Německý ministr obrany Boris Pistorius potvrdil, že Bundeswehr už nemá žádné střely Patriot, které by mohl předat Ukrajině, aniž by ohrozil vlastní obranu.
Dne 7. listopadu 2026 vyšel v deníku Berliner Morgenpost rozhovor, ve kterém Pistorius řekl věc, kterou Kyjev nechtěl slyšet: vše, co šlo z německých skladů převést, už bylo převedeno. Cokoliv dalšího by v obraně Bundeswehru „udělalo díry“, které si Berlín nemůže dovolit. Německá vláda to shrnula ještě ostřeji: u systémů Patriot „momentálně neexistují německé možnosti“ dalšího převodu. Pro Ukrajinu to neznamená konec veškeré německé pomoci v protivzdušné obraně. Znamená to ale konec rychlých dodávek ze skladů a začátek závislosti na pomalé průmyslové výrobě. A právě rychlost rozhoduje o tom, kolik balistických raket dopadne na ukrajinská města.
Proč je to pro Rusko otevřené okno
Noc ze 6. na 7. listopadu 2026 ukázala, co nedostatek interceptorů Patriot znamená v praxi. Rusko vypálilo na Kyjev a okolí 36 balistických raket. Ukrajinská protivzdušná obrana jich sestřelila čtyři. Čtyři z třiceti šesti. Zásahy poškodily energetické sítě vedoucí elektřinu z jaderných elektráren do hlavního města a centrálních regionů, výpadky zasáhly Kyjevskou, Žytomyrskou, Charkovskou, Doněckou i Dněpropetrovskou oblast.
Volodymyr Zelenskyj to řekl přímo: proti balistickým raketám jsou interceptory Patriot „prozatím jedinou účinnou možností“. Ukrajinské ministerstvo obrany označuje konkrétně střely PAC-3 za nejúčinnější prostředek proti Iskanderům, Kinžalům a hypersonickým Cirkonům. Žádný jiný systém v ukrajinském arzenálu tuto roli plnohodnotně nezastane. NASAMS pomáhá proti letadlům, dronům a střelám s plochou dráhou letu. IRIS-T rovněž. Evropský SAMP/T má omezenou antibalistickou schopnost, ale není tak rozšířený ani tak dostupný. Jádro problému, obrana proti balistice, zůstává odkryté.
Zelenskyj na konci srpna 2026 uvedl, že od začátku roku dostává Ukrajina téměř třikrát méně antibalistických střel než v předchozím období. Moskva to ví. A využívá toho.
Co přesně Německo dodalo, a co už nemůže
Podle oficiálního seznamu německé vojenské pomoci předal Berlín Ukrajině tři kompletní systémy Patriot, čtyři odpalovací zařízení a blíže nespecifikované množství střel. Přesný počet interceptorů spolková vláda z bezpečnostních důvodů nezveřejňuje.
Pistorius neříká, že německé sklady jsou prázdné. Říká, že to, co v nich zbývá, potřebuje Bundeswehr sám. Rozdíl je podstatný: nejde o absolutní nulu, ale o hranici, za kterou by Německo oslabilo vlastní obranyschopnost v rámci NATO. A tu Berlín překročit odmítá.
Důvod, proč zásoby nelze rychle doplnit, je především průmyslový. Německá vláda na tiskových konferencích v srpnu a září 2026 opakovaně vysvětlovala, že Patriot je vysoce komplexní systém s dlouhými dodavatelskými řetězci, omezeným okruhem výrobců a technologiemi chráněnými právy duševního vlastnictví. Světová poptávka navíc roste: Patrioty potřebují i spojenci na Blízkém východě a v Tichomoří.
Problém není jen německý
Německo není jediné, komu docházejí zásoby. Americký kongresový report k operaci Atlantic Resolve otevřeně přiznává, že dodávky Patriotů Ukrajině a souběžné nasazení na Blízkém východě snížily zásoby amerického ministerstva obrany. Washington poskytl Ukrajině tři baterie Patriot s municí, ale ani on nemá neomezené rezervy.
Nizozemsko už v lednu 2024 řešilo doplňování zásob přes evropskou výrobu a o pět měsíců později samo označilo systémy Patriot za „vzácné“. Pomoc Ukrajině se musela skládat z komponentů a munice od více zemí, protože žádná z nich neměla dost na to, aby dodala kompletní systém sama.
NATO proto už v lednu 2024 zadalo kontrakt na nákup až tisíce raket Patriot s cílem rozšířit výrobu a doplnit alianční sklady. Raytheon v dubnu 2026 potvrdil, že nová výrobní linka GEM-T v bavorském Schrobenhausenu má pomáhat právě s tímto doplňováním. Jenže „pomáhat“ a „stíhat“ jsou dvě různá slova. Výroba běží, ale tempo nestačí pokrýt spotřebu.
Co dál běží, a co to znamená pro Ukrajinu
Konec převodů z Bundeswehru neznamená konec německé pomoci v protivzdušné obraně. Paralelně existuje průmyslová cesta. Zelenskyj po schůzce s Pistoriusem 4. listopadu 2026 v Berlíně uvedl, že běží „významný kontrakt“ na německé střely PAC-2 pokrývající příští dva roky, s úsilím dodávky urychlit ještě před zimou. Německá vláda na tiskové konferenci v srpnu mluvila o několika stovkách raket PAC-2 pro příští čtyři roky.
Problém je časový. Průmyslová výroba trvá měsíce až roky. Ruské balistické rakety létají teď. Mezera mezi vyčerpáním skladů a náběhem průmyslových dodávek je přesně to okno, ve kterém Moskva může zintenzivnit údery na energetickou infrastrukturu před zimou, a podle všeho to dělá. Zelenskyj po schůzce s Pistoriusem popsal situaci tak, že údery na kritickou infrastrukturu probíhají prakticky ve všech regionech Ukrajiny.
Český kontext: pomoc „kolem mezery“
Česká republika systém Patriot nevlastní. Ministerstvo obrany v srpnu 2025 potvrdilo, že na americký Patriot poslalo už v listopadu 2022 žádost o orientační cenová a dostupnostní data, a nedostalo na ni ani písemnou odpověď. Česká protivzdušná obrana se posiluje jinak: první z plánovaných čtyř baterií systému SPYDER už úspěšně prošla operačním testem.
Mezeru po německých Patriotech Česko samo zaplnit nemůže. Český segment pomoci Ukrajině stojí primárně na velkorážové munici, nikoli na systémech protivzdušné obrany. Zapojení do širších aliančních iniciativ typu ESSI a NATINAMDS probíhá podle českých schopností, tedy skromněji, než by situace vyžadovala. Nepřímý dopad je ale reálný: čím méně Patriotů má NATO k dispozici, tím větší tlak roste na všechny členské státy, aby vlastní protivzdušnou obranu posilovaly rychleji.
„Zelená pro Rusy“ neznamená volnou ruku na celé frontě. Znamená širší okno pro balistické údery na města, elektrárny a logistické uzly v momentě, kdy jediný opravdu účinný štít proti nim chybí. A právě tohle okno se před ukrajinskou zimou otevírá.