Německo je ve válce s Ruskem, říká šéf zbrojovky. Nejde o hybridní hrozbu, ale o plnohodnotný konflikt

Krátce před půlnocí ze 4. na 5. srpna 2026 našly bezpečnostní složky na letišti Lipsko-Halle výbušnou dronovou nálož mezi dvěma ukrajinskými transportními letouny Antonov An-124. Letiště zastavilo provoz, přilétající nákladní stroj DHL při přerušeném přiblížení narazil do objektu, který vyšetřovatelé později označili za druhý dron. Nikdo nebyl zraněn, ale incident otřásl německou bezpečnostní debatou tak silně, že zakladatel a šéf zbrojovky Donaustahl Stefan Thumann v rozhovoru pro podcast Paula Ronzheimera zveřejněném 1. září 2026 řekl větu, kterou by ještě před rokem neřekl žádný německý průmyslník nahlas: „Německo a Rusko se nacházejí ve válce.“

Kdo je Stefan Thumann a proč mu naslouchat

Thumann není politik ani generál. Je zakladatelem, výkonným ředitelem a hlavním konstruktérem firmy Donaustahl se sídlem v bavorském Hutthurmu. Firma vyrábí bojové drony, střelivo s prodlouženým doletem, avioniku a hlavice, část systémů vyvíjí v přímé spolupráci s ukrajinskými speciálními silami. Thumann tedy mluví z pozice člověka, který denně pracuje s technologiemi nasazenými na frontě a zároveň se sám stal terčem: německá Tagesschau v srpnu 2026 informovala, že ho bezpečnostní složky varovaly před možným ruským atentátem. Když takový člověk odmítne slovo „hybridní“ a nahradí ho slovem „válka“, nejde o řečnickou pózu. Jde o bezpečnostní čtení situace člověkem, na kterého ta situace přímo dopadá.

Co přesně Thumann řekl a co tím myslí

V rozhovoru Thumann výslovně odmítl pojem „hybridní válka“. Sabotážní akce ruských sil proti Německu jsou podle něj „zcela normální válečný akt“. Lipský incident popsal jako „v konečném důsledku nic jiného než útok“ a dodal, že akce „sil Ruské federace proti Německu“ jsou koordinované a mají charakter válečných operací, jen „zatím bez tolika jednotek na našem území“.

Klíčové je, že Thumann nedefinuje válku právnicky, ale operativně:

• Sabotáže na německém území
• Útoky na logistickou infrastrukturu sloužící Ukrajině
• Pokusy zničit letadla na civilním letišti
• Tlak na lidi z obranného průmyslu včetně hrozeb fyzickou likvidací

Každý z těchto bodů má konkrétní oporu v událostech posledních měsíců. Lipsko nebylo náhodný cíl, letiště od roku 2022 využívala ukrajinská Antonov Airlines k přepravě vojenského materiálu a je jedním z klíčových logistických uzlů NATO ve střední Evropě.

Stopa GRU a berlínská reakce

Americká ABC News s odvoláním na zpravodajský zdroj koncem srpna uvedla, že nalezené výbušniny a konstrukce zařízení nesly znaky typické pro ruskou vojenskou rozvědku GRU. Mechanismus odpalu byl odpojený, proto nálož neexplodovala. Plný forenzní spis ale k 1. září 2026 stále nebyl zveřejněn.

Berlín reagoval postupně, ale směr byl jasný. 7. srpna zasedala Národní bezpečnostní rada pod vedením kancléře. 10. srpna vládní mluvčí popsal situaci jako „hybridní scénář útoku“. 21. srpna spolková vláda zvýšila hrozbovou úroveň pro Německo na „vysokou“, současně ale zdůraznila, že pro běžné občany neexistuje „konkrétní hrozba“. A 31. srpna na tiskové konferenci ministerstvo zahraničí potvrdilo, že oficiální atribuce a balík protiopatření přijdou po dokončení vyšetřování. Hned následující den agentura Reuters oznámila, že Německo je připraveno obvinit Rusko a chystá sankce.

Thumann tedy svůj výrok načasoval do okna, kdy se oficiální slovník teprve posouvá od „hybridní hrozby“ k něčemu tvrdšímu. Není sám, politička Marie-Agnes Strack-Zimmermannová 1. září řekla, že nejde jen o „hybridní“, ale o „skutečné útoky“.

Válka, nebo ještě ne? Rozdíl mezi slovníkem a právem

Formálně Německo válku s Ruskem nevyhlásilo. NATO neaktivovalo článek 5. Aliance po srpnových incidentech odsoudila narušování vzdušného prostoru a zdůraznila solidaritu s dotčenými spojenci, ale posuzuje každý případ jednotlivě; hybridní útok může podle aliančních dokumentů dosáhnout úrovně ozbrojeného útoku, není to ale automatické.

Právě tady je jádro sporu. Thumann říká, že pojmenovávat koordinované útoky na německém území jako „hybridní hrozbu“ je eufemismus, který zakrývá realitu. Vláda naopak drží opatrnější slovník, protože právní a alianční důsledky slova „válka“ jsou obrovské. Obě strany ale popisují totéž: Rusko provádí na německém území operace, které mají ničit infrastrukturu, zastrašovat lidi a narušovat podporu Ukrajiny.

Pro Českou republiku je to relevantnější, než se na první pohled zdá. Německo je klíčový logistický a politický uzel podpory Ukrajiny. Jakýkoli útok na jeho infrastrukturu zvyšuje tlak na ochranu tranzitních tras, vzdušného prostoru a kritické infrastruktury v celé střední Evropě. Při skutečné eskalaci by se řešilo NATO konzultačně přes článek 4 nebo obranně přes článek 5; to zatím nenastalo, ale scénář už není akademický.

Co Berlín může udělat a co už udělal

Německo má v diplomatické rovině vyzkoušený arzenál. V minulosti uzavřelo čtyři z pěti ruských generálních konzulátů, omezilo pohyb ruských diplomatů v schengenském prostoru, zavedlo bilaterální restrikce a začátkem roku 2026 vyhostilo akreditovanou osobu z ruské ambasády jako personu non grata. Kolik diplomatů odejde tentokrát, veřejně oznámeno nebylo. Moskva téměř jistě odpoví recipročně: méně personálu na ambasádách, delší lhůty, horší konzulární dostupnost pro občany obou zemí.

Důležitější než diplomatické gesto je ale širší kontext. Generální inspektor Bundeswehru Carsten Breuer letos řekl, že od roku 2029 by Rusko mohlo být schopné vést velký útok proti území NATO. Ministerstvo obrany vysvětlilo, že dřívější odhad „pět až osm let“ počítaný od roku 2024 vede právě k tomuto datu. Německo se na něj má připravit.

Stefan Thumann tvrdí, že čekat do roku 2029 je zbytečné. Podle něj válka už probíhá, jen ji většina lidí zatím odmítá tak pojmenovat.