Polsko odmítlo předat Ukrajině devět slíbených letadel MiG-29. Zuří, že nesplnila slib

Polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz to 2. července 2026 v rozhovoru pro Polské rádio řekl bez diplomatických obálek: původně existoval souhlas obou stran, dnes ho Ukrajina neplní. Devět stíhaček MiG-29, které měly zamířit na Ukrajinu, zůstává na polských základnách. A zatímco se politici přou o podmínky, skutečná hra se odehrává jinde, v přístupu k bojově ověřenému know-how z dronové války, které Ukrajina získala za cenu tisíců životů.

Jak se rodila dohoda „MiGy za drony“

Příběh začal 9. prosince 2025, kdy polský generální štáb oznámil, že probíhají rozhovory o předání zbývajících MiG-29. Letounům docházel technický resurs a Polsko je stejně plánovalo nahradit stroji F-16, FA-50 a později F-35. Hned následující den Kosiniak-Kamysz veřejně propojil transfer s protihodnotou: Polsko chce ukrajinskou expertizu v oblasti dronů a protidronových systémů.

Když 19. prosince 2025 přiletěl do Varšavy Volodymyr Zelenskyj, nabídl polské straně konzultace a sdílení zkušeností s obranou proti ruským bezpilotním prostředkům. Politický rámec vypadal jasně. V lednu 2026 pak náměstek ministra obrany Paweł Zalewski potvrdil prostřednictvím RMF24 záměr předat Ukrajině až devět kusů. Polsko přitom už v roce 2023 darovalo Kyjevu čtrnáct MiG-29, tehdy bez barterových podmínek.

Co se pokazilo

Klíčový zlom přišel 17. června 2026. Zalewski a jeho kolega Cezary Tomczyk poprvé veřejně přiznali, že transfer se zadrhl. Důvod byl dvojí:

• Neuzavřená technologická reciprocita. Polsko očekávalo přístup k vybraným dronovým a raketovým technologiím, k průmyslovému know-how a kompetencím. Nic z toho se podle Varšavy nedotáhlo do závazné podoby.
• Spor o stav letounů. Ukrajina podle polské strany požadovala MiGy přizpůsobené moderním bojovým podmínkám. Polsko odmítlo nést náklady na modernizaci strojů, kterých se samo zbavuje.

Formulace „Ukrajina nedodala drony“ je přitom ve zdrojích spíše zkratka. Nejde o to, že by Kyjev měl poslat do Varšavy bedny s hotovými bezpilotníky. Jádrem sporu je nedotažený transfer technologií, tedy schopnost vyrábět, upravovat a nasazovat drony, kterou si Ukrajina vybudovala pod ruskou palbou a která má pro každou evropskou armádu obrovskou hodnotu.

Podle nás právě tady leží skutečné těžiště celého konfliktu. Devět dosluhujících MiG-29 je viditelná, mediálně atraktivní část sporu. Ale vyjednávací páka, o kterou jde oběma stranám, spočívá v přístupu k ukrajinskému válečnému know-how, a v ceně, kterou za něj Polsko musí zaplatit.

Proč Kyjev váhá

Přímé ukrajinské vysvětlení se ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat. Kosiniak-Kamysz mluví o „nedostatku politické vůle“ na ukrajinské straně a situaci podle něj zhoršují i historické polsko-ukrajinské spory. Zalewski zase naznačuje, že Kyjev chtěl víc, než Varšava nabízela, tedy modernizované stroje místo odcházejících veteránů.

Nabízí se ale i jiné čtení: Ukrajina možná jednoduše nechce předávat citlivé válečné technologie za dosluhující platformu, jejíž bojová hodnota klesá s každým měsícem. To je redakční dedukce, ne potvrzený fakt, ale dává smysl v kontextu, kdy Kyjev právě podepsal se Švédskem dohodu o nákupu šestnácti moderních Gripenů E a dalších šestnáct Gripenů C/D má dostat jako vojenskou pomoc od začátku roku 2027. MiG-29 je pro ukrajinské letectvo zavedený a pilotům známý typ, důležitý pro denní provoz a doplnění ztrát. Ale strategicky už Ukrajina hledí jinam.

Spolupráce nekončí, jen má svou cenu

Bylo by chybou číst celý spor jako rozpad polsko-ukrajinských vztahů. Jen šest dní před Kosiniakovým ostrým vyjádřením, 26. června 2026, podepsala Polska Grupa Zbrojeniowa (PGZ) s ukrajinskou firmou TAF Industries memorandum o společné výrobě dronů v Polsku. O čtyři dny později PGZ oznámila, že řeší servis a opravy ukrajinských F-16 i MiG-29.

Jenže memorandum je pořád jen záměr, ne splněný závazek. Šéf PGZ sám přiznal, že teprve „vidí perspektivu“ dohody o transferu technologií. Pro polské ministerstvo obrany to nestačí jako naplnění barterové podmínky.

Širší evropský rámec přitom funguje dál. Už v září 2025 Polsko a Ukrajina podepsaly tři dohody o spolupráci včetně společné operativní skupiny pro drony. Evropská unie 30. června 2026 uvolnila 3,9 miliardy eur z úvěru pro Ukrajinu určených právě na nákup bezpilotních prostředků. A česko-ukrajinská bezpečnostní dohoda z července 2024 výslovně počítá se společnou výrobou munice, dronů i těžké techniky, tedy s podobným průmyslovým modelem reciprocity, jen bez tak ostrého politického podmínění.

Co bude dál

Dveře nejsou úplně zavřené. Ještě 2. července Polsko přes PAP uvádělo, že je připraveno k dalším rozhovorům. Prakticky ale platí, že bez nové reciproční nabídky ze strany Kyjeva, ať už jde o konkrétní technologický balík, nebo o jiný formát spolupráce, se devět MiG-29 z polských hangárů jen tak nepohne. Ukrajina musí odpovědět na dvě otázky: jak daleko je ochotna zajít ve sdílení svého dronového know-how a kdo zaplatí případnou modernizaci letounů.

Devět stíhaček stojí na zemi a čeká na odpověď, která zatím nepřišla.