Ukrajinské drony zasáhly hokejovou halu na belgorodské univerzitě. Ruská strana mluví o útoku na civilní objekt, jenže uvnitř se podle svědectví cvičili operátoři FPV dronů a vznikaly prototypy bezpilotníků.
Když se nad Belgorodem objevily záběry mohutného požáru v areálu Belgorodské státní technologické univerzity V. G. Šuchova, ruské kanály okamžitě spustily obvyklou melodii: útok na univerzitu, ohrožení města, barbarství. Oficiální hlášení hovořila o zásahu budovy v kampusu a silném požáru. O tom, co přesně v budově hořelo, se ale ruská strana podezřele nezmínila. A právě tady začíná skutečný příběh, příběh o tom, jak se z univerzitní hokejové haly stalo zázemí pro dronovou válku.
Hokejová hala, která přestala být hokejovou halou
Budova měla sportovní minulost. Univerzita sama ve svých materiálech z roku 2012 uváděla, že na kampusu nově vznikla ledová hokejová plocha. Studenti tam bruslili, hrály se univerzitní zápasy. Jenže někdy v průběhu války se funkce prostoru tiše proměnila.
Podle citací, které zprostředkující zdroj zveřejnil s odvoláním na zaměstnance univerzity a místní obyvatele, se v hale nacházela FPV tréninková dráha se sítěmi, kruhy a překážkami, kde se piloti učili ovládat útočné drony z pohledu první osoby. Vedle tréninkového prostoru probíhalo modelování, konstruování a tvorba nových prototypů bezpilotníků. Nešlo o masovou továrnu srovnatelnou s průmyslovým komplexem Alabuga, kde Rusko rozjíždí sériovou výrobu. Spíš o menší vývojově-sestavovací uzel, místo, kde se rodily nové koncepty a kde se z civilních inženýrů stávali operátoři bojových dronů.
Vojáci na kolejích, nábor na webu
Problém nespočívá jen v hale samotné. Podle stejných svědectví žili na univerzitních kolejích vedle běžných studentů takzvaní „kurzanti“, interní označení pro ruské vojáky, kteří se na kampusu připravovali na nasazení. Civilní studenti a vojenský personál sdíleli stejné budovy, stejnou jídelnu, stejný prostor. Klasická definice schovávání se mezi civilisty.
A univerzita se tím ani příliš netajila, alespoň ne úplně. Na její hlavní stránce se v jednu chvíli objevil náborový banner s nabídkou vojenské služby ve vojscích bezpilotních systémů, konkrétně do 50. samostatné brigády bezpilotních systémů. Jak poznamenal jeden z citovaných zaměstnanců s ironií: „Po dokumentech je všechno čisté.“ Jenže dokumenty jsou jedna věc. Sítě na FPV dráze a vojáci na kolejích druhá.
Univerzita s robotickým institutem a sankčním partnerem
Kdo by hledal další stopy, nemusel chodit daleko. BSTU provozuje vlastní Výzkumný ústav robotiky a řídicích systémů, který mezi svými odbornými směry veřejně uvádí mimo jiné „řízení formací UAV“. To není utajovaný program, je to na oficiálních stránkách univerzity.
Ještě zajímavější je vazba na firmu Milandr. Podle zprostředkovaných informací univerzita pracovala na vývoji automatizovaného systému řízení bezpilotníků postaveného na procesoru právě od této společnosti. Cílem mělo být zvýšení odolnosti dronů vůči vnějším podmínkám a omezení lidského faktoru. A Milandr není žádný neutrální dodavatel čipů, figuruje na sankčních seznamech Spojených států, Kanady, Švýcarska i Evropské unie jako subjekt napojený na ruský obranný průmysl.
Kombinace otevřeně dostupného robotického institutu, veřejného náboru do dronových vojsk, sankčního partnera a svědectví o FPV hale vykresluje obraz univerzity, která dávno překročila hranici čistě civilní instituce.
Proč zrovna tento cíl a co to znamená dál
Ukrajinská strana veřejně nekomentuje, jak konkrétně cíl identifikovala. Ale otevřených stop bylo tolik, že k odmaskování stačila kombinace analýzy otevřených zdrojů, geolokace fotografií a místních informátorů. Žádné tajné dokumenty nebyly potřeba, univerzita se prozradila sama.
Pro Rusko je ztráta nepříjemná jinak než zničení skladu nebo montovny. Tréninkovou dráhu lze teoreticky přestěhovat. Ale rozpracované prototypy, laboratorní zázemí, zaběhnuté postupy spolupráce mezi inženýry a vojáky a hlavně lidi, kteří to všechno drželi pohromadě, to se obnovuje podstatně hůř. Menší vývojový uzel je křehčí než velká fabrika.
A pro další ruské univerzity a technologické parky s podobným dvojím využitím je to varování. Civilní fasáda sama o sobě nechrání před úderem, pokud za ní stojí FPV dráha, prototypová dílna a vojáci v kolejích.
Pokrytectví jako systém
Rusko systematicky obviňuje Ukrajinu z útoků na civilní infrastrukturu. Současně ale samo přesouvá část dronové války do prostor, které se navenek tváří jako školy a sportoviště. Studenti BSTU chodili na přednášky ve stejném kampusu, kde se vojáci učili řídit útočné drony. To není vedlejší efekt, to je záměr. Civilní obálka má chránit vojenský obsah.
Belgorodská hokejová hala teď doutná. A ruské kanály pláčou nad útokem na univerzitu. Jenže ta univerzita podle všech dostupných stop dávno přestala být jen univerzitou.