„Rusáci“ tvrdí, že chtějí mír, ale požadují totální kapitulaci Ukrajiny a celý Donbas včetně měst, která neumí dobýt

Pondělí 27. července 2026. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová podle agentury Reuters oznámila, že Rusko je otevřené „novým nápadům a návrhům“ k mírovému procesu na Ukrajině. Slova zněla smířlivě. Tři dny předtím ale mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl něco podstatně jiného: Rusko bude pokračovat v boji až do „totálního vítězství“ a svých cílů hodlá dosáhnout „vojenskými prostředky“. Obě prohlášení platí současně. A právě v tom je problém: ruská diplomacie a ruská válka si neprotiřečí, protože Moskva definuje mír jako ukrajinské přijetí jejích válečných cílů.

Co přesně Rusko požaduje

Jádrem ruských podmínek je celý Donbas. Ne jen to, co ruská armáda drží, ale i to, co stále ovládá Ukrajina. V rozhovoru pro Reuters z března 2026 to Volodymyr Zelenskyj popsal bez obalu: americké bezpečnostní garance byly v jednáních vázány na ukrajinský odchod z Donbasu a pro Vladimira Putina je kontrola celého regionu „zásadním prvkem“ jeho válečných cílů. Kreml to chce získat buď na bojišti, nebo u jednacího stolu, a je mu jedno, kterou cestou.

K tomu se v ruské linii dlouhodobě drží další podmínky: Ukrajina mimo NATO, žádná západní vojska na jejím území. Ale v červenci 2026 veřejně nejvíc vyčnívá právě teritoriální požadavek. Moskva nechce zmrazit frontovou linii tam, kde dnes běží. Chce ji posunout ve svůj prospěch ještě předtím, než se vůbec začne jednat o příměří. Řekněme to přímo: tohle není kompromis zabalený do diplomacie. Je to diktát zabalený do diplomacie.

Města, která Rusko neumí dobýt

Když se řekne „celý Donbas“, zní to abstraktně. Konkrétně jde o pás opevněných měst v Doněcké oblasti, který Ukrajina drží a který Rusko navzdory měsícům těžkých bojů nedokázalo prolomit.

Nejtvrdším uzlem je Kostiantynivka. Analýza Reuters z 29. června 2026 popsala, jak se ruské síly do města teprve „probíjejí“. O pět dní později, 4. července, Zelenskyj popřel ruské tvrzení, že Kostiantynivku Moskva dobyla. Za tímto městem leží další část obranného pásma, které Reuters označuje jako „pevnostní pás“:

• Družkivka — frontové město v bezprostředním zázemí Kostiantynivky
• Kramatorsk — faktické administrativní centrum ukrajinského Donbasu
• Slovjansk — severní konec obranné linie, zhruba 15 kilometrů od pozic pod častými ruskými útoky

Právě tato města Rusko požaduje u jednacího stolu, protože je nedokáže získat na bojišti. Zelenskyj v březnu varoval, že odchod z tohoto pásma by ohrozil nejen Ukrajinu, ale celou Evropu; šlo by o předání silně opevněných pozic agresorovi a posunutí obranné linie na výrazně horší terén.

Washington znovu otevírá ukrajinskou agendu

Konec července 2026 přinesl souběh tří diplomatických dějů. Americký ministr zahraničí Marco Rubio se 23. července sešel s ruským protějškem Sergejem Lavrovem a prohlásil, že Washington je připraven hrát „konstruktivní roli“, ale bez signálu rychlého průlomu. O čtyři dny později přišel Zacharovové výrok o nových nápadech. A v úterý 28. července jednal Zelenskyj s Donaldem Trumpem ve Washingtonu.

Podle Zelenského a agentury Reuters se na schůzce řešily licence na výrobu interceptorů pro systémy Patriot přímo na Ukrajině, další nápady pro posílení obrany a oživení mírového procesu. Ukrajinský prezident už 6. července ve svém projevu otevřeně spojil diplomacii s útoky na ruské rafinerie v Omsku a Jaroslavli jako argument, proč „Rusové ještě silněji pocítí, že válku je třeba ukončit“.

Všichni tedy znovu mluví. Ale zároveň si zvyšují vyjednávací páky. Ukrajina cílí na ruský ropný sektor a chce vyrábět vlastní protivzdušnou obranu. Rusko mluví o míru a současně o totálním vítězství. Washington se vrací k ukrajinské agendě po měsících, kdy ho pohltila válka proti Íránu; Zelenskyj už v březnu říkal, že Ukrajina je připravena jednat „kdykoli“, ale americká strana schůzku odložila kvůli Blízkému východu.

Proč zamrzly jarní rozhovory a co bude dál

Poslední třístranné rozhovory mezi USA, Ukrajinou a Ruskem proběhly v únoru 2026, krátce před zahájením americko-izraelské operace proti Íránu. Peskov to 24. července sám připomněl: Kreml prý čekal na obnovení amerického zprostředkování. Diplomatická stopa tak na jaře fakticky zamrzla, ne kvůli neochotě stran, ale kvůli přesunutí americké pozornosti jinam.

Konec července ukazuje první známky rozmrazení. Jenže obsah ruských podmínek se nezměnil. Posun je v balení, ne v podstatě: místo „nepřijmeme nic jiného“ teď Moskva říká „jsme otevření novým nápadům“. Výsledek je stejný: Rusko chce celý Donbas, včetně měst, do kterých se jeho armáda teprve probíjí.

Česká pozice je v tomto ohledu jednoznačná. České ministerstvo zahraničí po jednání ministrů EU ve Lvově zdůraznilo sankce, vojenskou pomoc a podporu ukrajinského vyjednávacího postavení. Ministr Lipavský to shrnul větou: „Dnes věřit v mír znamená být na Ukrajině, ne v Moskvě.“

Mír definovaný jako ukrajinská kapitulace není mír. Je to válka vedená jinými prostředky, a Moskva to ani příliš neskrývá.