Mezi nejúčinnější zbraně k ničení tanků patří i přes příchod dronů řízené protitankové střely. Jejich rozvoj přinesla studená válka, protože během ní stratégové počítali s masovým nasazením obrněných vozidel na obou stranách konfliktu. Armádní Zpravodaj na základě studia materiálů usuzuje, že v Sovětském svazu a u jeho spojenců v 70. letech 20. století dominovala střela 9M14 Maljutka používaná v systému označovaném jako 9K11 Maljutka.

Izraelské tankisty Maljutka zaskočila

Když izraelské obrněné divize v roce 1973 vyrazily proti útvarům egyptské armády, které překročily Suezský průplav, čekaly, že je smetou jako během předchozích izraelsko-arabských válek. Utrpěly ovšem nečekaně vysoké ztráty – jedním z hlavních důvodů bylo masivní nasazení protitankového systému Maljutka, který se proti tehdejším západním tankům v izraelské výzbroji ukázal jako velmi účinný. Wikipedia uvádí, že zničil na 800 tanků a obrněných vozidel.

iZdroj fotografie: Uživatel Darkone / Creative Commons / CC BY-SA

Sovětský systém Maljutka byl do výzbroje zaveden v roce 1963 a jedná se o zbraň určenou buď pro pěchotu, kdy ji přenáší tříčlenná obsluha, nebo je montován na různá vozidla a vrtulníky, uvádí ArmyRecognition. Jeho střela je vybavena kumulativní hlavicí, jíž existuje více typů s různou průrazností, a později se objevily i střely s tandemovou hlavicí, ale také s explozivní nebo termobarickou. Systém je používán dodnes, i když je již zastaralý.

Průraznost původní Maljutky dnes nestačí

Původní systém Maljutka využíval střelu, jejíž směr musel řídit operátor za pomoci joysticku, a povely dostávala po drátě. Později se objevil i inovovaný model, kdy obsluha jenom mířila na cíl a střelu naváděl systém automaticky. Hlavice dokázala prorazit pancíř o síle 400 milimetrů RHAe, uvádí WeaponSystems, což v 60. a 70. letech na tanky stačilo, ale na dnešní moderní již nikoliv. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že se později objevily i modernizované střely schopné prorazit až 800 milimetrů RHAe, což si s mnoha z nich poradí.

6 radarů a 6 dalších pozoruhodných vlastností ruské stíhačky Su-57 Felon, díky níž je dle Ruska lepší než jakákoliv konkurence

I přes svoje nesporné kvality měla však Maljutka i své slabiny. Tou první bylo, že měla minimální dostřel asi 500 metrů, takže na krátkou vzdálenost prostě cíl nezničila. I proto týmy nosily protitankový granátomet RPG-7, s nímž mohly tyto krátké vzdálenosti pokrýt. Druhou byla potom nízká rychlost letu střely, což často umožnilo proti ní použít nějaké protiopatření, třeba se zahalit do dýmu. A jednoduchá nakonec nebyla ani její obsluha – třeba u joystickem naváděné střely byla pravděpodobnost zasažení cíle jenom asi 25 procent.