Bývalý brigádní velitel varuje Rusy: „Začíná válka. Připravte se na život, kdy vám budou drony padat na hlavu“

Na konci května 2026 se na jeho kanálu objevil dlouhý text, který nezačíná předpovědí konkrétního úderu. Začíná diagnózou. Ruská společnost podle Chodakovského stále žije v iluzi omezené „operace“, v představě, že se válka odehrává někde daleko a brzy skončí. Jenže realita, píše, je jiná: přichází „nová studená válka“ a s ní nutnost přestavět celý způsob, jakým Rusové přemýšlejí o svém každodenním životě. Nejsilnější na jeho sdělení přitom není vojenská prognóza. Je to pokus přeučit sto padesát milionů lidí z logiky krátké epizody na logiku dlouhého civilizačního střetu.

Kdo je muž, který varuje celý národ

Chodakovského nelze odbýt jako veteránského blogera s telegramovým kanálem. V roce 2014 založil a vedl batalion Vostok, jednu z nejznámějších separatistických jednotek v Donbasu. Investigativní platforma Bellingcat ho řadí mezi klíčové velitele spojované s děním kolem sestřelení letu MH17. Oficiální sankční dokument švýcarského SECO z dubna 2026 ho vede jako bývalého „ministra bezpečnosti DNR“ a současného zástupce šéfa Hlavní správy Rosgvardije v takzvané Doněcké lidové republice.

To je podstatné. Chodakovský stojí mimo nejužší kremelskou tiskovou disciplínu, ale zároveň není outsider, dál figuruje v bezpečnostní struktuře okupovaného území. Může proto formulovat tvrdší mobilizační sdělení, které je pro systém užitečné, aniž by přímo zavazovalo Kreml nebo generální štáb. Poloslužební pozice mu dává prostor říkat věci, které oficiální Moskva říkat nechce.

Co přesně napsal, a co z toho zmizelo v titulcích

Motiv dronů padajících na hlavu obletěl ruský internet. Jenže v přesném znění primárního příspěvku Chodakovský píše něco jiného: Rusové si mají zvykat „samozřejmě ne“ na svět, kde jim budou padat bezpilotníky na hlavu, ale na svět permanentního tlaku „různými způsoby“. Drony jsou obraz, zkratka militarizované každodennosti. Hlavní pointa leží jinde.

Chodakovský mluví o:

• „nové studené válce“, ne jako o metafoře, ale jako o trvalém stavu vyhrocené konfrontace se Západem, která přestane být výjimkou a stane se normou,
• „nové formě mobilizace společnosti“, obnově armády, přeškolení na technologicky změněný způsob boje, posílení vlastních technologií,
• konci iluze „operace“, kritizuje, že stát nastavil veřejnost na „lehkou procházku“, zatímco realita přinesla ekonomické zhoršení, dolétající drony a potřebu hlubšího ponoření do války.

V jiném příspěvku na stejném kanálu jde ještě dál: mluví o „skutečné mobilizaci společnosti“ a dočasném zmrazení principů kapitalismu ve jménu válečného úsilí. Západ podle něj chce z Ruska udělat „bezzubou dojnou krávu jako v devadesátých letech“, bez geopolitické vůle, bez tvrdé síly. Zmínka o Němcích a migrantech, která se v textu také objevuje, je spíš propagandistická figura než zpravodajská informace: Evropa se podle něj přestává Ruska bát.

Nejde o kritiku Kremlu. Jde o kritiku nepřipravenosti, z loajální, nikoli opoziční pozice.

Drony nad Ruskem: obraz, který má reálný základ

Chodakovského metafora není vytržená z prázdna. Jen za jedinou noc 29. května 2026 hlásilo ruské ministerstvo obrany prostřednictvím agentury Interfax sestřelení 208 ukrajinských dronů nad řadou regionů. Během květnových svátků zasáhly útoky i Moskevskou oblast; podle serveru RBC tam po pádu trosek sestřeleného dronu zahynul civilista.

Hrozba je reálná, ale nerovnoměrná. Opakované údery míří na pohraniční regiony a logistické uzly, občas proniknou hlouběji do týlu. Obraz nepřetržitého „deště dronů“ po celém Rusku ale zatím neodpovídá skutečnosti. Chodakovský to sám přiznává, když píše, že velkou část škod působí trosky sestřelených střel a bezpilotníků, tedy paradoxně vlastní protivzdušná obrana.

Pro běžného ruského občana to v praxi znamená: přestat čekat návrat k předválečné normalitě, přijmout ekonomické zhoršení a dlouhodobý tlak jako normu, smířit se s tím, že stát i společnost budou muset fungovat více v mobilizačním než spotřebním režimu.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Chodakovského výzva je zajímavá ne svou rétorikou, ale tím, co potvrzuje: dlouhodobou konfrontaci, na kterou se připravují i české bezpečnostní instituce. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 popisuje pokračující ruské zpravodajské aktivity, pokusy o sabotáž a testování kritické infrastruktury v Česku. NÚKIB upozorňuje na závažné kybernetické kampaně aktérů spojovaných s Ruskem. Ministerstvo obrany navyšuje schopnosti armády „v reakci na hrozbu ze strany Ruska“ a letos nabídlo Polsku pomoc kvůli dopadům ruských dronů na polském území.

Český bezpečnostní sektor tedy dlouhodobou konfrontaci potvrzuje. Jen ji nenazývá „novou studenou válkou“, používá věcnější jazyk. Asociace pro mezinárodní otázky pracuje s tezí, že Evropa musí systematicky oslabovat ruské kapacity pro agresivní zahraniční politiku. Praktický význam pro střední Evropu: dlouhé období hybridního, kybernetického a vojensko-odstrašujícího napětí. Ne přesun fronty do Česka, ale trvalá potřeba bdělosti.

Původní studená válka 20. století byla soupeření dvou bloků bez přímé vojenské srážky, držené jaderným odstrašením a vedené přes ideologii a zástupné konflikty. Chodakovského verze už běží souběžně s horkou válkou na Ukrajině a počítá s drony, satelity, kyberprostorem i sabotáží dopadající na civilní zázemí. Méně stabilních pravidel, více technologií blízko každodennímu životu.

Chodakovského text není vojenská analýza. Je to psychologická příprava na to, aby sto padesát milionů Rusů přijalo válečný režim jako novou normalitu, a přestalo se ptát, kdy skončí.