Proč právě kontrarozvědka, a proč tajně

SSU ve válce dávno nefunguje jen jako kontrašpionážní úřad. Její úřadující šéf Oleksandr Poklad otevřeně mluví o „neviditelné válce“, kterou služba vede na celém území státu i přímo na frontě. Vojenská kontrarozvědka má přístup k operačním datům, k informacím o ruských letových profilech a k testovacímu prostředí v reálném boji, tedy ideální podmínky pro vývoj zbraně, o které protivník nesmí vědět dřív, než ji potká ve vzduchu. Právě utajení vývoje je klíčové pro pochopení toho, proč se Rusové nemohli připravit. Moskva samozřejmě ví, že Ukrajina na interceptorech pracuje, jenže nezná podobu, letové profily ani taktiku nasazení každého nového typu. A Kyjev souběžně rozvíjí hned několik platforem najednou, což Rusku znemožňuje soustředit protiopatření na jediný cíl.

Celá rodina, ne jeden stroj

Nový dron SSU vstupuje do rychle rostoucího ekosystému, který už zahrnuje minimálně čtyři veřejně známé typy interceptorů:

• JEDI Shahed Hunter – rychlost přes 350 km/h, operační strop 6 000 m, ochranný rádius do 40 km, automatický příjem radarových dat a sledování cíle denní i termální kamerou.
• Švidun – rychlost přes 250 km/h, výška do 6 000 m, dolet přes 70 km, znovupoužitelný.
• Octopus – ministerstvo obrany objednalo 8 000 kusů, do výroby se zapojilo 29 licencovaných firem, funguje ve dne, v noci i v prostředí elektronického boje.
• P1-SUN – standardizovaný systém po čtyřech sadách (35 dronů a pozemní stanice), testovaný i v rámci výcvikového dokumentu NATO.

K tomu přibývá systém STRILA, který německá firma Quantum Systems škáluje v partnerství s ukrajinskou WIY Drones s plánem dodat 15 000 interceptorů. Více než deset výrobců už integrovalo dálkové řízení interceptorů do jednotné architektury, kterou Ukrajina označuje jako „malou PVO“. Zelenskyj sám zmínil, že čtyři firmy nezávisle vyvinuly interceptory schopné stíhat reaktivní Shahedy, a jedna z nich má zatím nejúspěšnější techniku. Právě ta může být strojem SSU.

Proti čemu přesně létá

Klasický Shahed-136, v ruském označení Geran-2, je pomalý, kolem 180 km/h, s doletem 1 000 až 2 500 km a bojovou náloží 20 až 50 kg. Proti němu stačí i pomalejší interceptor. Jenže Rusko od roku 2024 nasazuje rychlejší reaktivní varianty. Shahed-238, tedy Geran-3, dosahuje podle analýzy amerického CSIS rychlosti 300 až 600 km/h při délce 3,5 metru, rozpětí 3 metry a užitečném zatížení 50 až 90 kg. Právě tyto stroje vznikaly s jediným cílem: „utéct“ ukrajinským interceptorům a zkrátit obránci reakční čas na minimum.

Zelenskyj v září přiznal, že zachycení reaktivních Shahedů je nejtěžší úkol a hlavní břemeno zatím nesou bojová letadla. Nový dron SSU má právě tuto mezeru zaplnit, být dost rychlý na to, aby reaktivní Geran dostihl, a dost levný na to, aby jeho nasazení dávalo ekonomický smysl i proti stovkám cílů za noc. Během čtyř zářijových dnů Rusko vypustilo téměř 1 500 dronů všech typů, z toho asi 800 reaktivních. To je objem, který žádný Patriot ani IRIS-T nemůže pokrýt sám.

Levná vrstva vedle drahých systémů

A právě tady je podstata celého konceptu. Systém Patriot je dlouhodosahová, vysokovýšková integrovaná obrana proti balistickým střelám, řízeným střelám i letadlům; jedna jeho raketa stojí řádově miliony dolarů. IRIS-T SLM pokrývá střední vrstvu s dosahem 40 km a výškovým pokrytím 20 km. Obě jsou nenahraditelné proti sofistikovanějším hrozbám. Ale plýtvat jimi na dron za pár tisíc dolarů je jako střílet na vrabce z kanónu.

Interceptorový dron je jiná kategorie. Je levnější o řády, vyrobitelný v tisících kusech měsíčně a nasaditelný v hustých sítích s dálkovým řízením. Octopus se na základě licenční dohody z listopadu 2025 vyrábí i ve Spojeném království. Česko je s tématem rovněž přímo seznamováno: ukrajinské ministerstvo obrany ukázalo interceptorové drony prezidentu Petru Pavlovi v lednu 2026 a český ministr zahraničí Petr Macinka ve stejném měsíci jednal v Kyjevě o spolupráci v oblasti protidronové obrany a přenosu ukrajinského know-how do Česka. Dokument NATO k P1-SUN výslovně říká, že interceptor není „jen další dron“, ale celý systém zahrnující výcvik, navádění, komunikace a zapojení do širší obranné architektury.

Závod, který nekončí

Rozhodující otázka nezní, jestli nový dron SSU funguje, záběry z boje naznačují, že ano. Otázka zní, jak rychle ho Ukrajina dostane do sériové výroby a jak dlouho potrvá, než Rusko přizpůsobí trasy, výšky a terminální manévry svých Geranů. Analytici CSIS dokumentují, že Moskva své útočné drony průběžně přestavuje, mění senzory, přidává protiopatření, experimentuje s novými pohony. Závod interceptor versus Geran je dynamický a nikdy nebude definitivně vyhrán jedním strojem.

Síla Ukrajiny ale nespočívá v jednom tajném dronu. Spočívá v tom, že jich má víc, že je vyrábí paralelně, že je integruje do společné sítě, a že o dalším z nich se Rusko dozví až ve chvíli, kdy mu sundá Geran z oblohy.

