, které musí rovněž kvůli kratšímu dosahu umístit blíže k bojové linii. Vzhledem k tomu, že se na Ukrajině vyráběná děla přesností vyrovnají těm západním, Marta nejspíše v tomto parametru dokáže překonat ruské ekvivalenty.

Článek Ukrajinci se vrací ke kořenům. Vyvinuli novou taženou houfnici MARTA, která umí Rusy na frontě pořádně pocuchat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V hlavní roli tažené, ale pořád silné houfnice

Houfnice jsou nebezpečné pro samotné vojáky, ale stejně tak pro techniku, budovy, bunkry apod., a často mohou rozhodnout bitvu. Je tedy důležité je zničit co nejdříve, aby nestihly páchat další škody. Pozemní síly ozbrojených sil Ukrajiny uvedly, že se jim podařilo zničit děla Msta-B a Giatsint-B, což jsou těžké systémy, a přidali k nim ještě několik dalších.

Video: Dron zasáhl za letu ruský vrtulník Mi-8 v nízké výšce a poslal ho k zemi. Stovky metrů „ryl nosem v zemi“, než explodoval

Zničení ruské techniky se mělo odehrát ve směru na Kramatorsk na východě Ukrajiny, asi 70 km severovýchodně od Pokrovsku. V případě 2A65 Msta-B se jedná o taženou houfnici standardní sovětské, resp. ruské ráže 152 mm, která pálí do vzdálenost až 24,7 km rychlostí 5 až 6 ran v minutě, uvádí Wikipedia s tím, že vyžaduje 6 až 11 členů obsluhy.

I přes zařazení do výzbroje v roce 1987 ji Armádní Zpravodaj zhodnotil jako velmi schopnou, neboť dokáže zničit i tanky, a odpalovat dokáže naváděnou munici Krasnopol. 2A36 Giatsint-B je pak rovněž tažená houfnice stejné ráže, ale o něco starší. Ve výzbroji se objevuje od roku 1976, což by mohlo evokovat, že je horší, ale ne nutně. Max. dostřel je totiž 27 km, ovšem s raketově poháněnými projektily dokonce 40 km, a střílí 6 ran v minutě, uvádí Wikipedia.

Rusové v panice: Ukrajinci žádají po Američanech mocnou zbraň s dosahem až 2 500 km. Mají ji jenom 3 armády světa

Je dobře patrné, že Ukrajinci nalétali drony do hlavní, což má svůj důvod. I kdyby totiž nezačaly houfnice hořet, i sebemenší poškození hlavně je dělá nepoužitelnými – projektil by v ní mohl explodovat a zabít obsluhu, v lepším případě by vystřelil, ale úplně vedle. A stačí k tomu letouny s protitankovými granáty z RPG-7 o hmotnost 2,6 kg, potvrzuje Wikipedia.

Ničení ruského těžkého dělostřelectva ve směru na Kramatorsk (zveřejněno 29. září 2025)

Článek Video: Ukrajinci zasadili tvrdou ránu ruskému těžkému dělostřelectvu u Kramatorsku. Velmi přesnými údery ho „vypráskali“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepřítele může tažená houfnice překvapit

Ukrajinská armáda má ve výzbroji celou škálu tažených dělostřeleckých zbraní různé ráže, a to jak sovětské, tak západní. Že je přesvědčena o jejich účinnosti, lze dokladovat i na domácí houfnici 2P22 Bohdana. Jde o novou zbraň ráže 155 mm odvozenou od samohybné 2S22 Bohdana. Do výzbroje byla zařazena v roce 2025, uvádí Wikipedia, a její výhodou jsou hlavně nižší výrobní náklady a snazší produkce, což může mnohdy hrát velikou roli.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany USA

Výhodu tažených houfnic lze demonstrovat také na americké M777, kterou Ukrajina rovněž používá. Army-Technology uvádí, že jde o takzvanou ultralehkou houfnici, která má při ráži 155 milimetrů hmotnost jenom 3 175 kilogramů, což umožňuje, aby byla nesena pod mnoha typy vrtulníků. V podstatě jde o dělostřeleckou zbraň, jíž je možné dostat velmi rychle prakticky kamkoliv, tedy i do míst, kde nejsou cesty, a kam by se samohybná zbraň nikdy neměla šanci dostat. Taková schopnost dokáže nepřítele překvapit a poskytnout velkou výhodu.

