Protěžovaná ruská helma 6B47 nedosahuje dle zátěžových testů žádných převratných výsledků. Střelivo na bojišti běžně užívané vojáka usmrtí nebo „vypne“.
Dvojice amerických vojáků provozující YouTubový kanál Garand Thumb se zabývá zátěžovými testy nejrůznějších zbraní a kusů výstroje. V jednom z videí si vzali na paškál nejnovější ruskou aramidovou helmu 6B47, kterou je vybavena většina vojáků Ruské federace (tedy těch, co alespoň nějakou dostali). Garand Thumb podrobil tento kus výstroje obvyklým hrozbám, jimž musí helma na bojišti běžně čelit. Výsledek je spíše zklamáním.
Dobrá ochrana jen proti střepinám
Helma 6B47 je součástí ruského programu „RATNIK“ a oficiálně zavedena do výzbroje v roce 2014. Jedná se o univerzální ochrannou pomůcku hlavy pro vedení všech druhů vojenských operací. Váží 1 080 g a standardně je vybavena předním držákem pro noční vidění nebo termokameru, a také bočním držákem k zavěšení sekundárního vybavení, například svítilny. Dle výrobce má být helma ve všech směrech odolnější a lepší než její americké protějšky typu ACH a IHPS. A právě to chtěli pánové z Garand Thumb ověřit.
První zatěžkávací zkouškou helmy byl běžný střepinový test, čemuž pomohl dobře nakloněný ocelový plát, který nasměroval úlomky vystřeleného projektilu přímo na helmu. Ta přežila zcela bez úhony a velmi dobře si vedla i proti sportovnímu střelivu ráže .22LR. Avšak nutno podotknout, že například běžný náboj .22 LR HV vlašimské firmy Sellier & Bellot má na 5 metrů dopadovou energii pouhých 160 Joulů (J). Toto střelivo ale na bojišti není.
Zajímavější byl pak třetí test, kde byla použita pistole SIG Sauer M18 a střelivo ráže 9×19 mm. Zde již hovoříme o 480 J na vzdálenost 25 metrů. Helma dokázala kulku zastavit, ale vzniklá výduť byla dostatečně velká na to, aby způsobila závažná poranění hlavy a mozku. Uživatel by však zásah zřejmě přežil – hůře však dopadlo použití náboje .44 Magnum, kdy střela sice helmu také neprorazila, ale poranění z výdutě by už byla téměř jistě „konečná“.
Útočné pušky a brokovnice ji zničily
Naprosto nulovou ochranu nakonec helma poskytla proti nábojům 5,45×39 a 5,56×45 mm – první z nich jsou náboje používané ve zbraních sovětského a ruského původu, například v AK-74M, a 5,56×45 mm NATO jsou zase kompatibilní s drtivou většinou útočných pušek produkovaných na Západě. Oba druhy střel helmu bez potíží prorazily, což nicméně není až tak překvapivé. Před střelami tohoto typu dokáží ochránit pouze helmy s nejvyšší balistickou ochranou – pro dlouhodobé polní použití jsou však nevhodné.
Pomyslnou třešničkou na dortu byl brokový náboj 12/70 (12×70 mm) vystřelený z brokovnice s hladkým vývrtem. Pomalu letící těžké projektily kevlar zastavil, ale vzniklá výduť spojená s kinetickou silou nárazu by nositele helmy bezpečně usmrtila. Brokovnice ale obvykle nepatří mezi standardní zbraně bojujících vojáků a ve většině dnešních konfliktů nejsou nijak masivně nasazeny. Neznamená to však, že by nebyly k vidění, třeba ruské jednotky mají „přenosné dělo“, které je tak silné, že ho v některých zemích světa zakázali.
Ruské druhoválečné helmy chrání lépe
Výsledky testu jsou poměrně velkým překvapením, potažmo i zklamáním. Oproti tvrzení ruského ministerstva obrany se helma 6B47 v ničem neliší od toho, co používají vojáci zemí NATO už dlouhou dobu. O žádnou přelomovou ochrannou výstroj tedy nejde, spíše naopak. Tento zátěžový test jasně ukazuje, že lepší balistickou ochranu má i stařičká ocelová helma SSH40 používaná během druhé světové války vojáky Rudé armády.
SSH40 totiž dokáže dobře ustát i výstřel z .357 Magnum (cca 700 Joulů na 25 metrů), aniž by došlo k ohrožení života či bojeschopnosti vojáka. To je možná důvod, proč jsou tyto pravěké helmy a její deriváty tak oblíbené u části ruských vojáků a jednotek domobrany neuznaných lidových republik na východě Ukrajiny. Vzhledem k častému nedostatku a obvyklé kvalitě ruského vybavení to ale takové překvapení není.