Článek Ukrajinská kontrarozvědka tajně vyvinula dron proti Geranům. Rusové se nemohli připravit, teď sestřeluje jeden za druhým se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protiletadlová raketa v roli útočné balistiky

RM-48U není nová konstrukce od nuly. Jde o jednostupňovou střelu na tuhé palivo, která vzniká přestavbou vysloužilých protiletadlových raket systémů S-300 a S-400. Motor pochází z rakety 48N6DM, ocasní část z 48N6E2 a přístrojová sekce kombinuje prvky střel 9M96 a 48N6E2. Dosah činí až 400 kilometrů, bojová hlavice váží 199 kilogramů.

Proč to Rusko dělá? Důvod je pragmatický. Sovětské zásoby protiletadlových střel se blíží konci životnosti, odpalovací zařízení jsou už rozmístěná a Moskva potřebuje rychle navýšit počet útočných prostředků vedle dražších a složitějších Iskanderů. Podle údajů Ukrajinské Pravdy Rusko za rok 2025 vyrobilo přes 200 kusů RM-48U a pro rok 2026 míří nad 480 kusů, tedy přibližně 50 měsíčně. Nejde tedy o kuriózní improvizaci, ale o běžící výrobní linku.

Rychlost, která zabíjí, a čipy, které ji umožňují

Rychlost Mach 6 znamená řádově 7 000 až 7 500 km/h. Ukrajinské odhady pro příbuznou střelu 48N6DM hovoří dokonce o přibližně 2,5 km/s, tedy kolem 9 000 km/h. V praxi to znamená jediné: cíl vzdálený 200 kilometrů může být zasažen během několika minut a obránci zbývá minimální reakční okno na odpal protirakety.

Střela je reálně nebezpečná. Proti městům a civilní infrastruktuře představuje vážnou hrozbu, i když ve srovnání s Iskanderem-M (dosah až 500 km, hlavice 480–700 kg, rychlost rovněž kolem Mach 6) nese menší náklad a je méně přesná. A vedle Kinžalu Ch-47M2, který akceleruje až na Mach 10 s doletem přes 2 000 kilometrů, patří RM-48U spíš do kategorie „levnější druhá vlna“ salvy. Jenže právě v tom je její role: zahltit ukrajinskou protivzdušnou obranu množstvím rychlých cílů najednou.

Zachytit ji dokáže systém Patriot, který má podle výrobce Raytheon přes 150 bojových záchytů balistických střel od roku 2015, nebo evropský SAMP/T NG konstruovaný proti manévrujícím balistickým i hypersonickým hrozbám. Problém ale není jen technický. Každý interceptor stojí násobně víc než přestavěná protiletadlová raketa.

Americký mozek v ruském těle

A tady přichází jádro celého příběhu. Rusko umí vyrobit drak a motor, to jsou relativně jednoduché mechanické a chemické komponenty. Co neumí, je mikroelektronika. Navigační moduly, radiofrekvenční součástky, čipy řídící navedení. Právě ty tvoří 95 ze 117 analyzovaných elektronických komponent amerického původu. Veřejně publikované shrnutí HUR ukazuje dominantní americký podíl a několik dalších zemí: Tchaj-wan, Švýcarsko, Německo, Nizozemsko, Japonsko, Jižní Koreu a Francii. Úplný rozpad všech položek v otevřené verzi není plně vyložen, ale americká převaha je drtivá.

Mezi konkrétně jmenovanými zahraničními dodavateli figuruje i francouzská firma 3SP Technologies z Nozay, výrobce aktivních optoelektronických komponent, jejíž laserová dioda se v RM-48U objevila. Americký Bureau of Industry and Security výslovně uvádí, že řada elektronických položek je pro ruské zbraňové programy kritická právě kvůli nedostatku domácí výroby.

Zbraň prezentovaná jako ukázka ruské technologické soběstačnosti je tedy ve skutečnosti důkazem pravého opaku.

Jak se čipy dostanou do Moskvy

Sankce fungují, ale ne jako zeď, spíš jako zdražení a kriminalizace dodávek. Americký FinCEN popsal opakující se schéma: prostředník ve třetí zemi založí civilně vypadající firmu, objedná komponenty pod falešně deklarovaným účelem, rozdělí zásilky pod kontrolní prahy a přesměruje je ke skutečnému ruskému koncovému uživateli. Nejčastější trasy vedou přes Čínu, Hongkong a Turecko. Bureau of Industry and Security přidává širší seznam rizikových tranzitních zemí: Arménii, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tchaj-wan i Spojené arabské emiráty.

Evropská unie na to reaguje průběžným zpřísňováním. Podle přehledu Evropské komise zavedla povinnou smluvní klauzuli „No Russia Clause“, tranzitní zákazy a nástroj proti obcházení sankcí vůči třetím zemím. České ministerstvo průmyslu a obchodu i Celní správa připomínají zákaz vývozu pokročilých technologií do Ruska a povinnost smluvně zakázat reexport citlivého zboží. Česká stopa u RM-48U se ve veřejně dostupných podkladech neobjevuje, ale tlak na prověřování odběratelů roste napříč celou unií.

Co může odhalení změnit

Ukrajinská rozvědka nezveřejnila jen technický rozbor. Spolu s ním publikovala jména 63 ruských firem a jejich zaměstnanců zapojených do výroby. Kancelář prezidenta Zelenského na konci srpna 2026 uvedla, že partnerům předala materiály k celému výrobnímu řetězci (přes 200 závodů a více než 1 600 strojů) a očekává zařazení více než stovky firem na sankční seznamy. V americké praxi to může znamenat zařazení na Entity List, blokaci majetku přes SDN List nebo licenční překážky, které dodavatelům znemožní legální obchod.

