Kreml na přelomu července hlásil stovky zabraných osad a tisíce čtverečních kilometrů. Nezávislá data ukazují něco úplně jiného.
Dne 3. července 2026 se Vladimir Putin a náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov postavili před kamery s čísly, která měla přesvědčit svět o nezadržitelném ruském postupu: 133 osad a přes 3 000 čtverečních kilometrů zabraných od začátku roku, z toho 29 osad a 636 km² jen za červen. Jenže analytici z Institute for the Study of War (ISW) a Critical Threats Project (CTP), kteří každý den geolokují záběry z bojiště, napočítali za stejné období 64 osad a zhruba 621,7 km², přičemž do tohoto čísla zahrnuli i pouhé infiltrace, tedy krátkodobou přítomnost bez trvalé kontroly. Za samotný červen pak ISW eviduje jen asi 30,42 km². Rozdíl není statistická odchylka. Je to řádový podvod.
Borová: kde se ruský narativ rozpadl
Na přelomu 30. a 31. července se pozornost soustředila na borovský směr v Charkovské oblasti. Ruská Severní skupina sil prezentovala obraz širokého postupu na severní Ukrajině, od Sumské oblasti přes Charkov až po osu Kupjansk–Borová–Lyman. Podle denního hodnocení ISW z 31. července ale dostupné geolokované důkazy takový obraz nepotvrzují. Naopak: na borovské ose to byly ukrajinské síly, kdo postoupil. Nešlo o zničení celé ruské formace, šlo o lokální protiúder, který rozbil narativ o nebrzděném ruském tlaku právě tam, kde ho Moskva potřebovala nejvíc.
Borovská osa přitom není nové jméno na mapě. Už v květnu ISW opakovaně zaznamenávalo ruské útoky v tomto směru bez jakéhokoli potvrzeného postupu. Vzorec se opakoval i u Kupjansku, Kostjantynivky nebo některých sumských osad: Moskva hlásí obsazení, ale důkazy ukazují nanejvýš spornou přítomnost nebo pokračující boje. Borová je specifická tím, že vedle absence ruského průlomu tu analytici současně evidují ukrajinský posun vpřed.
Krásná hlášení, která zabíjejí vlastní vojáky
Problém sahá hlouběji než k propagandistickým videím pro zahraniční publikum. 16. ledna 2026 navštívil ruský ministr obrany Andrej Bělousov velitelství Západního uskupení. Velitel Kuzovlev mu při inspekci hlásil, že Rusko kontroluje celý Kupjansk. Prokremelští milbloggeři, tedy lidé, kteří Rusku fandí, to následně veřejně rozebrali jako nepravdu. Jeden z nich použil termín, který se v ruském informačním prostoru zabydlel: „krásná hlášení“.
Nejde o nevinnou byrokratickou vadu. Když velitel nahlásí nahoru terén jako obsazený, vyšší štáb podle toho plánuje další operace. Posílá jednotky dobývat pozice, které už měly být dávno dobyté. Výsledkem jsou chaotické útoky na místa, kde ukrajinské síly stále drží obranu, a brutální ztráty. Kreml tak nerozhoduje podle skutečné mapy, ale podle mapy, kterou si jeho vlastní velitelé vymalovali.
22. července šel tento mechanismus ještě dál. Ruské ministerstvo obrany oficiálně převzalo tvrzení propagandistického kanálu o 2 226 km² zabraných za první pololetí 2026. ISW proti tomu staví čistý ověřený zisk 81,1 km². Poměr je téměř 27:1.
Proč to Kreml dělá právě teď
Načasování není náhodné. Ruský postup na frontě se zpomaluje, ekonomické náklady války rostou a v pozadí se rýsují citlivější mobilizační kroky. Právě v takové chvíli Moskva potřebuje obraz vítězství, ne nutně na bojišti, ale v hlavách západních politiků a voličů.
Evropská služba pro vnější činnost (EEAS) ve své výroční zprávě popisuje tři klíčové ruské narativy: „Ukrajina prohraje“, „Ukrajina nechce mír“ a „podpora Ukrajiny není v zájmu Evropy“. Všechny tři živí právě nafouklá čísla z fronty. Cílem je vytvořit dojem nevyhnutelného ruského vítězství, aby západní země ztratily vůli pokračovat v pomoci Kyjevu.
Zatím to nefunguje. EU a členské státy dosud poskytly Ukrajině vojenskou pomoc v hodnotě 75,2 miliardy eur a vycvičily přes 93 tisíc ukrajinských vojáků. Ale tlak neklesá.
Česko není mimo dosah
Ruská informační válka se nezastavuje na frontové linii. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 výslovně zmiňuje ruské dezinformace jako bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku. V dubnu 2025 skončila na českém sankčním seznamu vlivová agentka napojená na ruskou vojenskou rozvědku GRU, která navazovala kontakty s českými novináři a vystupovala v domácích médiích. Ministerstvo vnitra přitom dlouhodobě upozorňuje na ruský model hybridní kampaně, jehož součástí je právě manipulace s informacemi z bojiště.
Existuje jednoduchý filtr: pokud tvrzení o ruském postupu stojí na jediném zdroji bez nezávislého potvrzení, pokud důkazem je video s vlajkou bez geolokace a časového razítka, pokud se směšuje krátkodobá infiltrace s trvalým obsazením, a pokud to zpochybňují i samotní proruští milbloggeři, je vysoké riziko, že jde o propagandistickou konstrukci.
Borová není strategický obrat celé války. Je to ale přesně ten druh místa, kde se ruský informační podvod láme o realitu, a kde ukrajinští vojáci dokazují, že papírová mapa z Kremlu nestačí na to, aby se z ní stal skutečný terén.