Útočná puška AK-47 je nejrozšířenější zbraní světa. Ačkoli ji překonaly modernější konstrukce, stále je hlavní zbraní mnoha armád a používají ji vojáci a povstalci v konfliktech na celém světě.
Pokud se někde vojáci utkají s teroristy nebo povstalci, nebo jsou to příslušníci armád chudších zemí, alespoň jedna ze stran nejspíše používá útočnou pušku Kalašnikov AK-47. Ikonických zbraní původem ze Sovětského svazu a jejích derivátu, které se produkovaly nebo ještě produkují po světě, se vyrobilo minimálně 75 milionů kusů. Ve výzbroji zůstanou ještě velmi dlouho, protože ačkoli je moderní zbraně v mnoha ohledech překonávají, jsou totiž velmi spolehlivé a hlavně levné.
Vzor z nacistického Německa
Během druhé světové války byli sovětští vojáci vyzbrojeni buď některým ze samopalů, jako byl PPŠ-41 Špagin, nebo puškou Mosin-Nagat. První zbraň uměla střílet dávkami, ale používala slabší pistolové střelivo a byla nepřesná. Druhá byla přesná, ale dlouhá a těžká a nedalo se z ní střílet dávkou. Když se vojáci setkali s německou StG44, první útočnou puškou historie, která kombinuje oba přístupy, bylo jasné, že podobný typ zbraně je budoucností výzbroje pěšáka.
Mladý konstruktér Michail Kalašnikov začal na lepších zbraních pracovat již během války. V roce 1946 sovětská armáda vyhlásila soutěž na útočnou pušku a o rok později konstruktér představil AK-47. Zkratka AK znamená Avtomat Kalašnikova. Vyhrál na známými konstruktéry. Nebylo divu, jeho zbraň byla robustní, snesla drsné zacházení a nevadila jí špína, což byly podmínky na východoevropském bojišti. Navíc se snadno vyráběla z dostupných a levných materiálů.
Proslavil ji Vietnam
V roce 1949 se AK-47, která měla ráži 7,62 milimetrů, stala standardní zbraní sovětských ozbrojených sil a postupně ji zavedla většina zemí Varšavské smlouvy. Sovětský svaz ji dodal i do mnoha spojeneckých zemích nebo jimi podporoval různé levicové revoluce po celém světě. Jak je zbraň efektivní se ukázalo ve válce ve Vietnamu, kde se utkala s americkou M-16. Tu zvláště v počátcích, než se na americké zbrani odstranily chyby, dokonce v některých ohledech převyšovala. Nebyla tak přesná, ale díky větší ráži průrazná, což byla v džungli přednost.
Puška se díky tomu, že ji vyráběly i další státy včetně Kuby nebo Severní Koree, stala masivně rozšířenou, ačkoli ji v sedmdesátých letech sovětská armáda začala nahrazovat AK-74. Byla založena na stejném principu, ale měla ráži 5,45 milimetru. S Kalašnikovem se sovětská armáda setkala v Afghánistánu, kam se paradoxně dostala ze zemí, které podporovaly boj proti sovětským okupantů. Zůstává zde hlavní zbraní dodnes, stejně tak jako v konfliktech na Blízkém východě, v Africe nebo Latinské Americe, kde se stala oblíbenou u drogových kartelů.
Zdroj: The National Interest
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 8391
Události
|
PŘEČTENÍ: 15901