Úplné zastavení výroby by bylo příliš optimistické tvrzení. Rusko zatím ukazuje, že umí sahat do zásob a obcházet restrikce. Ale každé zpřísnění sankce prodražuje, každá odhalená trasa nutí hledat novou a každý zveřejněný čip ztěžuje jeho opětovné obstarání. Podle ukrajinské strany mohou cílené sankce a exportní kontroly mít „rozhodující dopad“ na schopnost Ruska balistické zbraně vyrábět.

Raketa RM-48U létá rychlostí Mach 6 a zabíjí. Ale její skutečný příběh není o ruské síle, je o tom, že bez amerických čipů, švýcarské elektroniky a francouzských laserových diod by Moskva nedokázala postavit ani přestavěnou protiletadlovou střelu. Válka, která trvá už více než čtyři roky, odhaluje ruský zbrojní průmysl jako kolos na hliněných, a hlavně cizích, nohách.

Článek Rusové se chlubili raketou RM-48U s rychlostí Mach 6. Jsou to neschopní plácalové, 95 ze 117 součástek je amerických se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo jsou „Duchové“ a proč se jich Rusové bojí

Jednotka Prymary není žádná improvizovaná partyzánská buňka. HUR ji veřejně představila už v létě 2025 jako organickou speciální formaci zaměřenou na přesné dronové údery proti vysoce hodnotným cílům. Od té doby si na Krymu připsala seznam zásahů, který by stačil na celou brigádu: radary systému S-400, protiletadlový systém Pancir-S1, přehledový radar Něbo-U, vrtulníky Mi-8 a Ka-27, stíhačku MiG-29 na letišti Kača, hlídkovou loď, výsadkové čluny i dva velké výsadkové koráby.

Operátoři Duchů podle HUR analyzují trasy, studují rozmístění ruské protivzdušné obrany a prostředků elektronického boje, kombinují útočné drony s návnadami a nikdy neopakují stejnou misi. Dosah jejich strojů údajně přesahuje 3 500 kilometrů. Každý úder je noční, každý je jiný. Proto je pro ruskou obranu tak těžké se na ně připravit.

Oslepený radar a přerušené tepny

Mezi červnovými cíli vyčnívá radar Kasta-2E2 (vojenské označení 39N6E). Podle technické karty americké armády jde o mobilní trojrozměrný přehledový radar specializovaný na detekci nízko a extrémně nízko letících cílů, tedy letadel, vrtulníků, dronů i střel s plochou dráhou letu. Dosah 5 až 150 kilometrů, strop šest kilometrů. Právě ta vrstva vzdušného prostoru, v níž Ukrajina nejčastěji útočí.

Kasta není hlavní strategický mozek ruské protivzdušné obrany, ale taktický senzor, bez kterého obránci přicházejí o včasné varování před tím, co je zabíjí. Když HUR v dubnu zničila jiný radar (Podljot-K1), vyčíslila jeho hodnotu na zhruba 125 milionů korun. U Kasty cenu nezveřejnila, ale princip je stejný: každý zničený radar znamená slepé místo, které musí Rusko zaplnit dalším kusem. A dostat ho bezpečně na Krym je čím dál těžší.

Železniční část bilance je stejně výmluvná. Už v dubnu Duchové provedli pět přesných úderů do jedoucích vojenských nákladních vlaků převážejících techniku a palivo. V červnu přibyly dvě zničené lokomotivy a tři palivové cisterny. Palivo z těchto zásahů se na frontu jednoduše nedostalo. A šest zasažených palivozásobovacích vozidel ukazuje, že Duchové nemíří jen na koleje, ale na celý řetězec od skladu po frontu.

Krym bez paliva: pumpy vysychají, život se omezuje

Ukrajinská tvrzení o zásazích by šlo odbýt jako válečnou propagandu, kdyby je nepotvrzovala nezávislá svědectví. Reuters 11. června popsal situaci na Krymu bez příkras: čerpací stanice bez paliva, cisternové vozy, které nedojíždějí do Sevastopolu, a závislost poloostrova na silničních a železničních trasách ze severu, protože dřívější zásobování po moři přes terminál ve Feodosii bylo po dubnovém úderu přerušeno.

O dvanáct dní později Reuters přidal další díl skládačky: Rusko zvažovalo zákaz exportu motorové nafty, uvažovalo o nouzových dovozech paliva a úřady v Sevastopolu zaváděly omezení veřejného života, tedy zkrácený provoz obchodů, utlumené pouliční osvětlení a prioritní zásobování bezpečnostních složek pohonnými hmotami. Civilní Krym začal platit za vojenskou logistiku, která selhává.

Kontext je přitom ještě širší. Duchové v dubnu vyřadili poslední železniční trajekt Slavjanin v Kerčském průlivu, plavidlo, které na Krym vozilo palivo, maziva, výzbroj i techniku. Zasáhli ropný zásobník ATAN, hangáry stíhaček Su-24 a Su-30, námořní senzory. Nejde o izolované špendlíky na mapě, ale o systematické škrcení všech cest, jimiž Krym dýchá.

Proč to bolí víc než jednotlivé exploze

Klíč k pochopení kampaně Duchů není v počtu shořelých vozidel. Je v tom, že Rusko na Krymu přichází současně o dvě věci, které se vzájemně chrání: senzory, které mají odhalit útočící drony, a logistiku, která má zásobovat jednotky bránící ty senzory. Vzniká spirála, v níž každá další ztráta zhoršuje schopnost zabránit ztrátě příští.

Ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov to 17. června řekl přímo: existuje „přímá korelace“ mezi intenzitou úderů do logistiky a počtem ruských útočných operací na frontě. Podle něj Ukrajina v prvních čtyřech měsících roku 2026 zkontraktovala třikrát více dronů středního dosahu pro azovsko-krymský směr než za celý rok 2025. Tempo se zrychluje.

