Role se otočily: více než 500 nizozemských vojáků jelo na výcvik na Ukrajinu, protože NATO lepšího učitele nemá

Ještě před dvěma lety by takový scénář zněl absurdně. Západní armády cvičily desítky tisíc ukrajinských rekrutů v Británii, Německu i Polsku. Směr pomoci byl jasný: NATO učí, Ukrajina se učí. Jenže válka, která trvá přes tisíc dní, proměnila ukrajinskou armádu v něco, co žádná alianční cvičebna nedokáže simulovat, v živoucí laboratoř moderního boje. A Nizozemsko to pochopilo jako první nahlas. Ministryně obrany Dilan Yeşilgözová-Zegeriusová na European Defence Innovation Forum v Haagu 11. listopadu 2026 oznámila, že více než 500 příslušníků Královských ozbrojených sil Nizozemska absolvovalo na Ukrajině specializovaný workshop vedený ukrajinskými vojáky. Její slova byla přímočará: Ukrajinci mají „nejvíce zkušeností na moderním bojišti.“

Proč NATO jezdí do školy na Ukrajinu

Klíč k pochopení celého příběhu leží v jednom slově: tempo. Ukrajinská armáda dokáže převést zkušenost z frontové linie do nového taktického postupu během dnů. Západní armády na totéž potřebují měsíce, někdy roky. Plánovací cykly, regulace, standardy, to všechno brzdí. Nizozemský důstojník sloužící v misi EUMAM to v rozhovoru pro Defensiekrant řekl bez obalu: „My sami ještě neumíme učit se a přepínat tak rychle jako Ukrajinci.“

Nejde přitom o to, že by alianční výcvik byl špatný. Operace Interflex vycvičila přes 63 tisíc ukrajinských vojáků a posunula se od masové základní přípravy ke specializovaným kurzům. Jenže právě tam se ukázalo, že v oblastech jako drony, protidronová obrana, elektronický boj a rychlá integrace senzorů do velení má Ukrajina náskok, který nelze dohnat v učebně. Lze ho dohnat jedině tím, že se od ní budete učit přímo na místě.

Generální tajemník NATO Mark Rutte to 14. října 2026 v projevu na Tallinské technické univerzitě zasadil do širšího rámce: v dronech a protidronové obraně se Aliance učí od Ukrajiny. V širších taktikách a strategiích zůstává výměna obousměrná. Obrat rolí tedy platí nejpřesněji tam, kde je bojiště nejdynamičtější, v segmentu bezpilotních systémů, elektronického boje a frontové adaptace.

Nejde jen o lidi, jde o software a data

Obrat rolí má i technologický rozměr, který přesahuje samotný výcvik. Nizozemské ministerstvo obrany investovalo přes 750 milionů korun do partnerství s firmou Intelic a jejího systému NEXUS, softwarové vrstvy, která propojuje drony, radary, RF detektory a kamery různých výrobců do jednoho operačního rozhraní. NEXUS běží na ukrajinské frontě od roku 2025. Brigády ho používají v reálném boji a zpětná vazba putuje přímo k vývojářům.

Reuters popsal konkrétní test ze září 2026: software identifikoval hrozbu, průzkumný dron ji vizuálně ověřil a systém automaticky navedl interceptor. Celá smyčka od detekce po zásah proběhla v jednom rozhraní. V mírovém testovacím režimu by takový iterační cyklus trval násobně déle. Ukrajina funguje jako urychlovač, evropské firmy dostávají zpětnou vazbu z provozu, kterou by jinak sbíraly roky.

V červnu 2026 Nizozemsko podepsalo s Ukrajinou dohodu o inovační spolupráci a přidalo balík v hodnotě 12,5 miliardy korun. Součástí je explicitní formulace, že Nizozemsko dostává data a poznatky z boje od Ukrajinců. Ministryně to označuje za oboustranně výhodné. Podle nás je to přesné pro rovinu know-how. V rovině materiální zůstává Nizozemsko donorem, ale právě ta výměna expertízy je to, co mění pravidla hry.

Nizozemci nejsou sami

Bylo by chybou vnímat nizozemský případ jako výjimku. Švédsko oficiálně pozvalo ukrajinské dronové specialisty na velké cvičení Aurora 26. NATO k tomu natočilo video s názvem „Drone Masters – Learning from Ukraine“, kde britští a švédští vojáci trénují pod vedením ukrajinských operátorů. Agentura AP popsala, jak asi desítka ukrajinských vojáků učila americké jednotky v Německu: drony, elektronický boj, poznatky z fronty.

Na institucionální úrovni to potvrzuje i NATO Allied Command Transformation: ukrajinská válečná zkušenost je centrálním vstupem do adaptace Aliance. Rozdíl oproti rétorice z roku 2022 je zásadní. Tehdy se mluvilo o tom, jak Západ Ukrajinu vyzbrojí a vycvičí. Dnes se mluví o tom, jak se od ní naučit bojovat v podmínkách, které si žádná západní armáda nezažila od druhé světové války.

Co to znamená pro Česko

Česká armáda zatím své vojáky na podobný výcvik na Ukrajinu neposílá. Oficiální model zůstává opačný: AČR cvičí Ukrajince v Česku, Polsku a Německu v rámci mise EUMAM. Jenže nepřímý přenos ukrajinského know-how už probíhá. V resortním časopise A Report český velitel otevřeně popisuje, že čeští vojáci se od ukrajinských instruktorů učí práci s drony a jejich koordinaci s pěchotou i obrněnci.

Ministerstvo obrany ČR mezitím rozjelo program Drone Shield 2026 a plánuje pořídit do roku 2028 zhruba 3 000 dronů za 1,9 miliardy korun. Vznikají specializované kurzy pro operátory, integrují se senzory, protivzdušná obrana a systémy velení do jednoho celku. Jsou to přesně ty schopnosti, které ukrajinská válka udělala prioritou. Česká armáda se nepřepíná na „ukrajinský výcvik“ jako značku, ale přebírá lekce, které z ukrajinského bojiště přicházejí.

Bezpečnostní dohoda, která mění optiku

Celý příběh má ještě jeden rozměr, který snadno unikne pozornosti. Bezpečnostní dohoda mezi Nizozemskem a Ukrajinou z března 2024 obsahuje pozoruhodný bod: obě strany chtějí rozvíjet ukrajinské schopnosti tak, aby v případě vnější agrese proti Nizozemsku mohla Ukrajina poskytnout účinnou vojenskou pomoc. To už není jazyk dárce a příjemce. To je jazyk spojenců.

Nizozemsko v září 2026 investovalo 250 milionů korun do dvou výcvikových center přímo na ukrajinském území. Podrobnosti o přesném místě a bezpečnostním režimu říjnového workshopu pro 500 vojáků zveřejněny nebyly; nešlo o bojové nasazení, ale o specializovaný praktický výcvik. Nizozemská vláda přitom stále drží linii, že její jednotky nejsou na Ukrajinu posílány na bojové operace.

Ukrajina dnes pro evropské armády nefunguje jako škola teorie. Je to nejtvrdší laboratoř současné války, a kdo v ní nechce studovat, riskuje, že příští konflikt ho zastihne s doktrínou z minulé éry.