Nevýhodu je (obvykle) nutnost tahače

Je samozřejmě jasné, že v době velkého počtu dronů má tažené dělostřelectvo i velikou nevýhodu, neboť je více statické a nesnadno mění pozici. Armádní Zpravodaj soudí, že to klade na obsluhu mimořádné nároky v oblasti maskování a utajení během střelby. Na druhou stranu, menší taženou houfnici je možné zamaskovat mnohem snáze než velké monstrum na kolovém nebo pásovém podvozku, když dosahuje zhruba velikosti tanku.

Video: Ukrajinský voják zevnitř natočil a popsal ukořistěný ruský tank T-90S, který se na frontu vůbec neměl dostat

Navíc existuje i způsob, jak lze pomoci s pohyblivostí taženého dělostřelectva, aniž by dělostřelci museli čekat na nějaký tahač. Třeba houfnice standardní ráže 155 milimetrů FH70, kterou ukrajinská armáda také používá, disponuje pomocnou energetickou jednotkou. S její pomocí se může sama přemístit na vzdálenost až 24 km, uvádí Wikipedia. Rychlost sice není závratná, ale v případě ohrožení může obsluha prakticky okamžitě zareagovat.

Článek Rusové jenom žasnou. Ukrajinci ukázali, jak správně využívat tažené houfnice, jimiž často překonávají samohybné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stále neznámá houfnice vychází ze samohybné

O houfnici Bohdana-BG je stále dostupných jenom málo informací, ale má se jednat o hybrid ukrajinské samohybné Bohdany, která existuje v několika modernizacích), a sovětského dělostřeleckého systému 2A36 Hyacint-B. Její první verzi ukázalo Ministerstvo obrany Ukrajiny již v říjnu 2024 pod označením B, ale objevuje se i jako 2P22 Bohdana-BG.

Video: Jeden útok MiG-29 vedený dvěma přesnými pumami zničil ruské velitelské centrum a sklad munice. Exploze byly mohutné

Cílem bylo vytvořit nákladově efektivní a konstrukčně snadný dělostřelecký systém, který využívá stejnou hlaveň jako samohybná 2S22 Bohdana, pro níž vznikalo více hlavní, než bylo třeba, a tak přišli ukrajinští inženýři s nápadem vytvořit taženou. To redakce Armádního Zpravodaje hodnotí jako dobré rozhodnutí, jelikož se ukázalo, že má oproti samohybné v řadě případů navrch, zejména je schopna přežít déle a lze ji snáze opravit.

Ukrajinskou 47. samostatnou dělostřeleckou brigádou zveřejněné obrázky potvrzují, že je houfnice skutečně osazena hlavní o délce 52 ráží, což je standard v západních zemích, a rovněž je ráže 155 mm, což uvedl i analytik Jeff2146, podle něhož je z videa patrné, že je Bohdana-BG nabíjena 155mm granátem L15A1 a pohonnou náplní CHG M4A1/A2 z turecké ARCA.

Rozhovor: CV9040 je nejsmrtonosnější BVP proti Rusům – když ho vidí, panikaří. Mělo přežít i dva tanky T-90 a salvu z BM-21 Grad

Dostřelit má díky tomu do vzdálenosti 30 až 31 kilometrů, čímž překonává britské houfnice AS-90, a stejně tak ruské Msta-B a Hyacint-B (první z ruských má dostřel až 24,7 km, potvrzuje Wikipedia). Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády také sdělili, že mají k dispozici dvě houfnice pojmenované Tysha a Valkyria, z nichž doteď vypálili přes 3 000 granátů.

