Polsko chystá největší vojenskou přehlídku v dějinách. Ukrajinu nepozvalo, přestože v roce 1920 bojovala po jeho boku

Polsko slaví Den ozbrojených sil přehlídkou, kterou samo označuje za historicky největší. Poprvé v dějinách země se pozemní pochod ve Varšavě spojil se souběžnou námořní přehlídkou na poloostrově Hel, takže přívlastek „největší“ nestojí na jednom izolovaném čísle, ale na kombinaci všech tří složek: pozemní, letecké a námořní. Oficiální materiály polského ministerstva obrany z 10. srpna mluví o „největší defiládě přinejmenším posledních let, a pravděpodobně v celé historii“. Jenže právě na akci připomínající vítězství nad bolševiky v roce 1920 chybí ten spojenec, který tehdy stál po polském boku, Ukrajina.

Co prošlo varšavskými ulicemi a co plulo u Helu

Přehlídka měla ukázat, jak rychle se polská armáda proměňuje. Ulicemi projely tanky K2 a Abrams, bojová vozidla pěchoty Borsuk, samohybné houfnice Krab a K9, raketomety HIMARS a systémy Patriot. Nad hlavami diváků přeletěly stíhačky F-16 a vrtulníky. Na Helu se poprvé seřadily korvety, fregaty, minolovky i hydrografické a záchranné lodě, celkem dvacet plavidel.

Ze spojeneckých armád dorazily kontingenty ze Spojených států, Velké Británie, Francie a Rumunska, plus reprezentace Mnohonárodní divize Severovýchod a Eurocorps. Dohromady šlo podle pozdějších oficiálních shrnutí přibližně o dvě stě zahraničních vojáků. Pro srovnání: loňská přehlídka čítala přes 2 500 vojáků a asi dvě stě kusů techniky. Letošní skok na čtyři tisíce vojáků a tři sta vozidel je znatelný, a námořní složka přidala dimenzi, kterou předchozí ročníky neměly vůbec.

Spojenec z roku 1920, který na seznamu chybí

15. srpen je v Polsku svátkem právě kvůli Bitvě o Varšavu, takzvanému „Zázraku nad Vislou“. V dubnu 1920 uzavřeli Józef Piłsudski a Symon Petljura vojensko-politický svazek a po boku polské armády nastoupilo přes dvacet tisíc vojáků Ukrajinské lidové republiky. Nebyli hlavní silou přímo na varšavském předmostí, ale sehráli klíčovou roli na jihu. Generál Marko Bezručko a jeho 6. sičská divize bránili Zamość proti Buďonného 1. jízdní armádě a zadrželi ji natolik, že nezasáhla do rozhodující fáze bojů u Varšavy. Varšava si to pamatuje, ve městě existuje skver pojmenovaný po Bezručkovi.

O to víc zaráží, že na přehlídce k výročí právě tohoto vítězství Ukrajina mezi pozvanými kontingenty nefiguruje. V roce 2024 přitom na generální zkoušce pochodovali vojáci litevsko-polsko-ukrajinské brigády LITPOLUKRBRIG. Letos po nich ani stopa.

Proč Varšava mlčí, a co z toho plyne

Ve veřejně dostupných oficiálních materiálech se nepodařilo dohledat žádné přímé zdůvodnění, proč Ukrajina na seznamu hostů chybí. Žádný protest z Kyjeva se rovněž neobjevil. Nejčitelnější interpretace, a je třeba říct, že jde o redakční dedukci, nikoli potvrzený fakt, je, že Varšava chtěla přehlídku zarámovat striktně jako prezentaci vlastní armády a aliančních struktur NATO. Ukrajina členem Aliance není, a tak se do tohoto rámce jednoduše nevešla.

Znamená to ochlazení vztahů? Tvrdý důkaz pro takový závěr chybí. Ještě v březnu 2025 polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz po jednání s ukrajinským protějškem Rustemem Umerovem veřejně potvrdil, že Polsko pokračuje ve výcviku ukrajinských vojáků, logistickém zabezpečení i dalších dodávkách. Praktická obranná spolupráce tedy běží dál. Absence na přehlídce je nepříjemný symbol, ale sama o sobě ještě neznamená zlom.

Proč právě teď a proč tak masivně

Polsko v roce 2025 dává na obranu 186,6 miliardy zlotých, tedy 4,7 % HDP, jeden z nejvyšších podílů v celém NATO. Současně rozjíždí projekt Tarcza Wschód, osm set kilometrů fortifikační a protidronové infrastruktury podél východní hranice za deset miliard zlotých. Armáda roste nad dvě stě tisíc vojáků a NATO soustavně posiluje své východní křídlo mnohonárodními bojovými skupinami.

Přehlídka v tomto kontextu není jen sváteční ceremoniál. Je to výkladní skříň modernizace a odstrašení, signál směrem dovnitř i ven, že Polsko bere svou roli na východním křídle Aliance smrtelně vážně. Pro Česko, které sdílí stejnou bezpečnostní architekturu, je to připomínka, jak rychle se těžiště evropské obrany přesouvá na východ.

Historická ironie nicméně zůstává viset ve vzduchu. Polsko slaví vítězství, které by bez ukrajinských vojáků vypadalo jinak, a právě ti na oslavě chybí. Bezručkův skver ve Varšavě stojí pár kilometrů od trasy přehlídky. Letos po něm nikdo v ukrajinské uniformě neprošel.