Střelba pod vodou je pro konstruktéry zbraní obrovskou výzvou, a Sověti šli – jako obvykle – vlastní cestou. Jejich řešení přitom zůstalo na dlouho světu utajeno.
Už střelba na souši je věda, ale oproti té pod vodou to je nic, neboť ta se musí řídit jinými a značně složitějšími fyzikálními zákony. Jenomže speciální jednotky mnohých armád potřebují mít ve výzbroji zbraně schopné obojživelné palby. A třeba v SSSR nastoupili za tímto účelem před více jak 50 lety legendární konstruktéři z Tuly. Jejich výtvor překonal všechny předpoklady a stal se jednou z prvních použitelných podvodních pušek, uvádí MilitaryFactory.
Střelba pod vodou vyžaduje zvláštní munici
Střelba pod vodou je velmi záludnou a složitou záležitostí. Abych to upřesnil, tak se suchozemskými zbraněmi lze efektivně dostřelit ve vodě, která je 800krát hustší než vzduch, maximálně metr. Ty se přitom mohou naopak při pokusu o výstřel roztrhnout a zranit střelce, případně vůbec nevystřelit. Ke střelbě pod hladinou byla proto po dlouhou dobu používána harpuna, ale roku 1970 v Ústředním vědecko-výzkumném ústavu přesného strojírenství v Tule vznikl přísně tajný program na vývoj podvodních pistolí a útočných pušek.
Nejdůležitější byl ovšem vývoj nové munice, neboť ta drží pod vodou – na rozdíl při střelbě na vzduchu – přímý směr. Sověti využili principu tzv. superkavitace, kdy má střela tvar válce zakončený komolým kuželem, kolem něhož se po výstřelu vytváří díky tvaru, tlaku a teplotě vzduchová bublina, která jí dovoluje dosáhnout vysoké rychlosti. Efekt bez vlastního pohonu však rychle vyprchává a střela se stává neúčinnou. Velkou roli ale hraje i hloubka. Ráže APS je potom nezvyklých 5,66×39 mm a šípovitá střela má délku 120 mm a hmotnost 20,5 g.
Nepříjemné překvapení pro Američany
Roku 1975 mohli tulští výzkumníci slavit. Jejich podvodní útočná puška APS (Avtomat Podvodnyj Spetsialnyj) se zevnějškem trochu podobala legendárnímu AK-47, a navíc i APS využívá pístu k automatické palbě – jenom bez uzavřené závěrky. Hlaveň zbraně je bez vývrtu a její hmotnost 2,46 kg (3,47 kg se zásobníkem), délka pak 832 mm (se složenou pažbou 615 mm). Kadence zase 500 ran za minutu ve vodě a 600 na vzduchu. Dostřel se ale liší dle hloubky – v 5 metrech pod vodou je 30 m, v 20 m pak 20 m, a ve 40 m je účinný dostřel 5 m.
Zbraní lze pálit jak jednotlivými ranami, tak automaticky, a na souši APS dostřelí do vzdálenosti až 100 m, ale účinný dostřel je jenom pouhých 50 m. Kvůli specifikům při konstrukci má však zbraň velmi malou odolnost. Hlaveň má konkrétně pod vodou životnost pouhých 2 000 ran a na souši asi jenom desetinu, což je opravdu bídné, a je třeba s tím počítat.
Zásobník je přitom na 26 nábojů. Konstruktéři byli sice za APS oceněni Státní cenou, ale jejich „dítě“ zůstalo přísně tajné. Teprve roku 1989 při schůzce USA a SSSR na Maltě, kterou zajišťovaly obě strany, se šokovaní Američané dozvěděli o existenci APS, sami nic s takovými vlastnostmi neměli. Dnes má APS v arzenálu ještě Turkmenistán, Srbsko nebo Ukrajina.