Hmotnost celého kompletu přesahuje 10 tun, uvádí Militarnyi, takže musí být tažen silnějším náklaďákem, na fotkách je konkrétně Daewoo Novus. Těžených houfnic používá přitom ukrajinská armáda hned několik, včetně starých D-20 ze sovětské éry, jejichž dostřel je pouze 17,4 km, potvrzuje Wikipedia, což je na dnešní poměry nedostačující.

Článek Ukrajinci si pochvalují domácí tažené houfnice Bohdana-BG, které ctí standardy NATO. Dosahem překonávají ruské protějšky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kapacita neznámá, ale závod byl rozšířen zásadně

2A65 Msta-B je tažená houfnice zavedená do výzbroje již v roce 1987, uvádí Wikipedia, což by mohlo evokovat, že nepatří k nejmodernějším, ale nic lepšího vlastně Rusko nemá, a svou práci udělá. Navíc se ukázalo, že jsou tažené houfnice v některých případech lepší než samohybné, a jelikož jsou levnější a rychlejší na výrobu, dávají smysl i z pohledu kvantity.

Český zbrojní průmysl má novou úlohu – bude vyrábět pouzdra pro dělostřelecké granáty, které tak budou přesnější i na 40 km

Stále má poměrně dobrou rychlost střelby 5 až 6 ran za minutu, a pochopitelně je sovětského, resp. ruského standardu, tedy ráže 152, potažmo 152,4 mm. Standardní vysoce výbušná střela OF45 váží 43,56 kg a dostřelí do max. vzdálenosti 24,7 km, což je její největší handicap – musí být poměrně blízko frontové linie, kde je ovšem zranitelná hlavně ze strany dronů.

Znatelně nebezpečnější se stává v momentě, kdy odpaluje Krasnopol, což je ruská laserem naváděná munice, která se automaticky navádí na bod osvětlený laserovým značkovačem. Ten je obvykle ovládán dronem nebo pozemním dělostřeleckým pozorovatelem, a může zničit tanky, houfnice, systémy protivzdušné obrany, ať jsou v pohybu nebo stojí, uvádí Wikipedia.

Německo by rádo rozšířilo jaderný arzenál největší evropské mocnosti, Francie, aby dokázala odstrašit Rusko místo Ameriky

Jenom v ruské armádě mělo přitom být v provozu nejméně 400 houfnic Msta-B, zatímco výroba nových mohla být nejspíše jenom několik desítek ročně, ale oficiální informace neexistují. I tak je ze satelitních snímků patrné, že dělostřelecký závod Motovilichinskie Zavody v Permu dokončil v srpnu 2025 výstavbu nových výrobních areálů, kterou započal koncem roku 2024.

Jedná se přitom o jediného výrobce dopravních a nakládacích prostředků pro vícenásobné nosné raketové systémy, jako jsou Grad, Smerč a jejich modifikované verze Tornado-G a Tornado-S. Též ale vyrábí a opravuje samohybná dělostřelecká děla Nona-SVK a Vena, tažené houfnice Msta-B nebo minomety Nona-M1, stejně jako další dělostřelecké systémy, uvádí Wikipedia.

Rusko vybuduje u Finska mohutné opevnění jako nárazník proti NATO. Hranice je dlouhá přes 1 300 km

Nona-SVK je pak docela vzácná zbraň. Jde o modifikaci 2S9 Nona, což je minomet ráže 120 mm umístěný na pásovém podvozku, uvádí Wikipedia. Výhodou je, že může pálit nejen obloukem při nepřímé střelbě, ale i přímo na viditelný cíl, zatímco její dosah je téměř 9 kilometrů při použití klasické munice, ale lze ho prodloužit raketově poháněnými projektily.

