Fronta zamrzla, Rusové se nehnou ani o krok. Ukrajinci drží otěže, zatímco jim devastují hluboký týl

Kyjev se ráno probouzel do sirén, výpadků proudu a bilancování škod. Ukrajinské letectvo hlásilo 642 neutralizovaných cílů ze 729, tedy úspěšnost 88 procent. Jenže zbylých 87 prostředků, které pronikly, stačilo k zásahům na 38 lokacích, k poškození energetické infrastruktury a k výpadkům elektřiny v sedmi regionech. A právě v tom je paradox aktuální fáze války: fronta se nehýbe, ale válka se nezastavila. Přesunula se do boje o zázemí, energetiku a zásobu interceptorů.

Kde všude se Rusové nepohnuli

Denní hodnocení CTP/ISW k 2. červnu je v tomto ohledu nezvykle jednoznačné. Na severním Charkovsku žádný potvrzený postup. U Slovjansku probíhaly ukrajinské protiútoky jihovýchodně od města. Směr na Kostjantynivku a Družkivku bez změny. Dobropillja, Pokrovsk, Novopavlivka totéž. Huljajpole, západ od Orichivu, prostor u Antonivského mostu nic. V Kupjansku a Borové se odehrávaly omezené operace, ale linie se neposunula.

Nejde přitom o jednorázový výkyv. Ruské tempo postupu klesá měsíc po měsíci od října 2025. Jarně-letní ofenziva zahájená v polovině března 2026 do poloviny května nepřinesla operačně významný průlom. V dubnu Rusko v čisté bilanci dokonce ztratilo území; ukrajinské síly znovu získaly velkou část Kupjansku a přes 400 km² na jihu.

Co znamená „držet otěže“

Ukrajinská obrana 2. června nebyla pasivní. Generální štáb a velitelé hlásili zásahy na ruské koncentrace dronů, velitelská stanoviště, systémy protivzdušné obrany Pancir i techniku v okupovaném zázemí, desítky až více než sto kilometrů za frontou. Držet otěže v praxi znamená kombinaci: udržet linie, provádět lokální protiútoky a systematicky ničit ruskou logistiku.

Zvlášť citelné jsou ukrajinské údery na ruské rafinerie. Mezi lednem a květnem 2026 Ukrajina zasáhla 16 rafinerií a vyřadila kapacitu zhruba 700 tisíc barelů denně. V dubnu ruský vývoz ropných produktů klesl o 340 tisíc barelů denně na rekordních 2,2 milionu barelů denně. V Belgorodské a Kurské oblasti se objevila dočasná omezení prodeje benzinu. Nejde o důkaz bezprostředního kolapsu ruských operací, ale o rostoucí tlak na rozpočet, zásobování a schopnost vést dlouhou válku.

729 cílů za jednu noc, a co s tím dělá obrana

Útok z noci na 2. června byl objemově největší jednorázovou salvou roku 2026. Pro srovnání:

Dronová obrana zůstává stabilně nad 91 procenty. Problém jsou balistické a hypersonické střely. Z osmi střel Cirkon ukrajinské letectvo nezachytilo ani jednu. Z 33 Iskanderů zničilo jedenáct. Patriot je podle Reuters jediný systém v ukrajinském arzenálu schopný tyto cíle zastavit, a Zelenskyj otevřeně říká, že tempo dodávek interceptorů přes NATO už nestačí tempu hrozby.

Prakticky to znamená jediné: čím víc balistických střel Rusko do salvy zařadí, tím víc jich pronikne. Kyjev je zranitelnější, než naznačuje souhrnné číslo úspěšnosti.

Proč Rusko eskaluje ve vzduchu

Kreml rámuje červnový útok jako odvetu za ukrajinský úder z 21.–22. května na centrum bezpilotních technologií v okupovaném Starobilsku. Putin to otevřel na poradě 1. června, ruské ministerstvo obrany to zopakovalo den poté. CTP/ISW ale hodnotí, že Rusko by takto rozsáhlé údery velmi pravděpodobně provedlo tak jako tak. Starobilsk je záminkou, ne příčinou.

Skutečná logika je jiná. Když pozemní výsledky neodpovídají ambicím, zbývá tlak na civilní infrastrukturu, energetiku a zásobu protivzdušné obrany. Cílem je vyčerpat interceptory, zdražit obnovu sítě a testovat morálku. Ukrajinští činitelé navíc hlásí použití kazetové munice proti Dnipru, zbraně, jejíž nerozlišující účinek v zastavěné oblasti označuje ICRC za mimořádně nebezpečný pro civilisty. Veřejný forenzní rozbor konkrétního typu munice zatím chybí.

Energetika: kdo je na kom závislý

Po útoku 2. června hlásila Ukrenergo nové výpadky v Kyjevě a v Kyjevské, Doněcké, Dněpropetrovské, Charkovské, Sumské a Čerkaské oblasti. Síť ale dál fungovala. Podstatné je, že asymetrie závislosti je opačná, než by se mohlo zdát: na evropské propojení a stabilizaci je dnes více odkázána Ukrajina a Moldavsko, ne členské státy EU na ukrajinské elektřině. ENTSO-E několik dní před útokem potvrdilo, že pro léto 2026 nevidí systémové riziko dodávek v Evropě.

Udržitelnost ukrajinské obrany proto nestojí na otázce, jestli Evropa „přežije“ bez ukrajinské energie. Stojí na rychlosti oprav, na integrační podpoře ze strany EU, a hlavně na doplňování interceptorů, které jako jediné dokážou zastavit to, co drony nedokážou: balistickou střelu letící rychlostí přes pět machů.

Těžiště války se 2. června nepřesunulo na mapu fronty. Přesunulo se do tabulek spotřeby raket, do grafů rafinerské kapacity a do skladů protivzdušné obrany. Tam se teď rozhoduje.