Rusko samozřejmě může Kastu nahradit, je to mobilní systém, rozvinutí trvá dvacet minut. Lokomotivu lze přisunout v řádu dnů. Jenže bezpečně dostat cokoli na Krym vyžaduje trasy, které Duchové souběžně rozbíjejí, a protivzdušnou obranu, kterou souběžně oslepují. Náhrada jednoho kusu neřeší systémový problém.

Co z toho plyne pro Evropu

Kampaň na Krymu není jen ukrajinská záležitost. Česká Bezpečnostní rada státu v lednu 2026 výslovně uvedla, že chce čerpat zkušenosti z Ukrajiny pro obranu kritické infrastruktury proti dronovým útokům. Důvod je zřejmý: relativně levné a středně drahé drony dokážou systematicky rozbíjet logistiku a klíčovou infrastrukturu i v hlubokém týlu, a to, co Duchové předvádějí na Krymu, je v podstatě učebnicová ukázka.

Krym přestal být bezpečnou zadní základnou ruské armády. Stal se logistickým uzlem, který Rusko musí bránit za cenu stále větších zdrojů, zdrojů, které pak chybí jinde. A Duchové se každou noc vracejí.

Článek „Duchové“ z ukrajinské rozvědky řádili na Krymu. Za noc odrovnali Rusům radar a tři vlaky s palivem už na frontu nedojely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Víc než okřídlená puma

Abychom pochopili, co S-71K mění, je potřeba ji zasadit vedle toho, co Rusko nad Ukrajinou používá nejčastěji. Klouzavé pumy UMPK, moduly, které z klasických bomb FAB-500T dělají naváděnou munici, jsou levné, masově nasazované a účinné, ale mají zásadní omezení. Nemají vlastní pohon. Nosič je musí shodit relativně blízko cíle, dolet závisí na výšce a rychlosti odpalu a zpravidla se pohybuje v desítkách kilometrů.

S-71K je jiná kategorie. Turbojet R500 jí dává samostatný let na vzdálenost až 300 km. Nosič, v tuto chvíli Su-57, může odpalovat z bezpečnější vzdálenosti od ukrajinské protivzdušné obrany a přitom ohrožovat cíle výrazně hlouběji v týlu. Podle zprávy HUR střelu vyvinula přímo United Aircraft Corporation, tedy výrobce samotného Su-57, což naznačuje těsnou integraci s avionickou architekturou a případně i vnitřními zbraňovými šachtami letounu. HUR to označuje za první pokusy UAC v raketové konstrukci.

Zároveň ale 300 km neznamená strategickou cruise missile. Ch-101, hlavní ruská vzdušná střela dlouhého doletu, má podle americké databáze ODIN efektivní dosah přes 5 000 km. Námořní Kalibr operuje v pásmu 1 500–2 500 km. S-71K je takticko-operační vrstva mezi klouzavou pumou a strategickou raketou, a právě tato mezivrstva v ruském arzenálu dosud chyběla.

Zahraniční součástky, známé firmy

Technický rozbor, který HUR zveřejnila prostřednictvím platformy War&Sanctions, je neobvykle podrobný. Ze čtyřiceti identifikovaných elektronických komponent pochází značná část od západních a asijských výrobců, německého Infineonu, amerických onsemi, Analog Devices a Linear Technology, vedle čínských dodavatelů. U některých součástek jsou uvedeny i výrobní týdny.

Taková míra detailu silně naznačuje, že rozvědka měla k dispozici fyzický exemplář nebo trosky k forenznímu rozboru, byť akviziční cestu HUR nezveřejnila.

Zjištění přichází v kontextu, který mu dodává váhu. Týden před odhalením S-71K, 20. dubna 2026, HUR publikovala analýzu dodavatelského řetězce Su-57, 103 podniků zapojených do výroby, z nichž zhruba třetina dosud není sankčně omezena žádnou zemí protiruské koalice. A jen čtyři dny před zveřejněním střely, 23. dubna, Rada EU aktivovala dvacátý balík sankcí s dalšími opatřeními proti ruskému vojensko-průmyslovému komplexu a reexportu vysoce rizikových položek přes třetí země.

Pro české distributory a reexportéry elektroniky to znamená jediné: tlak na dodržování předpisů poroste. EU už dnes vyžaduje náležitou péči u Common High Priority goods, smluvní pojistky „no-Russia“ a důsledný screening prostředníků. Když rozvědka cizí země dokáže u konkrétní střely vypsat čísla součástek i s výrobními daty, je to přesně typ podkladu, který se promítá do sankčních návrhů.

Co se mění na mapě ohrožení

Klíčový dopad S-71K není v žádné „zázračné nezranitelnosti“ Su-57, ale v geometrii ohroženého prostoru. Dosud platilo zjednodušené pravidlo: klouzavé pumy ohrožují desítky kilometrů za frontou, strategické cruise missiles létají na stovky až tisíce kilometrů z hloubky ruského území. Mezi tím byla mezera.

S-71K ji vyplňuje. Su-57 může operovat dál od linie dotyku, mimo dosah části ukrajinských systémů, a přitom zasáhnout cennější cíle v hloubce 200–300 km, velitelské uzly, logistické sklady, energetickou infrastrukturu. To nutí ukrajinskou obranu řešit větší prostor, ne jen frontovou kapsu.

NATO ve své politice integrované protivzdušné obrany na hrozbu řízených střel odpovídá jasně: vrstvení systémů krátkého, středního a dlouhého dosahu, odolné a distribuované velení, včasné varování a pasivní opatření, maskování, rozptýlení, zpevnění a redundance. Jinými slovy: Ukrajina nemusí přebudovat protivzdušnou obranu od nuly, ale musí rozšířit hloubku krytí a posílit ochranu objektů v zázemí.

Ohrožená přitom zůstává i samotná střela během letu a celý řetězec zásahu na ruské straně, letiště, logistika, senzory, naváděcí řetězec. Standoff odpal chrání pilota, ne celý systém.