Armádní Zpravodaj nedokáže přesně říci, kolik kterých houfnic závod vyprodukuje – v současné době jde pochopitelně o vysoce klasifikované informace, takže jsou vše pouze odhady. Rozšíření závodu bylo ovšem výrazné, což znamená, že bude ruská armáda schopna nejenom rychleji nahrazovat ztráty, ale postupně také zintenzivňovat palbu na ukrajinské pozice.

iZdroj fotografie: HartreeFock

Článek Satelitní snímky predikují černý scénář pro Ukrajinu. Rusko vytvoří více houfnic Msta-B, které Krasnopolem zničí PVO i tank se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzva náročnější, než jakou ruský náklaďák zvládl

I když nebylo upřesněno, o jakou houfnici se jednalo, Armádní Zpravodaj to odhaduje na hojně rozšířenou D-20, známou též jako M1955 (dle roku zavedení do výzbroje), ráže 152 mm. Podle Wikipedia střílí max. rychlostí 5 až 6 ran v minutě, ale soustavně zvládne jednu ránu za minutu, zatímco dostřelí do max. vzdálenost 17,4 km, v raketovým projektilem do 24 km.

Rusko chtělo utajit, že ztratilo vrtulník Mi-8MTV-5M. Ale analytik odhalil korespondenci a fotky, na nichž je zcela rozlámaný

Jednat se sice mohlo i o jinou, ale ve výsledku je to vlastně jedno. Tažena byla náklaďákem, jehož typ rovněž nebyl upřesněn, ale dle tvaru přední části mohlo jít o nějakou verzi Ural-4320, která je dle Wikipedie vyráběna od roku 1977 dodnes. Se silnější motorem YaMZ-238M2 pak uveze až 6 000 kg, zatímco táhnout může až 11 500 kg (ale to zvládne i slabší motor).

Na houfnici D-20 to bohatě stačí, jelikož váží 5,7 tun. Ani skvělá prostupnost terénem ovšem nákladnímu automobilu nezajistila úspěšný přejezd po mostě zbořeném do řeky, kde je sice relativní mělčina, ale místy jsou takové díry, že by se nejspíše překlopil. Jak dlouho na místě stál, není jasné; teoreticky se mohl pokusit vycouvat, i když okolnosti nejsou známy.

Ukrajinci ukořistili nejlepší ruský tank, T-90M Proryv-3, a nasadili ho proti okupantům. Přinesl ponaučení i velké zklamání

Naneštěstí pro ruskou logistiku si všiml náklaďáků s houfnicí průzkumný dron, který povolal dron sebevražedný a akci natočil. Vojáci už byli nejspíše pryč, a tak to odnesla pouze technika. Zjevně došlo k zasažení vezené munice, protože byl výbuch vskutku velký, ale hlavice dronu by ho nevytvořila, a automobil i houfnice musely být minimálně silně poškozeny.

Zničení ruského náklaďáku s taženou houfnicí na mostě zbořeném do řeky (zveřejněno 16. srpna 2025)

Článek Video: Rusové zkusili přes zaplavený most převézt houfnici, ale uvízli a jeden přesný úder ji poslal na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

D-20 usazená na nákladním automobilu KamAZ

Informací je známo jenom málo, ale zanedlouho by mělo proběhnout oficiální představení prototypu. Soudě podle toho, že houfnici vyvíjela společnost Viettel Dne, tedy stejná, jaká stojí za PTH105 založené na 105mm amerických dělech M101 a PTH130 na bázi 130mm sovětských houfnic M-46, lze označení děla na základě D-20 odhadovat na PTH152.

Rusko vyvinulo jadernou střelu Burevestnik s neomezeným dosahem. Její testování může proběhnout brzy

Její ráže je totiž 152 mm. Někdy je mimochodem nazývána M1955 podle roku zavedení do výzbroje, resp. roku, kdy byla představena (ale současně zavedena), a dodnes ji užívají desítky zemí. Mezi nimi i Vietnam, potvrzuje Wikipedia, ale není známo, v jakém počtu. Aktuálně je každopádně nejspíše nenakupuje, a určitě nemá licenci k jejich výrobě.

