Moskva nedokáže dosáhnout rozhodujícího průlomu, musí rozdělovat síly. Ukrajina nachází slabiny ruské obrany

Večerní souhrn ukrajinského generálního štábu za 10. listopadu 2026 vykresluje obraz války, která se pro Rusko stává stále dražší, aniž by přinášela rozhodující výsledky. Na frontě zuří boje od Slobožansku po Orichiv, ruské dělostřelectvo vypálilo 43 náletů a 142 řízených leteckých bomb. Jenže obránci drží. Mezitím Ukrajina systematicky rozebírá to, co ruská armáda potřebuje k fungování nejvíc: protivzdušnou obranu, radary, letiště, dronovou infrastrukturu a rafinérie. A v Abú Dhabí se ukazuje, že Moskva nechce jen příměří. Chce přepsat bezpečnostní mapu Evropy.

Devět os, žádný průlom

Ruské velení tlačí současně na nejméně devíti pojmenovaných směrech: Jižní Slobožansk, Lyman, Slovjansk, Kramatorsk, Kostiantynivka, Pokrovsk, Oleksandrivka, Huljajpole a Orichiv. Nejtěžší boje se odehrály na ose Kostiantynivka se čtrnácti střety a u Pokrovsku s jedenácti. Ale útoky běžely souběžně i na všech ostatních směrech, což samo o sobě říká víc než čísla ztrát.

Kdo útočí všude, neútočí nikde naplno. Devět os znamená devět logistických řetězců, devět potřeb rotace jednotek, devět směrů, na nichž musí fungovat protivzdušná obrana a zásobování palivem. Podle dat, která shromáždil ISW a reprodukoval server NV, Rusko do 26. května 2026 získalo v Doněcké oblasti pouhých 104 km², oproti 1 619 km² ve stejném období roku 2025. V březnu nezískalo vůbec nic. V lednu to bylo ještě 318 km², v únoru 122 km², pak nula. Trend je jednoznačný: tempo klesá, zatímco náklady rostou.

A co je možná ještě výmluvnější: ruské velení si to samo neříká nahlas. Uniklá mapa ministerstva obrany z 9. dubna 2026 výrazně přeháněla ruské zisky západně od Orichivu. Generál Gerasimov v dubnu hovořil o více než 1 700 km² a 80 obcích od začátku roku, zatímco ISW napočítalo zhruba 381 km² a 13 obcí. Nejde jen o propagandu navenek. Jde o falešný obraz posílaný nahoru dovnitř systému.

Vrstvená kampaň proti ruskému zázemí

Zatímco Rusko drtí frontovou linii bez rozhodujícího výsledku, Ukrajina systematicky trhá to, co stojí za ní. Nejde o náhodné údery na jednotlivé cíle. Jde o víceměsíční vzorec, který má jasnou logiku.

V říjnu 2026 podle ukrajinského ministerstva obrany Ukrajina zasáhla:

• 7 podniků vojensko-průmyslového a raketového sektoru
• 3 vojenská letiště, s potvrzenými škodami na šesti Su-34 v Borisoglebsku a dalších dvou v Marinovce
• 19 prostředků protivzdušné obrany, radarů a elektronického boje
• 20 objektů dronové infrastruktury
• 47 skladů munice, paliva a materiálu
• Radar Něbo-U a odpalovač Iskander-M

V září to bylo ještě razantnější: přes 30 zasažených prostředků PVO, radarů a elektronického boje, včetně dvou odpalovačů S-400 v Brjanské oblasti, radaru 92N6 u Soči, systémů Buk-M3 a Pancir. K tomu desítky velitelských a logistických cílů.

Klíčové je, co tento vzorec dělá s ruskou obranou jako celkem. Každý zničený radar nebo systém PVO otevírá prostor pro další úder. Ukrajina neútočí jen „na rafinérii“, nejdřív oslabí ochrannou vrstvu a teprve pak míří na strategické cíle v hloubce. A výsledky se projevují: od konce října zasáhly ukrajinské údery devět z 35 velkých ruských rafinérií. Podle agenturních zdrojů klesla ruská rafinační kapacita přibližně o 30 %, reálný pokles zpracování může činit až 200 tisíc tun denně.

Putin sám 29. června 2026 přiznal regionální nedostatek paliv a mluvil o nutnosti rychle posílit protivzdušnou obranu. Rusko bez paliva není, ale válka je pro ruský palivový a logistický systém znatelně nákladnější a méně komfortní než kdykoliv předtím.

Abú Dhabí: ne příměří, ale přestavba Evropy

Dvoudenní jednání v Abú Dhabí skončila 11. listopadu bez velkého diplomatického průlomu. Jediný hmatatelný výstup byl principiální souhlas s velkou výměnou zajatců. Ale to, co Moskva na jednáních požadovala, vypovídá o jejích skutečných ambicích víc než frontové mapy.

Podle Reuters ruská delegace před jednáním jasně sdělila, že ukrajinské urovnání je jen „jeden aspekt“ širší debaty, podřízený cíli vytvořit „komplexní a nedělitelnou bezpečnostní architekturu“ pro Evropu. ISW to interpretuje jako návrat k ultimátům z prosince 2021, kdy Moskva požadovala stažení NATO z východní Evropy. Prakticky řečeno: Kreml se snaží směnit válku na Ukrajině za systémové ústupky Západu.

Zároveň Rusko trvalo na čistě trojstranném formátu Rusko–Ukrajina–USA a odmítalo přímou účast Evropanů u stolu. To je paradox hodný pozornosti: Moskva chce rozhodovat o budoucnosti evropské bezpečnosti, ale bez Evropanů v místnosti. Putin navíc stále mluví o „úplném osvobození Donbasu a Novorossiji“, pojmu, který sám v roce 2014 definoval jako území zahrnující nejen Doněck a Luhansk, ale i Charkov, Cherson, Mykolajiv a Oděsu.

Co to znamená pro Česko

Výsledek války na Ukrajině není jen ukrajinská věc. Česko-ukrajinská bezpečnostní dohoda obsahuje závazek konzultací do 24 hodin při budoucím ruském útoku, příslib rychlé a trvalé bezpečnostní pomoci a výslovnou podporu cesty Ukrajiny do NATO. Premiér Babiš po pařížské schůzce koalice ochotných v lednu 2026 sice uvedl, že ČR má výhrady k některým bodům deklarace a nepočítá s vysláním vojáků, ale základní prozápadní linie zůstává.

Pokud by se hranice v Evropě měnily silou a zároveň se oslabila věrohodnost NATO, což je přesně to, oč Moskva v Abú Dhabí usiluje, rostlo by bezpečnostní riziko pro celý středoevropský prostor. Oslabení odstrašující síly článku 5 Severoatlantické smlouvy by se netýkalo jen Kyjeva. Týkalo by se Prahy, Varšavy i Vilniusu.

Dražší válka bez konce

Rusko nekolabuje. Stále generuje 116 střetů denně, stále pálí řízené letecké bomby, stále tlačí na devíti osách. Ale každý měsíc je to dražší: méně území za více zdrojů, méně funkčních radarů, méně rafinační kapacity, méně prostoru pro chybu. Ukrajina nenašla způsob, jak válku vyhrát jedním úderem. Našla ale způsob, jak Rusku systematicky zdražovat každý další den boje. A to je rozdíl, který se v příštích měsících bude prohlubovat.