Opilý dezertér ze speciálních sil se předváděl s granátem u obchodu na Zakarpatí. Nakonec ho hodil

Lopušne je vesnice v Chustském okrese na Zakarpatí, kde volební registr eviduje 456 voličů. Místo, kde se všichni znají. Kolem šesté večer sem přišel místní muž, vojenský příslušník, který měl být u své jednotky. Místo toho stál opilý před obchodem a v ruce svíral granát. Ukazoval ho kolemjdoucím, chlubil se jím. A pak ho hodil.

Co se přesně stalo u obchodu

Podle Hlavního úřadu Národní policie v Zakarpatské oblasti přijalo operační středisko hlášení na lince 102 v 18:23. Svědci popsali muže, který se před obchodem „vychloubal“ granátem a následně jej odhodil. Granát po dopadu explodoval, zvuk a kouř vyvolaly okamžitou paniku.

Policisté podezřelého zadrželi krátce po příjezdu a umístili ho do izolátoru dočasného držení. Následná pyrotechnická kontrola potvrdila, že šlo o cvičně-imitační granát. Tělo takového kusu neobsahuje výbušnou látku, napodobuje tvar, hmotnost i zvukově-kouřový efekt bojového granátu, ale nemá střepinový ani tlakový účinek. Rozdíl mezi panikou a tragédií v tomto případě spočíval právě v typu munice.

Zásadní upřesnění: veřejně dostupné policejní i mediální zdroje, včetně Suspilne Užhorod, potvrzují, že muž byl ve statusu SŽČ, samovolně opustil svou jednotku. Konkrétní útvar, u něhož sloužil, zveřejněn nebyl. Jak se ke granátu dostal, policie zatím nesdělila. Vzhledem k tomu, že šlo o výcvikový kus, lze předpokládat, že jej měl z doby služby, ale jistota v tom není.

Problém jménem SŽČ: čísla, která nelze ignorovat

Incident v Lopušném není jen příběh jednoho opilého muže. Je to konkrétní obraz toho, co se děje, když válka prosakuje do zázemí.

V lednu 2026 vystoupil ministr obrany Mychajlo Fedorov v ukrajinském parlamentu s čísly, která rezonovala celou zemí: ministerstvo evidovalo přibližně 200 tisíc vojáků ve statusu SŽČ a další dva miliony lidí v pátrání v souvislosti s mobilizací. Dvě stě tisíc lidí, kteří by měli být u svých jednotek, ale nejsou. Část z nich se skrývá, část žije doma, část se pohybuje po zemi s výcvikem, zkušenostmi, a někdy i s materiálem, který by neměli mít.

Kyjev na situaci reaguje dvojím způsobem. Vedle trestního postihu (samovolné opuštění jednotky spadá pod článek 408 trestního zákoníku) rozjel návratové programy. Ten nejnovější, platný od léta 2026, umožňuje vojákům ve statusu SŽČ podat hlášení do 20. září 2026 a vybrat si z více než 70 jednotek, kam se vrátí. Podle ministerstva obrany jde o administrativně zjednodušený proces oproti staršímu režimu přes vojenskou policii. Stát tak de facto přiznává, že problém nelze vyřešit jen represí.

Cvičný granát, skutečná panika

Může se zdát, že cvičný granát je „jen“ cvičný. Jenže lidé u obchodu v Lopušném neměli jak poznat, co drží opilý muž v ruce. Vojenská příručka ministerstva obrany popisuje cvičně-imitační granáty jako kusy, které věrně napodobují bojové: stejný tvar, stejná hmotnost, zvukový a kouřový efekt při výbuchu. Dokud na místo nedorazí pyrotechnik, je každý granát potenciálně smrtelný.

Standardní vojenské předpisy přitom vyžadují, aby se granáty přepravovaly v deaktivovaném stavu, s odděleným zapalovačem, uložené v sumkách. Manipulace u civilního obchodu je mimo jakýkoli rámec pravidel. Pro srovnání: britský Armed Forces Act umožňuje za dezerci s úmyslem vyhnout se aktivní službě i doživotní trest. Americký vojenský zákoník v době války formálně připouští dokonce trest smrti. Ukrajinská praxe je v tomto ohledu měkčí, kombinuje trestní postih s návratovými okny.

Válka před místním obchodem

Zakarpatí leží stovky kilometrů od frontové linie. Přesto se 9. září u vesnického obchodu odehrála scéna, která patří spíš do válečné zóny. Voják mimo jednotku, alkohol, granát na veřejnosti. Policie zasáhla rychle, nikdo nebyl zraněn, ale pocit bezpečí v malé komunitě dostal trhlinu.

Pro kohokoliv, kdo se ocitne v podobné situaci, platí jednoduchá pravidla: nepřibližovat se, nedotýkat se podezřelého předmětu, nesnažit se situaci řešit sám, odvést okolí do bezpečné vzdálenosti a volat 112. Žádné video, žádná „domluva“.

Případ z Lopušného ukazuje, že SŽČ není jen abstraktní číslo ve sněmovní debatě. Je to třiatřicetiletý muž s granátem v ruce, který stojí tam, kde si lidé chodí koupit chleba.