Na samohybné houfnice má tak čerpat armádní skladové zásoby, které osazuje na nákladní automobil KamAZ-6560 s pancéřovanou kabinou a otočnou instalaci dělostřelecké jednotky, díky čemuž vypadá relativně moderně, ačkoliv samotné parametry houfnice nejspíše lepší nejsou. Rychlost střelby tak nejspíše zůstává kolem 5 ran za minutu (nebo 65 za hodinu), a dosah s normálním střelivem 17,4 km, zatímco s raketovým až 24 km.

Video: Ukrajinci vzali Rusům protitankový louskáček Kornet a zasáhli jim nejlepším tank T-90M. Poté ho zasypaly napalmové bomby

Armádní Zpravodaj proto soudí, že nejde o žádnou převratnou zbraň, která by se snad mohla rovnat západním, ruským nebo čínským systémům, ale určitě jde o zajímavé využití tažených houfnic, jejichž nasazení může být v některých případech nebezpečné. Samohybná houfnice je naopak nesnadným cílem se schopností rychlého přesunu.

KamazExport uvádí, že nákladní vozidlo, na němž je usazena, jezdí rychlostí až 80 km/h, ale jedná se o údaj pro silnici – v terénu bývá nižší, zhruba do 50 až 60 km/h. Konstrukce houfnice pak nasvědčuje, že se bude posádka skládat nejméně z řidiče, nabíječe a střelce, jelikož to na přítomnost automatických systémů nevypadá, ale více řekne pozdější prezentace.

Shots of the Viettel self-propelled howitzer – Same credit.

From the look of it, there is enough space inside the turret to accommodate pieces larger than D-20 so weapon change is an option. Also, there is a mount for heavy machine gun on top of the cabin. pic.twitter.com/t5eFB4zqoS

— Lee Ann Quann (@AnnQuann) August 25, 2025

Článek Vietnam oživil stařičké sovětské dělo D-20. Udělal z něj samohybnou houfnici s malým dosahem, ale využití najde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bohdana-B je tažená a docela přesná

Důkaz užitečnosti taženého dělostřelectva ukazují Ukrajinci na nové tažené houfnici Bohdana-B. ArmyRecognition vysvětluje, že jde o hlaveň a dělostřelecké zařízení samohybné ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana, ale nikoliv na kolovém podvozku – nejčastěji přitom bývá na Tatra 8×8. Tentokrát je ale na lafetě starého sovětského děla 2A36 Giatsint-B, přičemž byla zachována přesnost i dosah Bohdany, ale když se chce pohnout, musí pro komplet přijet tahač.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Mohlo by se to zdát jako obrovská nevýhoda, ale dělostřelci tvrdí opak. Jestliže jsou rušené nepřátelské protibaterijní radary, nejlepší metodou k objevení houfnice jsou pak průzkumné drony, před nimiž se musí dělostřelci pečlivě maskovat. Tažené houfnice jsou ale mnohem menší než samohybné na objemném nákladním automobilu nebo pásovém podvozku. V zalesněném terénu a pod maskovacími sítěmi jde tedy schovat mnohem snáze, takže pokud obsluha nic nezanedbá, je její používání bezpečnější, soudí Armádní Zpravodaj.

Některá tažená děla může přepravit vrtulník

Tažené dělostřelectvo má však i další výhody. Třeba americká houfnice M777 je konstrukcí tak lehká, že ji je možné přepravovat v podvěsu pod vrtulníkem, uvádí Army-Technology. Takové dělo lze potom velice rychle přepravit na místo, a to dokonce na takové, kam se samohybná houfnice není schopná po kolech nebo pásech dostat. V podstatě to znamená, že vojáci mohou mít dělostřeleckou podporu i v těžko přístupném terénu, a to extrémně rychle.

