Video: až vyzývavě odhalenou 6člennou ruskou dělostřeleckou baterii je možné zničit za pár minut, a to bez velké práce

Jak jsou tažená děla silná, tak jsou i velice zranitelná. Svou pozici totiž jenom tak neopustí, díky čemuž je velice snadné na ně zaútočit ze vzduchu.

Houfnice D-20 i Zdroj fotografie: Ozbrojené síly Ukrajiny / Creative Commons / CC BY
                   

Těžké dělostřelectvo je stále důležitou součástí bojiště, a tak je snaha o jeho zničení pochopitelná; běžně ho přitom tvoří samohybné i tažené houfnice. Výhodou první ze skupin je možnost jednoduše změnit pozici, což ji tolik nevystavuje odvetným útokům, a navíc může být i pancéřovaná a chránit tak osádku. Naopak druhá skupina takové výhody nemá a je mnohem ohroženější jak protibateriovou palbou, tak třeba drony.

Děla někdy není zrovna těžké odhalit

Jak snadné je ničit tažené dělostřelectvo, ukazuje video pod tímto článkem. Tažené dělo je většinou umístěno v okopech, aby bylo chráněno proti střepinám vznikajícím při útoku, ale takové postavení lze snadno objevit, a zvláště za pomoci průzkumných dronů. Jak je patrné, podařilo se jim tak odhalit postavení 2 houfnice D-20 a 4 houfnice D-30, uvádí MilIn, na něž nakonec zaútočily sebevražedné drony a během velmi krátké chvíle je zničily.

Střelba houfnice D-30 iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických
Střelba houfnice D-30

První ze zničených zbraní byly houfnice D-30. Jedná se o tažené dělo zařazené do výzbroje sovětské armády v 60. letech 20. století, uvádí ArmyRecognition, nakonec sloužilo a slouží v mnoha dalších zemích. Jde o zbraň ráže 122 milimetrů, munice do něho je explozivní nebo kumulativní. S běžným střelivem je dosah jen 15,4 kilometru, což znamená, že dělo bývá relativně blízko frontě a je tedy zranitelné. Rychlost střelby je až 8 ran za minutu.

Slouží dodnes, ale dosah je handicapem

Houfnice D-30 je těžší než D-20, a její ráže je 152 milimetrů. WeaponSystems uvádí, že ji sovětské ozbrojené síly začaly do výzbroje zařazovat již v 50. letech 20. století, a i když už je tedy konstrukce nějakých 70 let stará, stále je ve světě relativně často používaná. A to i přesto, že má dosah jenom 17,4 km, ačkoliv kadence až 6 ran za minutu není nejhorší. Zároveň však platí, že musí být v dosahu fronty, a tedy i sebevražedných dronů.

D-20, cvičné palby, Moldavsko, 2018

Královna bojiště, která patří mezi nejlepší zbraně, jaké kdy SSSR vyrobil: houfnice D-20 pamatuje ještě Stalina, a přesto je aktivní i dnes

Což je problém, neboť ani běžný FPV dron nemůže mít se zničením taženého dělo žádnou práci, jelikož mu v cestě nestojí žádné pancéřování. Je tedy jedno, zda nese třeba nějakou improvizovanou nálož nebo protitankovou hlavici, například z RPG-7, ve všech případech nějakou škodu způsobí. Jedinou možnou obranou by mohla být nad dělem nějaká natažená sít, ale v případech zachycených na videu tomu tak nejspíše nebylo.

Zničení 6 tažených děl drony

Existuje lepší způsob nasazení tažených houfnic, případně by měla být nějaká jejich ochrana povinností?

Diskuze Vstoupit do diskuze
87 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články