Bundeswehr se vrací k protitankovým minám DM22 z 80. let, ty bez problému zničí i ruský T-90 z dálky až 100 metrů

NÁZOR: Miny účinné jsou, to rozporovat nelze. Nemusí jich ale být tisíce vedle sebe, aby efektivně vyřadily z boje i nejsilnější tanky protivníka.

Protitanková mina DM22 i Zdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)
                   

Miny se ukazují i v současných konfliktech jako neobyčejně účinné a levné zbraně, jimiž lze bránit nějaké pozice. Nepříteli dokáží způsobit ztráty, zpomalit ho i získat čas na jeho zneškodnění. Byla by ale chyba se domnívat, že je mina pouze zařízení zahrabané v zemi, kde čeká, až na ni stoupne voják či najede vozidlo. Existují i mnohem sofistikovanější systémy, a jedním z nich je německá protitanková mina DM22 známá i pod označením PARM 2.

Mina na stativu měla narušit útok tanků

V 80. letech 20. století hledala Spolková republika Německo zbraň, s jejíž pomocí by mohla efektivně narušovat tankové útoky obrněných útvarů ze států Varšavské smlouvy. Jako účinné řešení se ukázala mina, ale vojáci nechtěli pouze takovou, co se aktivuje v okamžiku, kdy na ni tank najede – měla být schopna tanky i další obrněnce ničit na delší vzdálenost a ochránit tak území lépe. V roce 1988 tak vstoupila do výzbroje na stativu umístěná protitanková mina označená jako DM12, a později byla vylepšena na verzi DM22.

Min DM22 měl Bundeswehr na skladu hojné množství, a jelikož již další nepotřeboval, jejich výroba zhruba před 10 lety ustala. Změnila to ale válka na Ukrajině, kdy Německo jejich část poslalo na Ukrajinu. A vzhledem k tomu, že potřebuje doplnit sklady a zásoby nejspíše navýšit, dojde opět k obnově výroby. Portál Defence-Blog uvádí, že si jich Bundeswehr zatím objednal 2 600, ale v budoucnu jich v případě potřeby může koupit až 10 tisíc.

Mina se střelou na svůj cíl čeká

DM22 není klasická mina, ale tvoří ji dvě části – první je stativ a druhou jakási malá raketa s kumulativní hlavicí na něm umístěná. Stativ je zkonstruovaný tak, aby ho šlo umístit do jakéhokoliv terénu, a střela je pak namířena do požadovaného směru, načež mina takto skrytě čeká na svůj cíl. Vojáci ji pak mohou odpálit buď dálkovým ovládáním nebo se spustí automaticky za pomoci optického kabelu. Ten je většinou položen přes nějakou cestu, po níž je předpokládán pohyb nepřátelských obrněnců. Přejetím se optický kabel naruší, což minu spustí.

Německá škrtací mina AT2

Noční můra Rusů na Ukrajině: jakmile „škrtne“ německá protitanková mina AT2 o spodek, je konec. Objevit se může kdekoliv

Ze stativu následně vyletí střela; ArmyRecognition uvádí, že verze DM12 byla schopna zasáhnout cíle do vzdálenosti 40 metrů, vylepšená DM22 pak do 100 metrů. Modernější systém má hmotnost 20 kilogramů, vlastní hlavice pak 1,9 kg. Ta je schopná prorazit pancíř o síle až 750 milimetrů RHAe a zvládá i reaktivní pancéřování. Vzhledem k tomu, že mina na stativu zasahuje vozidla ze strany, není problém prorazit ani pancíř tanku jako T-90M; DM22 je navíc zkonstruovaná tak, aby se po nastavené době deaktivovala a nezůstala aktivní i roky po umístění.

Protitanková mina DM22 na Ukrajině

O kolik lepší jsou protitankové miny DM22 než ty klasické?

Diskuze Vstoupit do diskuze
143 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články