„Rusko může zopakovat íránský scénář a přidusit Evropu.“ Kremelský odborník navrhuje v případě války s NATO zablokovat Balt

Dmitrij Stěšin, prominentní válečný korespondent kremelské Komsomolské pravdy, přišel s nápadem, který na první pohled zní jako strategický trumf: vzít si příklad z Íránu v Hormuzském průlivu a proměnit Baltské moře v zónu, kde se žádná evropská loď nepohne bez ruského svolení. Kaliningrad jako nepotopitelná letadlová loď, miny v dánských průlivech, selektivní útoky na obchodní plavbu. Jenže kdo se podívá na mapu Baltu po roce 2024, uvidí něco jiného než Perský záliv. Uvidí moře, které je dnes téměř kompletně obklopené státy NATO, a kudy Rusku samotnému proudí většina exportu.

Co přesně Stěšin navrhuje

Nejde o formální uzavření moře ve smyslu mezinárodního práva. Stěšinův „íránský scénář“, jak jej zachycují sekundární ruské zdroje, kopíruje model, který Mezinárodní námořní organizace (IMO) na jaře 2026 popsala slovy „no safe passage“ a „no safe transit“, tedy stav, kdy průliv formálně nikdo nezavřel, ale plavba je fakticky smrtelně riskantní a nepojistitelná. Írán to v Hormuzu dokázal selektivním propouštěním „přátelských“ lodí, minovými hrozbami a útoky na vybrané cíle.

Stěšin chce totéž přenést na Balt. Jmenuje Irbenský průliv u vstupu do Rižského zálivu a trojici dánských průlivů (Öresund, Velký Belt a Malý Belt), tedy klíčové výstupy z Baltského moře do Severního moře. Nástrojem má být kaliningradská vojenská základna: rakety, pobřežní systémy, námořní síly. První vlna by dopadla na Polsko, pobaltské státy, Švédsko, Finsko a německé baltské přístavy. Efekt by nebyl ve fyzickém „špuntu“, ale v rozbití bezpečnosti plavby: rizikové pojistné prémie, odklony tras, konvoje, zdržení.

Zní to hrozivě. Ale Hormuz a Balt mají jednu zásadní odlišnost.

Proč Balt není Hormuz

Hormuzský průliv je úzký koridor s jedinou uznanou plavební trasou, obklopený z jedné strany Íránem a z druhé státy, které nemají společnou obrannou alianci. Balt je něco jiného. Od dubna 2023 je v NATO Finsko, od března 2024 Švédsko. Celé moře je dnes de facto vnitřním mořem Aliance s jedinou výjimkou, ruským pobřežím a kaliningradským exklávem.

A právě ten exkláv je problém pro Rusko. Kaliningrad je předsunutý vojenský uzel, ale zároveň enkláva obklopená aliančním územím, závislá na vzdušném a námořním zásobování. Proti němu stojí:

• Polské pobřežní raketové jednotky – Morska Jednostka Rakietowa se systémem NSM, s plánovaným rozšířením o dvě další jednotky a „stovky“ protilodních střel do roku 2032.
• Švédský Gotland – ostrov, z něhož lze podle švédské armády senzory a zbraňovými systémy kontrolovat pohyb na moři i ve vzduchu nad celým Baltem.
• Finské námořnictvo a pobřežní síly – výslovně budované pro ochranu námořních spojení v baltském prostoru.
• Nepřetržitý alianční vzdušný dohled – 24/7 Air Policing, letouny AWACS a od roku 2025 posílená aktivita v rámci Eastern Sentry.

NATO navíc od ledna 2025 provozuje stálou operaci Baltic Sentry, spuštěnou jako odpověď na incidenty s podmořskou infrastrukturou. A červnové cvičení BALTOPS 2026 přivedlo do regionu zhruba 6 000 lidí a přes 30 lodí a letounů z 15 zemí. Balt pro Alianci není teoretické bojiště. Je to prostor průběžného operačního dozoru.

Rusko dokáže Balt zneklidnit raketovou hrozbou, minovými incidenty, hybridní sabotáží. Nedokáže ho uzamknout.

536,7 milionu tun v pasti

Tady se Stěšinův nápad láme. Podle dat Asociace mořských obchodních přístavů Ruska odbavily v roce 2025 ruské baltské přístavy 271,3 milionu tun nákladu a azovsko-černomořské přístavy dalších 265,4 milionu tun. Dohromady 536,7 z celkových 884,5 milionu tun, tedy zhruba 60,7 % veškerého obratu ruských mořských přístavů. Ropa, ropné produkty, sypké komodity, kontejnery.

A teď klíčová otázka: kudy to všechno pluje ven?

Z Baltu přes dánské průlivy, ty samé, které chce Stěšin zaminovat a zablokovat. Z Černého moře přes Bospor a Dardanely, průlivy, které se řídí Montreuxskou úmluvou a jejichž režim drží v rukou Ankara, ne Moskva. Obchodní lodě mají sice volný průjezd, ale Turecko jako člen NATO má v případě konfliktu vlastní páky.

Kdo začne válku o průlivy v prostoru, kudy mu teče většina mořského exportu, otevírá protivníkovi své vlastní tepny. NATO nemusí Bospor „zavřít“; stačí, že Rusko nemá svůj černomořský výstup plně pod kontrolou. A na Baltu? Tam by reciproční blokáda dánských průlivů pro ruskou plavbu byla technicky triviální. Dánsko, Německo, Švédsko, všechno spojenci.

Evropská unie navíc už dnes cíleně rozšiřuje sankce proti ruskému „stínovému loďstvu“, které přepravuje ropu mimo cenové stropy. Červnový sankční balík z roku 2026 míří přímo na tento ekosystém. Fyzická blokáda by byla jen eskalací tlaku, který už probíhá.

Kaliningrad: pistole, nebo rukojmí?

Stěšin vidí Kaliningrad jako pistoli namířenou na Evropu. Reálně je to spíš obojí, pistole i rukojmí zároveň. V krátkém konfliktu dokáže enkláva způsobit vážné škody: raketové údery, narušení plavby, elektronický boj. V dlouhém střetu je to izolovaná základna bez pozemního zásobování, pod permanentním dohledem aliančních senzorů z Gotlandu, polského pobřeží a finských vod.

Sám Stěšin podle dostupných sekundárních zdrojů svůj návrh na konci textu částečně zpochybňuje, přiznává, že k realizaci chybí „něco“. To něco je ochota přejít do přímé války s NATO. Protože útoky na spojeneckou obchodní plavbu v dánských průlivech nejsou „signál“ ani „šedá zóna“. Jsou to akty války proti třiceti dvěma státům.

Stěšinův íránský scénář pro Balt je ukázkou myšlení, které vidí mapu jen z jedné strany. Z té druhé je na ní moře obklopené Aliancí, ostrov, ze kterého vidíte každou loď, stovky protilodních střel na polském pobřeží, a 536 milionů tun ruského nákladu, který potřebuje projet přesně těmi průlivy, které chce Moskva zavřít.