Okhotnik na obzoru

HUR ve zprávě zmiňuje ještě jednu perspektivu: Rusko údajně zvažuje integraci S-71K s bezpilotním letounem S-70 Ochotnik, těžkým stealth dronem, který už v roce 2019 absolvoval společný let se Su-57. Pokud by se to podařilo, část standoff úderů by se přesunula z pilotované platformy na bezpilotní nosič, s větší vytrvalostí, menším rizikem pro posádku a potenciálně vyšším tempem nasazení.

Zatím chybí potvrzení, že integrace pokročila za fázi úvah. Ale samotný fakt, že HUR tuto možnost zmiňuje, ukazuje, kam se ruské plánování ubírá: od jednotlivé zbraně ke kombinaci nosičů a střel, která má obraně zkomplikovat prioritizaci cílů.

Střízlivý pohled na reálný dopad

S-71K sama o sobě nepřepisuje válku. Nevíme, kolik kusů Rusko vyrobilo, jaké je tempo produkce ani jaká je úspěšnost zásahů, HUR tyto údaje nezveřejnila. Su-57 navíc létá v jednotkách kusů, ne v desítkách.

Přesto jde o signál, který stojí za pozornost. Rusko systematicky buduje vrstvy úderných schopností, od levných klouzavých pum přes specializované standoff střely až po strategické cruise missiles. Každá nová vrstva zvyšuje komplexitu problému, který musí ukrajinská obrana řešit. A čtyřicet zahraničních součástek v jedné střele ukazuje, že sankční režim má stále díry, kterými protéká technologie do ruských zbraní.

Válka nad Ukrajinou se nevede jedním typem munice. Vede se spektrem, a S-71K Kover ho právě rozšířila.

Článek Su-57 už není jen stíhačka: nová střela s doletem 300 km mění pravidla ruské vzdušné války nad Ukrajinou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina se soustředí na Magreb

Evidentní zájem Ukrajiny o Afriku potvrzuje i současný šéf kanceláře ukrajinského prezidenta Kyrylo Budanov, který donedávna působil jako velitel ukrajinské rozvědky. Ve zprávě kanceláře ukrajinského prezidenta stojí, že má Ukrajina především zájem o oblast Magrebu a subsaharské Afriky, kde chce prosazovat hlavně své ekonomické, bezpečnostní i další zájmy.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Tím není myšlena pouze klasická diplomacie a ekonomické vztahy s tamními zeměmi, ale také boj proti Rusům, protože je tam řada zemí proruská. Na straně některých režimů bojují ruské žoldnéřské skupiny řízené Kremlem, který z toho má nejen podporu tamních vlád, ale často si tak dokáže vydělat veliké peníze třeba z těžby zlata a diamantů. Pravda již v roce 2023 uvedla, že tam na Rusy proto útočí ukrajinští speciálové. Zpočátku to bylo na členy Wagnerovy skupiny, a po její eliminaci pokračují proti žoldnéřským skupinám, které ji nahradily.

Ne všude mají Rusy v lásce

Nejznámější ukrajinskou akcí v Africe je likvidace ruské žoldnéřské skupiny v Mali v létě v roce 2024. TheGuardian uvádí, že na akci spolupracovali místní Tuaregové a speciální jednotky Ukrajiny a společně zaútočili na skupinu ruských žoldnéřů a malijské armády. Podařilo se jim zlikvidovat řadu ozbrojenců včetně Rusů, a měl zahynout i ruský žoldnéřský velitel Sergej Ševčenko.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Armádní Zpravodaj se domnívá, že se na veřejnost dostávají nejspíše jenom zlomky informací o působení ukrajinských speciálních sil v Africe. Je to pochopitelně, protože jde o akce řízené rozvědkou, a nelze připustit, aby Rusové měli snadno dostupné nějaké informace o Ukrajincích na kontinentu. Podobné akce sice válku Ukrajině vyhrát nemohou, ale mohou způsobit Rusům relativně vysoké ekonomické škody, a případně je připravit také o politickou podporu některých afrických zemí na mezinárodní scéně.

Článek Ukrajina útočí na Rusy v Africe. Každá jejich prohra je fatální pro Kreml i válku na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci přepadli Rusy na motocyklech

Na videu pořízeném kamerami jednotky Šaman je vidět, že se její členové pohybují v nějakém lese. V jednom okamžiku pak velice rychle zaujmou pozice, kdy pravděpodobně připravují léčku k přepadu, a začnou střílet. Nakonec se ukáže, že pálí na ruské vojáky jedoucí minimálně na dvou motorkách, ale mohlo jich bych být i více. Přepad se podle všeho povedl, protože střelba po chvíli utichla a ukrajinská jednotka získala minimálně jednoho zajatce.

Fotografie: novináři poprvé ukázali komponenty rakety Orešnik, které se podařilo získat. A zjevně má velké problémy

Užívání motocyklů k překonávání vzdáleností v oblasti fronty zavedla ruská armáda už dávno. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je důvodem snaha vyhnout se útokům dronů, a to díky rychlosti, relativní nenápadnosti a schopnosti projet terénem. ForcesNews uvádí, že podle zkušeností ukrajinské armády mají motocykly v určitých situacích poskytovat výhodu, ale mají i nevýhody. Tou největší je zranitelnost jezdců, což se ukázalo i za této situace.

Co se týče zajatce, Ukrajinci ho nasměrovali do míst, kde se měl vzdát, a posléze se s ním i baví. Z rozhovoru lze zaslechnout, že se nejedná o občana Rusa, ale Tádžikistánu. AsiaPlusTj už na jaře 2025 uvedl, že v ruské armádě slouží minimálně 930 občanů Tádžikistánu. Často jde o lidi, kteří v Rusku pracovali a dostali se do problémů třeba s vízy. Úřady je pak nátlakem donutily podepsat kontrakt s armádou, i když žoldnéřství je podle tádžických zákonů trestné.

