„Ať si to vyřeší někdo jiný.“ Evropa chce zachránit Ukrajinu sama, než ji Rusko donutí ke kapitulaci

Dne 18. dubna 2025 v Paříži Rubio prohlásil, že pokud se během dnů neukáže posun, Spojené státy od mírového procesu „odejdou“. O třináct měsíců později, 22. května 2026, po jednání ministrů NATO ve Švédsku, zopakoval totéž jinými slovy: Amerika se zapojí, jen pokud bude šance na produktivní průlom, a odmítá být součástí „nekonečného cyklu schůzek, které nikam nevedou“. Úvodní věta není doslovný citát, je to parafráze postoje, který Washington opakuje tak dlouho, až mu Evropa začala věřit. A začala jednat.

E3: tři hlavní města, jeden formát

22. května 2026 proběhl telefonát mezi Volodymyrem Zelenským a lídry Německa, Francie a Velké Británie. Zelenskyj ho následně označil za zárodek prioritního evropského vyjednávacího formátu, E3–Ukrajina. Podle německého zdroje agentury Reuters ze 3. června 2026 je trojka E3 považována za klíčovou díky dvěma vlastnostem: efektivitě a legitimitě v evropských očích.

Proč zrovna tyto tři země? Protože drží nástroje, které Moskva nemůže obejít. Německo je největší evropský přispěvatel vojenské a finanční pomoci Ukrajině. Francie má jaderný arzenál, stálé křeslo v Radě bezpečnosti OSN a diplomatickou tradici. Británie přidává totéž plus právně závazné bezpečnostní záruky, které s Kyjevem rozpracovala v březnu 2026 v rámci britsko-ukrajinského strategického dialogu. Dohromady mohou sankce držet, zvedat i uvolňovat, a právě to je měna, za kterou se vyjednává.

E3 ovšem není celá Evropa. Širší koalice ochotných, která se 4. května 2026 sešla na okraji summitu Evropského politického společenství, zahrnovala i Itálii, Polsko, Kanadu, Norsko, Finsko, NATO, Evropskou komisi a Evropskou radu. Trojka je jádro; koalice je zázemí.

Proč teď a proč před zimou

Zelenskyj v rozhovoru pro CBS News z 31. května 2026 vysvětlil svou časovou logiku: od prosince 2025 Rusko ztrácí iniciativu na bojišti, Ukrajina od začátku roku znovu získala 590 čtverečních kilometrů okupovaného území a právě teď je možné proměnit lepší vojenskou pozici v diplomatický výsledek. Jakmile přijde zima, Moskva tradičně zesílí raketové a dronové útoky na energetickou infrastrukturu, a vyjednávací pozice Kyjeva se zhorší.

Časová osa posledního půlroku ukazuje, jak se iniciativa přesouvala:

• 6. ledna 2026, Paříž: koalice ochotných poprvé řeší architekturu bezpečnostních garancí po příměří.
• 17.–18. února 2026, Ženeva: trilaterální jednání Ukrajina–Rusko–USA končí bez průlomu; sporné zůstává území.
• 22. května 2026: telefonát E3–Ukrajina; Zelenskyj vyzývá k intenzifikaci diplomacie.
• 28. května 2026: šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová říká, že evropské úsilí má doplňovat americké, ne ho nahrazovat.
• 31. května 2026: Zelenskyj mluví o „okně před zimou“ a o tom, že Washington přesunul pozornost na Blízký východ.
• 3. června 2026: německý zdroj Reuters potvrzuje, že E3 je reálně zvažovaný formát, ale proces potrvá měsíce.

Diplomatický přelom tedy nespočívá v tom, že by se blížila hotová dohoda. Spočívá v tom, kdo bude u stolu a s čím v ruce.

Past, na kterou Kallasová upozorňuje

Kallasová na summitu G7 26. března 2026 varovala před tím, co nazvala „ruským vyjednávacím manuálem“: Moskva se snaží získat u jednacího stolu území, která vojensky nedobyla. Ženevská jednání v únoru to potvrdila; Rusko požadovalo, aby Kyjev postoupil zbytek Doněcké oblasti, přestože ji neovládá. Putinovy podmínky z dubna 2025 šly ještě dál: vzdání se ambicí na členství v NATO, trvalé postoupení čtyř oblastí a omezení velikosti ukrajinské armády. Kyjev to označil za podmínky rovné kapitulaci.

Právě proto je klíčové, s jakou pákou Evropa k případným rozhovorům přijde. Pokud E3 vstoupí do procesu jen s diplomatickým mandátem, ale bez schopnosti reálně zvýšit sankční tlak, dodávat munici a protivzdušnou obranu a garantovat bezpečnost Ukrajiny po příměří, zůstane přísedícím u stolu, jehož parametry určí někdo jiný. Kallasová to 28. května řekla přímo: Evropa nemůže být neutrálním mediátorem, protože hájí zájmy Ukrajiny i své vlastní.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Česko v E3 nesedí a sedět nebude, to není jeho role. Jeho místo je v koalici ochotných, kde už je. Český premiér po pařížské schůzce v lednu 2026 potvrdil, že se poprvé jednalo o bezpečnostních garancích pro Ukrajinu po příměří. Generální tajemník NATO Mark Rutte při dubnové návštěvě Prahy vyzdvihl českou muniční iniciativu jako klíčovou pro schopnost Ukrajiny bránit se dnes a odstrašit agresi zítra.

Praktický dopad je ale širší. České ministerstvo zahraničí už v listopadu 2025 výslovně řeklo, že jakékoli urovnání na Ukrajině přímo ovlivní bezpečnost celé Evropy, a že evropská bezpečnost se rovná české bezpečnosti. Pokud by garance po příměří stály převážně na evropských ramenech bez americké zálohy, byly by pro střední Evropu méně přesvědčivé v tvrdých kapacitách. Zelenskyj to sám přiznal: dokud Evropa nevyvine vlastní protibalistický systém, Ukrajina potřebuje americkou podporu v raketové obraně.

Peníze, munice, garance, a čas

Skutečný test Evropy není v tom, zda chce být u stolu. Je v tom, zda do zimy 2026 dokáže přetavit své peníze, sankce, munici a garanční architekturu v páku, kterou Rusko nepůjde obejít. Pařížská deklarace z ledna 2026 mluví o pomoci Ukrajině na zemi, na moři i ve vzduchu, o monitoringu příměří, o ekonomickém balíku jako součásti bezpečnosti. Britsko-ukrajinský dialog z března rozpracovává právně závazné záruky a plánovanou mnohonárodní sílu. Dokumenty existují. Otázka je, zda za nimi bude stát politická vůle a vojenská kapacita, nebo jen papír.

Německý zdroj Reuters z počátku června varuje, že proces potrvá měsíce, ne týdny. Zelenskyj říká, že okno se zavírá s prvním mrazem. Mezi těmito dvěma větami leží prostor, ve kterém se rozhodne, jestli E3 bude formát, který změnil průběh války, nebo jen další zkratka, kterou pohltil archiv.