Německo to trvalo 4 roky, Ukrajina konečně dostala první houfnici RCH 155. Už prošla bojovým křtem, Rusové nejsou nadšení

Čtyři roky od slibu k prvnímu výstřelu. Tak dlouho trvala cesta RCH 155 od tiskových konferencí k ukrajinskému dělostřelectvu. Houfnice od koncernu KNDS přitom není jen další dělo ráže 155 mm, je to bezosádkový dělostřelecký modul na kolovém podvozku Boxer, který obsluhují dva vojáci, střílí za jízdy a po salvě zmizí dřív, než ruský protibaterijní radar stihne spočítat souřadnice. Podle britského obranného poradce Nicholase Drummonda, jehož cituje German Aid to Ukraine, ukrajinští dělostřelci s ní spolehlivě zasahují cíle na 40 kilometrů prvním granátem. A právě to je důvod, proč se o ní mluví jako o systému, ze kterého ruská strana nadšená být nemůže.

Tři milníky, které se nesmí plést

V příběhu RCH 155 se neustále směšují tři různé události, a právě to živí zmatek kolem toho, kdy Ukrajina houfnici vlastně „dostala“.

• Září 2022 – Německo oznámilo objednávku 54 kusů RCH 155 pro Ukrajinu, rozdělených do tří tranší po osmnácti. Tehdy to znělo jako rychlá záležitost.
• 13. ledna 2025 – V Kasselu proběhlo ceremoniální předání prvního kusu. Jenže ten nikam neodjel. Zůstal v Německu, kde sloužil k výcviku ukrajinských posádek na dělostřelecké škole v Idar-Obersteinu.
• Léto 2026 – Začaly se objevovat indicie o reálném bojovém nasazení. A 5. září 2026 přišlo nezávislé potvrzení první dodávky na Ukrajinu.

Od slibu po skutečný příjezd na frontu tedy uplynuly téměř přesně čtyři roky. Původní plán počítal s tím, že prvních šest kusů dorazí už v roce 2025. Nestalo se.

Proč to trvalo tak dlouho

Označit čtyřleté zpoždění za německou neschopnost by bylo pohodlné, ale nepřesné. RCH 155 nebyla zavedená sériová zbraň, šlo o nový systém, který se teprve rodil. A válka na Ukrajině ho donutila dozrát rychleji, než výrobce původně plánoval.

Na dělostřelecké škole v Idar-Obersteinu prošlo do března 2026 výcvikem více než 600 ukrajinských vojáků. Právě jejich zpětná vazba vedla ke změnám na systému. Veřejně známé jsou jen obecné kategorie: úpravy po výcviku, další technické otázky a nutnost integrace do ukrajinského systému bojového řízení. Konkrétní seznam závad KNDS nikdy nezveřejnil. Zpoždění tedy nebylo jen čekáním na továrnu, bylo i přípravou lidí a přizpůsobením stroje reálným podmínkám východní fronty.

Mimochodem, podobné problémy řeší i Česko se svým projektem kolových houfnic CAESAR 8×8 na podvozku Tatra. Ministryně obrany v červenci 2025 informovala vládu o závažných rizicích v projektu. Zavádění moderní dělostřelby je zkrátka složité bez ohledu na vlajku na kapotě.

Co RCH 155 umí a proč je to problém pro ruské dělostřelectvo

Samotná ráže 155 mm není nic nového, Ukrajina ji používá v desítkách západních systémů včetně německé PzH 2000. Rozdíl je v tom, co je kolem hlavně.

PzH 2000 veze víc munice a střílí o něco rychleji. Ale RCH 155 přidává něco, co na dnešní frontě rozhoduje víc než kadence: schopnost vystřelit a okamžitě zmizet. Kolový podvozek Boxer jede po silnici rychlostí přes 100 km/h. Dvoučlenná osádka znamená, že při zásahu jsou ohroženi dva lidé místo pěti. A plně automatizovaný bezosádkový modul AGM zvládne nabíjení i zaměřování bez lidského zásahu ve věži.

KNDS u některých typů munice uvádí dostřel až 54 km, britské ministerstvo obrany pak v závislosti na munici hovoří až o 70 km. To je vzdálenost, která posouvá ohrožení ruských skladů, štábů a dělostřeleckých pozic hluboko do týlu, na místa, která byla dosud mimo dosah.

Jeden kus frontu nezmění, ale signál je jasný

Buďme féroví k číslům: jeden nebo několik prvních kusů RCH 155 samo o sobě průběh války nepřepíše. Celková objednávka 54 houfnic, materiál pro tři dělostřelecké prapory, ale už ano, pokud dorazí v rozumném čase. Přesný harmonogram zbývajících dodávek po létě 2026 veřejně neexistuje, a vzhledem k tomu, že původní plán ztroskotal, další skluz nelze vyloučit.

O systém má přitom zájem celé NATO. Německo si samo objednalo 84 kusů, Británie 72 s prvními dodávkami v roce 2028 a existuje rámcová dohoda až na 500 systémů. Ukrajina se tak stala prvním bojovým uživatelem zbraně, kterou teprve budou zavádět dvě největší evropské armády.

Česko jde jinou cestou, ale stejným směrem

Česká republika nesází na RCH 155, ale na francouzsko-český CAESAR 8×8 na podvozku Tatra, tedy na stejnou kategorii kolové houfnice ráže 155 mm s důrazem na mobilitu a standard NATO. Ukrajinské zkušenosti se přitom přímo promítají do vývoje: armádní materiály z května 2025 výslovně zmiňují zapracování poznatků z fronty do nových děl.

Česká role v pomoci Ukrajině je jiná než německá. Zatímco Berlín dodává těžké systémy jako PzH 2000 a nyní RCH 155, Praha funguje spíš jako muniční a průmyslový koordinátor. K říjnu 2025 česká pomoc dosáhla 17,4 miliardy korun, zahrnovala 390 kusů techniky, výcvik bezmála deseti tisíc vojáků a přes 3,7 milionu kusů velkorážové dělostřelecké munice. Německo přitom financovalo prvních 180 tisíc kusů 155mm munice právě v rámci české muniční iniciativy. Obě země tak táhnou za jeden provaz, jen každá jiným koncem.

RCH 155 na ukrajinské frontě není zázračná zbraň. Je to ale první západní houfnice nové generace v ostrém boji, a pro ruské dělostřelce, zvyklé lovit pomalé cíle protibaterijní palbou, je to nepříjemná změna pravidel hry.