V plánu je až 3 100 letounů F-35 do roku 2035. Na západě konkurenci nemají, jsou největší údernou silou současnosti i budoucnosti

Obecně také platí, že je cena tažené houfnice výrazně nižší než samohybné, a výroba rychlejší. Na druhou stranu i samohybné houfnice mají své výhody, třeba rychlý přesun z místa na místo, nebo možnost doprovázet jednotky všude tam, kde jsou cesty. U mnoha typů navíc osádka při používání neopouští pancéřovanou kabinu a je tak mnohem lépe chráněna proti palbě nepřítele. Třeba RCH 155 umí střílet za pohybu, a FH77BW L52 Archer zase může zaujmout pozici, vystřelit několik ran a opustit ji dříve, než projektily zasáhnou cíl.

Článek Tažené houfnice mají oproti samohybným na bojišti několik výhod. Někdy jsou navíc jedinou možnou volbou, jak mít dělostřelectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice, která by odrážela dobu

Vývojem byla pověřena Petrovova konstrukční kancelář v roce 1947, přičemž měla nahradit předválečnou houfnici ML-20, která svými výkony – a především velikostí – nestačila době. V roce 1953 se pak rozjela výroba nové houfnice D-20 v továrně 9 v tehdejším Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg), a roku 1955 byla přesunuta do továrny 221 ve Stalingradu (dnes Volgograd).

iZdroj fotografie: Vadim Indeikin / Creative Commons / CC BY-SA

Houfnice D-20 má na délku 8,7 metrů (z toho 5,2 metrů měří hlaveň), na výšku 1,9 metru a na šířku 2,5 metru, zatímco její hmotnost je 5 650 kg, upřesňuje WeaponSystems. Zbraň je uložena na dvoukolové lafetě, která dovoluje elevaci hlavně od −5 do +45 °, stejně jako rotaci houfnice o 56 °. Hlavní novinkou uplatněnou při konstrukci D-20 byl poloautomatický systém nabíjení a hydraulická brzda hlavně. Díky tomu je dlouhodobá kadence 6 až 8 ran v minutě, a maximální dostřel s raketovým střelivem je cca 24 kilometrů, s klasickým pak 17,4 kilometrů.

„Kladivo“ pro soudruhy v jiných zemích

Díky automatizaci je k obsluze zbraně třeba „jenom“ 8 mužů, a k jejímu tažení těžké náklaďáky Ural, případně pásové tahače AT-S. V SSSR bylo vyrobeno asi 4 200 kusů D-20, z nichž tisíc zůstalo na území Ruska, a zbytek se dostal nejenom do výzbroje zemí bývalého SSSR a varšavského paktu, ale i spřátelených zemí, tedy do Srbska, Iráku, KLDR nebo Vietnamu. V Číně byla pak dokonce zahájena licenční výroba pod označením Type 66, doplňuje GlobalSecurity.

2S43 Malva je zdánlivě povedená ruská houfnice, ale Ukrajinu ve válce už jenom kvůli malému dosahu příliš nepotrápí

Číňané dokonce vyvinuli samohybnou verzi a laserem naváděnou munici, kdežto v Rusku za vznikla verze D-20 Chitin s automatickým nabíjením. Na základě plánů dodaných z Moskvy pak vyvinulo vlastní verzi zbraně Rumunsko, tam šlo o A411, a Srbsko, které dalo vzniknout M84 NORA. I přes značné stáří jsou D-20 nasazeny po celém světě dodnes, neboť armády oceňují jednoduchost zbraně, její odolnost i vysokou kadenci.

