Rusko by při útoku na Estonsko pohořelo: 81 % lidí by se zapojilo do odporu. Kremelští vojáci by neudělali jediný bezpečný krok

Průzkum, který na konci května zveřejnilo estonské ministerstvo obrany, přinesl čísla, jaká většina evropských zemí nezná ani z optimistických modelů. Na vzorku 1 372 obyvatel ve věku 15 až 74 let agentura Kantar Emor zjistila, že 81 procent respondentů považuje ozbrojený odpor při napadení za nutný. A 62 procent deklaruje osobní ochotu zapojit se do obrany podle svých schopností, třicet procent „určitě ano“, dalších dvaatřicet „spíše ano“. Jenže samotná anketa by byla jen číslo na papíře. Estonsko za ní má něco víc.

Průzkum, který není jen nálada

Sběr dat probíhal od 9. března do 1. dubna 2026, maximální statistická chyba činí ±2,62 procentního bodu. Důležitější než jednorázový snímek je ale trend. Před ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022 podporovalo ozbrojený odpor 72 procent Estonců a osobní ochotu zapojit se deklarovalo 57 procent. Po únoru 2022 obě čísla vyskočila, na 81 a 66 procent, a od té doby se drží vysoko. Rok 2026 ukazuje 81 a 62 procent. Žádný pokles, žádná únava.

Rozdíl existuje mezi etnickými Estonci a ostatními národnostmi: 69 procent oproti 48 procentům v osobní ochotě. Plný report Kantar Emor to vysvětluje odlišným vnímáním Ruska, důvěrou v obranné instituce a bezpečnostní identifikací. Po roce 2022 se postoj etnických Estonců zpevnil výrazněji; u ostatních byl posun menší.

Armáda, která stojí na celé společnosti

Anketa je jedna věc. Mobilizační rámec druhá. Estonské ozbrojené síly mají přes 43 tisíc válečných pozic, 4 200 lidí slouží ve stálé pohotovosti a další čtyři tisíce tvoří doplňková rezerva. V mobilizační evidenci je přibližně 230 tisíc osob; v zemi s 1,3 milionem obyvatel to znamená, že armáda může teoreticky aktivovat zhruba každého šestého člověka.

K tomu přistupuje Obranná liga (Defence League), dobrovolná teritoriální organizace s vlastní strukturou a výzbrojí. Estonská národní obranná strategie počítá s rychlou vojenskou reakcí, obranou strategických bodů, mobilizací rezerv a (výslovně) i s odporovými a partizánskými prvky. Útočník by nevstupoval do pasivního prostoru. Vstupoval by do krajiny, kde každý les, každá křižovatka a každá vesnice může být součástí organizovaného odporu.

Spojenci už jsou na místě

Estonsko není samo. V Tapě je rozmístěna alianční bojová skupina pod velením NATO, nad Baltikem operuje nepřetržitý vzdušný dohled z Ämari a v Tallinnu sídlí integrační jednotka NFIU. Pro případ krize je Estonsku přidělena britská posilová brigáda. Přesný harmonogram příjezdu hlavních posil stát veřejně neuvádí (dokumenty mluví o „rychlém příjezdu“), ale podstatné je, že část spojeneckých sil už v zemi je.

A 71 procent Estonců věří, že samotné členství v NATO pomáhá odvrátit vojenský konflikt. I mezi těmi, kdo této preventivní roli nevěří, si polovina myslí, že by při vypuknutí války přišla přímá vojenská pomoc Aliance.

Peníze, které mluví hlasitěji než slova

Obranný rozpočet Estonska pro rok 2026 dosahuje 5,4 procenta HDP, v přepočtu 2,4 miliardy eur, tedy zhruba 60 miliard korun. Meziročně jde o nárůst o 42 procent. Pro roky 2027 až 2029 ministerstvo obrany plánuje udržet výdaje minimálně na pěti procentech HDP. Za ty peníze přicházejí systémy středního protivzdušného boje IRIS-T, raketomety a především munice, komodita, která v konvenční válce rozhoduje.

Velitel estonských ozbrojených sil generálporučík Andrus Merilo v únorovém projevu označil nadcházející období za klíčové. Pátý rok války v Evropě podle něj vyžaduje rychlá rozhodnutí a opuštění komfortní zóny. Rok 2026 je momentem, kdy se mimořádně navýšené peníze musí proměnit v reálné schopnosti.

Jak si stojí Česko a Litva

Srovnání s dalšími zeměmi NATO je metodicky ošidné, otázky se liší, vzorky taky. Přesto orientační čísla existují. Litevské ministerstvo obrany v únoru 2025 naměřilo 52 procent ochotných přidat se k ozbrojenému odporu a 90 procent podpory členství v NATO. V Česku STEM v červnu 2025 zjistil 28 procent lidí ochotných bránit zemi se zbraní v ruce; dalších 53 procent ze zbývajících připustilo podpůrnou roli, logistiku, IT, zdravotnictví. Celkově více než polovina dospělé české populace je ochotná zapojit se nějakým způsobem.

Estonských 81 procent pro ozbrojený odpor a 62 procent pro osobní zapojení tak v dostupných srovnáních vychází jako evropská špička. Česko přitom nemá veřejný každoroční resortní průzkum srovnatelný s estonskou sérií; existuje koncepce přípravy občanů k obraně státu, ale pravidelná anketní data dodává spíš externí agentura než armáda.

Estonsko ukazuje model, v němž se obranná vůle občanů, rezervní armáda, alianční přítomnost a bezprecedentní rozpočet skládají do jednoho celku. Případný agresor by nečelil izolované armádě malého státu. Čelil by společnosti, která se na odpor systematicky připravuje, a která ví, proč to dělá.