Již minimálně od první světové války probíhají mnohé boje v liniích zákopů, protože obráncům poskytují velmi dobrou ochranu před dělostřelectvem, bombardováním i útoky samotné pěchoty. Navíc i když se útočníkům podaří do zákopů proniknout, stejně nemají vyhráno a musí je doslova čistit metr po metru. Ke slovu pak přichází ruční zbraně a granáty, přičemž může nebezpečí číhat na obě strany doslova za každým rohem.

Obránci zákopů se odmítli vzdát

Jeden z klasických bojů v zákopech lze vidět na videu níže. Útočníkům se podařilo dostat do zákopů vybavených různými zemljankami a bunkry, a MilIn uvádí, že se v nich obránci skryli. Jelikož se nechtěli útočící jednotce vzdát, musela je přemoci. Rozhodně to nebylo jednoduché, protože z obou stran vzdálených jenom pár metrů neustále létaly projektily z pušek. Na záběrech jsou vidět AK-74, z nichž byly některé vybaveny granátometem.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavní úlohu v boji potom nakonec nesehrály pušky, ale ruční granáty. Ty se útočníci pokusili hodit do úkrytu obránců hned několikrát, ale ani tehdy se jim nejspíše nepodařilo všechny zlikvidovat, jelikož palba pokračovala u nadále. Ke slovu pak dokonce přišla dýmovnice, která vytvořila v okolí bunkru se skrývajícími se obránci hustý dým. Jestli útoku pomohla, ale není jasné, nicméně obránci nakonec přívalu granátů a palby neodolali. Nejspíše zahynuli, protože na záběrech nejsou vidět žádní zajatci a útočníci hlásí, že je zákop vyčištěný.

Na AK-74 lze připevnit různé granátomety

Použitá útočná puška AK-74 je zbraň vyvinutá v Sovětském svazu v 70. letech 20. století a je následovníkem slavného Kalašnikovu AK-47. RussianMilitary uvádí, že však využívá jinou munici, a 5,45×39 milimetrů. Vývoj této pušky byl iniciován zavedením americké pušky M-16 s malorážovou municí, jejíž výhodou byla nižší hmotnost, takže jí vojáci mohli nést více. Na pušku AK-74 lze potom namontovat i granátomety GP-25, GP-30 a GP-34.

Video: sice se štěstím, ale úspěšný sestřel ruské řízené střely zajistilo i obyčejné AK-74 se sovětským protiletadlovým dělem ZU-23-2

Ze záběrů nelze poznat, jaký typ granátů mohli útočníci proti schovaným obráncům použít. Teoreticky se mohlo jednat o velmi rozšířený sovětský granát F-1, což je vlastně kopie francouzského F1. Granát má hmotnost 600 gramů a v jeho nitru je explozivní náplň o hmotnosti 60 gramů, uvádí Wikipedia. Střepiny, kterých je zhruba 290, z něj mohou po výbuchu létat až 200 metrů daleko, ale smrtelné jsou zhruba do vzdálenosti 30 metrů.