Když „nas mnogo“ nefunguje. Rusové ukázali, jak plýtvají technikou i vojáky: 42 obrněnců a stovky životů ztratili v jednom útoku

Zelená pole jihovýchodně od Vuhledaru v Doněcké oblasti vypadají z dronu jako smetiště. Vraky tanků, transportérů, improvizovaně opancéřovaných MT-LB s čerstvými stopami pásů v trávě, a mezi nimi ticho. Záběry, které začátkem května 2024 sdílelo ukrajinské ministerstvo obrany a natočila je právě 58. samostatná motostřelecká brigáda, obletěly svět jako virální připomínka toho, co se stane, když se mechanizovaná kolona pokusí projet prostorem, který protivník důkladně připravil k obraně. Ukrajinská strana mluví o 42 zničených ruských tancích a obrněných vozidlech. Analýza ISW a Critical Threats z 4. května 2024 je opatrnější a pracuje s nejméně 32 poškozenými či zničenými kusy. I to nižší číslo je mimořádné, a vypovídá víc než samotný počet vraků.

Miny zastaví, drony dobijí, dělostřelectvo uklidí

Klíčem k pochopení toho, co se u Vuhledaru opakovaně děje, není jedna zázračná zbraň. Je to vrstvená obrana, kterou scout 58. brigády popsal v rozhovoru pro Kyiv Post už v březnu 2024, tedy ještě před zveřejněním těchto konkrétních záběrů.

Sekvence je téměř učebnicová:

• Miny zastaví nebo zpomalí čelo kolony. Přední vozidla najíždějí na zátarasy, ztrácejí pohyblivost a blokují cestu zbytku.
• FPV kamikaze drony míří na znehybněné obrněnce. Stačí jeden přesný zásah do motorového prostoru nebo věže, aby se z tanku stala nepojízdná překážka.
• Dělostřelectvo a minomety čistí prostor kolem vraků, vysazená pěchota, která opustila transportéry, nemá kam ustoupit ani kde se ukrýt.

Rusové přitom podle scouta 58. brigády „hledají skuliny“ a znovu a znovu posílají kolony po předvídatelných přístupových osách. Výsledek vidíme na záběrech: vraky soustředěné v úzkých koridorech, kde útočník neměl prostor k manévru.

T-62, BMP-1 a „želví tanky“: co vypovídá složení zničené techniky

Na záběrech se objevují stroje, které by v moderní armádě neměly být v první linii. Tanky T-62, konstrukce z počátku šedesátých let se 115mm kanonem a ochranou odpovídající době svého vzniku, jedou do prostoru saturovaného drony a přesnou palbou vedle BMP-1 a improvizovaně opancéřovaných MT-LB, kterým se na sociálních sítích říká „turtle tanks“.

Proč? Odpověď naznačuje recenzovaná studie z European Journal of International Security, která analyzovala ruskou obrannou výrobu na základě otevřených zdrojů. Skutečná produkce modernizovaných T-72B3 i novějších BMP je podle ní pravděpodobně výrazně nižší, než se běžně uvádí. Rusko ve velké míře stojí na renovaci starých zásob, vytahuje ze skladů techniku, která prošla jen základní opravou, a posílá ji na frontu. BMP-1 studie výslovně zmiňuje jako příklad masového nasazování nemodernizovaných kusů.

Oficiální ruský narativ přitom vypadá jinak. Rostec a Uralvagonzavod prezentují T-72B3M jako moderní, dobře chráněný tank dodávaný v dostatečných počtech. Jenže na polích u Vuhledaru hoří T-62.

Kolik to stojí životů

Přesný počet ruských vojáků, kteří v těchto útocích zahynuli, otevřené zdroje neuvádějí. Personální bilanci nelze z dostupných materiálů ověřit, záběry ukazují techniku, ne těla. Co ale říct lze: BMP-1 pojme tříčlennou posádku a osm výsadkářů, MT-LB v transportní verzi až jedenáct vojáků. Při desítkách zničených vozidel tohoto typu je personální cena útoku nevyhnutelně vysoká, i když konkrétní číslo zůstává neznámé.

Důležitá je i časová perspektiva. Záběry zveřejněné začátkem května 2024 s největší pravděpodobností zachycují kumulovaný výsledek série neúspěšných útoků v jednom úseku fronty během několika dnů až týdnů, ne nutně jednu jedinou hodinovou epizodu. I tak jde o mimořádnou koncentraci ztrát na malém prostoru, která ve vuhledarském směru není ojedinělá.

Rusko umí ztráty doplňovat, ale za jakou cenu

Generál Christopher Cavoli, velitel amerických sil v Evropě, v dubnu 2025 před Senátním výborem USA uvedl, že Rusko je na tempu, které mu umožňuje roční ztráty techniky ve velké míře doplňovat. Zároveň ale konstatoval, že ruští velitelé stále zdůrazňují množství a masu nad dovedností. Ruská armáda se podle něj reálně zlepšuje, roste a učí se, jenže právě mechanizované útoky do připravené obrany zůstávají její opakovanou slabinou.

Databáze Oryx, která sleduje vizuálně potvrzené ztráty, evidovala k datu posledního otevření přes 24 400 kusů ruské techniky včetně více než 4 300 tanků. Záběry z Vuhledaru jsou v tomto kontextu extrémně názorným mikropříběhem širšího opotřebovávacího modelu: Rusko dokáže tlak obnovovat, ale čím déle válka trvá, tím víc se opírá o starší platformy, improvizovanou ochranu a taktiky, které kladou menší důraz na přežití posádek.

Pole u Vuhledaru to ukazují bez příkras. Třicet dva vraků potvrzených nezávisle, možná čtyřicet dva podle ukrajinské strany, a za každým z nich posádka, která do toho koridoru vjela s vědomím, že „nás je hodně“. Tentokrát to nestačilo.

No comments necessary pic.twitter.com/CRMyGJEKnd

— Illia Ponomarenko 🇺🇦 (@IAPonomarenko) May 2, 2024