Důmyslné řešení ukrajinských inženýrů. Vymysleli způsob, jak levně a jednoduše ochránit drony. Rusové je zkrátka nezasáhnou

Jednotka se také zaměřila na výbavu, kterou našla na motocyklech nebo na tělech zastřelených ruských vojáků. Vidět je, jak zmocnila nože nebo nějakého tlumoku. Nakonec také vyzkoušela minimálně jeden z motocyklů, a ukázalo se, že je v perfektním stavu a schopný jízdy. Ukrajinci si ho proto vzali s sebou, aby ho pravděpodobně mohli sami používat například k převozu lidí a zásob k bojové linii. Sami na motorkách příliš často neútočí.

Článek Video: ukrajinští „šamani“ se vyznamenali. Připravili léčku a rozdrtili ruské motorizované útočné jednotky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednotka udeřila kulometem i drony

Celé video je jakýmsi rychlým sestřihem akcí, které uskutečnila speciální jednotka ukrajinské rozvědky v oblasti Lymanu a Záporoží. Ze začátku je vidět, jak postupuje do nějaké zalesněné oblasti pomocí obrněného vozidla, načež spustí intenzivní palbu mezi stromy, kde se podle všeho nachází ruské pozice s pěchotou. Je velmi pravděpodobné, že tím nepřátele hodně překvapí, jelikož nekladli takový odpor, a minimálně jeden padl do zajetí.

Tradiční odběratel zbraní zasazuje Rusku opakovanou ránu. Připravil ho o desítky miliard v jediné zakázce

Během akce používá jednotka GUR široké spektrum zbraní. Například obrněné vozidlo, u něhož se Armádní Zpravodaj domnívá, že se nejspíše jedná o Roshel Senator. Wikipedia uvádí, že jde o obrněný vůz postavený na podvozku Fordu F-550, čímž je zjednodušena jeho výroba. Je velice všestranný, užívat ho mohou například jednotky SWAT, ale slouží i jako transportér a v dalších úlohách. Ukrajina ho měla dostat v počtu minimálně 1 500 ks.

V lese je pak důležitá převaha v palbě; vojáci mají nejen útočné pušky, ale i kulomety. Jeden z nich dle všeho disponuje kulometem FM Minimi nebo M249 SAW. Wikipedia uvádí, že jde v druhém případě vlastně o americkou modifikaci FN Minimi určenou k posílení palebné schopnosti družstva, přičemž kombinuje vlastnosti kulometu a útočné pušky. Užívá totiž stejnou munici ráže 5,56×45 milimetrů a dokáže pálit kadencí až 850 ran za minutu.

Video: zůstala jenom tma. Raketový útok uvrhl do tmy 330tisícové ruské město jenom 30 km od hranic

Akce GUR se však neodehrála jenom na zemi, ale také ve vzduchu. Záběry ukazují operaci několika dronů, které ničí různé ruské cíle včetně jednotlivých vojáků nebo bunkru, v němž se skrývají. Je možné, že tím jednotce pomohly před útokem, a ona pak prostor jenom dočistila. Stejně tak mohla fungovat palba dělostřelectva nebo minometů, protože je vidět, že v prostoru snímaném průzkumným dronem exploduje nějaká kazetová munice.

Akce jednotky ukrajinské rozvědky (zveřejněno 04. listopadu 2025)

Článek Video: Rusové to projeli na plné čáře. Ukrajinská rozvědka je „pokosila“ v lese, a jako bonus si odvedla zajatce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, jak vojáci na náklaďáku dopadli

Akci má na svědomí ukrajinská rozvědka, která si vzala na mušku příslušníky 47. raketové brigády 8. kombinované armády Jižního vojenského okruhu, když zrovna mířili na své trvalé stanoviště ve městě Korenovsk v ruském Krasnodarském kraji. To je asi 230 km od ukrajinských hranic, nicméně přes 400 km od frontové linie, potvrzuje LiveUAmap.

Kreml nevěří, co mu vyrostlo pod rukama. Ukrajinci zvládají výrobu smrtonosného dronu se 120kg hlavicí pro údery v týlu

Záběry jasně ukazují, že ukrajinské jednotky sledovaly trasu nákladního automobilu, jednat se mělo o KamAZ, ale není známo, jakého typu. Armádní Zpravodaj připomíná, že ruská armáda často používá čtyřkolový KamAZ-4350, šestikolový KamAZ-5350 či osmikolový KamAZ-6350, a třeba pro výsadkové jednotky má upravený čtyřkolový KamAZ-43501.

Wikipedia uvádí, že uveze až 30 vojáků, ale není jasné, kolik jich ve vozidle tou dobou bylo, ani kolik se jich podařilo trvale eliminovat, případně alespoň zranit. Uvedeno bylo pouze tolik, že to odnesla celá jednotka – jenomže ze záběrů to vypadá, že výbuch možná ani nebyl přesný, ale došlo k němu v těsné blízkosti vozidla nebo na jeho okraji, byť zastavilo.

Ruské strategické letectvo se po letech zpoždění dočkalo. Dostalo dva modernizované bombardéry Tu-160M

O jaké výbušné zařízení se jednalo, není jasné, ale pravděpodobně bylo nastraženo na silnici, čemuž by odpovídalo to vyčkávání sabotéra. Rozvědka mimochodem uvedla, že 47. raketová brigáda byla přímo zapojena do raketových útoků na Ukrajinu a do páchání válečných zločinů proti civilistům, takže se zároveň jednalo o odplatu.

Článek Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Významný ropovod, který zásobuje Evropu

Ropovod Družba je nejdelším zařízením svého druhu na světě. Wikipedia upřesňuje, že měří opravdu impozantních 4 000 km, přičemž začíná v Samaře v jihovýchodní části evropského Ruska, asi 150 km od hranic s Kazachstánem, kde se sbíhají další ropovody z něj, Sibiře a Uralu. Následně vede ropu dvěma směry – severním do Běloruska a jižním na Ukrajinu.

