Arménie chystá past na voliče z Ruska: kdo se vrátí hlasovat, skončí v táboře na 25denní vojenský výcvik

Taron Chakhojan to napsal 3. června 2026 na Facebook bez diplomatických obálek: kdo přiletěl z Ruska „za volební úplatek“, skončí v kasárnách. Příspěvek okamžitě rozvířil debatu, protože spojil dvě věci, které dosud existovaly odděleně: běžný branný mechanismus záložníků a politický boj o hlasy arménské diaspory v Rusku. Právní základ přitom není žádný nový volební zákon. Je to vládní rozhodnutí N 4-N z 8. ledna 2026, které pro celý rok vyhlásilo cvičební sbory záložníků s limitem nejvýše 25 kalendářních dnů na osobu. Chakhojan jen veřejně řekl, proti komu ho hodlá vláda použít.

Co přesně znamená 25 dní v táboře

Nejde o metaforu ani o symbolický postih. Podle zákona o vojenské službě získává povolaný záložník po dobu sboru plný status vojáka. V praxi to znamená:

• Kasárenský režim s možností nasazení do bojové pohotovosti
• Přidělení zbraně, munice a osobních ochranných prostředků
• Zařazení na seznam konkrétní jednotky
• Služební odměnu podle přidělené pozice
• Zachování pracovního místa u civilního zaměstnavatele

Kdo povolání odmítne, nečelí jen pokutě. Trestní zákoník za vyhýbání se cvičebnímu sboru bez zákonného důvodu stanoví až dva měsíce zadržení, nebo až tři roky odnětí svobody. Chakhojan na trestní odpovědnost ve svém příspěvku výslovně upozornil.

Právo je obecné, cílení je politické

Ministr obrany Suren Papikjan den po Chakhojanově výstupu situaci částečně korigoval. Podle jeho vyjádření pro Armenpress může být do sborů povolán kterýkoli branně povinný arménský občan, nejen ten přilétající z Ruska, ale teoreticky i z Francie či USA. Popřel také, že by vojenská policie na letišti rozdávala povolávací rozkazy přímo po přistání. Standardní postup vyžaduje oznámení od vojenského komisariátu a zdravotní vyšetření.

Jenže právě tady se otevírá mezera mezi literou zákona a jeho politickým použitím. Lednové rozhodnutí nikde nezmiňuje „voliče z Ruska“. Žádný zvláštní předpis cílící na diasporu neexistuje. Přesto nejvyšší vládní úředník veřejně oznámil, že nástroj bude nasazen proti konkrétní skupině definované místem příletu a předpokládanou politickou orientací. Právo je obecné. Zarámování je mimořádně selektivní.

Proč zrovna voliči z Ruska

Kontext dodává agentura Reuters, která 29. května popsala údajný plán dopravit k arménským volbám až 100 tisíc občanů žijících v Rusku. Podle arménské volební komise je v zemi registrováno 2 482 872 voličů; sto tisíc dopravených hlasů by tedy představovalo zhruba čtyři procenta. V roztříštěném volebním poli to stačí na změnu pořadí bloků i na posunutí vyjednávací síly opozice.

Klíčový detail: arménští občané nemohou v parlamentních volbách hlasovat korespondenčně ani ze zahraničí. Musí přijet fyzicky. Právě proto má organizovaný převoz tak vysokou politickou váhu, a právě proto má hrozba 25denním táborem tak silný odrazující účinek.

Arménský protikorupční výbor už 25. května zveřejnil případy nátlaku na arménské občany pracující v Rusku, aby se zúčastnili voleb. Opakovaně se v kauzách objevuje strana Silná Arménie, jejíž lídr Samvel Karapetjan stojí v čele skupiny Tašir, jednoho z největších diverzifikovaných holdingů působících v Rusku. Na firemním webu se Karapetjan prezentuje jako významný hráč ruského realitního trhu, příjemce ocenění udělených jménem ruského prezidenta. Moskva podle Reuters preferuje právě jeho.

Širší ruský tlak na Jerevan

Vojenské tábory pro navrátilce jsou jen jedním střípkem. Vladimir Putin koncem května přirovnal arménský odklon k EU k začátku „ukrajinského scénáře“ a varoval před rozpadem ekonomické integrace s Ruskem. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová přidala ekonomické hrozby. Moskva sice přímo 25denní sbory nekomentovala (samostatné stanovisko Kremlu k nim se nepodařilo dohledat), ale tlačí na Jerevan přes celý geopolitický a ekonomický rámec: plyn, obchod, bezpečnostní záruky.

Arménská vláda premiéra Pašinjana tak balancuje na úzké hraně. Na jedné straně potřebuje čelit reálnému riziku organizovaného volebního vlivu ze zahraničí. Na druhé straně používá nástroj, který, byť právně obecný, ve svém veřejném podání cílí na občany podle místa pobytu a předpokládaného hlasování. Srovnatelně explicitní precedent z předchozích arménských voleb se v dostupných zdrojích nepodařilo najít.

7. června se ukáže, kolik mužů z Ruska nakonec přiletí. A kolik z nich místo volební místnosti najde cestu do kasáren.