Bitva o Bachmut na východě Ukrajině začala v létě 2022, a od té doby se ruská armáda a žoldnéři snažili o jeho obsazení po dlouhé měsíce. Vzhledem ke „spotřebě vojáků“ na obou stranách si vysloužil přezdívku mlýnek na maso, a koncem května 2023 nakonec ukrajinská obrana povolila, a Rusko oznámilo, že město dobylo; nebyla to však 100% pravda. Celé ho nikdy nezabralo a nyní jsou naopak pod tlakem ruské síly, které musely dokonce na mnoha místech ustoupit – a bude-li jejich ústup pokračovat, mohou se dostat do velmi složité situace.

Z důležité křižovatky „pouhým“ symbolem

V létě 2022 byl Bachmut důležitým uzlem, protože z něj mohly ruské síly rozvíjet ofenzivu do dalších částí Ukrajiny. I to byl důvod, proč se na něj ruská armáda zaměřila. A protože neměla dost sil, nasadila i žoldnéře Wagnerovi skupiny, jejichž taktika za využití postradatelných vězňů nakonec vedla i k postupu, i když za cenu obrovských lidských ztrát. Po podzimním ukrajinském dobytí Izjumu a Lymanu ale Bachmut jako křižovatka význam ztratil, přesto ruská strana neustále útočila, načež se z Bachmutu stal jakýsi symbol odboje.

Russian T-90M Proryv tank destroyed in Bakhmut

📷https://t.co/AXQjcjK8KJ pic.twitter.com/fe2j6HwNf1

— Euromaidan Press (@EuromaidanPress) June 14, 2023

Z města zbyly po dlouhých měsících bojů v podstatě jenom trosky, dochováno bylo máloco, a na konci května 2023 ruská strana ovládala vše, tedy kromě jihozápadních částí města. Z těch se jí totiž ukrajinské síly nikdy vytlačit nepodařilo. Naopak se začaly z města stahovat síly Wagnerovy skupiny, která během celé bitvy ztratila kolem 20 až 30 tisíc bojovníků – většinou se ale jednalo o zmíněné postradatelné vězně, „pevné jádro“ složené z bývalých elitních vojáků by mělo být víceméně nedotčené.

Proč je pro Ukrajinu tak důležité ubránit Bachmut: má zásadní vliv na morálku vojáků a zdržuje útočníka, než dojde k velké ofenzivě

Sice také utrpělo nějaké ztráty, zejména na počátku války, ale později už si dávali její velitelé větší pozor. Wagnerovci se ale každopádně nemohli projevit v plné síle, Rusko jim totiž nedokázalo zajišťovat dostatečné dodávky munice, kvůli čemuž v některých dnech útoky prakticky ustaly. Nakonec ale, jak vidno, situaci „dořešilo“ a žoldnéři se nakonec úplně stáhli. Podle všeho měli být značně vyčerpaní, ale nedávné události tomu příliš neodpovídaly.

Co je dobyté, nemusí tak zůstat

Vzhledem k tomu, že právě Wagnerovci byli v Bachmutu hlavní ruskou pěstí, bylo jejich stažení přinejmenším unáhlené. Situaci sice měly kontrolovat jednotky ruské armády, mnohé z nich ale nebyly nic víc než nedávní branci po krátkém „rychlokurzu“. K udržení by to možná bývalo stačilo, kdyby se ve zmíněné jihozápadní oblasti města nenacházely zkušenější ukrajinští soupeři, kteří mohli – na rozdíl od okupantů – dostávat další zocelené posily.

Odchodu zkušených žoldnéřů Wagnerovy skupiny proto Ukrajinci využili a na začátku června zaútočily na křídla v severní a jižní části kolem Bachmutu, kde byly vysunuté ruské síly, které tím významně blokovaly ukrajinský přístup k městu. Ukrajinci zatlačili Rusy zpět a pronikli až k Berchivce na severu, a ke Kliščivce na jihu, čímž se dostali do pozic, z nichž mohou snáze odstřelovat ruské síly ve městě.

„Ztráta Bachmutu je pro Ukrajinu katastrofou, ruské jednotky z něj mohou zamířit kamkoliv,“ míní ruský expert Alexej Leonkov

Nelze tedy tvrdit, že by byl Bachmut pod kontrolou Rusů, ačkoliv okupují jeho většinu. Boje v okolí města pokračují, a bitva o samotné město se tak pravděpodobně posune do nové fáze. Ukrajinské síly se mohou snažit o tlak na jihu a severu, jehož cílem bude nejspíše sevřít ruské síly v Bachmutu do kleští, i když k tomu je zatím daleko. Druhou možností je snaha vázat v místě co nejvíce ruských sil, aby je ruská armáda nemohla využít proti začínající ukrajinské ofenzivě. Pokud by je totiž stáhla, mohla by přijít o město, o jehož dobytí usilovala téměř rok.