Tato královna bojiště, za níž je všeobecně uznávána houfnice, tak nejspíše do důchodu ještě dlouho neodejde, a právem ji lze považovat za jednu z nejlepších (nejúspěšnějších) zbraní, jaké kdy v SSSR vznikly. I když největší ikonu, útočnou pušku AK-47, už asi nikdy nic nepřekoná.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY-SA

Článek Královna bojiště, která patří mezi nejlepší zbraně, jaké kdy SSSR vyrobil: houfnice D-20 pamatuje ještě Stalina, a přesto je aktivní i dnes se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M777 je lehká a snadno přepravitelná

Houfnice M777 vznikala mezi roky 1997 a 2002, a dostala ji na starost firma BAE z britské UFH (Ultralight Field Howitzer). Úkolem konstruktérů bylo vyvinout co nejlehčí zbraň s co největší ráží – houfnice má proto hmotnost pouhých 4 218 kg, takže ji lze transportovat pod vrtulníkem CH-47 Chinniok nebo konvertoplánem V-22  Osprey, a do nákladního letadla C-130 Hercules se vejdou rovnou dvě. K jejímu odtažení lze pak použít i vozidlo HMMWV.

Lehké konstrukce bylo dosaženo odstraněním ochrany posádky, M777 nemá dokonce ani klasický pancéřový štít, a využito bylo maximum titanových součástek. Za takový kompromis se musí mít tedy vojáci pořádně na pozoru a nepřítele k sobě nesmí nechat přiblížit. A ke všemu se houfnice poměrně dlouho potýkala i s neduhy v podobě kroucení lafety a podvozku kvůli únavě materiálu, ale obojí se nakonec podařilo vyřešit. M777 má na délku 10,2 m (9,51 m v transportní poloze, hlaveň měří 6,8 m) a na šířku 3,72 m (2,77 m při transportu), uvádí MilitaryFactory.

iZdroj fotografie: US ARMY/ Public Domain

Elevace se pohybuje od 0 do +71,7 °, a aby i tyto britské tažené houfnice splňovaly potřeby dnešního bojiště, byly postupně všechny modernizovány na standard M777 A2. Díky tomu mají digitální řídící systém palby TAD/DFCS a navádění munice pomocí GPS/INS. Pro jejich ideální provoz je potřeba 8 mužů, obsloužit ji ale zvládne i 5 vojáků. Dobře vycvičená obsluha dokáže připravit houfnici k palbě do 3 minut, její složení pak trvá 2 minuty. Počáteční kadence je 5ran v minutě, a postupně klesá kvůli zahřívání hlavně na 2 rány v minutě.

Houfnice nejednou zocelená bojem

Velkou výhodou M777 je možnost střelby všemi druhy munice. S tou klasickou, tedy M107, je její dostřel 24,7 km, s dalekonosnou ERFB pak 30 km, a s chytrou přesnou municí M982 Excalibur stoupá dostřel dokonce 40 km. Vedle USMC a americké armády si pořídila M777 i Kanada, Brazílie, Austrálie, Saudská Arábie a Indie. Poprvé byla přitom nasazena v Afghánistánu v roce 2005, Saúdové ji pak nasadili v Jemenu a Indové proti Pákistánu. stojí na Wikipedii.

iZdroj fotografie: Mil.gov.ua/ Creative Commons / CC BY-SA

S dosud nejintenzivnějším nasazením se však M777 setkala na Ukrajině, kde by se mělo bojů účastnit přes 150 kusů, ovšem nikoliv z britských, ale z amerických zásob. A jak je v případě USA běžné, transportní verze jsou osekané, konkrétně u nich chybí systémy elektronického navádění. Ukrajina (ale i kterákoliv jiná země) je však může nahradit vlastním systémem.

U houfnic britského původu se nicméně objevily některé problémy. V první řadě se ukázalo, že nejsou stavěny na dlouhodobé intenzivní nasazení, neboť hlavně, které mají mít výdrž až 2 800 ran, odchází již po 1 500 ranách. V řadě druhé se pak ukazuje koncepce taženého děla jako „překonána“, moderní zbraně musí být neustále v pohybu, jinak se stanou terčem nepřítele. Na druhou stranu jich lze oproti samohybným houfnicím vyrábět mnohem vyšší počty a rychleji, a jsou lépe přepravitelné, pročež je rozhodně z výzbroje vyřadit nelze.

Článek Britská tažená houfnice M777 je pořádně silné „kladivo“, ačkoliv trpí několika fatálními nedostatky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.