Ruská PVO selhala a sestřelila vlastní Su-35S. Škodu za 1,5 miliardy má na svědomí vychvalovaný S-400

Komodita poté míří do Polska a Německa, a na druhé straně do České republiky, Maďarska a na Slovensko. Denně skrze něj proteče 1,8 až 2 milionu barelů ropy, z čehož 1,4 až 1,6 milionů odebírají země Evropské unie. Armádní Zpravodaj ověřil, že barel ropy stojí cca 63 amerických dolarů, což je asi 1 354 Kč; denně jde tedy až o 2,7 miliardy korun.

Takto vysoká částka je pochopitelně významným příspěvkem do státní kasy, která financuje válku proti Ukrajině zahájenou již v roce 2022. A právě to je důvod, proč se ukrajinská armáda rozhodla tento příjem nepřátelské země narušit – a to opakovaně – naposledy v noci z 02. na 03. prosince 2025, upřesňuje RBC-Ukraine s odkazem na ředitelství ukrajinské rozvědky.

Video: Rusové se uhnízdili v Pokrovsku a někteří předstírali smrt. Ale Ukrajince neošálili, Ukrajinci je nemilosrdně zpráskali

Došlo k tomu u vesnice Kazynski Vyselky, na úseku ropovodu Taganrog-Lipetsk; u Taganrogu mimochodem Ukrajinci zasáhli také vzácný letoun A-100LL, který je budoucností ruského letectva v oblasti řízení a včasného varování. K odpálení ropovodu došlo pomocí improvizovaných náloží s dálkovým ovládáním, čemuž záběry odpovídají. Jeho oprava může přitom vyžadovat několik hodin, ale možná i dní, což se odvíjí od toho, jak vážné škody jsou.

Redakce Armádního Zpravodaje nepochybuje, že Kreml každý takový útok nesmírně bolí, a i když evidentně nedokáže svou kritickou infrastrukturu ochránit, byla akce – stejně jako jiné – tajná. A co více, Ukrajinci si dokonce výbuch natočili, aby se mohli světu pochlubit, co dokázali. Kromě ekonomiky to škodí i armádě, pro níž je třeba zajistit dodávky odjinud, bude-li upřednostněn transport ropy do zahraničí, aby nedošlo k omezování příjmů státní kasy.

A section of Russia’s „Druzhba“ oil pipeline, which supplies crude to Europe, has been blown up again.

Ukrainian media, citing the country’s military intelligence, report that the attack used remotely detonated explosives combined with an additional incendiary mixture to… pic.twitter.com/oLLj9H8uLy

— Visegrád 24 (@visegrad24) December 3, 2025

Odpálení ruského ropovodu Družba, který Ukrajinci sabotovali při tajné akci (zveřejněno 03. listopadu 2025)

Článek Tajná akce odpálila ropovod Družba, pro ruskou ekonomiku i Evropu jde o citelnou ztrátu. Ukrajinci si to ještě drze natočili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci přerušili železnici dlouhou přes 9 000 km

Armádní Zpravodaj na úvod připomíná, že ačkoliv se Rusko prezentuje jako zcela soběstačná supervelmoc, opak je pravdou. Je doslova závislá nejenom na obřích dodávkách z Číny, ať jde o elektroniku, vozidla, drony, suroviny apod., avšak vždy „nevojenského“ účelu, byť jsou přesně k tomu užívány, ale stejně tak ji drží nad vodou izolovaná Severní Korea.

Video: Ukrajinské komando čistilo les u Charkova, kde nejenom uspělo, ale ještě odvedlo 7 ruských vojáků. Vzdali se bez boje

Za zmínku stojí jak dodávky zbraní, hlavně v oblasti dělostřelectva – samohybné M1989 Koksan ráže 170 mm, raketomety M-1991, 120mm těžké minomety, potvrzuje Wikipedia – ale hlavně potom doslova obří zásoby dělostřelecké i další munice. Jenom za 1,5 roku dodala KDLR ruské armádě až 12 milionů granátů do houfnic, a toto tempo zřejmě pokračuje.

Sosnovka leží v Chabarovském kraji na samém východě Ruské federace

Dává proto smysl, že se Ukrajinci pokusili toto zásobování přerušit v samém zárodku, a sice na východě Ruska, asi 800 km severovýchodně od hranic se Severní Koreou, a co je zajímavější, tak dokonce 6 600 km od hranic ukrajinských. Není to přitom první takový případ – v červnu 2025 se totiž rozhodli ve Vladivostoku pobít několik ruských vojáků, kteří se účastnili invaze do jejich země v roce 2022, a spáchali při tom neodpustitelná zvěrstva.

Video: Rusové předvedli v akci tank T-90M se systémem aktivní ochrany Arena-M

Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny uvedlo, že při speciální operaci vedené u Sosnovky vykolejil nákladní vlak a došlo k poškození železniční trati. To mělo zablokovat další pohyb zboží po Transsibiřské magistrále, klíčové železniční tepně Ruska, která slouží k dodávkám zbraní a munice, a to včetně těch z KLDR, jejichž rozsah Armádní Zpravodaj nastínil.

Ukrajinci dokonce zveřejnili záběry, na nichž jsou vidět některé výbušniny na kolejích, a následnou explozi, čímž chtěli dát viditelně najevo, jak velkou působnost mají, a že Rusové nejsou schopni svou kritickou infrastrukturu ochránit. Transsibiřská magistrála se mimochodem táhne z Moskvy do Vladivostoku v délce 9 288 km, uvádí Wikipedia, a je nejdelší na světě.

