Na konci studené války na sebe Sovětský svaz a Spojené státy mířily velikým arzenálem zbraní nesoucích ničivé jaderné hlavice – ty největší pak dopravovaly mezikontinentální rakety. V USA to byly LGM-30G Minuteman III, které jsou jako jediné ve službě od roku 1970 až dodnes. Ovšem SSSR, a později Rusko, mělo a má široké spektrum raket. Jednou z posledních, která pochází z dob studené války, byla RT-2PM Topol známá také jako SS-25 Sickle.

Raketu na podvozku je těžké zničit

Vývoj raket Topol začal již na konci 70. let 20. století, uvádí Wikipedia, a do výzbroje byly zařazeny v roce 1988. Jejich cílem bylo nahradit zastaralé typy balistických raket na mobilních podvozcích, díky nimž je lze přesouvat a tím ztížit či přímo znemožnit jejich likvidaci, neboť je lze dobře schovat a rozptýlit. I přes to, že jde ve srovnání se stále sloužícími americkými raketami Mituteman III o novější konstrukci, je už Rusko jako zastaralé vyřadilo, uvádí Defence-Blog.

iZdroj fotografie: Public Domain

Raketa Topol je třístupňová a používá tuhé raketové palivo. Její délka je 20,5 metrů a šířka 1,6 metru, a startovací hmotnost pak 45,1 tun, uvádí MissileThreath. Hlavici dokáže přitom dopravit do vzdálenosti 11 tisíc kilometrů. Sovětský svaz, a později Rusko, vyrobili těchto raket celkem 450, ale jejich počet postupně klesal. I když má mobilní podvozek mnoho výhod, jednou z jeho nevýhod jsou relativně vysoké náklady na údržbu celé zbraně.

Silná hlavice kompenzuje nepřesnost

Topol je raketa nesoucí pouze jednu hlavici – údaje o její velikosti se mírně odlišují, ale měla mít výtěžnost 550 až 800 kilotun, i když někde lze najít až 1 megatunu. Její přesnost je kolem 900 m, což není příliš excelentní údaj, ale vzhledem k síle hlavice to není tak důležité, protože ta cíl stejně zničit dokáže. Testována měla být i raketa s několika MIRV, ale její vývoj nakonec nepokračoval, protože platily dohody o omezení počtu jaderných zbraní.

Zničit je bylo skoro nemožné, ačkoliv byly sovětské mezikontinentální balistické rakety Topol zastaralé už v době svého vzniku

Ačkoli byla raketa Topol poměrně nová, Rusko pokračovalo ve vývoji její náhrady RT-2PM2 Topol-M označovaná jako SS-27 Sickle-B. Má stejný dosah a nese také jednu hlavici, ale o výtěžnosti 500 kilotun. Její výhodou je mnohem větší přesnost, a to 200 metrů, a také dráha ztěžující její sestřelení protiraketovou obranou. Nejmodernější ruskou raketou na mobilním podvozku je však RS-24 Yars známá i jako Topol-MR nebo SS-29, která unese až 6 MIRV nebo 10 hlavic.