Američtí mariňáci nacvičují městský boj s F-35B, tou nejhorší ze všech. Má zasáhnout dříve, než dorazí zbytek armády

27. května 2026 odstartoval z letecké stanice námořní pěchoty v arizonské Yumě víceúčelový bojový letoun F-35B Lightning II, aby simuloval expediční úder na pozemní cíl. Nebyl sám. Ve stejných hodinách se jinde v jižní Kalifornii připravovali ženisté na explozivní vstup do budovy, zdravotníci nacvičovali odsun raněných a technici stavěli improvizovanou čerpací stanici paliva uprostřed pouště. Celé to dohromady tvořilo cvičení Realistic Urban Training, generálku 13. expediční jednotky námořní pěchoty (13th MEU) před ostrým nasazením. A právě v téhle kombinaci se skrývá to, co dělá F-35B pro protivníka skutečně nepříjemnou.

Co přesně mariňáci nacvičovali

Realistic Urban Training probíhal od 26. května do 3. června 2026 a podle oficiálního oznámení I. expediční síly námořní pěchoty zahrnoval dva expediční údery, tři obojživelné raidy a dvě mise taktického vyproštění personálu a techniky (TRAP). Zapojilo se přes tisíc lidí ze všech čtyř složek takzvané MAGTF, tedy velitelské, pozemní, letecké a logistické.

Konkrétní scény z cvičení vypadaly takto:

• 27. května, Yuma: Simulovaný expediční letecký úder F-35B z perutě VMFA-211.
• 28. května, Blythe: Pěchotní raid s explozivním průnikem do budovy v městské zástavbě.
• 25.–29. května: Výcvik obrany proti malým dronům, nácvik vyprošťovacích misí s konvertoplány MV-22 Osprey, evakuace raněných a polní doplňování paliva letounů přímo na zemi.

„Městský boj s F-35B“ tedy neznamená, že letoun sám krouží mezi domy. Znamená to, že otevírá cestu úderem, průzkumem a elektronickým rušením, a za ním přichází kompletní expediční balík: pěchota, ženisté, zdravotníci, logistika. Všechno najednou, z moře, bez potřeby velké základny na pevnině.

Proč může zasáhnout dřív než kdokoli jiný

Americká námořní pěchota staví svou doktrínu krizové reakce na jednoduchém principu: MEU musí být schopna naplánovat a zahájit provádění mise do šesti hodin od přijetí rozkazu. Šest hodin. Ne od chvíle, kdy se jednotka začne balit v Kalifornii, ale od okamžiku, kdy už předsunutá síla na moři dostane úkol.

13. MEU je přesně takovou silou. Podle doktrinálního předpisu námořní pěchoty prochází 26týdenním přednasazovacím programem, který ji má dovést do stavu, kdy zvládne vést více misí současně. Cvičení RUT bylo jedním z posledních článků tohoto řetězce; už v lednu 2026 jednotka absolvovala integrační cvičení na palubě výsadkové lodi USS Makin Island s obojživelnou eskadrou PHIBRON 7.

Model funguje jako přemostění: menší, ale kompletní námořní expediční síla přijde první, vytvoří přístup, udeří nebo vytáhne ohrožený personál a získá čas, než dorazí větší spojenecká sestava. Není to sólová akce. Je to první vlna.

Varianta B: nejslabší čísla, nejsilnější pozice

Tady je potřeba být upřímný k číslům. F-35B není nejlepší verzí F-35, je nejexpedičnější.

Varianta A létá dál, unese víc a snese tvrdší manévry. Varianta B za to platí hmotností systému STOVL (ventilátoru a otočné trysky, které jí umožňují přistát vertikálně). Jenže právě tahle daň je její vstupenkou tam, kam se A nedostane: na palubu výsadkových lodí, na krátké polní dráhy, na provizorní silniční úseky poblíž fronty.

Námořní pěchota sama uvádí, že F-35B v jednom draku nahrazuje tři starší typy: útočný AV-8B Harrier, víceúčelový F/A-18 Hornet a letoun elektronického boje EA-6B Prowler. Stealth, senzorová fúze, zabezpečený datový link a schopnost elektronického rušení v jednom stroji, který nepotřebuje dvoukilometrovou ranvej. Pro protivníka v prvních hodinách krize je to kombinace, se kterou se těžko počítá.

Proti komu se to cvičí

Oficiální materiály ke cvičení RUT nejmenují žádného konkrétního protivníka. Rámec je obecný: rychlá reakce na krizi v urbanizovaném pobřežním prostředí. Ale stopy vedou poměrně jasným směrem.

Námořní pěchota v posledních letech intenzivně rozvíjí dva koncepty: Expeditionary Advanced Base Operations (EABO) a Stand-in Forces. Oba počítají s malými, mobilními, těžko odhalitelnými silami, které operují z dočasných pozic uvnitř sporného námořního prostoru. Fungují jako oči a uši flotily, uzavírají palebné řetězce a drží klíčový přímořský terén. 13. MEU má navíc čerstvou vazbu na jihovýchodní Asii; v roce 2024 vedla rotační sílu MRF-SEA v regionu.

Přeloženo: méně „velký obojživelný výsadek na pláž v normandském stylu“, více rozptýlených předsunutých úderů v ostrovním a pobřežním terénu Indo-Pacifiku. Kam přesně 13. MEU po certifikaci zamíří, veřejné zdroje neuvádějí. Ale směr je čitelný.

Co z toho plyne pro Česko

Česká republika pořizuje 24 kusů F-35A, pozemní variantu s delším doletem a větší nosností. Vertikální přistání z lodí nás nečeká. Relevance amerického cvičení je ale jinde: v síťovém propojení.

F-35 všech variant sdílejí zabezpečený datový link MADL, který umožňuje sdílet obraz bojiště v reálném čase mezi letouny i s pozemními a námořními silami. Čeští piloti se na novou platformu už připravují; v listopadu 2025 probíhalo přeškolování s americkými instruktory v Pardubicích a je naplánován společný výcvik s německými vzdušnými silami, které rovněž přecházejí na F-35.

Lekce z arizonské pouště se tedy netýká toho, jak přistávat na silnici. Týká se toho, jak v prvních minutách krize propojit letoun, pěchotu, logistiku a velení do jednoho celku, a jak do tohoto celku zapadnout jako spojenec.

13. MEU dokončila cvičení 3. června a míří k závěrečné certifikaci. Až příště vypluje, bude mít na palubě kompletní peruť F-35B a víc než tisíc lidí připravených zasáhnout do šesti hodin. Ne jedním letounem. Celým balíkem.