Článek Sabotáž nevídaných rozměrů: Ukrajinci na 6 600 km odbouchli ruskou Transsibiřskou magistrálu u KLDR, a ještě to natočili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Následky požáru 11 cisteren byly vidět na 20 km

O incidentu informoval Petro Andrjuščenko, vedoucí Centra pro studium okupace, 21. června 2025 s tím, že hoří 11 palivových nádrží ruského nákladního vlaku. Kouř měl být dle svědků viditelný ze vzdálenosti 15 až 20 km, a ti také potvrdili přerušení železniční trati. Opravy mají údajně trvat několik týdnů, což znamená, že po tuto dobu nebudou probíhat dodávky paliva na frontu.

Ukrajina vrací Suchoj Su-24 zpět na bojiště. Nová letecká puma KAB rozdrtí nepřítele až na 100 km, a to velmi přesně (video)

Vlak hořel na železničním úseku mezi vesnicí Levadne a městem Molochansk v okrese Tokmak ležícím v Záporožské oblasti, která je z velké části pod kontrolou ruské armády, ale jak opakovaně dokazuje Obranné zpravodajství Ministerstva obrany Ukrajiny, neznamená to, že by dominovala ani na místech, z nichž se jí podařilo obránce oficiálně vytlačit.

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že došlo k útoku na stejné trase také koncem května 2025, kdy rovněž hořel nákladní vlak. Je tedy patrné, že ji ukrajinské složky sledují, a jakmile je opraven a začne na něm fungovat logistika, zasáhnou a vyřadí ji.

Ačkoliv nebylo upřesněno, jak byl útok veden, záběry pochází z dronu, a je zcela běžné, že obzvláště v těžko dostupných oblastech používají Ukrajinci právě bezpilotní letouny. Nelze sice určit, o jaký šlo v tomto případě, ve výzbroji jich mají mnoho druhů, ale určitě se jednalo o sebevražedné, a lze se domnívat, že nesly například granáty z RPG-7.

Orešnik na scéně: Rusko zahajuje masovou výrobu balistické rakety středního doletu. Ale je nesmysl střílet ji na Ukrajinu

Ty váží až několik kilogramů, z čehož připadá asi čtvrtina na výbušninu. Třeba jednostupňový HEAT má 2,6 kg, včetně 730 g trhaviny, a jeho průraznost je 500 RHAe, uvádí Wikipedia, což na cisternu rozhodně stačí. Zásah byl viditelně veden do nejméně dvou cisteren, aby došlo k umocnění a rozšíření požáru na další vagony vlaku, který jich měl několik desítek.

Článek Foto: ruská armáda má na frontě velký problém. Týdny tam zůstane bez paliva, Ukrajinci zapálili 11 cisteren nákladního vlaku a zničili trať se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrovská škoda a základny bez elektřiny

K incidentu došlo v časných ranních hodinách 14. června 2025, kdy ukrajinští agenti vypustili chladicí kapalinu z napájecího transformátoru rozvodny, načež zařízení zapálili. To mělo údajně dopad na blízké vojenské základny. „Ukrajinská vojenská rozvědka (HUR) zapálila elektrickou rozvodnu během sabotážní operace v ruském městě Kaliningrad, způsobila škodu ve výši 5 milionů dolarů (tj. v přepočtu asi 110 milionů korun) a přerušila dodávky elektřiny do vojenského výrobního závodu,“ řekl zdroj v HUR pro KyivIndependent.

Rusko připravilo 50 000 vojáků, včetně speciálních jednotek a elitních výsadkářů, k letní ofenzivě ze severu

„Ještě jednou vám připomínáme, že Rusko již nemá týl ani na východě, ani na západě, ani nikde jinde na planetě. Vše, co Rusko zapojí do války proti Ukrajině, shoří, potopí se a bude zničeno bez ohledu na úroveň ochrany nebo umístění,“ doplnil anonymní zdroj.

Kde přesně k zapálení rozvodny elektřiny došlo, nebylo upřesněno, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že v Kaliningradské oblasti sídlí vojenské letouny třeba na základně Čerňachovsk spadající do Baltské flotily ruského námořnictva, které je dle Wikipedie základnou jaderných bombardérů, asi Suchojů Su-24M, ale přítomny jsou i stíhací Suchoje S-30SM.

Video: Rusové lhali. Suchoj Su-25 si sestřelili sami druhým Su-25, když v jeho těsné blízkosti odpálil rakety

V Kaliningradské oblasti je významná také námořní letecká základna Čkalovsk, z níž startují zase Suchoje Su-27P určené k ničení stíhacích letounů a jiných vzdušných cílů protivníka. Jak touto akcí, tak mnoha dalšími Ukrajina opakovaně dokazuje, že se dokázala rychle vzchopit, i když neměla před začátkem ruské agrese ozbrojené složky v nejlepším stavu.

Stojí za to připomenout dosud nejrozsáhlejší akci, jakou provedla nedávno – zasaženo bylo přes 40 ruských strategických bombardérů Tu-22M3 a Tu-95, ačkoliv definitivně zničených jich bylo „pouze“ 11 %. I tak to ovšem otřáslo ruskou mocí, a podle Armádního Zpravodaje jsou to škody nevyčíslitelné hodnoty, jelikož už nejsou vyráběny, a tedy je nelze nahradit, ačkoliv má Rusko ve výzbroji modernější Tu-160, ale zase jsou o dost dražší.

👀 Agents of Ukraine’s Defense Intelligence have reportedly sabotaged a key facility in Russia’s Kaliningrad, cutting power to military and defense sites.

They drained coolant from a transformer and set the site ablaze, causing nearly $5M in damage. pic.twitter.com/XA6yUwPesS

— UNITED24 Media (@United24media) June 15, 2025

Článek Ukrajinská rozvědka sabotovala Kaliningrad a zveřejnila záběry svého řádění. Rusové zuří, vojenské základny zůstaly bez elektřiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.