Jemenská PVO měla zasáhnout saúdský Eurofighter raketou. Drahý evropský letoun má pověst nejhoršího nákupu

Noc ze 14. na 15. října 2026. Infračervená kamera snímá siluetu letadla, pak záblesk, oblak a tmavý pruh táhnoucí se za pravým křídlem. Mluvčí hútíů Jahjá Sarí oznámil přes agenturu SABA, že jejich protivzdušná obrana zasáhla saúdský Typhoon krátce po vzletu ze základny Táif. Analytici z The Aviationist ale z videa čtou spíš blízkou detonaci, takzvanou proximity fúzi, a možné poškození pravého křídla. Žádný vrak, žádné sériové číslo, žádné nezávislé potvrzení místa dopadu. Saúdská strana mlčí. Osud pilota zůstává neznámý.

Co se skrývá za pojmem „jemenská PVO“

Nejde o klasický integrovaný systém protivzdušné obrany státní armády. Hútíové, formálně hnutí Ansaralláh, provozují pestrou směs ukořistěných jemenských prostředků typu 2K12 Kub, íránských doplňků a především improvizovaných řešení, která by žádná učebnice vojenské techniky nepředpokládala. Sovětské rakety vzduch-vzduch R-27, původně určené k odpalu z letounů, přestavěli na pozemní protiletadlové střely. Janes tuto zbraň identifikují jako Thaqib-2 s deklarovaným dosahem 15 km a stropem 8 km. Klíčová vlastnost: pasivní infračervené navádění. Střela nevysílá radarový signál, takže varovný systém letounu ji nemusí včas zaregistrovat. Při útoku zespodu a zezadu se reakční čas pilota smrskne na minimum.

Podle IISS je účinnost těchto improvizovaných systémů proti pilotovaným bojovým letounům celkově omezená; výrazně lépe fungují proti pomalejším průzkumným dronům. Jenže i omezená účinnost stačí k tomu, aby při správné geometrii útoku způsobila poškození stroje za stovky milionů korun.

Proč Typhoon nese nálepku problematického nákupu

V září 2007 Saúdská Arábie podepsala kontrakt na 72 Eurofighterů Typhoon za 4,43 miliardy liber, v přepočtu tehdy zhruba 220 miliard korun. Čistě aritmeticky vychází jeden kus na přibližně 61,5 milionu liber, ale memorandum zahrnovalo i transfer technologií, investice do saúdského obranného průmyslu a výcvik pilotů. Nákup byl od začátku rámován jako mezivládní dohoda s Velkou Británií a součást strategie diverzifikace dodavatelů; Rijád nechtěl záviset výhradně na amerických strojích.

Jenže právě tento politický původ obchodu se Typhoonu vrací jako bumerang. Janes v analýze z roku 2024 otevřeně píšou, že u podobných saúdských akvizic bývaly „politické ohledy“ tradičně klíčové. A dnes? Rijád už další Typhoony automaticky neobjednává. Místo toho vede otevřenou soutěž mezi Typhoonem, francouzským Rafalem a americkým F-15EX na přibližně 50 nových bojových letounů. To je zásadní posun.

Srovnání, které Typhoonu nepomáhá

Ve stejné saúdské flotile totiž létá 83 kusů F-15SA, verze, kterou Boeing dodával jako od základu modernizovanou platformu s vyšší deklarovanou přežitelností, nižšími životními náklady a dvěma přídavnými zbraňovými závěsy. Saúdské Typhoony jsou naproti tomu starší stroje standardu Tranche 2 a 3, jejichž radar Captor-E s aktivním elektronickým skenováním je teprve ve fázi vývojových letových testů a plánovaného retrofitu. BAE Systems to na svých stránkách přiznává.

Rozdíl je podstatný: zatímco F-15SA přišel „hotový“, Typhoon v saúdské konfiguraci závisí na modernizacích, které se teprve realizují. A právě tento součet (politický původ nákupu, vysoká cena a nepříjemné srovnání s konkurentem ve vlastním hangáru) vytváří pověst „nejhoršího nákupu“. Nejde o výrok jednoho generála, ale o reputační nálepku, která narostla postupně.

Není to jen o jednom incidentu

Říjnový zásah nad Saadou není ojedinělý. Už 18. září 2026 italský ministr obrany Guido Crosetto potvrdil agentuře ANSA, že italský Eurofighter F-2000A byl zasažen při útoku na základnu Táif; personál vyvázl bez zranění. V mediálním prostoru se objevují i zprávy o poškozených kuvajtských strojích, ty ale postrádají stejně silné oficiální potvrzení.

K tomu se přidává cvičení Zilzal-II v Kataru z ledna 2024, kde se pákistánské J-10C poprvé střetly s katarskými Eurofightery. V roce 2026 se v médiích vynořilo údajné skóre 9:0 ve prospěch čínského letounu. Jenže Meta-Defense výslovně upozorňuje, že nebyla zveřejněna ani pravidla soubojů, ani oficiální vyhodnocení. Bez těchto dat je „9:0″ spíš informační zbraň než tvrdé měřítko.

Co to znamená pro Česko a budoucí tendry

Praha svou cestu už zvolila: 24 stíhaček F-35A s dodávkami od roku 2031 a prodloužený pronájem 12 Gripenů do roku 2035. Praktická lekce z incidentu nad Saadou ale platí univerzálně: i moderní letoun bez správné konfigurace senzorů, elektronického boje a důsledného potlačení nepřátelské PVO může čelit problémům i proti improvizovanému protivníkovi. Nejde o verdikt nad evropským původem platformy, ale o připomínku, že papírové parametry nejsou totéž co bojová přežitelnost.

Pro Eurofighter jako obchodní značku je situace nepříjemná, nikoli fatální. Program čítá přes 769 objednaných kusů, deset provozujících zemí a výrobní horizont minimálně do poloviny třicátých let. Typhoon stále soutěží o nové zakázky, nejen v Saúdské Arábii, ale i v Polsku. Pokud ale říjnový incident zůstane jen prvním z řady, reputační škoda přeroste z marketingového problému v obchodní.

Jedna blízká detonace nad Saadou Eurofighter nezabije. Jeho pověst ale nepoškodil výbuch rakety; tu poškodil součet ceny, politiky a stroje, který ve vlastní flotile prohrává srovnání s americkým kolegou o hangár vedle.