Vstup Ukrajiny do Severoatlantické aliance je pro Kreml už delší dobu nejenom noční můrou, ale možná i reálnou budoucností, čehož se pochopitelně obává. Kdyby k tomu totiž došlo, měl by na západě dlouhou hranici s členskými státy. Rád přitom tvrdil, že ho NATO obkličuje – jenomže realita je taková, že ještě v roce 2022 sousedilo Rusko pouze na severu s kouskem Norska a pobaltskými zeměmi a NATO obklopovalo jenom Kaliningradskou enklávu. Ale jinde (s výjimkou oblastí u americké Aljašky) aliance kolem něj nikdy a nikde nebyla.

Rusko může vidět hranici s NATO jako dlouhou

Vůbec první změna hranice NATO a Ruska přišla v roce 2023, kdy se stalo členem aliance Finsko, uvádí Wikipedia. Z pohledu největší země světa je však hranice nejspíše delší – jakýmsi jejím předpolím je totiž Bělorusko, které má rovněž dlouhou hranici se státy NATO; a stejně tak může Rusko vnímat Černé moře, protože ho považuje „za své“, ačkoliv jeho velká část připadá stávajícím členům NATO, tedy Bulharsku, Rumunsku a Turecku.

Komu je vlastně NATO hrozbou? V obraně komukoliv, v útoku nikomu, i když v historii již jiný stát napadlo

Kdyby však vstoupila do Severoatlantické aliance ještě Ukrajina, hranice by se opět výrazně prodloužila a z pohledu Ruska by v podstatě vedla od severu až na jih Evropy, a jediným nárazníkovým pásmem by se pro něj potom stalo Bělorusko. Situace je to reálná, protože představitelé aliance a Ukrajiny o vstupu jednají, uvádí MilIn. Ukrajinská vláda to má dokonce jako svou hlavní prioritu a mnoho zemí to podporuje. Na druhou stranu by musela Ukrajina splnit ještě řadu podmínek a nemít žádné otevřené válečné konflikty.

NATO by se teoreticky mohlo rozrůst více

Důvodů, proč by se Rusko mohlo členství Ukrajiny, případně i jiných států v NATO bát, může být více. Ten první je jistě vojenský, protože i když ho NATO nikdy ani neplánovalo napadnout, v ruských hlavách tato myšlenka přetrvává. Druhý je pak politický a společenský, a to hned v několika rovinách. Členové aliance jsou demokratické země s relativně vysokým životním standardem, což je pro autoritářský ruský režim ohrožující, vysvětluje JournalOfDemocracy.

iZdroj fotografie: Picryl

Zmínit však musím i velmocenské ambice Ruska a jeho koloniální minulost. To ostatně potvrzuje i European-Resilience s tím, že jde o koloniální impérium a kolonialismus v jeho lidech stále přetrvává. I když totiž získaly některé z jeho kolonií nezávislost, Kreml v nich velmi nerad ztrácí vliv, a pokud to hrozí, reaguje často agresivně. To je ostatně i případ Ukrajiny, takže představa, že by byla členem NATO, musí v jeho vůdcích vyvolávat paniku. Nehledě na to, že by ji teoreticky mohly následovat i další země jako Moldavsko nebo Gruzie.