„Pokud nebudete souhlasit s Rusy, až dobyjí Donbas, půjdou za Dněpr a Ukrajinu rozkoušou,“ varuje bývalý analytik CIA

Ray McGovern strávil v CIA dvacet sedm let. Specializoval se na sovětskou a ruskou problematiku, v letech 1981–1985 připravoval denní zpravodajský přehled přímo pro Bílý dům. Po odchodu ze služby v roce 1990 se profiloval jako veřejný kritik americké zahraniční politiky a v roce 2003 spoluzaložil skupinu Veteran Intelligence Professionals for Sanity, sdružení bývalých zpravodajců, které vzniklo jako protest proti manipulaci zpravodajských dat před invazí do Iráku. V únoru 2026 vystoupil v pořadu Dialogue Works s varováním, které zní jako studenoválečnická noční můra přenesená do současnosti: pokud Západ nepřistoupí na jednání poté, co Rusko ovládne Donbas, ruské síly překročí Dněpr a začnou Ukrajinu po kouscích rozebírat.

Co přesně McGovern říká, a co tím myslí

V epizodě z 16. února 2026 McGovern staví svůj scénář na dvou fázích. První je „dobytí Donbasu“, tedy vytlačení ukrajinských sil ze zbývajících částí Doněcké a Luhanské oblasti. Druhá fáze nastane podle něj tehdy, pokud Západ odmítne jednat: Rusko překročí Dněpr, hlavní přirozenou vodní bariéru Ukrajiny, a otevře postup do pravobřežní části země. Výraz „rozkoušou“ je publicistická zkratka pro postupné ukrajování ukrajinského území a tlak na neutralizaci toho, co ze státu zbyde. McGovern v této souvislosti mluví o modelu „rakouské neutrality pro zbytek Ukrajiny“.

Nejde přitom o spontánní výkřik. Už v červenci 2023 McGovern veřejně popisoval Dněpr jako možnou dělicí linii a kladl otázku, zda by se Rusko po případném zlomu nezastavilo. Je to dlouhodobý výkladový rámec, ne jednorázová provokace.

Jak to vypadá na frontě ve skutečnosti

McGovernův scénář stojí na předpokladu, že Donbas padne. Data z první poloviny roku 2026 ukazují, proč to není úplně od věci, ale ani hotová věc.

Podle hodnocení Institute for the Study of War z 5. června 2026 kontrolovalo Rusko 99,77 % Luhanské oblasti. Luhansk je tedy z praktického hlediska ztracen. V Doněcké oblasti ale Ukrajina stále drží zhruba pětinu území, obranný pás na severu a západě, kde se boje vedou o každý kilometr.

A právě tempo je klíčové. Analýza CSIS z léta 2026 popisuje opotřebovací válku, v níž se postup měří v desítkách metrů denně. Na jaře 2026 Rusko na některých úsecích dokonce ztratilo více území, než získalo. Žádný bleskový průlom. Žádné známky bezprostředního kolapsu ukrajinské obrany.

McGovern má pravdu v tom, že tlak na Donbas pokračuje a situace je vážná. Nemá ale oporu v aktuálních datech pro tvrzení, že by se schylovalo k rychlému pádu a následnému skoku za Dněpr.

Proč Západ mluví jiným jazykem

Oficiální linie Bruselu, NATO i Prahy stojí na diametrálně odlišných základech než McGovernův scénář.

Evropská rada v závěrech z 18. června 2026 výslovně uvedla, že hranice se nesmějí měnit silou a agresor nemá být odměněn. Navíc poprvé tak ostře spojila ruskou válku s přímými bezpečnostními incidenty na území členských států EU včetně Rumunska. Válka na Ukrajině už není jen „vzdálená fronta“, je to evropský bezpečnostní problém v doslovném smyslu.

Summit NATO v Ankaře ze začátku července 2026 potvrdil závazek 70 miliard eur podpory Ukrajině pro rok 2026 a trval na vyjednávání „z pozice síly“. České ministerstvo zahraničí pak ve svém prohlášení k americkému mírovému plánu zdůraznilo, že nelze jednat o Ukrajině bez Ukrajiny ani o Evropě bez Evropy.

McGovernův model, tedy přijmout ruské územní zisky a vyjednat neutralitu zbytku, je v přímém rozporu s tím, co říká každá relevantní západní instituce.

Co to znamená pro Česko

Česká bezpečnostní strategie říká jasně: ohrožení spojence je ohrožením i pro Česko. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka v roce 2026 opakovaně zdůrazňoval, že odstrašení musí být věrohodné a že Rusko představuje reálnou hrozbu pro celé východní křídlo NATO.

Praktické důsledky případné eskalace by Česko pocítilo okamžitě. K 31. květnu 2026 evidovala země podle dat UNHCR 388 052 ukrajinských uprchlíků. Režim dočasné ochrany byl prodloužen do března 2028. Pokud by se válka rozšířila za Dněpr do hustěji osídlených oblastí střední a jižní Ukrajiny, nová vlna vysídlených by dopadla na už tak zatížený systém bydlení, školství a sociálních služeb.

Varovný hlas, nebo vyhraněný komentátor?

McGoverna nelze odbýt mávnutím ruky. Dvacet sedm let v CIA, přímý přístup k prezidentovi, hluboká znalost sovětského a ruského prostředí, to je profesní váha, kterou má málokdo. Jenže od odchodu ze služby uplynulo přes třicet pět let. McGovern dnes nevystupuje jako mluvčí amerického zpravodajství, ale jako aktivista a komentátor. Dlouhodobě se pohybuje i v mediálním prostředí vstřícnějším k ruským narativům, včetně vystoupení na RT.

Jeho scénář proto podle nás nejlépe funguje jako stresový test: co se stane, pokud Západ ztratí vůli? Co se stane, pokud se opotřebovací válka přehoupne v ruský průlom? Odpovědi na tyto otázky nejsou akademické. Jsou to otázky, které si kladou plánovači v Bruselu, ve Washingtonu i na pražském Generálním štábu.

Rozdíl je v tom, že McGovern nabízí odpověď v podobě ústupku. Západ zatím odpovídá pokračující podporou. Kdo z nich bude mít za rok pravdu, závisí víc na tom, co se rozhodne v západních metropolích, než na tom, co se stane na frontě u Pokrovsku.