Co se to děje? Rusko ztratilo během jednoho dne dva Suchoje Su-30. A v druhém případě i celou posádku

Pondělí 21. října 2026 se zapsalo do chronologie ruských leteckých ztrát dvakrát. Nejprve ruské ministerstvo obrany prostřednictvím agentury Interfax potvrdilo havárii Su-30 v Kaliningradské oblasti při plánovém výcvikovém letu. Posádka se stačila katapultovat, stroj letěl bez bojové výzbroje a dopadl do neobydlené oblasti. Ještě téhož večera se ruskými i ukrajinskými médii a telegramovými kanály rozšířila zpráva o druhé ztrátě Su-30, tentokrát s tím, že oba členové posádky zahynuli. Oficiální potvrzení Moskvy k druhému incidentu ale nepřišlo.

Kaliningrad: potvrzená havárie při výcviku

První pád je zdokumentovaný poměrně podrobně. Podle serveru RBC stroj dopadl mezi vesnicemi Timofějevka a Zelenyj Bor nedaleko města Černjachovsk. Oba piloti byli po katapultáži převezeni do vojenské nemocnice. Ministerstvo obrany zdůraznilo, že letoun nesl nulovou munici, šlo o rutinní výcvikový let.

Černjachovsk přitom není neznámá adresa. RBC připomíná, že v srpnu 2023 havaroval poblíž stejné oblasti jiný Su-30. Opakování nehody na téměř totožném místě s odstupem tří let samo o sobě nic nedokazuje, ale obraz, který to vytváří, příjemný pro ruské letectvo rozhodně není.

Kaliningradská oblast je navíc pro NATO mimořádně citlivý prostor. Litevské ministerstvo obrany pravidelně hlásí starty ruských Su-30 z Kaliningradu bez transpondéru, letového plánu i rádiové komunikace, kvůli nimž se zvedají alianční stíhačky v rámci Baltic Air Policing. Havárie výcvikového stroje v takovém prostředí přitahuje pozornost nejen Moskvy.

Druhý Su-30: smrt posádky, ale málo důkazů

O druhém incidentu víme podstatně méně. Ukrajinský server Informator a řada telegramových kanálů téhož večera přinesly zprávu, že v Rusku havaroval další Su-30 a že oba členové posádky zahynuli. Místo dopadu zveřejněno nebylo. Příčina rovněž ne. Jména pilotů nejsou známa. Ruské ministerstvo obrany se k tomuto incidentu veřejně nevyjádřilo.

Právě absence oficiálního komuniké nutí k opatrnosti. Zpráva je široce citovaná, ale stojí na sekundárních zdrojích a telegramových reprodukcích. Nelze ji ignorovat, příliš mnoho nezávislých kanálů ji přebíralo současně, ale nelze ji ani stavět na stejnou úroveň jistoty jako kaliningradský pád.

Proč je dvojitá ztráta za den varovným signálem

Dva stroje stejného typu za čtyřiadvacet hodin. Sama o sobě taková shoda nemusí znamenat systémovou poruchu, může jít o nešťastnou náhodu. Jenže kontext, do kterého oba incidenty zapadají, je výmluvný.

Su-30SM není okrajový typ. Podle analytické zprávy britského think-tanku RUSI tyto stroje plní ve válce na Ukrajině klíčové úkoly: létají bojové hlídky ve vyšších hladinách, kryjí úderné lety a podílejí se na potlačování ukrajinské protivzdušné obrany odpalováním protiradarových střel. Ztráta jednoho Su-30SM tedy neznamená jen škrtnutí položky v inventáři, sahá do schopnosti Ruska držet vzdušný prostor a chránit vlastní bombardéry.

Databáze Oryx, která eviduje vizuálně doložené ztráty, u Su-30SM zaznamenává 22 zničených nebo poškozených kusů v souvislosti s válkou. A to nepočítá nehody mimo frontovou linii, jako je právě ta kaliningradská.

Sankce, údržba a tempo, které se vymstí

RUSI ve svém komentáři k dopadu sankcí na ruské vojenské schopnosti popisuje mechanismus, který za podobnými incidenty může stát, byť jako přímý důkaz pro tyto dva konkrétní pády nestačí. Sankce zvyšují cenu a obtížnost zajištění náhradních dílů. Servisní intervaly se prodlužují, údržba se odkládá ve prospěch okamžitých bojových potřeb. Výrobní kapacity nestíhají nahrazovat opotřebené draky ani vycvičené posádky.

Rusko má být druhou nejsilnější vojenskou mocností na světě. Jenže armáda je tak silná jako její nejslabší článek, a údržba letadlového parku pod tlakem sankcí a nepřetržitého válečného nasazení se tím slabým článkem stává stále zřetelněji. Ukrajina, na papíře výrazně slabší protivník, dokáže díky inovacím, západní podpoře a adaptabilitě tyto trhliny prohlubovat.

Dva Su-30 za jediný den nejsou důkazem kolapsu ruského letectva. Jsou ale připomínkou, že i stroje, které nelétají nad frontou, platí cenu války, kterou Moskva vede.