Analytik: „Ukrajina neničí ruskou armádu, ale schopnost Ruska vůbec existovat jako stát“

Americký politický konzultant Jason J. Smart, který se dlouhodobě věnuje postsovětskému prostoru a bezpečnostní analytice, ve svém veřejném komentáři přišel s tvrzením, které jde dál než obvyklý jazyk západních institucí. Ukrajina podle něj nevede válku proti ruské armádě v klasickém smyslu. Vede ji proti pilířům, na nichž stojí fungování ruského státu: proti příjmům z ropy, rafinační kapacitě, logistice, drahým vojenským platformám v týlu a v konečném důsledku proti schopnosti Kremlu financovat válku a zároveň udržet civilní ekonomiku. Je to formulace, kterou žádná západní zpravodajská služba veřejně nepoužívá. Ale data, která ji podpírají, jsou reálná.

Co přesně Ukrajina zasahuje

Nejde o tanky na frontové linii. Ukrajinské hluboké údery v posledních měsících systematicky míří na energetickou infrastrukturu a vzácné vojenské platformy hluboko v ruském týlu.

Podle Reuters klesla ruská produkce dieselu v květnu 2026 o dalších zhruba deset procent, po srovnatelném propadu už v dubnu. Z březnových přibližně 7,5 milionu tun měsíčně spadla výroba na necelých 5,9 milionu tun. Současně Reuters popsal dubnový pokles ruské těžby ropy o 300 až 400 tisíc barelů denně kvůli útokům na přístavy a rafinerie.

A pak je tu 30. květen 2026. U Taganrogu ukrajinské drony podle hlášení velitele Sil bezpilotních systémů Roberta Brovdiho zničily dva strategické bombardéry Tu-142 a raketový systém Iskander. Každý takový letoun je nenahraditelná platforma, Rusko nemá kapacitu vyrábět nové. Podle Kyiv Independent existuje videodokumentace zásahu.

Co znamená „schopnost existovat jako stát“

Smart nemluví o tom, že Rusko zmizí z mapy. Mluví o funkčních vrstvách státnosti, které se pod tlakem tenčí. Přeloženo do měřitelných kategorií jde o pět oblastí:

• Příjmy z energetiky – ropa a plyn tvoří páteř ruského rozpočtu; každý zásah do rafinace a těžby je zásah do státní pokladny.
• Rozpočtová udržitelnost – oficiální deficit za rok 2025 činil podle ruského ministerstva financí 5,6 bilionu rublů, tedy asi 1,8 bilionu korun. V prvním čtvrtletí 2026 deficit dosáhl 4,6 bilionu rublů a překonal původní celoroční plán 3,8 bilionu.
• Civilní ekonomika – ruská vláda 12. května 2026 snížila výhled růstu HDP pro letošní rok z 1,3 % na pouhých 0,4 %. Polský think-tank OSW uvádí, že likvidní část Fondu národního blahobytu klesla na začátku roku na asi 1,3 bilionu korun, tedy 1,9 % HDP.
• Bezpečnost týlu – útoky na letiště a sklady stovky kilometrů od fronty narušují pocit nedotknutelnosti, na němž stojí legitimita režimu.
• Důvěra elit – čím dražší je válka a čím víc se krátí civilní rozpočet, tím větší tlak vzniká uvnitř mocenské vertikály.

Smartova teze tedy není o apokalypse. Je o kumulativním rozkladu mechanismů, které stát potřebuje k fungování.

Jak ostře to vidí ostatní

Tady je potřeba říct jasně: Smart formuluje ostřeji než mainstreamový konsenzus. Roční hodnocení hrozeb americké zpravodajské komunity (ODNI) z března 2026 popisuje Rusko jako stát, který zůstává vůči sankcím odolný, byť za cenu rostoucích deficitů, podinvestované civilní ekonomiky a technologické regrese. Ruské jaderné síly označuje zpráva za robustní, letecké a námořní síly v některých ohledech dokonce za schopnější než před invazí.

Britský RUSI upozorňuje, že samotná ekonomická bolest válku pravděpodobně nezastaví. Rozhodující je teprve moment, kdy tlak rozštěpí elity nebo zlomí kapacitu reálně válčit. Londýnský IISS v květnové studii volí formulaci „přicházející krize politické ekonomie“, ne „kolaps“.

Evropská unie oficiálně deklaruje cíl „snížit ruskou kapacitu pokračovat ve válce“ a „degradovat vojenské schopnosti“. Nikde ale nemluví o záměru rozložit Rusko jako stát. To je Smartova interpretace trendu, ne explicitní politika Západu.

Co to znamená pro Česko

České ministerstvo zahraničí rámuje podporu Ukrajiny jako součást vlastní bezpečnosti. A z logiky Smartovy analýzy plyne, že právě pokračující pomoc v oblastech, které reálně tlačí na ruskou válečnou kapacitu (munice, protivzdušná obrana, energetická odolnost), dává strategický smysl.

Zároveň ale platí, že nekontrolovaný rozklad ruského státu by pro střední Evropu nebyl výhra. Podle nás je pro Česko lepší scénář oslabené a odrazené Rusko než chaotický rozpad bez nástupnického uspořádání. ODNI už teď varuje před ruskými sabotážemi proti evropské podpoře Ukrajiny. Destabilizovaný jaderný stát bez jasného velení by tento problém znásobil.

Jak dlouho to Rusko vydrží

Krátká odpověď: ne měsíce, ale minimálně další část roku 2026, jen za cenu stále bolestivějších kompromisů. Moskva podle ODNI stále věří, že si vynutí řešení za svých podmínek. Ale čísla mluví jinak než kremelská rétorika. Růst 0,4 %, vyčerpaný celoroční deficitní plán za tři měsíce, klesající těžba ropy, decimovaná rafinační kapacita.

Smart možná přehání, když mluví o „schopnosti existovat jako stát“. Ale mechanismus, který popisuje (kumulativní tlak na příjmy, infrastrukturu, technologie a vnitřní soudržnost), je reálný a měřitelný. Otázka není, jestli Rusko přestane existovat. Otázka je, jak draze si bude muset za své pokračování zaplatit.